Zábava dvacátá prvá.

Poměr obyvatelstva a potřeb životních. O vlivu potřeb těch na mzdy.

     Náhledy, jež pan Jelínek pronesl, vštěpily se v mysl všech dělníků, kteří navštěvovali zábavy. Proto nebylo lze je příměti k zastavení práce. Ano, když někteří umínili si, že mocí přinutí ostatní dělníky k zastavení práce, a sice násil­ným zničením strojů, většina dělníků záměr ten zmařila, chráníc sama továrnu.

     S patrnou radostí nad dobrým tím výsled­kem počal pan Jelínek příští schůzi následovně:

     „Veliké nebezpečí, přátelé, jež dobré věci hrozilo, odvráceno jest vaší obezřelostí a stateč­ností. Pakli k chování vašemu částečně přispěla též slova má, budu se pokládati za šťastna. Buďte ubezpečeni, že jest mou upřímnou snahou, abych ukázal vám jen váš vlastní prospěch."

      „Víme již, že práce jest zbožím, že mzda jako cena každého zboží řídí se úmluvou mezi kupcem a prodavačem a dále že podléhá zákonu o nabídce a poptávce. Víme konečně také, že dělníci mohou býti placeni jen z všeobecného kapitálu národa a proto že podíl jednotlivce řídí se výškou tohoto kapitálu, i počtem osob, které mají být z kapitálu toho poděleny. Tuto zásadu chci vám dnes ještě obšírněji vysvětlit."

     „Máli se ku př. rozdělit kapitál 100 zl. mezi 100 osob, obdrží každá osoba l zl. Vzroste-li (s.167) kapitál na 200 zl. a počet osob též na 200, ob­drží opět každá osoba po 1 zlatém. Pakli však počet osob zůstane stejným, tedy 100, a kapitál vzroste na 200 zl. obdrží každá osoba 2 zl. To­též se stane, když vzroste sice počet osob na 200, avšak kapitál stejnou dobou na 400 zl. Kdyby konečně kapitál zůstal stejným a počet osob se zdvojnásobil, obdržela by každá osoba jen půl zlatého, tedy 50 krejcarů. Totéž stane se, když počet osob zůstane sice stejným, kapitál však sklesne na 50 zl. aneb když kapitál vzroste sice na 200 zl. počet osob však na 400. Podíl jedno­tlivce tedy roste, když při stejném počtu osob, jež mají poděleny býti, kapitálu přibývá aneb když při stejném kapitálu osob ubývá. Naopak klesá podíl jednotlivce, menší-li se při stejném poctu osob kapitál neb vzroste-li při stejně vel­kém kapitálu počet osob. Myslíme-li sobě na místo peněz obilí, zůstane si věc stejnou, poně­vadž i obili tvoří kapitál společnosti, jak již dá­vno víme. Řídí se tedy výška mzdy poměrem oby­vatelstva ke kapitálu téhož obyvatelstva. Malé tedy bohatství četného obyvatelstva působí nízké mzdy a velké bohatství nečetného obyvatelstva mzdy vysoké."

     „Ale pane Jelínku," ozval se Krška, „já sice pochopuju, že při penězích neb obilí podíl jedno­tlivce jest tím menší, čím větším jest počet těch, kteří se mají poděliti a naopak; avšak neběží o peníze, nýbrž o práci a její mzdu."

      „Zapomínáte, že kapitál, poptávka po silách pracovních a mzdy vzájemně na sebe působí. Práce má účel starati se o potřeby spotřebovatelů. čím bohatší jsou tito, tím snáze mohou potřeby své ukojiti a platit práci, jež zjedná jim pohodlí. Je-li tedy v zemi hojně kapitála, možno též mnoho (s.168) potřeb upokojit, a poněvadž jest spotřeba veliká, musí býti také výroba značnou a potřebí tedy mnoho sil pracovních. Bude tedy větší poptávka po práci, nežli jest posud nabídka a mzdy po­rostou. Můžeme tedy vyslovit zásadu, že tam kde roste kapitál, roste i poptávka po dělnících a mzda těchto.“

      „Pakli však jest málo kapitálu v zemi, nelze mnoho potřeb upokojiti; S spotřeba zůstane skrovnou, výroba slabou a poptávka po silách pracov­ních bude nevalná. Nabídka práce tedy větší než poptávka, mzdy klesnou, poněvadž působí soutěž nyní mezi dělníky a nikoliv mezi kapitalisty. Ne­dostatek kapitálu působí tedy nadbytek sil praco­vních a malé mzdy."

      „Jak pak ale," ptal se Krška, „souvisí to vše s obyvatelstvem?"

      „To vám hned vysvětlím. Dejme tomu, že země zaměstnává jistý počet dělníků. Zmenší-Ii se však kapitál země o polovici, bude lze jen polovici potřeb ukojiti, a polovici dělníků zaměst­návati. Mzdy nechť zůstanou s počátku stejné. Poněvadž ale jest nyní značná část dělníků bez práce, budou tito raději za menší mzdu praco­vat, jen aby měli výživu.  Zároveň však zmenší se užitek továrníků zmenšením výroby; tito tedy raději propustí dělníky staré, nespokojí-li se nižší mzdou, poněvadž mohou míti jiných dělníků dosti. Mzdy tedy klesnou. Zmenší-li se kapitál o tře­tinu atd., bude výsledek opět poměrně tentýž. Není to vše zcela přirozený vývin?

     „Zajisté," odpověděl Novotný.   „Zdali pak ale stane se to kdy, že kapitál tak se zmenší?"

      „O! velmi často. Každý nepokoj, každá válka, ba každá obava před válkou působí zmenšení ka­pitálu. Každý drží své peníze co možná (s.169) pohromadě, nehledí si tak obchodu jako dříve, poně­vadž není tak bezpečen před ztrátami. Každý obmezuje co možno potřeby své, aby se, jak ří­káme, nevydal; kupuje, jen co musí nutně mít, a nepodporuje práci. Avšak toto zadržování ka­pitálu rovná se opravdovému jeho zmenšení, po­něvadž jest kapitál jen v oběhu a ve výrobě plod­ným. Považte, jak ohromnému zmenšení kapi­tálu se tedy rovná stav, kdy množství dělníků nepracuje a výroba na několik měsíců jest za­stavena."

      „Neméně zmenšuje se kapitál v zemi po špat­ných žních. Víme totiž, že kapitálem země jest souhrn všeho, co země má v majetku svém. Ka­pitál se tedy zmenší, když letos jest méně obilí než v loni. Když se muselo letos přivážet z ci­ziny tolik obilí, šlo za to mnoho peněz ze země a to je zajisté veliké zmenšení kapitálu."

     „Pozorujme nyní jiný případ. Dejme tomu, že kapitál země na stejné zůstane výší, obyvatelstvo však že se rozmnoží. Následek toho jest, že se rozmnoží též počet dělníků, sil pracovních. Kapitál však může zaměstnávat jen takový počet jako dříve, pokud obyvatelstvo nebylo tak četné. Mezi dělníky počne působiti tedy soutěž; ti, kteří by práci nedostali již, budou pracovat raději za mzdu skrovnější, staří pak dělníci musí se též spokojit menší mzdou, poněvadž by je jinak to­várník propustil."

     „Když ale naopak kapitál se nezmění, avšak obyvatelstvo ku př. mořen zřidne, zaměstnal by kapitál tolik dělníků jako před tím, avšak dělníku. jest méně. Nabídka při stejné poptávce se zmenší, následkem čehož mzdy se zvýší."

     „Rozumíte tedy, jak souvisí obyvatelstvo a výška mzdy?" (s.170)

     „Úplně pane Jelínku," zvolala většina po­sluchačů.

     „Já bych ale," pravil Moucha, „přece něco podotknul. Vždy se říká, že četné obyvatelstvo země svědčí o blahobytu. Dle vašich slov ale, pane Jelínku, by to nebylo vždy pravda."

     „Arci´t že není. Jen tehdy, když při četném obyvatelstvu jest též velké bohatství, může se to říci. Kde není veliké bohatství při značném mno­žení se obyvatelstva, tam musí většina jeho v bídě a nuzotě žít. Zdálo by se sice, že v takové zemi jest více sil pracovních, že tedy lze více potřeb životních vyráběti, avšak má to své meze. Pokud žije málo četné obyvatelstvo ve veliké zemi, vzdě­lává se půda jen lepší. Množí-li se obyvatelstvo, musí sáhnouti se i k půdě méně plodné, což s větším jest namáháním a nákladem spojeno. Potraviny se tedy zdraží; obyvatelstvo žije hůře, většina jeho musí se spokojiti horší a méně vy­datnou stravou, lid slábne, úmrtnost se vzmáhá a počet obyvatelstva klesá tak dlouho, až opět množství potravin úplně potřebám dostačí."

     „Je tedy vlastně," pravil dala Moučka, „ne­štěstím pro zemi, když se v ní obyvatelstvo příliš vzmáhá?"

     „Arciť že. Neboť rozmnoží-li se tak, že vý­roba potřeb životních nestačí jejich upokojení, musí teprv bída a všechna z ní vyplývající zla uvésti opět obyvatelstvo na pravou míru.“