Po úspěšném působení v rámci 310. československé stíhací perutě, v jejíchž řadách se zapojil také do legendární Bitvy o Británii, a po zotavení z nepříjemných zdravotních komplikací se Stanislav Fejfar vrátil 21. července 1941 zpět k bojové činnosti, kdy byl jako velitel B-letky zařazen k nedávno zformované 313. čs. stíhací peruti. Ta byla jako první z čs. jednotek vyzbrojena letouny Supermarine Spitfire, zpočátku verze Mk.I, poté Mk.IIA a Mk.VB. S jednotkou se účastnil četných útočných akcí nad okupovaným kontinentem, a to nejprve v rámci Portreathského a poté Hornchurchského křídla. V řadách naší nejmladší stíhací perutě dobyl Stanislav Fejfar dalších vítězství. Jeho závěrečný bojový účet v rámci RAF činil 6 jistých a 2 pravděpodobné setřely, jeden stroj mu byl přiznán jako poškozený.

Stanislav Fejfar padl 17. května 1942 ve vzdušném boji mezi Guinesem a Audembertem v severní Francii. Jeho přemožitelem byl s největší pravděpodobností Gruppenkommandeur III./JG 26 Hptm. Josef "Pips" Priller.

Bojové výkony Stanislava Fejfara byly oceněny udělením tří Československých válečných křížů 1939, dvou Československých medailí Za chrabrost, dále Československou medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí Čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), francouzským Croix de Guerre se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou, britským The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Padl v hodnosti kapitána československého letectva, po válce byl roku 1947 povýšen na majora a v roce 1991 na plukovníka in memoriam.

Stanislav Fejfar patří k poměrně známým československým letcům. Téměř třicet let po jeho smrti totiž královéhradecké nakladatelství Kruh vydalo jeho (mírně zcenzurovaný) deník, * který si za války vedl a který zaslala jeho rodině jedna anglická dívka. Fejfarův Deník stíhače je cenným svědectvím o upřímném a neokázalém vlastenectví, které pisatel potvrdil svými činy, životem i smrtí.

Další části seriálu věnovanému bojovému působení Stanislav Fejfara: