ŽIVOT INDIÁNŮ
Ze způsobu života Indiánů bychom se mohli učit celý život. Byli tak sžiti s přírodou jak jen to lze. Nejsou jedineční, takto žijí i domorodci v Austrálii, Africe, Asii a Jižní Americe. Přesto prérijní Indiáni mají jakési kouzlo, které z nich vytvořilo motiv pro mnoho filmů a knih. Snad pro jejich tradice, ale více pravděpodobně pro jejich smutný osud. Příroda Severní Ameriky je krásná i dnes, je krásná, ale umí být i krutá. Čím více k severu putujeme, tím více se liší obydlí Indiánů. Na jihu jsme mohli vidět puebla, hlíněná obydlí kruhového tvaru. V prériích se pak týpí, stany z kůže bizona, natáhnuté na vysokých kmenech stromů do tvaru jehlanu. Na severovýchodě zase malá městečka, osady oplocené kmeny stromů nahoře zašpičatělé. Uvnitř byly dřevěné domy, jejichž stěny byly vystužené slámou a pokryté kůží. V takovýchto obydlích žili Irokézové či Huroni. Na severu země jsme pak mohli potkat Inuity žijící v iglů, sněhových domečků, kteří všichni známe. O vzniku světa je mnoho indiánských příběhů. Některé kmeny věřily v to, že Země byla samá voda a žili pouze Velký duch, a pár zvířat. Velký duch je jednou poslal na zem, orel sletěl k vodě a když se dotknul hladiny proměnila se v pevnou zemi. A tak to orel letěl říct Velkému duchu a ten orla poslal zpět aby vytvořil zemi. A tak orel nahradil část vody pevnou zemí a tak vznikla země Indiánů. V příbězích o vzniku lidí najdeme mnoho krásných příběhů. Je zvláštní jak se v tomto kmeny žijící tak blízko sebe na jednom kontinentě lišily.
U Indiánů nejlépe fungovala ústní lidová slovesnost. Předávali si příběhy z generace na generaci. Další ze způsobů jak si zachovávali příběhy, byli kresby na kůži či stěnách jeskyň. Vše zobrazovaly obrázky. Každý znázorňoval určitý úkon. Tak se na jednom plátně mohla objevit historie kmene za poslední i dvě století (např. tzv."Velká missourijská zimní kronika" zachycující léta 1796 až 1926 a to vše na kůži formátu A1). Delawarové a Leni Lenapové k zachycování dějin používali Walam Olum v překladu "červeně malovaný zářez nebo záznam". Tvořila je sada plochých dřevěných destiček s vyrytými značkami, vybarvenými červeně. Objibvejové své piktogramy kreslili svitek kůry. Jedna tabulka byla více než metr dlouhá a asi 50 cm široká, to dosáhli pospojováním březové kůry. Tato kůra byla považována za posvátnou. Ale nejznámější ze všech způsobů zachování dějin byly Wampuny. Wampun byl opasek z 8 šňůrek na které se navlékali bílé a fialové korálky.Nejdelší wampunový opasek je Washingtonská smlouva dlouhá dva metry a široká 13 centimetrů. Byla součástí jedné z dohod v 18.století mezi Spojenými státy a Irokézkou konfederací. Tak jako Tibeťané i Indiáni měli ve zvyku vysypávat obrazy z písku. Tato velmi pracná technika se těžce uchovává. Obrazy byly tvořeny například pro léčebné rituály. Za nejvzdělanější (z pohledu Evropanů) kmen byli považováni Cherokeeové. Měli vlastní písmo, dodnes vychází jejich noviny v cherokeejském jazyce. Jejich osud byl ale nejstrastiplnější. Celkem 24krát tento kmen podepsal smlouvu o podstoupení půdy Spojeným státům, každá ze smluv měla být definitivní, Cherokeeům na základě těchto smluv bylo odňato celkem 81 200 000 akrů půdy. Byli stěhováni z místa na místo. Jedním z nejkrutějších přemístění je tzv. Trail of Tears, kdy ze 1400 obyvatel vystěhovaných ze své země na cestě k novému domovu zemřelo hlady či umrzlo celkem 400 lidí, zejména žen a dětí. Ale to už jsme u historie a o té v jiné kapitole...
ZPĚT