TROCHU O PŮVODU A HISTORII CHOVU KNÍRAČE

Marcela Havlínová

Jak začít, když dokladů o jeho dřívější existenci je poměrně málo. Pes patří do čeledi šelem psovitých (Canidea). Náleží sem i vlci, šakali, kojoti, lišky, dingo apod. Vývoj psa domácího úzce souvisí s vývojem člověka. Patří k nejstarším domestikovaným zvířatům.

Za první nálezy mohou být pokládány zkamenělé zbytky z doby asi před 15 - 20 milióny let. Do této doby se odhaduje pravděpobný prapředek psa domácího Tomarctus. Podle některých vědců lze předpokládat, že nebyl jediným předkem, který stál u počátků vývoje následných typů psa domácího. Na jeho vývoji se podíleli především vlk, dá se uvažovat o šakalovi a kojotovi. Zpočátku vývoj psa ovlivňovali hlavně vnější životní podmínky prostředí, ve kterém žil. Dík stěhovavému způsobu života jeho pána tak docházelo k náhodnému křížení. Podstatně později, asi před 10 000 lety, když se člověk usadil, se odhaduje podle archeologických nálezů, začátek většího úsilí domestikačních vlivů na psa. Člověk začal intenzivněji využívat některé vlastnosti psa a zřejmě podle tohoto klíče i plemenil.

Tak se v době kamenné v Evropě vyskytují již čtyři typy psů. Nás především zajímá Canis familiaris palustris, tzv. pes rašelinný. To proto, že jeho lebky a části kostry se nacházejí v ložiskách rašeliny. Je to pes neolitických sídlišť ve Švýcarsku. Jeho nálezy se vyskytly od Baltu po Itálii. Typem je nejstarší a nejdrobnější forma o výšce v rozpětí asi 40 - 45 cm. Pro tyto znaky by mohl být prapředkem našeho knírače.

Řada původních plemen psů postupně i zanikala a byla nahrazována novými, ať už vzájemným křížením domestikovaných plemen, či za přispění především vlka z volné přírody. To nám napovídá doba podstatně pozdější, doba starých vyspělých kultur Afriky, jako je starý Egypt, staré národy Evropy, jako Germáni, staří Řekové a Římané, z Asie jsou to například staří Asyřané, Babyloňané, Féničané a Čína, ale i stará kultura Inků Ameriky. Dokladem jsou výtvarné projevy, někdy jsou i písemné. Vypovídají o různorodém způsobu jejich využití, jako je hlídání sídlišť, k lovu zvěře, patří sem i výcvik bojových a válečných psů. Cílem chovu bylo upevňování hlavně užitných hodnot psů. Lze u těchto starých kultur již hovořit o cílené selekci chovu psů, o vývoji, vzniku a zániku tehdejších ras na úrovni poznání tehdejší lidské společnosti. Je zřejmé, že tyto chovatelské předpoklady měla jen úzká společenská vrstva. Té začalo záležet již i na exteriérových vlastnostech, i když stále více z funkčního, než estetického hlediska.

V průběhu staletí nás stále častěji ve formě těchto výtvarných i písemných dokladů a s narůstající hloubkou znalostí informují o vývoji a nárůstu chovatelské činnosti, a to až po současnost. Teprve v posledních 100 až 200 letech se však dá hovořit o skutečně řízeném chovu psů, kdy společnost dosáhla jisté úrovně vědeckého poznání, konkrétně jsou to zákony dědičnosti. K nejúspěšnějším chovatelům patřili Angličané a naši sousedé, Němci.

Samozřejmě, že se objevilo více chovatelů, kteří z různých důvodů chovali třeba jen krátce, nebo jen některý jejich odchov zazářil anebo prostě neměli to správné štěstí, aby se jejich odchovy dostaly do správných "nadšených" rukou, anebo únik způsobený organizačními změnami, a tím se jejich chovatelské úsilí nemohlo dostatečně prezentovat. Jedno však měli a mají společné - lásku k těmto hrdým a ušlechtilým plemenům. Já jsem se jen pokusila na základě mě dosažitelných pramenů nastínit, alespoň vágní představu o začátcích a o proměnách, které během vývoje náš knírač zaznamenal až po současnou podobu, a který nás zaujal natolik, že jsme se stali jeho obdivovateli.

Dr. Fořt J., Ing. Mezera Ladislav, Odvárko Jaroslav, MVDr. Stanko Daniel, Ing. Vlček Jaroslav, Grubhoffer Vladimír - "3x knírač", Polygrafia Praha, 1972

Holst C. - "Source book, Volume III", American Yearbook Co., California, 1983

Webdesig © Kateřina Čechová - 2000-07-16 - dorothea@pvtnet.cz