Rituál pití lásky
Pod vzdušným pláštěm
tvojich šatů,
kde na těle, jak v krajině,
jsem hledal mátu,
chrpu,
růži,
i piláta a pelyněk
se rozpouštím
a k kapce potu
přidávám vlastní pramínek.
Hned blízko očí
směrem k ústům
kde plody šípků
sténají,
jsem našel místa
která k půstu
zlákat se nikdy nedají.
Rty ty jsou cestou
kupců lásky
kopyty rtěnek doráží,
však na tvé rty
já hledím s úctou
i když se chlubím kuráží.
A v letce vlasů
dravých ptáků
hledávám stále častěji
krkavce pohádek
a sluje draků
ktere tu ještě trpějí.
Je to jak trubka
černých hráčů
která mi v uších
duší zní,
když blůzkou kraje
vlčích máků
se nechám zmámit
tajemstvím.
Jsou oči rysů
tajným přáním
na žebříčku mých nectností
a kůži ňader dlaní chráním
před hordou nočních mocností.
Jen vlaštovky mne v té hře brání
a jehničky jdou k studni pít,
i já přes útes
se k řece skláním
chystaje se tě políbit.
---
Údery bubnů
ze sna plaší
a smrt se žitím vynáší.
K brodu se stehna v rytmu
snáší
a paty obzor rozpráší.
Kolena k mrakům sápají se
a na výsluní tygři řvou.
Pak sloni stromy,
keře s trny,
poráží
lačni dalších soust.
Krajina bojišť
v poušť se mění
a duny dmou se
k rozmnělnění
lůžka,
kde možno ulehnout.
A dýchám dlouze,
pak se skláním
a víno rád bych
rozléval.
Jen mlha sklenek
nás teď halí
a vyprostit z ní
bych se bál.