|
V místech kde nebyla smrt, pobyl jsem nanejvýše den.
Jako mračný stín, jako temná hora nad hradem v Karpatech, jako smrt s kosou nad umírajícím, tak dlí veleknuz Count Khrzywackh na svými bratry, Bratry Kapucíny. V sutaně z vlasů žen umučených a s knihou z lidské kůže, dští síru na ty, co ze stezky temné sešli a obrátili svou tvář ke lháři jménem bůh. On ponurost sama. A pohledem svým, kosí k zemi vše dobré, bílé a čisté. "Život sám je těžký hřích" káže těm, co do masa obrácený kříž žhavým železem pálí.
"Chvalte Ježíše, velebte Ježíše" křičí z plných plic samozvaní spasitelé světa, netušíc, že vraždící palcát pohanských bohů se již snáší na jejich hlavy. A pak, v kaši mozků a lebečních kostí, zanikne lež o svatém vykoupení.
Na stezku smrti, před věky jsem vkročil, tisíce let již za sebou mám. I v dobách světla, já nikdy nevybočil, a víru temnou teď přináším k vám. Nevěř či zůstaň, naslouchat slovům, já neznám pravdu, říkám ti z příma. Však lhát je mi cizí, co zechceš se dozvíš, VŠAK PAMATUJ ! To zlo není od nás, zlo přichází z Říma !
|