O výrobě a spotřebě. Soutěž působí láci.
Násilí, zosnované proti přádelně, zavdalo úřadům příčinu k rozsáhlému vyšetřování. I přibyla (s.171) do Petrovic komise soudní, aby vypátrala, kdo vše byl spoluvinníkem. Tu vyšlo na jevo, že hlavním podněcovatelem byl žid Felix, který měl kořalnu a dříve než pan Jelínek své zábavy počal, dobrý výdělek obzvláště na dělnících z prádelny míval. Čím více ale přibývalo posluchačů u pana Jelínka, tím více scvrkal se počet hostí u Felixe. Chodili tam konečně jen ti, kdož nikdy nenavštěvovali zábavy, v prádelně nebyli obzvláštní dělníci a svobodni jsouce, neměli co ztratit; věděliť, vyžene-li je pan Dobrovolný z přádelny, že naleznou práci při dráze. Tito byli tedy největší nespokojenci v přádelně a popichováni jsouce Felixem, zesnovali plán na zničení strojů. Žid Felix dobře věděl o jich záměrech, ba sám je pobízel, aby, až budou s továrnou hotovi, neodpustili také mlýnu pana Jelínka, který hlavní jest prý příčinou, že nechtějí ostatní dělníci připojiti se k nim a tak kazí jim lepší výdělky. Tento Felix tedy byl zatknut a šenkovna jeho zavřena.
Dnešní schůze byla velmi četně navštívena a pan Jelínek, projeviv svou radost nad tím, počal hned mluviti o předmětu svém, ani slovem se nedotknuv záležitosti Felixovy, čímž mnozí byli v očekávání svém sklamáni.
„Mluvili jsme často," tak počal pan Jelínek, ; „o konkurenci čili soutěži a při poslední naší schůzi viděli jsme, jak právě soutěž mezi dělníky panující jest hlavní překážkou zvýšení mzdy. Dnes vám chci ukázati výhody, jež ze soutěže plynou pro dělníky."
„Výhody? Nu, to jsme žádostivi," zvolali někteří z dělníků.
„Ano pro dělníky, dále pro rolníky, továrníky, kupce atd." pokračoval pan Jelínek.
„Ale, ale, pane Jelínku; vždyť soutěž (s.172) nejvíce nás tíží, a měla by být pro nás výhodnou?" Tak a jinak divili se posluchači.
„Myslel jsem si to," pravil pan Jelínek, „že mně budete činit takové námitky. Než tyto námitky jen dokazují, že se díváte na věc jen jednostranně, jak to právě prospěch váš vyžaduje, a pak tvoříte sobě úsudek o celé věci. Podíváme se však na jednotlivé námitky z blízka a uvidíme, co na nich jest. Pane Dobrovolný, proč vy sobě stěžujete na soutěž?"
„Poněvadž bych bez ní měl více práce, mohl tedy více dělníků zaměstnávat, lepší mzdu jim dávat a sám bych také měl při tom větší užitek."
„A co vás, Moučko, popouzí proti soutěži?“ tázal se dále pan Jelínek.
„Aj," odpověděl tázaný, „kdyby lidé nemohli jinde kupovat, než u mne, měl bych se přec lip, než když je tu pět kramářů!"
„A vy pane Pokorný, jaké vy máte námitky?"
„U mne jest to jednoduché. Kdybych jen já sám dovážel obilí na trh, stržil bych za ně, co bych já chtěl, a při tom by se měla vrchnost moje zajisté lépe."
„A proč pak jste vy, dělníci, zanevřeli na soutěž?"
„Vždyť jste nám sám, pane Jelínku, pravil," odpověděli tito, „že soutěž mezi dělníky zabraňuje zvýšení mzdy jejich."
„Tak tedy," pokračoval pan Jelínek, „každý z vás trpí soutěží. Než porovnejme odpovědi vaše mezi sebou; jakého dosáhneme výsledku? Páni továrníci chtějí sice co možno lacině vyrábět, avšak nechtějí konkurenci, aby mohli co nejdráže prodávat. Zapomínají však, že laciná výroba jest závislou od soutěže, panující mezi dělníky; nevzpomínají dále, že by sami museli platit své (s.173) suroviny, své potřeby životní, vše tedy mnohem dráže, kdyby nebylo žádné soutěže. Vy, Moučko, musíte laciněji prodávat zboží své, než kdyby nebylo soutěže, poněvadž by jinak odběratelé vaši šli k jinému; avšak i vy byste musel zboží své od vyrabitelů a velkoobchodníku dráže kupovat, kdyby také tito nebyli nuceni soutěží k jistým cenám."
„Vy, pane Pokorný, jakož všichni vy rolníci žehráte proto na soutěž, že vám nedovoluje, abyste výrobky své prodávali za vysokou cenu; zapomněli jste však již, že před šesti měsíci byla to soutěž mezi spotřebovateli, jež spůsobila dvojnásobné zvýšení cen obilních a že soutěž činí vám stroje vaše a nářadí lacinějšími, mzdy dělníků vašich nižšími."
„Vy pak, dělníci, nepovažujete, že by mzdy vaše byly mnohem nižší, potřeby však životní že byste museli mnohem dráže platit, kdyby nebylo soutěže mezi továrníky. Soutěž mezi dělníky arciť působí na částečné snížení mzdy; avšak vy na druhé straně opět získáte lácí veškerých potřeb."
„Vidíte tedy, že soutěž škodí v jistém smyslu jednotlivci, avšak prospívá vždy celku."
„To je arciť pravda," pravil Moučka, „avšak škoda ta, již soutěž jednotlivci přináší, jest přece větší nežli užitek, jež mu z ní plyne."
„To zajisté není, Moučko. Soutěž nás nutí, abychom v obchodu svém s jinými vzdali se části užitku, jejž bychom jinak měli; avšak tato ztráta působí opět užitek tomu, kdo s námi obchod vede, tak že poměr zůstane pro celou společnost stejný."
„Než," pokračoval Moučka ve svých námitkách, „třebas má společnost užitek ze soutěže, (s.174) není užitek ten stejně rozdělen; některé třídy společností mají větší ze soutěže prospěch, nežli jiné a to není dobře."
„To není trvale možno, Moučko. Kdyby soutěž ku př. dělníky v některém závodě, továrníky jistých výrobků neb kupce příliš tížila, přestal by mnohý v oboru tom býti činným a málo kdo by se tomuto povolání věnoval. Mezi zbylými by pak soutěž se zmírnila, prospěch jejich by vzrůstal, následkem čehož by opět větší nával k oboru tomuto nastal, až by opět veliká soutěž výhody uskrovnila a nával zastavila. Tak udržuje se rovnováha mezi jednotlivými řemesly a průmyslnými podniky střídajícím se větším neb menším návalem k nim."
„Avšak," pravil Stejskal, „jednotlivci mají vždy velké škody, nežli ona rovnováha nastane."
„Možná, avšak bez obtíže nic se nedokáže. Soutěž jest zákonem lidské společnosti, jemuž se musíme podrobiti; ona jest jen následkem osobního zisku, jenž v celku pohádá k blahodárné činnosti. Každý hledí s druhým závoditi, aby měl z toho užitek; na této tužbě zakládá se však prospěch celku. Soutěž ale též nedovoluje, aby zištnost jednotlivce na újmu jiným se vyvíjela. Bez soutěže mezi vyrabiteli museli by spotřebovatelé vše předraho platit, bez soutěže spotřebovatelů klesly by zase všechny výrobky v ceně tak, že by vyrabitelé vůbec nemohli vyrábět. Soutěž mezi dělníky působí, že mzdy nejsou vysoké, a cena výrobní také ne, čímž se obecenstvu lacinějších dostává výrobků. Soutěž však mezi továrníky zabraňuje, aby mzdy příliš neklesaly. Soutěž konečně mezi kapitalisty panující zabraňuje přílišné zvyšování míry úrokové; soutěž mezi (s.175) těmi pak, kteří půjčky hledají, přílišné její snižování."
„Vidíte tedy, že v každé třídě společností působí soutěž, a jest tedy mylný náhled, že jisté podniknutí nejvíce trpí jejím působením."
„Když ale," namítal Moučka, „soutěž každému jednotlivci působí škodu tím, že obmezuje prospěch jeho, nemůže celku býti prospěšnou?"
„Jest však přece. Působí-li soutěž, že vše, co by jinak stálo dva zlaté, stojí jeden zlatý, vydělá arciť každý o polovici méně; avšak když on sám též všechno kupuje o polovici laciněji, tož také o polovici méně vydá, tak že tu jest opět úplná shoda."
„Ale to vše," pravil Stejskal, „nedokazuje prospěch soutěže. Když nikdo neprodělá, nenásleduje z toho, že musí vydělat."
„V tom arciť není prospěch soutěže, nýbrž v závodění, jež z ní vyplývá. K mimořádnému namáhání potřebuje člověk zvláštního podnětu; takovým jest soutěž. Všechny pokroky v řemeslech, užívání sil přírodních k znásobení sil lidských spůsobila jen soutěž. Ona jest též množitelkou našich požitků. Na důkaz vám jen uvádím, co dávno již jsem vám pravil o živobytí, jež vede nyní jednotlivec v poměra k tomu, jež vedl před několika stoletími."
„To jest všecko hezké, pane Jelínku," ozval se pan Dobrovolný, „avšak soutěž působí též značné obtíže každému obchodníku, jichž by jinak neměl."
„Nechci to popírat; to jest však jen následek svobody v živnostech. Dříve měli ovšem živnostníci výsadami obdaření velké pohodlí, nejsouce nuceni, aby někoho v pořádek svůj přijali; avšak obecenstvo nemělo z toho užitek, když nemohla (s.176) kupovat kde a jak se mu líbilo. Ze to ale nepřispívalo ku zvelebení průmyslu, nebudete upírati."
„To zajisté nemohl by žádny rozumný člověk," odpověděl pan Dobrovolný.
„Nuže, když obecenstvo má ze soutěže výhody, když průmysl soutěží se zdokonaluje,, proč žehráte na soutěž, jež to vše spůsobila?"
„Jen proto, že výhody tyto musely se od vyrábitelů trpce vykoupit; neboť výroba jest nyní mnohem více stížená."
„Za to však se obchody týchže vyrabitelů zdesateronásobily, kdežto obtíž výroby se o tolik nerozmnožila, tedy nyní poměrně menší jest. Vy musíte levněji prodávat, to je jisto; za to však prodáte mnohem více než dříve. Kdyby obecenstvo bylo nuceno, potřeby své opatřovati si u několika privilegovaných průmyslníku, měli by tito arciť z toho užitek, poněvadž by si mohli ustanovovat ceny, jaké by chtěli. Kdyby se ale tato zásada zavedla ve všech průmyslových odvětvích, což by se muselo stát, kde by tu zůstala výsada a tedy prospěch z ní plynoucí? Celek má tedy zajisté výhodu z úplné volnosti soutěže, pročež nelze ji nikterak hanět."
„Nemohu upřít," pokračoval pan Dobrovolný, „že jsou náhledy vaše, pane Jelínku, úplně pravé; avšak zdali nepůsobí úplná volnost soutěže poměrně velikou láci výrobků? Právě vysoké ceny ale podporují výrobu, která by se jinak nedala udržet."
„To jest opět omyl," odpověděl pan Jelínek. „Každý vyrábí jen proto, aby prodal výrobek svůj, a spotřeba podporuje výrobu. Spotřeba se ale právě množí, když ceny výrobků jsou nízké. To musíte i ve vlastním závodě pozorovat."
„Někdy jest to ale přece pravda, pane (s.177) Je línku, že vyšší ceny podporují výrobu. Dejme tomu, že se u nás počne vyráběti zboží, jež až posud museli jsme odbírati z ciziny, kde se již delší čas vyrábí. Cizina bude zajisté vyrábět zboží to laciněji nežli domácí průmyslníci, kteří teprv počínají v oboru tom pracovat. Aby se povznesl domácí průmysl, ustanoví vláda, že ze zboží toho, má-li se do země přivážet, musí se platit vysoké clo, tak aby cena zboží přivezeného a doma vyráběného byla stejnou. Tu máme zajisté případ, že vysoké ceny podporují výrobu. Kdyby toho zařízení nebylo, nemohlo by se zboží ono vůbec u nás vyráběti. Zboží se tedy vyrábělo pod záštitou ochranného cla dráže u nás nežli v cizozemsku. Kdyby však ochranné toto clo pojednou se zrušilo, musela by výroba ta opět zaniknout a neblahé následky plynoucí z toho pro jednotlivce výrobou tou zaměstnané, jakož i pro celou ^ zemi přičísti by se musely jen volnosti soutěže, kterouž vy, pane Jelínku, zastáváte."
„Co se především toho týká, pane Dobrovolný," odpovídal pan Jelínek, „že zboží jisté vyrábí se u nás pod záštitou ochranného cla, jež působí vyšší cenu u stejného zboží z ciziny k nám dováženého, podotýkám jen, že to jest výsadou zvláštní, právem nabytým vyrabitelů, jež však nesmí nikdy déle trvat nežli jest nutně potřebí. Zapotřebí ho však již není, když se buď výroba v zemi tak zdokonalila, že ji soutěž ciziny více neuškodí, aneb když se ukáže, že u nás výroba nikdy nebude tak levnou, jako jest v cizině. Jakmile se jedno neb druhé objeví, má se clo ochranné zrušit a volnost soutěže opět nastat. Avšak nikdy nemá se jít s ochranným clem tak daleko, aby se na újmu celého obecenstva hovělo užitku několika vyrabitelů. To by pak se stalo, kdyby (s.178) bráněno bylo volnosti soutěže tenkrát, kdy výroba tak se zdokonalila, že se jí netřeba více báti soutěže, aneb když je vidět, že výroba vůbec se nemůže povznésti na takový stupeň dokonalosti, na jakém jest v cizině."
„To jest pravda, pane Jelínku; ale je to těžké závodit se všemi vyrabiteli celého světa, obzvláště když se naskytují takové obtíže při dělnících, jako to bylo nedávno u nás vidět."
„To je jisto; avšak i to bohdá se změní k lepšímu. I dělníci musí nahlédnout, že nesmí ve všeobecném závodění po zdokonalování-se zůstávat pozadu. Práce ruční nesmí být příliš drahou; aby však neklesla příliš v ceně, nutno aby naši dělníci byli tak zruční jako jsou cizozemští. Dělníci i továrníci mají stejné zájmy, poněvadž jest postavení jejich jen tenkráte dostatečně pojištěno, když se průmyslu daří; aby se mu však dařilo, musí býti výroba co možno laciná. Třeba si dělníci přáli vysoké mzdy, chtějí přece co spotřebovatelé míti nízké ceny; avšak láce potřeb životních a drahá výroba nikterak se nesrovnávají. Nejde to, abychom měli co kupci volnost soutěže, co prodavači ale výsady. Soutěž má jako vše na světě, temné své stránky; může být přehnána, kde jest pak vyrabitelům záhubnou a tedy celku škodnou. Avšak jediný prostředek k odvarování toho zla jest rozšafnost jednotlivce, znalost potřeb společnosti a pravé poznání oboru, v němž každý jednotlivec ku svému a ku prospěchu celku může pracovat. Stát a vláda tu nemá pranic co dělat. Jen pravá svoboda tu prospívá. Prospěch plynoucí však ze soutěže přece valně převládá. Třeba by byla vyrabitelům obtížnou, poskytuje přece spotřebovatelům to, po čem nejvíce touží, , totiž laciné živobytí." (s.179)
„Toho máme arcit nejvíce potřebí," zvolal Soukup.
„Soutěž právě působí k levnějšímu nabytí nevyhnutelných potřeb životních, i k zaopatření většího pohodlí života. Svoboda výroby plodí nadbytek, kdežto obmezování a zákazy, ačkoliv si jich vyrabitelé i dělníci mnohdy přejí, vždy působí nedostatek. Spotřebovatelé by rádi jen vše lacině dostali, chtějí mnoho pohodlí za málo peněz. Vyrabitelé ale rádi by opět, aby bylo hodně draho, drahý chléb, drahé palivo, vůbec jejich výrobky aby byly co možná nejdražší; všichni mimo ně nechťsi nouzi trpí, jen když oni mají z toho užitek."
„To je bohužel mnohdy pravda," pravil Křivánek. „Prospěch spotřebovatelé řídí se vždy blahem celku, poněvadž jest tím větším, čím větším je nadbytek vůbec. Prospěch vyrabitelé tenkráte jen souhlasí s prospěchem celku, když spočívá -,.na zdokonaleních, jež činí výrobu lacinější“
„Toho si jen přejeme," zvolali pan Dobrovolný, Pokorný, Krška a jiní.
„A my ne méně," dodali Novotný, Vondřich a ostatní dělníci.
„Nuže tedy," pokračoval pan Jelínek, „vidíte že mezi sebou souhlasíte, vzdor soutěži. Kde soutěž, tam též svoboda, to si pamatujte. Soutěž jest zákon lidumilný a nejvíce spůsobilý k vyrovnaní všech nesrovnalostí mezi lidmi a nejvíce pokrok povzbuzující. Kde soutěž, tam nepanují nestejnosti, tam může každý z lidu dosáhnouti Jmění, blahobytu a bohatství. Soutěž upravuje cestu novým vynálezům, jež pak činí všem přístupně; ona jen určuje pravou hodnotu věcí. Soutěž zbavuje dělníky ve všech odvětvích průmyslu prací nejtěžších a nejnižších, pobádajíc k vynalézání důmyslných strojů a nářadí (s.180) a podrobujíc sily přírodní účelům lidským. Soutěž zjednodušuje práci dělením a činí každému dělníku možným provozování řemesel, jež dříve od nemnohých jen mohly provozovány býti. Ba soutěž působí též, že i přirozené výhody polohy, úrodnosti, bohatosti na kovy, uhlí atd. neprospívají jen té které zemi, nýbrž spotřebovatelům všech zemí. Každý nový vynález a pokrok v jedné zemi učiněný prospívá celému světu obchodem s ní spojenému."
„Nyní tedy pochopíte, přátelé, že jsem měl pravdu, když jsem mluvil o výhodách soutěže,. poněvadž ona dopomáhá nám k živobytí lacinému, jež není podmíněno nízkými cenami, nýbrž snadností, jakou lze výhod a pohodlí sobě opatřiti."
„Znáte nyní prostředky, jimiž vám lze usnadniti hmotný blahobyt svůj, viděli jste, že jen pokračování na dráze ku zdokonalování se jest prostředkem ku zlepšení osudu jednotlivce a ku povznesení prospěchů celku, v němž žijeme. Zbývá mi již jen, abych promluvil o nejdůležitější k témuž účelu vedoucí pomůcce, o které sobě tedy příště, v poslední naší zábavě pohovoříme."
„Jak že, pane Jelínku, vy byste chtěl již ukončiti zajímavé přednášky své?" zvolali všichni.
„Ano, mám totiž za to, že jsem objasnil náhledy vaše o zásadách hospodářských, o důležitosti vědy této a vlivu jejím na život jednotlivce i společnosti, tak že můžeme rozmluvy o předmětu tom ukončiti." (s.181) .