Zákony a paragrafy

§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§   

ve spleti paragrafů
jsem tu já, právní rádce investora!


mailto: chlouba.vladimir@seznam.cz

Některé aktuální problémy zástavního práva k cenným papírům (se zahraničním prvkem)

Zástavní právo k cenným papírům představuje složitou problematiku, kterou je třeba rozčlenit a řešit vždy konkrétně s ohledem na druh, formu a podobu cenného papíru a na konkrétní právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, resp. zástavcem. Tím mám na mysli např. dohody o finančním zajištění podle § 323a a násl. obchodního zákoníku, které značně modifikují zajištění zástavním právem v „klasickém“ pojetí (např. propadná zástava), avšak nedotýkají se drobné klientely.

 

Je třeba vyjít z toho, že cenný papír je věcí v právním smyslu, viz § 1 odst. 2 zákona o cenných papírech (ZCP). Z hlediska de lege ferenda prof. Eliáš a kol. v návrhu občanského zákoníku v § 439 definuje, že cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním spojena tak, že je po vydání cenného papíru nelze bez cenného papíru uplatnit. A z toho plyne, že zástavní právo je právem věcným.

V této souvislosti je třeba rozlišovat 3 druhy možných statutů cenných papírů:

 

1)      Právní statut cenných papírů

2)      Věcný statut cenných papírů

3)      Obligační statut cenných papírů  (smluvní vztah)

 

1)       PRÁVNÍ STATUT cenných papírů je hlavním statutem. Dává odpověď na otázku, podle kterého práva (českého či zahraničního a event. kterého zahraničního) je cenný papír vydán, což je důležité například při řešení otázky platnosti vydání apod. V případě účastnických cenných papírů (například akcie či zatímní listy) a podílových listů je určujícím kritériem pro právní statut cenných papírů statut emitenta, tedy společnosti, která cenné papíry vydala, tedy právo, kterým se řídí vnitřní poměry společnosti. Jinými slovy právem, kterým se řídí emitent, se řídí rovněž cenný papír emitentem vydaný. Toto „natvrdo“ stanovené pravidlo mimo jiné znamená, že v případě určování právního statutu účastnických cenných papírů je vyloučena možnost volby rozhodného práva pro účastníky právního vztahu (tj. emitenta a toho, jež si účastnický cenný papír kupuje). U cenných papírů fondů kolektivního investování je právní statut vyjádřen v prospektu (statutu) fondu.

 

2)      VĚCNÝ STATUT cenných papírů. Věcný statut cenného papíru se může od právního statutu lišit.  V případě listinného cenného papíru listina musí někde fyzicky ležet, tj. musí se nacházet na území některého státu, zaknihovaný cenný papír musí být evidován v evidenci. U věcného statutu platí pravidlo „lex rei sitae“, to znamená, že se řídí právem státu, na jehož území se cenný papír nachází. Při řešení kolizněprávní problematiky v oblasti cenných papírů se princip „lex rei sitae“ uplatní i u zaknihovaných cenných papírů (považuje se za rozhodné právo právní úpravu toho státu, v němž je veden tzv. Relevantní účet) viz např. Směrnice EU 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, čl. 9. Tato  Směrnice při určení hraničního určovatele věcného statutu u zaknihovaných cenných papírů přejímá pravidlo lex rei sitae, dle kterého se věcněprávní statut dohod o finančním zajištění se zaknihovanými kolaterály řídí právem země, v níž je veden příslušný účet evidence zaknihovaných kolaterálů. Znamená to, že u dohod o finančním zajištění, kde jsou kolaterálem zaknihované cenné papíry evidované na účtu vedeném u Střediska cenných papírů nebo v samostatné evidenci investičních nástrojů (§ 93 zákona o podnikání na kapitálovém trhu - ZPKT), bude rozhodným právem v rozsahu věcněprávního statutu právo české, z čehož plyne, že zástavní právo musí být evidováno na účtu vlastníka cenného papíru. 

 

3)      OBLIGAČNÍ STATUT (smluvní vztah). Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě týkající se Směrnice 2002/47/ES odst. 4.5. upozorňuje, že čl. 9 Směrnice vyjadřuje obecné pravidlo ES o kolizních normách, obsažené též v čl. 2 odst. 2 Směrnice o neodvolatelnosti zúčtování a v čl. 24 Směrnice o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí, které jsou založeny na principu „lex rei sitae“ (umístění účtu cenných papírů), avšak toto pravidlo se liší od pravidla obsaženého v Haagské úmluvě o cenných papírech z r. 2002, která poskytuje určitou volnost při volbě rozhodného práva. Tato pravidla nejsou slučitelná, a pokud by se ES rozhodlo tuto úmluvu přijmout, bylo by nutno výše uvedené tři směrnice v souladu s tím pozměnit. Ve Stanovisku ECB ze dne 17.3.2005 se poznamenává, že ES se správně snažilo řešit problémy s uplatňováním tradičních principů lex rei sitae na zaknihované cenné papíry vytvořením kolizních norem, jež odmítají transparentní přístup ("look through approach") a určují rozhodné právo na základě místa, kde se příslušný účet nachází, kde je registrován, držen nebo veden. V řadě zemí je značné množství dalších norem, které upravují různé otázky související s cennými papíry nebo účty cenných papírů a které jsou často veřejnoprávní povahy a odkazují pro účely svého uplatnění na místo (situs), kde se tyto cenné papíry nebo účty nacházejí. Podle platných právních předpisů ES, které se týkají aspektů vlastnického práva k cenným papírům, se lex rei sitae shoduje s právem, kterým se řídí tyto aspekty vlastnického práva.

V právním posouzení Haagské úmluvy útvary Komise konstatovaly, že pokud by se v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry v rámci Směrnice o neodvolatelnosti zúčtování mohl používat více než jeden právní systém úmluvy, mohlo by to ohrozit stabilitu finančního systému, nicméně vyslovily přesvědčení o tom, že přijetí úmluvy by bylo v zájmu ES a doporučily, aby byla úmluva podepsána.

 

V jisté bance se rozvinula debata ohledně problematiky zastavení podílových listů otevřeného podílového fondu, jeho vzniku registrací v příslušné evidenci a zejména pak případnou realizaci tohoto zástavního práva vzhledem tomu, že podílové listy otevřeného podílového fondu nejsou obchodovatelné na trhu a existuje zde povinnost odkupu ze strany investiční společnosti resp. investičního fondu, který tento podílový fond obhospodařuje. Nepanuje zde jednotný názor na tuto problematiku s tím, že odpůrci zřizování zástavního práva k těmto podílovým listům argumentují právě tím, že s těmito cennými papíry nelze obchodovat, ale lze pouze požádat o odkup a dále vidí riziko taky v nejasnosti ohledně evidence podílových listů a případné registrace zástavního práva k nim v případě vedení jejich evidence na nominee účtech, jak se předpokládá v již poměrně blízké budoucnosti. Jako řešení využití těchto podílových listů pro účely zajištění pohledávky z úvěru vidí možnost zastavení pohledávky z takového podílového listu.

Na druhé straně stojí názor risk managementu, který by radši viděl z hlediska uznatelnosti zajištění zastavení samotného cenného papíru, protože úvěr zajištěný postoupením či zastavením pohledávky, kterou navíc nelze aktuálně přesně ocenit, nelze podle jejich vyjádření uznat za úvěr zajištěný.

praxi.

1. Pokud jde o  zástavu nekótovaných cenných papírů kolektivního investování, podle mého názoru:

a)         Účelem ustanovení §§ 44 ZCP je, aby se realizace zástavního práva prodejem cenného papíru uskutečnila za spravedlivou cenu. Z ustanovení nejsou a priori vyloučeny ani cenné papíry kolektivního investování. Do úvahy tedy přichází dražba, případně i analogické použití § 43 odst. 5 ZCP. Obojí za předpokladu, že zástavní režim se řídí českým právem a statut nebo stanovy fondu toto neupravují jinak. Podle mého názoru by bylo možné uzavřít trojstrannou zástavní smlouvu mezi zástavním věřitelem, zástavcem a investiční společností (investičním fondem) jako poddlužníkem s tím, že cena zpětného odkupu se vyplatí zástavnímu věřiteli. Teleologický výklad právních norem po vstupu do EU je považován za hlavní metodu.

b)         Nominee účty – míní se tím zřejmě zahraniční obdoba účtů zákazníků (které zatím u nás oficiálně nejsou). Určitou podobnost lze nalézt ve zrušených ustanoveních §§ 36 a 63 odst. 3,4 ZCP o účtu správce cenných papírů. Zde podle mého názoru platí pravidlo lex rei sitae, dle kterého se věcněprávní statut zástavního práva se řídí právem země, v níž je veden příslušný účet evidence zaknihovaných cenných papírů.

c)         Vzhledem ke shora uvedené definici cenného papíru nevidím praktický rozdíl mezi zástavou cenného papíru kolektivního investování a pohledávkou z takového cenného papíru, protože při uhrazení  pohledávky je vlastní cenný papír konzumován (zpětně odkoupen). Jiná situace by byla možná u akcií (např. právo na dividendu) nebo dluhopisů; u tuzemských cenných papírů lze aplikovat § 43 odst. 5 ZCP.

d)         Z hlediska přesného aktuálního oceňování jsou na tom pohledávka z cenného papíru a cenný papír stejně. Pokud investiční společnost nebo investiční fond pravidelně uveřejňují kurs (cenu zpětného odkupu), je hodnota cenného papíru a pohledávky s ním spojené dána. Podstatný problém vidím v tom, že hodnota zajištění se mění a proto je třeba aplikovat ustanovení § 163 odst. 2 a § 566 občanského zákoníku.

 

Druhou diskutovanou otázkou je možnost zřízení zástavního práva k podílu na dluhopisu emitovaném jako sběrný dluhopis, pokud jeho převoditelnost není emitentem omezena. V odborné literatuře byl uveřejněn názor, že "sběrný dluhopis je podílovým spoluvlastnictvím upisovatelů jednotlivých dluhopisů, jejichž podíly jsou určeny poměrem celkového objemu emise a počtu jednotlivých dluhopisů, které jejich vlastníci upsali", když zákon o dluhopisech (ZoD) vylučuje aplikaci obecných ustanovení o spoluvlastnictví. Jednotlivé dluhopisy podle tohoto teoretického popisu či výkladu nemají povahu samostatných předmětů práv - tím je onen podíl na sběrném dluhopisu a jen ten může být předmětem další dispozice. Lze tedy k tomuto podílu zřídit zástavní právo nebo je vhodnější zastavit pohledávku z tohoto podílu?

2.         Při řešení této otázky je podle mého názoru třeba vyjít z ustanovení § 35 odst. 4 ZoD, kde vlastník podílu má veškerá práva, která jsou spojena s vlastnictvím dluhopisu, a podle § 36 odst. 4 vlastník podílu právo převést dluhopisy na jinou osobu, přičemž právní účinky převodu nastávají zápisem do evidence vlastníků, pak mám za to, že lze zřídit zástavní právo i k jednotlivým dluhopisům tvořícím podíl na sběrném dluhopisu na základě zástavní smlouvy a zápisem zástavního práva do evidence vlastníků, která je evidencí investičních nástrojů podle ZPKT (viz též § 42 ZCP). Dotčená ustanovení ZoD považuji ve vztahu k ustanovením § 39 a násl. ZCP za lex specialis. Sběrný dluhopis je podle mého názoru možné přirovnat k imobilizaci cenných papírů (§ 38 ZCP) a postavení vlastníků podílů na sběrném dluhopisu k právům podílníků podílového fondu (§ 7 ZKI). To vše za předpokladu, že jde o sběrný dluhopis podle českého práva.

 

 Prezident republiky Václav Klaus dne 19. června podepsal zákon, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (transpozice MiFID) a zákon proti praní špinavých peněz a financování terorismu (AML).

Pokud zákon o podnikání na kapitálovém trhu vyjde ve Sbírce do konce června, můžeme očekávat jeho účinnost od 1.7.2008.

NOVELA ZPKT (implementace MiFID) na pochodu

Informace o projednávání novely Zákona č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (implementace MiFID) v PSP  2.dubna 2008  (tisk č. 420)

 

Rozpočtový výbor PSP pojednal návrh zákona, kterým se mění zákon o podnikání na kapitálovém trhu a související zákony implementací MiFID. Zpravodaj pro tento tisk (tisk č. 420) poslanec Radim Fiala předložil 3 pozměňovací návrhy, mezi nimi také návrh na změnu definice hypotečního úvěru v § 28 odst. 3 zákona o dluhopisech a tento pozměňovací návrh Rozpočtový výbor schválil.

Ministerstvo financí zastoupené nám. Ing. Šimáčkem vyjádřilo s návrhem v podstatě souhlas s výhradou doplnění vyjádření daňového odboru MF z hlediska dopadu úlev na dani. Toto vyjádření lze očekávat do termínu druhého max. třetího čtení v plénu PSP. Podle neoficiálních náznaků jak nám. Šimáčka tak zástupce ředitelky odboru legislativy finančního trhu Ing. Fraňka nepočítají s negativním stanoviskem a významnými daňovými dopady.

 Protože MiFID měl být implementován do národních legislativ do konce února 2007 a vstoupit v účinnost v listopadu 2007, žaluje Evropská Komise ČR za nedodržení termínu, proto i MF apeluje na rychlé schválení. Proto zřejmě i Rozpočtový výbor projednal návrh včetně pozměňovacích návrhů hned při prvním jednání a předloží usnesení plénu s návrhem na zařazení do druhého čtení už na schůzi pléna začínající dnem 21.4.2008. Pokud plénum schválí zrychlení projednávání, mohl by návrh projít druhým i třetím čtením na dubnové schůzi a vstoupit v platnost i účinnost od druhého pololetí 2008.

Jak předmětná novela ZPKT, tak novela zákonů souvisejících, tedy i zákona o dluhopisech, nabývá účinnosti prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení - tedy, projedná-li PSP zákon v druhém i třetím čtení na dubnové schůzi, Senát ho schválí v květnu a president bez prodlení podepíše, může být novela zákona v červnu vyhlášena ve Sbírce zákonů a pak nabude účinnosti 1. července 2008

 Tento postup jasně vyplývá z Části třinácté zákona – Účinnost -  článek XVI:

"Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou § 14a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009." Tento § 14a, pro který je stanovena výjimka z účinnosti, se týká způsobu ověřování odbornosti obvyklého na kapitálovém trhu a je to spíše problém pro ČNB, aby ty popisy odbornosti a zdůvodnění stihla uveřejnit.

 Legisvakanční lhůta pouze pro pravidla v zákoně 254/2004 Sb. - ZPKT je dána v přechodných ustanoveních pouze k ZPKT v Části první článek II bod 15

"Obchodník s cennými papíry uvede své poměry do souladu se zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do té doby dodržuje pravidla činnosti a hospodaření stanovená v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona přiměřeně."

Podle posledních informací z Poslanecké sněmovny novelu ZPKT bude její plénum projednávat až na další - 31.schůzi, která začíná až 3. června, takže se termíny s největší pravděpodobností opět posunou).

Na zveřejněném programu 30. schůzi PSP, která začíná příští týden –od 21.4 totiž novela ZPKT k dnešnímu dni nefiguruje.

 

16/04/08 Kolmanová/Kroiher, kancelář ČBA

 

 

 

Novely zákona o podnikání na kapitálových trzích

1. Od 1. července 2007 nabývá účinnosti Zákon o změně některých zákonů v souvislosti se stanovením kapitálových požadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a na instituce elektronických peněz . Je uveřejněn v částce č. 44/2007 Sb. pod č. 120/2007 Sb.

Tento zákon obsahuje :

Změnu zákona o bankách, změnu zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, změnu zákona o podnikání na kapitálovém trhu a změnu zákona o platebním styku.

Změna zákona  o podnikání na kapitálovém trhu se týká :

Kapitálové přiměřenosti a angažovanosti obchodníka s cennými papíry, nabývání a pozbývání účasti na obchodníkovi s cennými papíry, obezřetného poskytování investičních služeb (tam jsou hlavně požadavky na organizační zabezpečení), jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníky ,informační povinnosti obchodníka s cennými papíry, uchovávání dokumentů obchodníka s cennými papíry, dohledu ČNB na konsolidovaném základě, informací uveřejňovaných ČNB apod.

Pozor na přechodná ustanovení, tam je důležité ustanovení toto :

Do 31. prosince 2007 se na obchodníka s cennými papíry nevztahuje § 9a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud po tuto dobu obchodník s cennými papíry používá pro výpočet kapitálových požadavků základní přístup odpovídající dosavadním pravidlům kapitálové přiměřenosti, jehož podmínky užívání stanoví Česká národní banka vyhláškou podle § 9 odst. 8 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Po dobu využívání tohoto základního přístupu pro výpočet kapitálových požadavků neprovádí Česká národní banka vůči tomuto obchodníkovi s cennými papíry přezkum a vyhodnocování podle § 135 odst. 5 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. K zákonu je připravena prováděcí vyhláška č. 123/2007 Sb., která nabude účinnosti 1.7.2007. Celý text zákona najdete ve Sbírce zákonů na www.sbirka.cz.

 

 

2. Dne 9.5.2007 byly na Ministerstvu financí ČR (MF) projednány společné připomínky České bankovní asociace, Asociace pro kapitálový trh a Asociace fondů a asset managementu České republiky k návrhu zákona, kterým se mění zákon o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT) v souvislosti s transpozicí směrnice 2004/39/ES o trzích s finančními nástroji (MiFID).

Z pohledu bank je významné, že nebyla akceptována připomínka k návrhu ustanovení § 6, neboť do návrhu novely není transponováno pravidlo, které se týká bank a které vyplývá z Recitálu (18) MiFID:

„Úvěrové instituce povolené podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (tj. banky) by k poskytování investičních služeb nebo výkonu investiční činnosti neměly potřebovat další povolení podle této směrnice. Pokud se úvěrová instituce rozhodne poskytovat investiční služby nebo vykonávat investiční činnost, měly by příslušné orgány před vydáním povolení ověřit, zda instituce splňuje odpovídající ustanovení této směrnice.”

 

Reakce MF:

„NE

Bude zachován stávající režim dvojího povolení. Stávající stav není ideální, uspokojivé řešení lze nalézt až v kodexové úpravě podnikání na kapitálovém trhu. Dikce komunitárního ustanovení není imperativní, nýbrž doporučující.

 

Na můj dotaz, jak to tedy bude upraveno při rekodifikaci ZPKT, mi bylo odpovězeno, že se připravuje zákon o dohledu, který by měl i legislativně vyjádřit institucionální sjednocení KCP a ČNB.

 

3. V současné době probíhá meziresortní připomínkové řízení k "mininovele" ZPKT týkající se příjmových možností Garančního fondu. Novela de facto řeší poskytnutí státní dotace Garančnímu fondu, kterou podle stávajícího znění zákona fond nemůže přijmout. Novela se týká § 128 odst. 10: … „Garanční fond může přijmout též úvěr, dotaci nebo návratnou finanční výpomoc“ a § 131 odst. 3 ZPKT, který byl doplněn o větu: „Pokud Garanční fond úvěr podle věty první nezíská, může mu být na jeho žádost poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc v potřebné výši ze státního rozpočtu.“

 

Mininovela je navržena z iniciativy Garančního fondu, který se ocitl v tristní situaci, neboť krátce po nabytí účinnosti zákonné úpravy Garančního fondu došlo ke krachu dvou velkých obchodníků s cennými papíry – Private Investors a KTP Quantum. V průběhu let 2001-2005 došlo k dalším pěti případům krachů obchodníků s cennými papíry, nicméně právě případy Private Investors a KTP Quantum představují zhruba 95 % veškerých nároků na náhrady a celkem je v těchto kauzách poškozeno téměř 30 000 drobných investorů. Sumarizace nároků a doposud vyplacených náhrad je uvedena níže:

 

Tabulka: Přehled nárokovaných a vyplacených náhrad Fondem

OCP

Nárok

Vyplaceno

KTP Quantum

1 495 618 021,29

293 412 100,60

Private Investors

355 020 673,99

211 123 789,66

Bradley

961 522,59

548 905,10

Profin CB

11 295 000,00

6 771 900,00

Komerio BDK

1 874 418,60

1 124 652,30

Sati

15 969 057,59

8 636 469,50

AIB

47 838 105,02

0,00

CELKEM

1 928 576 799,08

521 617 817,16

Zdroj: Garanční fond obchodníků s cennými papíry

 

V důvodové zprávě se dále uvádí, že případě, kdy by Garanční fond přestal (z důvodu nedostatku finančních prostředků) plnit svůj účel, vystavovala by se Česká republika sankci od Evropské komise za nenáležitou transpozici Směrnice 97/9/ES o programech pro odškodnění investorů a v návaznosti na to za porušení čl. 226 SES (infringement procedure), tím, že nezajistila funkční systém pro odškodnění investorů. Za toto porušení může být Česká republika sankcionována až 100 tis. EUR za každý den do doby odstranění protiprávního stavu, tedy do doby výplaty náhrad.

Je ovšem skutečností, že Garanční fond v podstatě přestal z důvodu nedostatku finančních prostředků vyplácet náhrady a čelí údajně až několika tisícům žalob nespokojených klientů KTP Quantum (z nichž už některé pravomocně prohrál).

______________________________________________________________________

V následujících dnech budou ve Sbírce zákonů vyhlášeny nové vyhlášky České národní banky:

  • vyhláška o používání technik a nástrojů k efektivnímu obhospodařování majetku standardního fondu a speciálního fondu, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti (účinnost 1. 1. 2007)
  • vyhláška o některých informačních povinnostech obchodníka s cennými papíry (účinnost 1. 1. 2007)
  • o informační povinosti fondu kolektivního investování (účinnost 31. 12 .2006)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

VYHLÁŠKA

ze dne 18. prosince 2006

o používání technik a nástrojů k efektivnímu obhospodařování majetku standardního fondu a speciálního fondu, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti

Tato vyhláška upravuje

              a) druhy, limity a způsoby používání technik a nástrojů, které může standardní nebo speciální fond, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti (dále jen „veřejný speciální fond“) používat k efektivnímu obhospodařování majetku,

              b) postup pro vyhodnocování míry rizika spojeného s investováním,

              c) způsob plnění informační povinnosti o druzích finančních derivátů nepřijatých k obchodování na trzích uvedených v § 26 odst. 1 písm. a) zákona, které má standardní a veřejný speciální fond v majetku, o rizicích s nimi spojených a o kvantitativních omezeních a metodách, které byly zvoleny pro hodnocení rizik spojených s operacemi využívajícími tyto finanční deriváty, a

              d) způsob aplikace limitů stanovených pro rozložení a omezení rizika spojeného s investováním speciálního fondu fondů do cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování na fond kolektivního investování, jehož majetek je rozdělen do více podfondů.

 

VYHLÁŠKA

ze dne 19. prosince 2006

o některých informačních povinnostech obchodníka s cennými papíry

Tato vyhláška stanoví

              a) rozsah a formu výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy obchodníka s cennými papíry a způsob jejich předkládání České národní bance,

              b) rozsah, formu a strukturu některých dalších informačních povinností obchodníka s cennými papíry vůči České národní bance a způsob a lhůty pro jejich plnění,

              c) rozsah, formu a strukturu údajů o druzích a rozsahu investičních služeb poskytnutých obchodníkem s cennými papíry a způsob a lhůty pro uveřejňování těchto údajů.

 

 

VYHLÁŠKA

ze dne 15. prosince 2006

o informační povinnosti fondu kolektivního investování a investiční společnosti

Tato vyhláška stanoví

              a) informace, které obsahuje výroční zpráva investiční společnosti nebo fondu kolektivního investování nad rámec zvláštního právního předpisu upravujícího účetnictví a podrobnosti o struktuře této zprávy,

              b) informace, které obsahuje pololetní zpráva investiční společnosti nebo fondu kolektivního investování a podrobnosti o struktuře této zprávy ,

              c) informace, které o své činnosti na území České republiky, poskytuje zahraniční standardní fond a zahraniční speciální fond, a podrobnosti o jejich struktuře ,

              d) údaje, které obsahuje informace o struktuře majetku fondu kolektivního investování podle § 88 odst. 1 písm. c) a odstavce 2 zákona, a podrobnosti o její struktuře,

              e) podrobnosti o formě informační povinnosti investiční společnosti a fondu kolektivního investování (§ 10),

              f) způsob zasílání zpráv a informací uvedených v písmenech a) až d) České národní bance,

              g) způsob uveřejňování zpráv a informací uvedených v písmenech a) až d).

Je akcie dokonalý cenný papír?

V souvislosti se správním řízením Komise pro cenné papíry o tom, zda vznikla věřiteli z úvěru zajištěného kotovanými akciemi („reverzní repo operace") oznamovací povinnost podle § 122 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, se objevila námitka, že v „repo smlouvě“ byl sjednán závazek věřitele, že nebude vykonávat hlasovací práva spojená s akciemi, které přijal jako zajištění. Z toho vyplynula otázka, zda lze hlasovací právo od akcie odpojit.

Dosud převládá právní názor, že akcie je dokonalý cenný papír (skriptura; typicky směnka), jehož vlastník musí k uplatnění práv spojených s tímto cenným papírem cenný papír předložit, tedy s cenným papírem subjektivní (tedy i hlasovací) právo sdílí osud, hlasovací právo tudíž s cenným papírem vzniká a spolu s ním též zaniká. Nicméně definice dokonalého cenného papíru v ČR stejně jako ve většině právních řádů neexistuje.[1] Doktrína akcie jako dokonalého cenného papíru našla své vyjádření v ustanovení § 156a zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), o samostatně převoditelných právech, z něhož Komise pro cenné papíry dovozuje, že hlasovací práva nelze samostatně převádět. Nicméně samotný obchodní zákoník tuto doktrínu na několika místech prolamuje, jestliže připouští výkon hlasovacích práv nevlastníkem akcie. Jde např. o ustanovení § 155 odst. 1 in fine, § 156 odst. 3 a § 184 odst. 2. Zvláště ilustrativní je aplikace ustanovení § 184 odst. 2 obchodního zákoníku, kdy vlastník zaknihované akcie den po rozhodném dni akcii převede, ale valné hromady se zúčastní i s hlasovacím právem (na rozdíl od nabyvatele akcie, který na valnou hromadu ani nebude vpuštěn). Pokud by se vlastník akcie chtěl valné hromady zúčastnit, musela by mu být nevlastníkem vystavena speciální písemná plná moc(!). Jestliže by se pak strany dohodly, že vlastník akcie může na valné hromadě hlasovat hlasovacím právem nevlastníka dle vlastního uvážení a ve vlastním zájmu, čí vůle by byla na valné hromadě uplatněna?



[1] Viz: Dědič, J., Pauly, J.: Cenné papíry, Prospektrum 1994, s. 19.

 Co to je FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ?

Dne 29.9.2005 nabyl účinnosti zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech, který novelizoval mj. obchodní zákoník (OBCHZ), zákon o konkursu a vyrovnání (ZKV) a zákon o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT). Novelou obchodního zákoníku, vloženými §§ 323a – 323i, byla do českého právního řádu implementována Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/47/ES ze dne 6.6.2002, o dohodách o finančním zajištění.

 

Institut finančního zajištění je vymezen:

  1. charakterem zajišťované pohledávky
  2. povahou účastníků finančního zajištění (příjemce finančního zajištění, tj. věřitele, a poskytovatele finančního zajištění)
  3. předmětem zajištění (finančním kolaterálem)
  4. způsobem finančního zajištění.

 

Ad 1. Finančním zajištěním mohou být zajištěny pohledávky finančního charakteru z obchodů, jejichž předmětem jsou výlučně peněžní prostředky nebo finanční nástroje[1]. Nevylučují se ani úvěrové pohledávky, pokud splňují požadavky předchozí věty.

 

Ad 2. Příjemcem nebo poskytovatelem finančního zajištění může být jen (§ 323a odst. 3 OBCHZ):

a) banka, nebo zahraniční banka, jiná úvěrová instituce se sídlem na území členského státu EU nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor uvedená ve směrnici Evropských společenství upravující tzv. instituce trvale vyřazené,

b) finanční instituce podléhající státnímu dozoru nebo dohledu na individuálním základě nebo zahraničnímu dohledu nebo dozoru na individuálním základě,

c) osoby provádějící vypořádání finančních obchodů (tzv. ústřední protistrana, zúčtovatel, clearingová instituce nebo osoba s obdobnou náplní činnosti při obchodování s deriváty podléhající státnímu dozoru),

d) spořitelní a úvěrní družstvo,

e) osoba se sídlem v členském státě EU nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor oprávněná vydávat elektronické peněžní prostředky a podnikající nebo provozující svou činnost na území ČR na základě jednotné licence v souladu s právem Evropských společenství  ,

f) Česká republika nebo jiný stát, včetně státních institucí, které odpovídají za správu veřejného dluhu nebo vedou účty zákazníkům,

g) územní samosprávný celek včetně obdobných zahraničních veřejnoprávních osob,

h) Česká národní banka, zahraniční centrální banka, Evropská centrální banka,

i) Mezinárodní měnový fond, Evropská investiční banka, Banka pro mezinárodní platby, mezinárodní rozvojová banka.

j) Jiná právnická osoba, která podle poslední výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávy splňuje alespoň dvě ze tří kritérií, kterými jsou:

i)                     celková výše aktiv dosahující částky alespoň 600 000 000 Kč,

ii)                   čistý roční obrat dosahující částky alespoň 1 200 000 000 Kč a

iii)                  vlastní kapitál dosahující částky alespoň 60 000 000 Kč.

(pokud je druhou smluvní stranou osoba uvedená v písmenech a) až i)).

 

Ad 3. Předmětem finančního zajištění (kolaterálem) mohou být peněžní prostředky a finanční nástroje.

 

Ad 4. Finanční zajištění může být zřízeno:

a)       zástavním právem k finančnímu nástroji[2]

b)       zástavním právem k pohledávce z vkladu

c)       zajišťovacím převodem[3] finančního nástroje

d)       zajišťovacím převodem peněžních prostředků

 

Hlavní výhodou zajištění pohledávek pomocí institutu finančního zajištění je ve zjednodušení vzniku finančního zajištění (smlouva nemusí být písemná) a realizace finančního zajištění příjemcem finančního zajištění (věřitelem), v nezpochybnitelnosti a nedotknutelnosti finančního zajištění v případě prohlášení konkurzu na majetek poskytovatele finančního zajištění.

Jestliže nastane rozhodná skutečnost, například prodlení dlužníka, má příjemce finančního zajištění právo na uspokojení své pohledávky:

a)       prodejem finančního kolaterálu nebo

b)       přivlastněním (ponecháním) si finančního kolaterálu (připouští se tzv. propadná zástava)

c)       započtením hodnoty kolaterálu proti zajištěné pohledávce.

Na prodej finančního nástroje se nevztahují omezení podle § 44 ZCP (prodej na regulovaném trhu nebo dražba).

Pokud je to stranami dohodnuto, může příjemce finančního zajištění nakládat s finančním kolaterálem i během trvání závazku a chybějící kolaterál nahradit rovnocenným kolaterálem, případně započíst jeho hodnotu na zajištěný závazek.

V případě konkurzu (vyrovnání) na majetek dlužníka nelze poskytnutí ani realizaci finančního zajištění odporovat, neboť se na finanční kolaterál nevztahují ustanovení § 5d, § 14, § 15, § 16 a § 52 ZKV (ve znění před novelou). Ani uspokojení zajištěného závazku není omezeno 70% výtěžku zpeněžení, jako je tomu u práva na oddělené uspokojení; to vše za předpokladu, že finanční zajištění bylo poskytnuto před vyvěšením usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desce soudu nebo dokonce ještě v den prohlášení konkurzu, pokud příjemce finančního zajištění prokáže, že nevěděl ani nemohl o prohlášení konkurzu vědět.

 

Změna v závěrečném vyrovnání (close-out nettingu).

Novela ZPKT zobecňuje definici pohledávek, které mohou být zahrnuty do závěrečného vyrovnání (§ 197 ZPKT), a rozšiřuje ji o komodity, jak již dříve požadovala ČBA. Novela připouští, že dohoda o závěrečném vyrovnání (vypořádání) nemusí být písemná a může být uzavřena i podle zahraničního práva (např. ISDA Master Agreement), ale nesmí být v rozporu se zvyklostmi na příslušných finančních trzích.

Obdobně v případě konkurzu (vyrovnání) se na závěrečné vyrovnání nevztahují ustanovení § 5d, § 14, § 15, § 16 a § 52 ZKV (ve znění před novelou).

 

V Praze dne 10.11.2005

                                                                                                                                                            V. Chlouba



[1] Finančním nástrojem se rozumí investiční nástroj podle § 3 ZPKT a pohledávky a práva s ním související.

[2] Srov. § 39 a násl. ZCP

[3] Srov. § 553 občanského zákoníku

 

Koncern a ovládací smlouva

Novela obchodního zákoníku v § 66a a násl. položila základy koncernového práva. Úprava vychází z německého koncernového práva.Základním znakem koncernu je podrobení jedné osoby nebo více osob jednotnému řízení řídící osoby.

Koncern (holding) je tvořen řídící, ovládající osobou (mateřskou) a nejméně jednou řízenou, ovládanou osobou (dceřinou). Jejich podniky včetně podniku řídící osoby (matky) jsou koncernovými podniky.

Koncern vzniká v zásadě dvojím způsobem:

  1. faktický koncern v důsledku uplatňování řídícího vlivu ovládající osobou. V zásadě se má za to, že ovládající osobou je osoba, disponující (sama anebo jednáním ve shodě s dalšími osobami) alespoň 40% hlasovacích práv, ledaže by jiná osoba disponovala stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv. Zákon připouští důkaz opaku, že ovládající osoba a osoby touto osobou ovládané netvoří koncern, jinými slovy: domněnku ovládání lze vyvrátit.

     

  2. smluvní koncern, kdy se ovládaná osoba (osoby) podrobují jednotnému řízení na základě ovládací smlouvy.

Pouze teoreticky si lze představit smluvní koncern neopřený o dispozici s většinou hlasovacích práv (vůle ovládané osoby by nebyla vážná). V praxi tedy bude u ovládacích smluv obvyklá kombinace smluvního a faktického ovládání. Ovládací smlouva zakládá nevyvratitelnou domněnku o existenci ovládání a koncernového uspořádání.

Ad 1 Faktický koncern

    1. Důsledky faktického ovládání pro ovládající osobu

  1. jestliže není uzavřena ovládací smlouva, nesmí ovládající osoba využít svého vlivu k tomu, aby prosadila přijetí opatření nebo uzavření takové smlouvy, z nichž může ovládané osobě vzniknout majetková újma,

  2. jestliže vznikne v důsledku smlouvy či opatření majetková újma, je ovládající osoba povinna vzniklou újmu do konce účetního období uhradit nebo uzavřít smlouvu o tom, v jaké přiměřené lhůtě a jak bude ovládající osobou újma uhrazena,

  3. pokud nesplní tuto povinnost, má ovládající osoba povinnost k náhradě škody, která z toho vznikla společníkům (akcionářům) nezávisle k náhradě škody ovládané osobě (ledaže by takovou smlouvu či opatření přijala i neovládaná osoba s péčí řádného hospodáře),

  4. osoby, které jsou statutárním orgánem ovládající osoby nebo jeho členem, ručí společně a nerozdílně za náhradu škody podle písm. c),

  5. ani v tomto případě však nemůže ovládající osoba zasahovat do obchodního vedení ovládané společnosti,

  6. ovládající osoba nemůže nadřazovat své zájmy nad zájmy ovládané osoby.

    1. Důsledky faktického ovládání pro ovládanou osobu

Není-li uzavřena ovládací smlouva, je statutární orgán ovládané osoby povinen ve lhůtě 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (tzv. propojené osoby). Ve zprávě se uvede:

  1. jaké smlouvy (i jiné právní úkony a jiná opatření) byly uzavřeny v posledním účetním období mezi propojenými osobami

  2. jaká plnění poskytla ovládaná osoba, jaká byla poskytnuta protiplnění, jaké výhody či nevýhody měla opatření, jaká újma vznikla ze smluv a zda byla uhrazena nebo zda byla uzavřena smlouva o úhradě,

  3. nejsou chráněni věřitelé ovládané osoby.

Tato zpráva je součástí výroční zprávy a zakládá se do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem.

Tuto zprávu přezkoumá:

  1. dozorčí rada (je-li zřízena) a o přezkoumání informuje valnou hromadu

  2. auditor, pokud účetní závěrka podléhá auditu

  3. na žádost kteréhokoli společníka podanou do jednoho roku od uložení zprávy do sbírky listin soudem jmenovaný znalec, jestliže některý z předchozích orgánů měl ke zprávě výhrady nebo jestliže újma nebyla uhrazena.

Jestliže osoby, které jsou statutárním orgánem ovládané osoby nebo jeho členem, ve zprávě neuvedly smlouvy nebo opatření, z nichž společnosti vznikla újma, nebo nebyla-li újma nahrazena, ručí společně a nerozdílně za splnění závazku k náhradě ovládající osobou (to neplatí, pokud jednaly na základě řádného usnesení valné hromady.

Ad 2 Smluvní koncern – základní náležitosti ovládací smlouvy

  1. Ovládací smlouvou se zavazuje řízená osoba podrobit se jednotnému řízení řídící osobě.

  2. Její součástí může být i závazek řízené osoby převádět zisk nebo jeho část.

  3. Musí obsahovat závazek mimo stojícím společníkům (akcionářům) odkoupit na jejich žádost jejich akcie, zatímní listy nebo podíly za přiměřenou cenu, včetně výše tohoto odškodnění nebo způsob jeho výpočtu.

  4. Musí být písemná.

  5. Musí být schválena ľ většinou na valné hromadě, povinný notářský zápis.

  6. Statutární orgán musí vyhotovit na valnou hromadu podrobnou písemnou vysvětlující zprávu.

  7. Dozorčí orgán smlouvu přezkoumá a vyhotoví o tom zprávu pro valnou hromadu.

  8. Zpráva musí být přezkoumána dvěma nezávislými znalci jmenovanými soudem, kteří podají zprávu valné hromadě.

  9. Uzavřením ovládací smlouvy je statutární orgán řídící osoby oprávněn udílet statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny, a to i pokyny týkající se obchodního vedení řízené společnosti (např. cenové kalkulace, volba technologie):

  1. i takové, které mohou být pro řízenou osobu nevýhodné (např. zákaz zúčastnit se veřejné soutěže, příkaz změnit sortiment výrobků),

  2. za podmínky, že je to v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby v koncernu (tím ovšem není dotčena povinnost statutárního orgánu řízené osoby jednat s péčí řádného hospodáře),

  3. osoby, které udělují pokyny řízené osobě, jsou povinny postupovat s péčí řádného hospodáře, jinak mají povinnost k náhradě škody (právo na náhradu může uplatnit každý společník – akcionář řízené osoby), a to případně i věřitelům řízené osoby,

  4. statutární orgán řízené osoby také odpovídá za takto vzniklou škodu, jestliže nepostupoval s péčí řádného hospodáře, ledaže plnil pokyn podle písm. a) + b)

  1. Smlouva může být zrušena jen s účinností ke konci účetního období

  2. Lze od ní odstoupit jen z vážných důvodů, zejména jestliže druhá smluvní strana není schopna plnit závazky ze smlouvy

  3. Řízená osoba může od smlouvy odstoupit i tehdy, jestliže je podle rozhodnutí soudu odškodnění mimo stojícím společníkům stanovené ve smlouvě nepřiměřené

  4. Smlouvu lze změnit ¾ většinou na valné hromadě; k rozhodnutí o změně odškodnění je třeba souhlasu i ¾ přítomných mimo stojících společníků (akcionářů).

V Německu se ovládací smlouva uzavírá obvykle na dobu funkčního období představenstva.

Spolu s ovládací smlouvou může být uzavřena smlouva o převodu zisku, kterou se zavazuje řízená osoba po provedení přídělu do rezervního fondu převést ve prospěch řídící osoby zbylý zisk nebo jeho část. Smlouva o převodu musí obsahovat závazek mimo stojícím společníkům (akcionářům) poskytnout jim přiměřené vyrovnání alespoň v té výši, která by podle dosavadních a očekávaných hospodářských výsledků s přihlédnutím k odpisům a opravným položkám mohla být pravděpodobně rozdělena jako podíl na zisku. O náležitostech smlouvy o zisku platí obdobně ustanovení o ovládací smlouvě.

Poznámka:

Podstatnou výhodou koncernu podle německého práva jsou koncernové daně, tj. možnost minimalizovat daňové povinnosti. U nás k novele zákona o dani z příjmů v tomto směru nedošlo.


 


 

 

 

 
 

zpět na úvodní stránku

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *