Kdysi jsem býval člověkem, mocným čarodějem v zemi lidí, ačkoliv jsem byl znám pod jiným jménem. Stal jsem se zajatcem své posedlosti magií. Nestaral jsem se o to, zda konám dobré nebo zlé. Nyní jsem nemrtvý, místo těla mám vysušenou kostru, která drží pohromadě pouze za pomocí magie. Mé oční důlky jsou černé a prázdné a vychází z nich slabé světelné záblesky. Místo nosu mám díru ve tvaru srdce obráceného dovnitř. K mému kostěnému tělu stále lnou zbytky svraštělé kůže, ale už brzy, zhruba za sto let, zbude jenom kostra. Někdy, abych zdůraznil skutečnost, že jsem nemrtvý, nosím pouze černý plašť s kapucí a několik pár šperků, jako prsteny či náhrdelník. Na hlavě nosím černou korunu, v jejímž centru se skví velký žlutý drahokam. Mnohdy zatoužím vypadat jako obyčejný, živý tvor. Tehdy vytvořím mocnou iluzi, mohu měnit svůj vzhled i hlas. Jediná věc, kterou nemohu zamaskovat, je moje aura podzemního chladu a všudyprítomný pach smrti, který je těžké popsat. Je to směs vlka, prachu, hniloby a rozkladu. Kdokoliv, kdo již předtím pach smrti ochutnal, jej však bezpečně pozná. Ať už mám jakoukoliv podobu, vždy jsem obklopen touto aurou absolutní temnoty, chladu a zmaru.