AkroSport

  První stránka              Zpět na 280             Prevodovka                


Park Fly AkroSport – základní stavební postup      

 

Plánek je tu, ale pouze v hrubé formě, která vyžaduje trochu vaší trvořivosti

Plánek

Po objevení prvních článků na téma Slow Fly, jsem si chtěl postavit model, se kterým bych mohl létat takřka kdekoliv a kdykoliv. Nejdříve jsem postavil křídlo spolu s VOP a SOP, namísto trupu jsem použil pouze balzovou lištu. Model létal vcelku dobře, ale vzhledem k velkému čelnímu odporu bylo jasné, že je potřeba dostavět aerodynamicky čistý trup, který umožní zlepšit výkony modelu. Takto vznikl níže popisovaný sportovní akrobatický minimodel, který zalétne díky ovládaným křidélkům a VOP většinu základních akrobatických obratů.

Prototyp modelu byl celý lepen vteřinovým lepidlem, balsa byla použita převážně tříděná, o hmotnostech 100 a 120 gramů na dm3. Trup je jednoduchá, velmi lehká příhradová konstrukce ze dvou bočnic v přední části zpevněná balsou 1. Na prototypu byla po vzoru jiných modelů nalepena zevnitř, což je sice stavebně velmi jednoduché řešení, které však nedoporučuji použít (viz výkres - bílé trojúhelníčky). Model není možno za trup pořádně uchopit a navíc se zmenšuje vnitřní objem trupu, do kterého je potřeba uložit RC vybavení. Proto je na výkrese uvedena vhodnější varianta (černé trojúhelníčky), kdy je balsa 1 vylepena mezi lišty 3x3 do roviny s vnějším obrysem trupu. Toto řešení je sice stavebně složitější, ale už se mi osvědčilo na jiných elektroletech kategorie Speed 400. Bočnice jsou slepeny na rovné pracovní desce. Následně jsou na jednu bočnici nalepeny přepážky (první motorová z př. 1, druhá a třetí je slepena z balsy 2, resp. 1,5). Poté se přilepí na přepážky druhá bočnice v poloze, která umožňuje zachovat kolmost trupu, tj. v poloze, kdy obě horní přímé lišty 3x3 leží na rovné desce. Poté se obě bočnice slepí na konci trupu, vlepí se ostatní rozpěrky a doplní se oblá konstrukce horní části trupu (v přední části se jedná o odnímací kryt z balsy 1, vzadu o konstrukci z lišt 1,5x3). Kabina je odříznuta z kabiny Modela 200 a po dokončení povrchové úpravy je k trupu přilepena izolepou.

Nedělené křídlo s modifikovaným polosymetrickým profilem E374 je stavěno z žeber z balsy 1. Položebra jsou tvořena pásky balsy 1x3 ve tvaru profilu horní a spodní strany. Na prototypu mělo křídlo lichoběžníkový půdorys, tj. žebra je nutno postupně zkracovat.

Domnívám se, že beze změny letových vlastností, si je možno stavbu zjednodušit a postavit křídlo obdélníkového půdorysu, tj. použít žebra o stejné hloubce. Potah střední části křídla je z balsy 1 a je nalepen na žebra snížená právě o tloušťku potahu. Pásnice hlavního nosníku tvoří lišty z balsy 3x3, ve střední části křídla zpevněné dole i nahoře dle výkresu balsovou lištou 3x3. Mezi pásnice je vlepena po celém rozpětí stojina z balsy 1, v centroplánu z balsy 1,5. Odtoková lišta je tvořena U – profilem z pásků balsy 1. Vzepětí poloviny křídla je 10 mm (tj. celkem 20mm). Křídlo je k trupu připevněno vpředu kolíkem a vzadu plastovým šroubem M3. Náběžná hrana křidélka spolu s žebry je slepena z pásků balsy 1. Křidélka je samozřejmě možno postavit na úkor hmotnosti z plných lišt. Křidélka jsou po dokončení připevněna ke křídlu na třech místech pásky izolepy.

Ocasní plochy s profilem rovné desky jsou stavěny z balsových lišt, jejichž rozměry jsou zřejmé z výkresu. Ocasní plochy jsou vzhledem k historii modelu odnímatelné. S ohledem na hmotnost je však vhodnější stabilizátor i kýlovku přilepit napevno k trupu.

Podvozek je ohnut z ocelové struny o průměru 1,5 (případně i 1,2). V trupu je jeho nosná deska (destička z balsy 1,5, jenž je zpevněna z obou stran překližkou 1) připevněna plastovým šroubem M3. Kola podvozku jsou vybroušena na elektrické vrtačce z lehké pěnové hmoty. Disky kol jsou z překližky 1 a osa kola je vypouzdřena špejlí s vyvrtaným otvorem o průměru 1.

Model je potažen Japanem a jednou lakován zaponovým lakem. Pro zvýraznění barev bylo použito foukacích fixů Centropen. K potahu by patrně šlo použít i Airspan, ale potah vyjde odhadem až o 8 - 12 g těžší.

V prototypu byla postupně použita serva Naro Plus BB, Naro a Graupner C 141. Připevnění serva křidélek je patrné z výkresu. Výchylky křidélek (měřeno na odtokové hraně u trupu) jsou cca 11 mm nahoru a 15 mm dolů. Servo VOP je v trupu umístěno pod kabinou co nejvíce vzadu na krátkých balsových lištách 5x3. Přijímač REX 4 je umístěn hned vedle serva. Jeho anténa je vedena co nejdále od serva slámkou na pití na konec trupu. Táhlo VOP je z balsy 3x3 a na jeho koncích jsou koncovky ze struny 0,8 ohnuté do Z. Výchylky VOP jsou +- 15 mm. Regulátor JETI JES 05 je umístěn ve střední části trupu pod bateriemi.

K pohonu je použit motor MIG 280 s převodovkou 1 : 5 vlastní konstrukce a upravenou trojlistou vrtulí Flying Styro Kit. Při převodu 1 : 4 byla úspěšně vyzkoušena i dvoulistá vrtule FSK. V současné době testuji vrtuli APC 227x120 s převodem 1 : 2,5. Statický tah uvedených jednotek se pohybuje mezi 100 až 170 g při statickém odběru mezi 1,9 až 2,7 A. Jako pohonné baterie jsou použity žluté Conrad 8x110 mAh. Tyto sady bylo možno pořídit velmi levně, proto používám 4 sady (mají cenu jedné sady např. Sanyo 270). Jedna sada umožňuje 2 až 5 minut motorového letu. Lze použít i jinou pohonnou jednotku a NiCd baterie, je však nutno zkontrolovat, zda-li se vejdou do trupu. Při případných úpravách trupu je však nutno mít na paměti skutečnost, že při zvětšování průřezu trupu roste i jeho odpor, neboli model většinou hůře létá. Tento model létal zkušebně vcelku dobře i s pohonnou jednotkou TP 03, s kterou by mohl patrně létat i ve větších halách. Je však nutno mít na paměti, že model o hmotnosti 175 – 200g a ploše křídla 14,45 dm2 (tj. plošné zatížení 12 – 14 g/dm2) bude létat poměrně rychle. S modelem je nejlepší létat v bezvětrném počasí, ale vcelku dobře si poradí i s větrem do 4 – 6 m/s.

15/05/99 K pohonu byl velmi úspešně vyzkoušen osmičlánek Sanyo 350 mAh o hmotnosti 108 g. Hmotnost letadla tedy vzrostla na 250g, ale doba letu se prodloužila až na 8 - 12 minut motorového letu při slušné schopnosti živé akrobacie. Je nutno dát pozor při stavbě a ověřit si, že tato sada půjde do letadla umístit (jedná se hlavně o dostatečně velký odnímací kryt). Pro model můžu doporučit Motor MIG 280 (více k jeho úpravám zde ) s převodem 1:4 a dvoulistou vrtulí FSK (upravenou odlehčením středu) - model létá znamenitě. Jestliže chcete, aby model stoupal VERTIKÁLNĚ vzhůru, můžete zkusit 9xNiCd Sanyo 120mAh, převod 1:4 až 1:5 a větší vrtuli (více informací zde).

22/07/99 AkroSport už začíná nést známky určitého olétání - jeho "nevýhodou" je, že létá opravdu skvěle aproto tak trpí. V rámci testování jsem postavil druhé křídlo, které je možno během asi cca minuty připevnit na model. Vznikne tak dvouplošník o ploše křídla cca 29 dm2 s plošným zatížením pod 10g/dm2, tj. při vzletové hmotnosti 235g (respective 285g s 350 mAh NiCd).

Foto zde 

PŘEJI HODNĚ ÚSPĚCHů  (při stavbě i při létání).

 

Reference:

dj_tee_ace -  http://musiolek.rkka.cz/mcaf/akro.htm#02.12

 "Jinak sem se taky zúčastnil druhého „záletu“ Martinova stroje a nějak mi začínají měknout kolena … . Akro se jeví jako rychlé malé & divoké éro (To se může někomu jen tak zdát ale možna to pusobilo tím že mam docela sluště velke vychylky na výškovce i křidélkách. Když je nastaví menši bude akro hodne a poslušné.)(takže mám pocit že můj zálet bude jenom jeden a preventivně směrem k popelnici :( . (I to se může stát ale tak černě bych to neviděl)"

 


© 1999 smm@email.cz
* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *