V místech kde nebyla smrt, pobyl jsem nanejvýše den.


Jako mračný stín, jako temná hora nad hradem v Karpatech, jako smrt s kosou nad umírajícím, tak dlí veleknuz Count Khrzywackh na svými bratry, Bratry Kapucíny. V sutaně z vlasů žen umučených a s knihou z lidské kůže, dští síru na ty, co ze stezky temné sešli a obrátili svou tvář ke lháři jménem bůh.
On ponurost sama. A pohledem svým, kosí k zemi vše dobré, bílé a čisté.
"Život sám je těžký hřích" káže těm, co do masa obrácený kříž žhavým železem pálí.

"Chvalte Ježíše, velebte Ježíše" křičí z plných plic samozvaní spasitelé světa, netušíc, že vraždící palcát pohanských bohů se již snáší na jejich hlavy. A pak, v kaši mozků a lebečních kostí, zanikne lež o svatém vykoupení.


Na stezku smrti, před věky jsem vkročil,
tisíce let již za sebou mám.
I v dobách světla, já nikdy nevybočil,
a víru temnou teď přináším k vám.
Nevěř či zůstaň, naslouchat slovům,
já neznám pravdu, říkám ti z příma.
Však lhát je mi cizí, co zechceš se dozvíš,
VŠAK PAMATUJ !
To zlo není od nás, zlo přichází z Říma !