| 2001 Česko | 2001 Evropa | 2002 Česko | 2002 Evropa |
Rakouský Karlstein
V sobotu 23.února jsem usoudil že čas nazrál na cestu do "Evropy". Jako obvykle nejblíž jsou "odpůrci atomu". Pohled do mapy odhalil 19 km za Slavonicemi v Rakousku "významné místo" s názvem "Karlstein". Jak to, že taky mají "Karlštejn" to musím vidět! Zavolal jsem kámošovi a v neděli před obědem jsme vyrazili. Za relativně dobrého počasí cesta probíhala v pohodě. Karlstein jsme našli bez problému. Mají "ho" podstatně skromější, ale za to s původními majiteli. O tom si můžeme jenom zdát a nadávat na "bolševika". Pod hradem jsme udělali foto a s českou drzostí jsme se rozhodli že "ho" přes evidentní obydlenost "dobijem". Po výjezdu k hradu nás výtali cedulky "soukromí majetek". To nám nedalo, potlačily jsme v sobě zakodovanou komunistickou bezohlednost k soukromému majetku a nechali vystoupit evropskou slušnost. Čili cedulky jsme respektovali a odjeli zkoumat širší okolí, kde jsem udělal foto celého "Karlsteinského okolí".
Na zpáteční cestě jsme jeli přes Český Rudolec, kde jsme vyděli důsledky komunistického znárodňování. Nedalo mi to abych tu ruinu nevyfotil.
57th FIM-RALLY
Aalborg - Denmark
Na začátku července jsem se zúčastnil české mototuristické výpravy na "Fimku" do Dánska.
Bohužel většinou jsme jeli po dálnici, takže vopruz. Zpestřením byl nákup sendviče u benzínky v Německu. Prý jsou němci kulturní národ, ale klidně prodávají plesnivé sendviče! Takže pozor, co v Německu jíte. První kemp byl v Hamburku. Dorazili jsme tam na večer a pěkně opršený. Musím přiznat, že déšt nás víceméně provázel neustále, asi osud chtěl, abychom se připravili na "Českou mokrou tragédii" . Hamburk jsme jen projeli a tak jsme jenom obdivovali jejich visuté silnice nad městem. Bohužel jsem je nevyfotografoval, snad příště.
Druhý den jsme vjeli do Dánského království, cestu do Aalborgu jsme si zpříjemnili odbočením na silnici č.13 za městem Vejle. Pokochali jsme se pohledem na Dánský venkov , bohužel kolegové za mnou tak kufrovali, že nebylo možné zastavit, a to vždy kdy bylo něco k focení. Toto je nevýhoda cestování ve větších skupinách.
Místo konání FIM RALLYE bylo na okraji Aalborgu, bohužel jsme pořadatelům nějak vypadli ze seznamu účastníků, tak jsme pro ně byli překvapením (takoví ufouni, či co).Štěstí nám přálo. Během dvou dnů přesvědčování uznali, že nejsme ufouni a uvedli vše na správnou míru. Ovšem míru piva točili poctivou, pivo měli vynikající. Asi si toho byli vědomi, tak ho rozhodně nepodbízeli cenou.
Druhý den po příjezdu byl slavnostní dojezd, kde nám na uvítanou zahráli i naší hymničku. Poté jsme převzali sterilní evropskou svačinku, kterou nás vykrmovali stále. Svoji bez pohlavností to byl komunismus dotažený až do maxima(všem stejně). Ale k tomu nám předali skládaci židličky, a tak jsme posvačili vsedě. Pak hurá na obhlídku Aalborgu, vcelku sympatické město.
Další den pro nás připravili poznávací autobusový výlet. Vybrali jsme si skanzen, tam nám předvedli život ve Vikingské vesnici. Zvláště mě zaujalo s jakým zaujetím usekávají slepicím hlavičky.
Odtud nás převezli na oslavu devadesáti let Americko-Dánského přátelství. Oslava se konala pod šírým nebem, za účasti dánské královny a amerického velvyslance. Zde patří poděkování ochrance VIP hostů, která mě vůbec neobtěžovala a nechala mě projít až ke královně a v klidu si ji vyfotit. Ostatní měli smůlu. Po chvíli pobytu v prostoru VIP jsem uznal, že ze skládací sedačkou a taškou přes rameno nepatřím mezi potentáty tohoto světa. Co kdyby tam byla bomba? Raději jsem se protáhl přes neprodyšný val ochranky mezi běžný lid.
Poslední oficiální den probíhá Paráda národů, a tak jsme hrdě vytáhli naše národní vlajky a přivázali na mašiny. Národ po národu (30 národů) vyrazily na demonstrační projíždku městem. Bylo nezvyklé teplo, tak došlo na zkoušku ventilátorů, někteří byli neúspěšní a "vařili".
V Aalborgu je pro nás suchozemce ještě jedna zajímavost, a to v Námořním muzeu. "Naše NATO" zde vystavuje vyřazenou ponorku, s chutí jsme si ji prolezli a ošahali.
Cesta zpět proběhla v klidu a všichni jsme se v pohodě navrátili.
21. Motocamp FIM Ostia
Motocamp se konal od 10 do 13. září. Česká skupina se sešla ve Vimperku, kde jsme přespali. První den společného cestování jsme dojeli do Itálie a přenocovali u jezera Lago di Garda.
Druhý den se nám podařilo dojet až do Ostie, bohužel jsme z časových důvodů použili nudné dálnice. Cestu jsme si omylem zpestřili projíždkou Římem. Protáhnout se Římem nám pomohl italský kolega motorkář, a to takovou "střelbou", že jsme si nevšimli ani kudy jedem. Před italskými řidiči automobilů musím smeknout, jsou nejohleduplnější šoféři co znám, takový respekt k motorkářům jsem nezažil.
Program v Ostii klasika- poznávání okolí, koupání v moři, zajímavá noční projíždka Římem a paráda národů.
Zpáteční cestu jsme si už více vychutnali. Cestu jsme zvolili při moři se zastávkou u šikmé věže v PISE. Myslel jsem si, že věž stojí osamocená, a ejhle vona je součástí několika nádherných budov.
Od věže jsme přejížděli přes italské středozemí, které mě překvapilo krásnými přírodními i technickými scenériemi.
Předposlední den jsme věnovali motorkářské klasice - Alpám, pokořili jsme několik průsmyků, nejvyšší byli Passo del Gavia z 2652 m. a Passo Stelvio 2760 m. Více foto.
