Moderní podoba veslováni se zrodila v Anglii,
kde se již v roce 1715 jely závody watermannů
a o 60 let později se konala první velká regata na Temži.
Od roku 1829 se jezdí proslulý závod osmiveslic Oxford - Cambridge.
První veslařské závody v Praze se jely v roce 1845 ještě
na běžných veslicích při příležitosti příjezdu prvního vlaku.
Rozvoj veslování na českém území ovlivnili Angličané, kteří žili v Praze.
V roce 1860 založili dokonce na Slovanském ostrově veslařský kroužek.
První české kluby vznikaly v poslední čtvrtině minulého století
a už v roce 1884 založily Ústřední jednotu veslařů z Čech,
která vyslala svého delegáta do Mezi-národní veslařské federace (FISA)
již krátce po jejím vzniku v roce 1892. Oficiálně však bylo přijato
až Československo v roce 1920 jako šestý člen FISA.
Veslování bylo zařazeno i do programu prvních olympijských her
moderní doby v Aténách. Veslařská regata se však nekonala
pro rozbouřené moře. Veslování patří mezi silově vytrvalostní
sporty s vysokou technickou náročností. Při výkonu jsou zapojeny
svalové partie paží, trupu a zásluhou pohyblivého sedátka i nohou.
Ačkoliv výhodu mají vyšší a silnější typy, subtilnější sportovci
mají šanci ve stále rychleji se rozvíjejícím veslování
tzv. lehkých vah - tedy mužů a žen se stanoveným hmotnostním
limitem (maximálně 72,5 a 59 kg). Závodníci této kategorie budou mít
poprvé své soutěže na letních OH 1996 v Atlantě. Kormidelníci měli
stanovenu naopak minimální váhu 50 kg (muži) a 45 kg (ženy).
Od 1. května 1995 nově 55 a 50 kg. Ztráta kormidelníka během
závodu znamená diskvalifikaci, zatímco po vypadnuti veslaře
takový trest automaticky nenásleduje. Pokud loď i při ztrátě
jednoho či více závodníků přece jen projede cílem,
její umístění platí. Existuje osm lodních kategorií,
které dávají možnost sportovat jak individuálně (skif),
tak kolektivně (osma). Tyto dvě disciplíny současně reprezentují
základní rozlišení veslování. V nepárových disciplínách drží
veslař jedno robustnější veslo. Na párových lodích má každý
závodník k dispozici dvě vesla. Další nepárové disciplíny
jsou dvojky a čtyřky, a to s kormi-delníkem i bez něho.
Párové lodě (dvojskif, čtyřka) závodí pouze bez kormidelníka.
Osmiveslice je nejrychlejší veslařskou lodí. Průměrná rychlost
osmy mužů na přímé trati je 6 m/s (žen 5,3 m/s). Veslař vykoná
na dvoukilometrové dráze 200 až 250 záběrů. Kormidelník sedí
na osmě na zádi (lepší kontakt s veslaři), případně leží ve špičce
(lepší rozložení váhy). Délka osmy bývá 19,9 m a skifu 8,2 m,
šířka 62 a 59 cm, hmotnost 93 a 14 kg. Délka vesel 380 a 298 cm.
Lodě i vesla bývaly vyráběny převážně z exotických dřev,
nyní mají převahu různé moderní materiály
(umělé hmoty, kevlar, uhlíková vlákna). Závodní dráha mívá
šest stejně širokých (minimálně 12,5 m) tratí. Jejich čísla
se počítají od břehu, kde je umístěn sbor rozhodčích.
Regulérnost závodu oznamuje rozhodčí jedoucí za závodním polem
bílou vlajkou. Červená znamená neregulérní závod.
Nová éra veslování na VŠB se datuje od roku 1991,
kdy na půdě školy vznikl studentský veslařský oddíl
při VSK VŠB-TU Ostrava, jediný svého druhu v České republice.
Veslování bylo zařazeno do programu nepovinné tělesné výchovy
na VŠB-TU, uskutečnily se první kurzy sportovní specializace.
Našli se první nadšenci, kteří začali objevovat krásy veslování
a začali se zúčastňovat také sportovních regat, a to nejen na našich,
ale i zahraničních. Od té doby pokročilo veslování na VŠB-TU Ostrava
zase o kus dále. V roce 1992 se poprvé setkali s veslařskými trenažéry
a zúčastnili se prvního Mezinárodního mistrovství ČSFR v halovém veslování.
V roce 1993, kdy se v rámci Mezinárodního mistrovství ČSFR
v halovém veslování konalo také Akademické mistrovství republiky sbírali
první úspěchy a medaile.
Historie oddílu veslování VSK VŠB-TU Ostrava
©2000 Copyright VSK VŠB-TU Ostrava - Oddíl veslování
©2000 Designed by Starz-Quad
Všechna práva vyhrazena.
vsk-ov@post.cz