"Kde jsou dnes Pekotové? Kde jsou Narragansetové, Mohykáni, Pokanoketci a mnoho jiných kdysi mocných kmenů našeho lidu? Zmizeli vinou chamtivosti a útlaku bílého muže jako sníh pod letním sluncem. Necháme se snad i my zničit bez boje,vzdáme se svých domovů, své země, kterou nám odkázal Velký duch, hrobů svých mrtvých a všeho, co je nám drahé a posvátné? Vím, že zvoláte se mnou:
´NIKDY! NIKDY!´"
"Bílí se vždycky snažili přinutit Indiány, aby se vzdali svého způsobu života a žili jako běloši - aby začali rolničit, tvrdě pracovali a dělali to co oni - a Indiáni nevěděli, jak to dělat a ani to dělat nechtěli... Kdyby byli Indiáni zkusili nutit bílé, aby byli jako oni, byli by se bílí bránili; a s mnoha Indiány tomu bylo zrovna tak."
V únoru roku 1999 jsme měli příležitost vidět v kinech v rámci Febiofestu americký film natočený samotnými Indiány Smoke Signals - Kouřové signály . Tento film natočil Chris Eyre podle scénáře a knihy Shermana Alexie - The Lone Ranger And Tonto Fistfight In Heaven. Příběh vypravuje mladý Indián Thomas žijící v rezervaci na severu Spojených států. Když byl nemluvně, dům jeho rodičů při oslavě Dne nezávislosti zhořel. Jeho rodiče uhořeli, ale na poslední chvíli vyhodili z okna Thomase zabaleného v zavinovačce, aby jej zachránili. Letícího Thomase zachytí otec stejně starého Viktora, který tuto nehodu nechtěně zavinil. Děj nás přenese o dvacet let později, kdy potkáváme Viktora a Thomase vypravující se na cestu do Phoenixu, kde Viktorův otec potom, co opustil rodinu, bydlel. Deset let ho Viktor neviděl a teď dostal zprávu, že je mrtev. Vzpomínky na otce, kterého pití zničilo a zničilo i manželství Viktorových rodičů, jej trápili a nebyl schopen otci odpustit. Teď se vydává na cestu odpuštění a porozumění.
Silný příběh byl okořeněn výborným humorem a bezva muzikou. V hlavních rolích jsme mohli vidět Adama Beache, Tantoo Cardinal, Evana Adamse a Garyho Farmerma. Zejména dva hlavní hrdinové Adam Beach a Evan Adams podali výborné výkony. Díky tomuto filmu jsme také mohli vidět jak dnes Indiáni žijí. V chudobě, bez práce či pořádného vzdělání. Jistě, mají možnosti, jak toho všeho dosáhnout, ale ty jsou pro ně skorem nedostupné. Jsou chudí a v rezervaci moc práce není, žijí z podpor státu a od evropanů se naučili holdovat alkoholu. Dnes je normální vidět chudé rezervace žijící z turistického ruchu, prodeje suvenýrů či pronajímání své půdy, kde lze ještě najít ložiska ropy. Aby Indián mohl dosáhnout dobrého vzdělání musí opustit hranice rezervace a musí mít dostatek peněz na studium. Mnoho mladých Indiánů už nezná ani svůj původní jazyk, nemají dlouhé vlasy, neslaví své svátky a žijou jako ostatní Američané. Ale je i druhá část lidí, kteří stále žijí podle starých tradic, pořádají slavnostní tance -"pow-wow", učí se svému jazyku a historii a nevěří bílým lidem. A když se podíváme do historie...Rok 1492... Kolumbus se vylodil na pobřeží Nového Světa, který pokládal za Indii. Přivítají ho lidé tmavé kůže pomalováni červenou barvou a spoře odění. Kolumbus, zmaten vzhledem domorodců, jim začal říkat "rudoši", podle oné červené barvy na jejich těle. Indiáni tuto barvu používali při slavnostních příležitostech. I příchod bílých lidí byla příležitost slavnostní. Tenkrát...
Po pěti stoletích je počet obyvatelstva o skoro 3/4 menší. Na území severoamerického kontinentu existují státy Kanada, Spojené státy americké a Mexiko. Jejich vznik odneslo mnoho mrtvých jak ze strany Indiánů tak evropských osadníků. Indiáni byli přesunuti do rezervací. Země byla zpustošena, přírodní bohatství vyčerpáno. Indiáni ztratili vše, zejména svou víru. Ale nevzdávali se lehce. Geronimo, Sedící Býk, Šílený Kůň, Rudý Oblak, Tecumseh... Ti všichni se proslavili svou vírou v znovuobnovení původního způsobu života. Mnoho těžkých bitev, mnoho smluv o prodeji země, mnoho vyvražděných vesnic, to bylo vítězství bílých.
Na této stránce bych Vám ráda přiblížila Indiány a jejich život v dobách, kdy nebyli ještě tak utlačeni bílými lidmi.
