KAUZA Trend a Mercia nepravomocně skončena:
Jeden z největších případů tunelování je po několika letech vyšetřování u konce. Krajský soud v Hradci Králové poslal na sedm let za mříže bývalého šéfa Trendu Miroslava Hálka. Tři roky vězení dostalo dalších pět manažerů. Čtyři vyvázli s podmínkou, jeden byl zproštěn viny kvůli nedostatku důkazů.
Odsouzení mají fondům zaplatit několik stovek milionů korun jako náhradu škody. Soud rovněž deseti bývalým manažerům zakázal na tři až deset let působení ve vedení obchodních společností. Nejvyšší trest zákazu činnosti, deset let, dostal Miroslav Hálek, sedmi bývalým manažerům soud zakázal činnost na pět let, zbývajícím dvěma na tři roky.
Krajský soud v Hradci Králové se rozsáhlým případem zabýval od ledna 2006, obžalovaní před soudem svou vinu odmítli. Fond Trend založili v roce 1991 hudebníci Michael Kocáb a Martin Kratochvíl, kteří před soudem vystoupili v roli svědků. Obžalovaní podle obžaloby získali nad fondy Trend a Mercia kontrolu v polovině 90. let. Podle spisu do roku 1997 z jejich portfolií různými machinacemi převedli akcie nejcennějších firem, například pražského obchodního domu Kotva na jiné společnosti. Podle spisu obžalovaní například vyváděli majetek fondu placením kupní ceny za akcie ve splátkách po dobu až 30 let nebo uplatňováním vysokých smluvních pokut.
Drobní akcionáři největší tuzemské ocelářské společnosti ArcelorMittal Ostrava neuspěli s další stížností na postup státu a miliardáře Lakšmího Mittala při privatizaci firmy a jejím přebírání.
Ústavní soudci odmítli stížnost na jednu z valných hromad firmy, jež se konala těsně poté, co Mittal se svou společností LNM Holdings ostravskou ocelárnu převzal. Viz http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=612078
Nový zákon o nabídkách převzetí a zásadní novelizace ustanovení Obchodního zákoníku o squeeze-outu
Dne 1. dubna 2008 nabyl účinnosti nový zákon č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů (dále jen „Zákon o nabídkách převzetí“). Tento zákon tak s téměř dvouletým zpožděním transponuje do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004, která stanovuje požadavky na národní úpravu nabídek převzetí, včetně nabídkové povinnosti, jakož i tzv. sell-outu a squeeze-outu.
Právní názor naleznete zde:
http://www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=3&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=1&typ=clanky&back[s1]=3&back[s2]=0&back[s3]=0&back[s4]=0&back[s5]=0&back[s6]=0&recid_cl=54716
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o vykonávání hlasovacích práv akcionáři společností, které mají své sídlo v členském státě a jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2004/109/ES. Evropská Komise předložila 6. ledna 2006 návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o výkonu hlasovacích práv akcionářů společností se sídlem v členském státě, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Cílem návrhu je odstranit klíčové překážky přeshraničního hlasovacího procesu u společností obchodovaných na uznaných burzách, které mají sídlo v členském státě, zavedením zvláštních požadavků na vybraná práva akcionářů ve vztahu k valným hromadám. Návrh směrnice byl projednáván v rámci pracovních skupin na právo společností a atašé pro obchodní právo členských států se návrhem zabývali 1.12.2006. Zatím stále zůstávají otevřené některé body (např. minimální doba pro svolání valné hromady – návrh 21 dní před konáním, některé státy chtějí pouze 14 dní a to buď pouze u mimořádné nebo i u řádné VH, otázka omezení počtu prokuristů pro jednoho akcionáře pro jednu VH). Právní výbor Evropského parlamentu měl o návrhu jednat 20.12.2006 a ambice Komise bylo, aby Evropský Parlament projednal návrh pouze v prvním čtení v lednu 2007.
__________________________________________________________________________________________
ODŮVODNĔNÍ
návrhu směrnice
1. ÚVOD
1.1. Souvislosti
Účast akcionářů je základním předpokladem účinné správy a řízení společností. Občané EU, kteří vlastní akcie kótovaných společností se sídlem v jiném členském státě však často čelí vážným problémům, pokud chtějí vykonávat hlasovací práva spojená s těmito akciemi a někdy dokonce narazí na takové překážky, které hlasování prakticky znemožní. V současnosti investoři obyčejně drží své akcie prostřednictvím účtů vedených u institucí pro cenné papíry, které samotné disponují účty vedenými u jiných institucí obchodujících s cennými papíry a u centrálních depozitářů cenných papírů jiného členského státu. Právní úpravy, z kterých práva akcionářů v členských státech vycházejí, nejsou vždy plně přizpůsobeny těmto novým formám zprostředkovaného držení cenných papírů. Přeshraniční řetězce zprostředkovatelů proto ztěžují nejen proces komunikace mezi emitenty a akcionáři, ale také proces hlasování.
V průběhu posledních let se rozměr tohoto problému výrazně rozšířil a neustále roste v důsledku zvyšování množství kapitálových investic přeshraniční povahy, což je nadále podněcováno směřováním k vytváření integrovaných finančních trhů v Evropě i jinde. Rostoucí míra podílového vlastnictví zahraničními investory již představuje hrozbu pro kótované společnosti EU, které vlastní základna pasivních akcionářů. Navíc stávající právní překážky v přeshraničním hlasování brání drobným přeshraničním akcionářům jednajícím na vlastní účet, kteří chtějí vykonávat svá hlasovací práva, aby k tomu využili prostředků, které by jim umožnily levné a jednoduché vykonání těchto práv.
Komise proto ve svém „Akčním plánu týkajícím se modernizace práva společností a efektivnějšího řízení podniků v Evropské unii“ zvažuje, že je potřeba usnadnit přeshraniční výkon práv akcionářů. Nejen, že bylo uznáno, že akcionářům by měl být umožněn přístup na valné hromady a k dalším právům spojeným s valnou hromadou nezávisle na zemi jejich trvalého pobytu v EU, ale také skutečnost, že by se mělo vyřešit množství konkrétních problémů spojených s přeshraničním hlasováním.
Stávající pravidla na úrovni EU nejsou pro dosažení tohoto cíle dostatečná. Článek 17 „směrnice o transparentnosti“ vyžaduje, aby emitenti zpřístupnili určité informace a dokumenty, které jsou důležité pro valnou hromadu. Tyto informace a dokumenty mají být zpřístupněny v členském státě emitenta, avšak článek 17 se nezmiňuje kdy a jak mají být zpřístupněny. V důsledku toho se v obecném ustanovení článku 17 směrnice o transparentnosti neřeší konkrétní obtíže akcionáře nerezidenta při získávání přístupu k informacím před konáním valné hromady. Navíc je směrnice o transparentnosti zaměřena na informace, které musí emitenti zveřejnit na trhu, a nepočítá tedy se samotným procesem hlasování akcionářů.
Od září do prosince 2004 a od května do července 2005 uskutečnilo generální ředitelství pro vnitřní trh a služby dvě veřejné konzultace na téma posílení práv akcionářů, zejména v přeshraničním kontextu. Cílem těchto konzultací bylo, aby se zainteresované strany vyjádřily k hlavním překážkám v přeshraničním hlasování a k minimálním normám, které by Komise v této oblasti mohla navrhnout. Obě konzultace získaly značný počet odpovědí od účastníků trhu napříč všemi zainteresovanými skupinami, které se zřetelně vyslovily na podporu opatření, která byla předložena k diskuzi.
1.2. Cíle současné iniciativy
Na základě získaných zkušeností a odpovědí obdržených při veřejných konzultacích se zdá, že hlavními překážkami pro investory v přeshraničním hlasování jsou, v pořadí podle důležitosti: požadavek na zastavení akcií před valnou hromadou (a to i tehdy, když to neovlivní jejich obchodování během tohoto období), obtížný a pozdní přístup k informacím důležitým pro valnou hromadu a složitost přeshraničního hlasování, zejména hlasování na základě zplnomocnění. Zastavení akcií a složitost hlasování na základě plné moci také značně ovlivňují náklady na přeshraniční hlasování.
Zrušení stávajících omezení, která brání procesu hlasování vyžaduje změny příslušných vnitrostátních předpisů. Směrnice, která usiluje o odstranění hlavních překážek v procesu přeshraničního hlasování a která je zaměřená na vybraná práva akcionářů při valné hromadě, se jeví jako nejvhodnější nástroj k dosažení účinného zjednodušení přeshraničního procesu hlasování a ke snížení rozdílů mezi členskými státy. Součástí doporučení Komise by mohla být i další témata, která byla diskutovaná v rámci veřejných konzultací, a která jsou nepřímo spojena s výkonem hlasovacích práv, jako např. půjčování akcií, depozitní poukázky anebo pravidla upravující jazyky.
Tento návrh směrnice proto sleduje následující cíle:
(1) Zajistit, aby byly všechny valné hromady svolávány v dostatečném časovém předstihu a aby všechny dokumenty, které se na valné hromadě předkládají, byly všem akcionářům dostupné včas, aby jim umožnily, nezávisle na místě jejich trvalého pobytu, učinit uvážené rozhodnutí a hlasovat včas.
(2) Zrušit všechny formy pozastavení akcií. Ty by měly být nahrazeny systémem dne záznamu, aby se určilo oprávnění akcionáře účastnit se valné hromady a hlasování.
(3) Odstranit všechny právní překážky v účasti na valných hromadách prostřednictvím elektronických prostředků. Pokud se emitent rozhodne zpřístupnit elektronické prostředky svým akcionářům, tyto prostředky výrazně usnadní aktivním akcionářům aktivně se účastnit schůze. Technologie však není dostatečně pokročilá, aby umožnila aktivní účast prostřednictvím elektronických prostředků ve všech případech s dostatečnou zárukou bezpečnosti a je nákladné tyto prostředky zavést. Proto by emitenti neměli být povinni takovou možnost svým akcionářům poskytovat.
(4) Nabídnout akcionářům nerezidentům jednoduché prostředky pro hlasování, aniž by se museli účastnit schůze (hlasování na základě plné moci, v nepřítomnosti a udělením pokynů).
2. KOMENTÁŘ K JEDNOTLIVÝM ČLÁNKŮM
2.1. Kapitola I: Obecná ustanovení
2.1.1. Článek 1 – Předmět a oblast působnosti
Oblast působnosti je omezena na emitenty akcií s přihlédnutím k cíli směrnice, kterým je usnadnit výkon hlasovacích práv akcionářů při valných hromadách. Definice zahrnuje také evropské společnosti (SE), které se v souladu s článkem 10 statutu evropské společnosti považují za veřejné akciové společnosti založené podle práva členského státu, v kterém má společnost své sídlo.
Odstavec 2 stanovuje pro členský stát možnost vyjmout subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, s přihlédnutím ke skutečnosti, že zvláštní požadavky jsou stanoveny jinde . Pokud se tato možnost využije, navrhované znění vylučuje možnost jednat se SKIPCP jako s emitenty pro účely této směrnice, ale nezabraňuje jim, aby užívaly daných ustanovení, pokud budou vystupovat jako akcionáři jiných společností.
2.1.2. Článek 2 – Definice
Definice pojmu akcionář v bodě c) pouze přebírá znění bodů i) a ii) čl. 2 odst. 1 písm. e) směrnice o transparentnosti, a vylučuje tedy držitele depozitních poukázek ze své působnosti. Ačkoli investoři do depozitních poukázek by měli být v zásadě také oprávněni určovat způsob hlasování o podkladových akciích, zahrnutí držitelů poukázek do definice by samo o sobě nutně k takovému výsledku nevedlo, protože v praxi jsou poukázky často drženy uschovateli a ne samotnými investory. Navíc obsah dohod o emisi depozitních poukázek se liší, pokud jde o hlasovací práva, a tyto odlišnosti mají obvykle vliv na cenu poukázek. Proto se zdá vhodnější upravit tuto problematiku v rámci odděleného doporučení, které bude moci přihlédnout ke zvláštnostem tohoto nástroje.
Bod e) obsahuje definici pojmu „zplnomocnění“, který v současnosti nemá stejný význam ve všech členských státech. V některých členských státech je zplnomocnění omezeno na výkon hlasovacího práva a pro složitější oprávnění se využívá plná moc. V ostatních členských státech může zplnomocnění zahrnovat veškerá práva akcionářů při valné hromadě. Tento návrh se přiklání k této druhé možnosti. Osoba oprávněná zplnomocněním (která je v praxi často nazývána „zástupce“) je v textu směrnice uváděna jako „zmocněnec“ (viz navrhovaný článek 10).
2.1.3. Článek 3 – Přísnější vnitrostátní požadavky
Tato směrnice je směrnicí minimální harmonizace. Zavádí minimální normy, které zajistí, aby akcionáři měli včasný přístup k úplným informacím týkajícím se valných hromad, a poskytnou zjednodušené způsoby hlasování bez účasti na valné hromadě. Členským státům je ponechána volnost k tomu, aby zachovaly nebo zavedly nová ustanovení, která jsou pro akcionáře výhodnější.
2.1.4. Článek 4 – Rovné zacházení s akcionáři
Tento článek přebírá obecnou zásadu obsaženou v čl. 17 odst. 1 směrnice o transparentnosti a uplatňuje ji na práva akcionářů, na která se vztahuje tento návrh směrnice.
2.2. Kapitola II: Valná hromada akcionářů
2.2.1. Článek 5 – Oznámení o konání valné hromady
Článek 5 ukládá emitentovi povinnost zaslat příjemci oznámení o konání valné hromady, ve kterém uvede základní informace týkající se valné hromady. Podle v současnosti užívaných mechanizmů je příjemcem v případě akcií na doručitele centrální depozitář cenných papírů a v případě akcií na jméno je jím zaregistrovaný akcionář. Příjemci a investor, kteří se nacházejí dále v řetězci, budou tedy mít možnost obdržet dodatečné informace stanovené v odstavci 3 od zdrojů uvedených v oznámení o schůzi.
2.2.2. Článek 6 – Právo doplňovat body programu valné hromady a předkládat návrhy usnesení
Právo doplňovat body programu a předkládat návrhy usnesení umožňuje akcionářům rozhodným způsobem ovlivňovat valné hromady. Toto právo je obvykle vyhrazeno akcionářům držícím minimální podíl anebo počet akcií. Některé ze stávajících prahových hodnot jsou přehnaně vysoké. Tento článek proto potvrzuje právo doplňovat body programu a předkládat návrhy usnesení jako zásadu (odstavec 1) a stanovuje maximální prahové hodnoty na úrovni EU. Tyto prahové hodnoty byly stanoveny s cílem snížit v současnosti užívané prahové hodnoty v některých členských státech. Avšak tam, kde prahové hodnoty stanovené jinou vnitrostátní právní úpravou jsou nižší než hodnoty navrhované zde, nemá být článek 6 – jakožto ustanovení minimální harmonizace – samozřejmě chápán, jako podpora členských států při zvyšování jejich prahových hodnot. Dále článek stanoví, že pozměněný program a nové návrhy usnesení by měly být sděleny akcionářům. To vyžaduje, aby body doplňující program a návrhy usnesení byly podány v dostatečném předstihu před konáním valné hromady. Stanovení příslušné lhůty nicméně zůstává na členských státech.
2.2.3. Článek 7 – Přístup na valnou hromadu
Odstavec 1 stanoví zákaz veškerých způsobů pozastavení akcií. Zastavení akcií odrazuje investory od hlasování, protože jim brání v prodeji jejich akcií několik dnů před konáním valné hromady. Finanční riziko spojené s tímto obdobím pozastavení je vzhledem k možným fluktuacím trhu během tohoto období velmi vysoké. Existují také důkazy, že opatření na pozastavení akcií, která umožňují nakládání s akciemi v průběhu období pozastavení a která jsou předmětem následného odsouhlasení akcií a hlasů, nejsou uspokojivým řešením. Jedním z důvodů je to, že investoři systému nerozumí a často nevědí o možnosti nakládání se svými akciemi v průběhu období pozastavení. Dále je schvalovací postup, který je příliš těžkopádný, rizikový vůči pochybením, v jejichž důsledku se hlasy nemusí zohlednit.
Odstavec 2 povoluje členským státům zavést požadavek na systém dne záznamu, na základě kterého bude podmíněn přístup na valnou hromadu. Rozdílné postupy přípravy valných hromad a následující potřeby týkající se načasování se v jednotlivých členských státech značně liší; proto se nezdá vhodné zavést jednotné datum záznamu na úrovni EU. Odstavec 3 návrhu proto ponechává na vnitrostátních právních předpisech, aby určily jakékoli takové datum v maximální lhůtě 30 kalendářních dnů před konáním valné hromady a také podrobně stanovily postup. Aby však skutečně nedocházelo k bránění v účasti a v hlasování některých akcionářů je jasně stanoveno, že vnitrostátní právní předpisy ani stanovy nemohou ukládat žádné přehnané formální požadavky týkající se dokazování vlastnictví.
2.2.4. Článek 8 – Účast na valné hromadě prostřednictvím elektronických prostředků
Tento článek stanoví, že veškeré překážky v účasti prostřednictvím elektronických prostředků se mají odstranit. Požadavky týkající se ověřování totožnosti akcionářů a zabezpečení elektronické komunikace však nemohou být považovány za překážky v účasti prostřednictvím elektronických prostředků, pokud jsou přiměřené svému cíli.
2.2.5. Článek 9 – Právo klást otázky
Během valné hromady, která je hlavním místem, kde akcionáři mohou vykonávat svá práva a vyslovit se, měli by akcionáři mít možnost klást vedení otázky. Navíc právo klást otázky by nemělo skutečný význam, pokud by emitent neměl odpovídající povinnost na dotazy odpovídat, což je předmětem opatření nezbytných pro zajištění řádného průběhu valné hromady, důvěrnosti informací anebo ochrany obchodních zájmů. Odpověď není nutná, pokud akcionář může danou informaci snadno získat díky tomu, že ji emitent zpřístupnil v podobě „často kladených otázek“ např. na svých internetových stránkách. V přeshraničním kontextu by mělo být možné klást otázky na dálku, tj. přinejmenším poštou, a žádné překážky by neměly bránit využívání elektronických prostředků. Všechny odpovědi na dotazy by měly být snadno dostupné všem akcionářům, bez ohledu na místo jejich trvalého pobytu, čehož by mohlo být dosaženo zejména díky jejich zveřejnění na internetových stránkách emitenta.
2.2.6. Článek 10 – Hlasování na základě plné moci
Účelem odstavce 1 je odstranit veškerá stávající omezení osob, které mohou být zplnomocněny, kromě požadavku, že zplnomocněná osoba by měla být způsobilá k právním úkonům. Členské státy, které neukládají žádné takové omezení nezaznamenaly při valných hromadách žádné nepříznivé důsledky. Některá omezení však mohou být oprávněná, pokud je zmocněnec v situaci, která představuje konflikt zájmů. V takových případech mohou členské státy rozhodnout, že jmenování těchto zmocněnců má být předmětem přesné formulace hlasovacích pokynů.
Pro řádný průběh valné hromady stanoví odstavec 2, že jeden akcionář může udělit jen jedno zplnomocnění týkající se jeho celého hlasovacího práva. Avšak jedna osoba vystupující jako zmocněnec by měla mít možnost být zplnomocněna od více než jednoho akcionáře. Následně zmocněnci jednající jménem několika akcionářů by měli mít možnost hlasovat odděleně o kterémkoli usnesení v souladu s hlasovacími pokyny udělenými akcionáři, které si mohou odporovat.
Odstavec 3 objasňuje, že zmocněnci by měli mít v zásadě stejná práva, jako by měl akcionář v souvislosti s valnou hromadou. To by však mělo být omezeno na zmocněnce jednající jménem jednoho anebo několika akcionářů se stejnými hlasovacími pokyny. Zmocněnec zastupující několik akcionářů s hlasovacími pokyny, které si odporují, by měl omezit svou roli na hlasování.
2.2.7. Článek 11 – Jmenování zmocněnce
Článek 11 zakazuje příliš těžkopádné formální požadavky na udělování plné moci a pokynů zplnomocnění. Emitenti si však musejí být dostatečně jisti, pokud jde o totožnost akcionáře a zmocněnce. Členským státům je proto ponechána možnost uložit požadavky anebo umožnit emitentům, aby uložili požadavky týkající se totožnosti akcionáře a zmocněnce, s ohledem na přiměřenost.
2.2.8. Článek 12 – Hlasování v nepřítomnosti
Tam, kde akcionáři drží akcie na jméno a jsou společnosti známi, zůstává nejjednodušším a nejlevnějším způsobem hlasování hlasování poštou. Tito akcionáři by proto měli takovou možnost mít. Mělo by zůstat na emitentech, jaký další způsob elektronického hlasování nabídnou, zda za použití internetu nebo jiný.
2.2.9. Článek 13 – Hlasování podle pokynů
Odstavec 1 stanoví právo těch osob nebo subjektů, které drží akcie v průběhu podnikatelské činnosti z pověření investorů, držet tyto akcie na jednotlivých nebo souhrnných účtech. Individuální účty jsou více transparentní a umožňují sledování hlasů, ale jsou nákladnější než vedení souhrnných účtů, na kterých jsou shromážděny akcie několika klientů. Měla by se zachovat možnost volby mezi individuálním a souhrnným účtem, protože individuální a souhrnné účty nejsou z uvedených důvodů určeny stejnému typu investorů. Zvláště z důvodu nižších nákladů by mohly být souhrnné účty pro individuální investory atraktivnější.
Odstavec 2 vysvětluje, že v případě souhrnných účtů nesmí hlasování podléhat požadavkům na tzv. opětovnou registraci, tj. požadavek, aby zprostředkovatel ještě před valnou hromadou dočasně oddělil každého ze svých investorů u centrálního depozitáře s cílem mít možnost vykonávat hlasovací práva spojená s příslušnými akciemi. Tento postup, jenž existuje v některých členských státech, je nákladný a zdlouhavý.
Odstavec 3 zajišťuje, aby osoby anebo subjekty uvedené v odstavci 1 měly možnost vykonávat hlasovací práva spojená s příslušnými akciemi, pokud jim investoři poskytli hlasovací pokyny, což v současnosti není případ všech právních systémů. Finanční zprostředkovatelé musí po minimální dobu uchovávat o těchto pokynech důkaz pro případ sporů vztahujících se k hlasování.
Odstavec 4 přiznává právo těm osobám a subjektům, které drží akcie stejného emitenta na souhrnném účtu jménem několika investorů, aby odděleně hlasovali podle hlasovacích pokynů, které jim tito investoři udělili.
Odstavec 5 stanoví, že pokud je osoba anebo subjekt registrovaný jako akcionář pro účet různých investorů, měla by mít možnost udělit zplnomocnění každému z těchto investorů nebo osobám jimi určeným. Jedná se o výjimku z obecného pravidla stanoveného v čl. 10 odst. 1.
2.2.10. Článek 14 – Sčítání hlasů
Tento článek stanoví, že při sčítání hlasů se musí zohlednit veškeré hlasy v souvislosti s jakýmkoli usnesením. To je důležité, aby se zajistilo, že výsledky hlasování jasně odrazí přání akcionářů. Také je to důležité pro ty investory, kteří se potřebují ujistit, že společnost skutečně zohlednila jejich hlasy.
2.2.11. Článek 15 – Informace poskytnuté po valné hromadě
Výsledky hlasování se často sdělují na valné hromadě. Nicméně ti akcionáři, kteří se valné hromady neúčastnili, zejména nerezidenti, by měli mít k těmto výsledkům rovněž přístup. Toho lze dosáhnout, aniž by to přineslo emitentům zvláštní náklady, pokud se výsledky hlasování zveřejní na internetových stránkách emitentů.
2.3. Kapitola III: Závěrečná ustanovení
2.3.1. Článek 17 – Změny
Článek 17 stanoví úpravu článku 17 směrnice o transparentnosti s cílem předejít duplicitě ustanovení se stejným předmětem úpravy. Proto byly části článku, na které se vztahuje současný návrh (původní odst. 2 písm. a) a b)), z nového článku 17 vypuštěny. Článek by nicméně neměl být vypuštěn v celém rozsahu, protože se vztahuje nejen na informace poskytnuté v souvislosti s valnými hromadami, ale všeobecněji také na všechny informace, které mají být poskytnuty akcionářům a osobám uvedeným v článku 10 směrnice o transparentnosti.
Pramen: http://eur-lex.europa.eu/ (kde naleznete i úplné znění návrhu směrnice)
SÁZKA NA KONKURS
Ochránce práv akcionářů Aleš Hodina nakupuje krachující podniky
Obchody s akciemi
MINULÝCH DNECH se na tuzemském kapitálovém trhu odehrály některé zajímavé obchody. Šlo o převody na takzvaném neorganizovaném trhu - ve Střediska cenných papírů (SCP) - a ve hře byly větší balíky akcií několika tuzemských firem, konkrétně Armaturky Česká Třebová, Kozaku Klatovy, Obchodního zařízení Praha, ale hlavně známého ZPS Zlín. Na těchto obchodech by nebylo zase tolik převratného, vždyť na pražské burze, v RM-Systému či v SCP se denně obchodují stovky cenných papírů. Zajímavá je však osoba kupujícího. Jde o známého ochránce práv drobných akcionářů, který byl ještě před rokem čelným představitelem jejich ochranného sdružení OSMA, Aleše Hodinu. Za zmínku stojí určitě i fakt, že uvedené čtyři tituly jsou v konkursu či likvidaci. Za jakým účelem tedy Aleš Hodina tyto krachující podniky kupoval? "Jde o mou investiční strategii," uvedl v telefonickém rozhovoru pro týdeník EURO. Na další otázky, z jakých zdrojů akcie pořizoval a zda hodlá v nákupu bankrotujících firem pokračovat, nám však během uplynulého týdne neodpověděl. Převody čtyř zmíněných titulů se odehrály 21. září tohoto roku a majitele vyměnilo 32,12 procenta Armaturky Česká Třebová, 20,05 procenta Kozaku Klatovy, 10,84 procenta Obchodního zařízení Praha a především téměř třetina ZPS Zlín. Konkrétně Aleš Hodina koupil 27,3 procenta této strojírenské firmy, což čítá 577 tisíc kusů akcií. Suma sumárum nakoupil tento právník (jaký právník??)v uvedený den přes 740 tisíc kusů různých akcií.
Za hubičku? Kolik finančních prostředků muselo být na uvedené nákupy vynaloženo, není známo. Ani prodávající strana. kterou byl ve všech případech Všeobecný otevřený podílový fond ve správě Spořitelní investiční společnosti, nechtěla ceny komentovat. Šlo o prodej z portfolia našich fondů, který proběhl výběrovým řízením, zveřejněným na počátku srpna. Jeho hlavním kritériem byla výše nabídnuté ceny," uvedl Petr Fejtek z tiskového oddělení Spořitelní investiční společnosti, patřící do skupiny České spořitelny. Říká, že fondy se takto postupně zbavují méně likvidních cenných papírů, které vlastni. Ostatně takto to dělají již delší dobu i ostatní fondy ve snaze zlikvidnit svá portfolia před otevřením a dostát zákonu, který jim přikazuje, aby se zbavily nadbytečných podílů v podnicích. Jelikož Středisko cenných papírů ceny u převodů nezveřejňuje, můžeme o cenách mezi oběma stranami jen spekulovat. Protože v uvedených případech jde o cenné papíry v konkursu či v likvidaci, nejsou pro investory zajímavé, jsou málo likvidní, a v kursovních listcích organizovaných trhů pražské burzy či RM-Systému je proto nenajdeme. Mohli bychom se však nechat inspirovat posledně známou cenou ZPS Zlín. Jedna akcie tohoto podniku se naposledy obchodovala na pražské burze Loni v listopadu za 38,95 koruny. Byl-li tento kurs i orientační cenou, za kterou obchod mezi Alešem Hodinou a spořitelním fondem proběhl, musel by kupující za 577 tisíc kusů akcií ZPS Zlín zaplatit slušných 22,5 milionu korun. To jsou ovšem jen spekulace, jde o cenu starou rok a fondy se mohly třeba rády zbavit nelikvidních papírů za daleko nižší ceny.
Výnosný krach? Proč však někdo kupuje cenné papíry, které jsou v konkursu či likvidaci? Například u zmiňovaného ZPS Zlín už konkursní podstata koupil zahraniční zájemce. Na základě dostupných informací není vůbec jasné, zda budou uspokojeni všichni veřitelé podniku. To znamená, že na akcionáře, kteří přicházejí na řadu - jak je všeobecně známo - vždy až jako poslední, zbude něco jen stěží. Jde třeba o spekulace na výnosné pozemky? Aleš Hodina je již z dřívějších dob také akcionářem 14,69 procenta KB Likéru, 12,51 procenta společnosti Luhov a 10,23 procenta společnosti Ego. Všechny tři podniky jsou také v konkursu. Tento osmadvacetiletý právník je znám svými obchodními aktivitami na kapitálovém trhu, kvůli kterým si také založil firmu Prague Invest Group, jež je v likvidaci. Nyní se živí právě obchody na kapitálovém trhu na vlastní účet. Vynikl především jako ochránce práv drobných akcionářů v Harvardských fondech, První investiční, Aeru holding, ČSAD Bus Ústí, Tatře Kopřivnice, Transportě Chrudim či Elektromontážních závodech. Stal se také nuceným správcem České privatizační společnosti. Hodinovo jméno se však přetřásalo hlavně v kauze Komerční banky, kdy s vlastnictvím pouhých tří kusů akcií napadl rozhodnutí valné hromady této banky o navýšeni jejího jmění. Důvodem bylo, že druhé kolo úpisu akcii banky bylo vyhrazeno pouze pro Fond národního majetku. Hodinovu žalobu nakonec Komerční banka vyhrála, ale navýšeni jmění bylo zpožděno asi o pět měsíců. Po kapitálových luzích a hájích v této souvislosti kolovaly zprávy, kolik peněz za stažení žaloby požadoval. Sám Hodina však tehdy pro týdeník EURO uvedl, že úplatky byly naopak nabízeny jemu.
Správný název dotčené listiny by měl tedy podle mého názoru být např.:
Hromadná listina nahrazující sto tisíc akcií … .Vzhledem k tomu, že posuzované listiny obsahují označení, které platný právní řád nezná, je pochybné, zda byly platně vydány (§ 5 odst. 1 zákona o cenných papírech). Je ovšem skutečností, že v literatuře se s pojmem hromadná akcie zachází poměrně volně.
Odpověď na tuto otázku by mohl dát jedině soud.
Pokud by se v případě sporu soud přiklonil k mému názoru, že akcie nebyly platně vydány, důsledky by dopadly podle převládajícího právního názoru na emitenta, který by nesl náklady na novou emisi a odpovídal by za vzniklou škodu.Není bez zajímavosti, že zákon v případě směnky je rigorózní: směnka musí mít “
označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny …” (čl. 1 § 1 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb.). Nestačí nadpis směnka, ale pojem směnka musí být obsažen v souvislém textu, např. “za tuto směnku vlastní zaplatím …”, jinak je směnka neplatná. Zákony nic takového výslovně po akcii nebo podílovém listu nechtějí, zatímní list musí mít označení “zatímní list”. Ovšem vyhláška(!) č. 88/1993 Sb., v § 2 odst. 14 a 16 vyžaduje označení druhu cenného papíru na kupónu a talónu, nikoli však na plášti, jak by se dalo právem očekávat. U dluhopisu musí být uveden jeho název podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o dluhopisech. Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů,, problematiku komplikuje tím, že v § 1 odst. 7 používá pojem “sběrný dluhopis, na jehož celkové jmenovité hodnotě se majitelé podílejí určitou částkou nebo počtem kusů …”. Je to vlastně hromadná listina pro více nabyvatelů, ovšem sběrný dluhopis je starší institut.Jak je vydávání hromadných listin prvému nabyvateli oblíbené, tak jsou hromadné listiny nepraktické při převodech. Zákon jednoznačně nestanoví, zda akcie nahrazené hromadnou listinou může první nabyvatel dále hromadnou listinou převádět na jiného nebo zda je musí u emitenta vyměnit za jednotlivé akcie. Problémy mohou nastat i při realizaci zástavního práva prodejem hromadné listiny. Proto před přijetím hromadných listin do zástavy nebo do majetku je nutné vědět, zda emitent předem stanovil podmínky jejich výměny případně převodu, např. ve stanovách, které by tyto otázky měly předem podrobně upravit, jak ukládá zákon. Podle dosavadních zkušeností emitenti často opomíjejí skutečnost vydání akcií v podobě hromadných listin zohlednit ve stanovách a neupravují způsob výměny za jednotlivé akcie, čímž si “zadělávají” na možné problémy v budoucnu.
.|
|
zpět na úvodní stránku