Pýcha a předsudek
Elisabeth Bennetová byla z pěti dcer druhá nejstarší. Její starší sestra Jane byla považována v okolí Merytonu za nejkrasnější místní dívku. Obě vynikaly i svou inteligencí. Jejich matka ovšem vynikala pošetilostí, jednoduchou myslí a nevychovaností, tak jako zbylé 3 dcery - Mary, Kitty a Lydie. Otec - pan Bennet - byl inteligentní pán, který ovšem pozbýval toleranci ke svým třem pošetilým dcerám a nesmírně užvaněné manželce. Jeho chování se dalo na první pohled posoudit jako nedostatek taktu. Své starší dcery ovšem miloval a Elizu nejvíce.
Do panství vedle Netherfieldu, bydlišti rodiny Bennetových, se přistěhovává mladý pán se svými sestrami, aby zde, na venkově, pobyl určitý čas a rozhodl se zda si ono panství pronajme či ne. Tento mladý pán je velice zámožný a proto vypukne v Merytonu hotové pozdvižení v rodinách se svobodnými dcerami. U Bennetových tomu není jinak. A což pak potom, co si onen pán - jménem Bingley - přivede přítele pana Darcyho dvakrát tak hezčího s dvakrát větším jměním. Pan Bingley už na prvním plese zpozoruje krásu Jane Bennetové a nemýní otálet a protančí s ní dva kousky, čímž ji vyznamená velkou přízní, neboť dva kousky tento večer nezatančí s žádnou jinou v sále. Za to Eliza je přísně ohodnocena panem Darcym, který se projeví ten večer jako namyšlený pán, který se nechce s tak nízko - a to zejmena majetnicky - postavenými lidmi společensky bavit. O Elize prohlásí, že sice ujde, ale ne tak, aby ho uvedla v pokušení si s ní zatančit. A to vše pronese v bezprostřední blízkosti hodnocené slečny. Elisabeth je však jak Jane Austenová píše nátury veselé a tak si z onoho pána nic nedělá, naopak ji tato historka pobaví a přinese ji mnoho veselých chvil během onoho večera.
Vše se záhy komplikuje, když pan Darcy zjistí, že jeho přítel Bingley se vážně zamiloval do Jane. Z ohledu na jeho postavení - a její také (Jane je bez věna a jelikož má pan Bennet pouze dcery, jeho panství zdědí jeho synovec pan Collins) - namluví příteli, že do něj Jane není zamilovaná a odvede jej z Merytonu zpět do Londýna. Sám se však nemůže ubránit a občas se mu myšlenky zatoulají ke krásným černým očím, o jejichž majitelce se při prvním setkání vyjádřil s takovým netaktem.
A aby toho nebylo málo, přijíždí pan Collins budoucí majitel Netherfieldu, aby si vybral z pěti Bennetových dcer budoucí manželku. Pan Collins je nesnesitelný mladý farář, který ohýbá páteř před každým pánem s větším jměním a jeho neupřímnost pobuřuje místní společnost, kromě matky Bennetové a sira a lady Lucasovi - rodinu žijící ve stejných poměrech jako Bennetovi, mající dvě dcery nejstarší Charlotu, která je blízká přítelkyně Elisabeth. Pan Collins si vybere za svou budoucí ženu Elisabeth. Ta však páně Collinsovu nabídku k sňatku odmítne, čímž si proti sobě matku popudí a otce mile překvapí. Jane mezitím odjíždí do Londýna s tetou a strýcem Gardinerovými, aby se zde zbavila myšlenek na pana Bingleyho, což je velice těžké neboť pan Bingley tou dobou také dlí v Londýně. Pan Collins po Lízinému odmítnutí požádá o ruku slečnu Charlottu Lucasovou, která jej s velkou blahoskloností vyslyší. Její záměry jsou jednoduché, sama postrádá romantické duše a ráda by se provdala do dobrých majetkových poměrů, což ji pan Collins svým budoucím dědictvím Netherfieldu může nabídnout. Rozdíly v povahách v tuto chvíli jdou stranou,což nemůže pochopit Elisabeth.
Sama Elisabeth se setkává se zajímavým inteligentním mladým poručíkem panem Wickhamem, který se záhy stává oblíbencem Merytonské společnosti. Elisabeth zjišťuje, že pana Wickhama pojí nezvykle negativní svazek s panem Darcym. Zápletka se zostřuje, když pan Wickham svěří Elisabeth, že jej pan Darcy jako svěřence Darcyho otce, jenž mu zanechal po smrti nemalé jmění ke studiím a na začátek samostatného bydlení, o toto jmění připravil a to podlým způsobem, čímž jej nechal bez prostředků a řádného postavení, které mu slíbil nebožtík starý pan Darcy. Elisabeth pojímá velice nekompromisní odpor k panu Darcymu a přesný opak k panu Wickhamovi.
Elisabeth odjíždí na návštěvu do Hundsfordské fary - nového bydliště Charloty Lucasové. V blízkosti této fary je zámek Rosings jehož majitelka lady Catherine de Bourgh je tetou pana Darcyho. A jelikož je Hundsfordská společnost zvána na Rosings, aby zabavila ješitnou starou dámu je nabíledni, že časem zde Elisabeth potká i pana Darcyho. Ten přijíždí se svým bratrancem plukovníkem Fitzwilliamem na Velikonoční svátky. Jeho zaujetí v Elisabeth stoupá a vrcholí nabídkou k sňatku tak ješitně podanou, že není pro čtenáře žádným překvapením, když jej Eliza odmítne. Jeho slova jako: "I přes zdravý rozum, Vás miluji..." či "nebyl jsem z to pomoci sobě tak jako svému příteli" (míní Bingleyho a jeho vztah k Jane). Uražen opouští vzteklou Elisabeth. Druhý den, v den Darcyho odjezdu, předává při ranní procházce Darcy Elisabeth dopis, ve kterém ji vysvětluje Elisabetina nařčení ze včerejšího dne. Ta v závalu vzteku vytkla Darcymu jeho špatné zacházení s panem Wickhamem, neštěstí, které způsobil svou "pomocí Bingleymu" její sestře Jane a ješitnost a povýšenost, se kterou ji žádal o ruku. V dopise vysvětluje, jak to vše bylo s Wickhamem. Vysvětlení, které podává je velice důvěryhodné a očišťuje Darcyho ze všech nařčení. Do špatného světla však vrhá Wickhama.
Elisabeth se vrací na Netherfield se smíšenými pocity. V jednom má však jasno. Odmítnutí Darcyho bylo správné. Doma se setkává s podivnou náladou. Místní pluk, který doposavad sídlil v Merytonu se teď stěhuje do Bathu. To je pro pošetilé a koketní mladší sestry Lydii a Kitty hotové neštěstí. Lydie je však pozvána, aby doprovázela mladou paní plukovníkovou Forsterovou, svou blízkou přítelkyni do Bathu na dobu jednoho měsíce. Vše vypadá dobře. Elisabeth se chystá na cestu s tetou s strýcem Gardinerovými po Skotsku. Ta se zúží na blízký Derbyshire. Cesta je příjemná a Eliza si užívá přítomnosti svých příbuzných, se kterými je rozumná řeč. Vše začíná být velice zajímavé, jakmile se přiblíží panství Pemberley, jehož majitelem je pan Darcy. Manželé Gardinerovi neodolají jeho návštěvě a po několikerém ujištění v místním hostinci zjistí, že panstvo na Pemberley přítomno není a v blízkých dnech ani nebude. Elisabeth se tedy s klidným svědomím přidá ke společnosti a navštíví ono krásné panství. Při vyprávění hospodyně zjišťuje, že její mínění o onom pánovi se začíná měnit. Cítí, že kdyby nebyl tak povýšený, její svoboda by byla ohrožena. Jaké překvapení ji však čeká venku, při procházce místním parkem v podobě majitele panství, netušila. Ten se zachová velice přívětivě. Seznámí se s manžely Gardinerovými a pozve společnost na Pemberley. Projeví velký zájem v seznámení Elisabeth s jeho sestrou Georgianou.
Elisabeth stráví pěkné chvíle v Derbyshiru a majitele Pemberley začíná mít v oblibě. Vše opět překazí zprávy z domova. Lydie, která trávila čas v Bathu s manžely Forsterovými, utekla s poručíkem Wickhamem neznámo kam. Je nabíledni, že si ji Wickham nemíní vzít. Nemá věno a nepojí je oboustranná náklonost. Na jejich stopu se vydává pan Bennet a prosí v dopise, aby se pan Gardiner urychleně vrátil, neboť oba uprchlíci byli naposledy viděni, když směřovali do Londýna, kde Gardinerovi bydlí. V rozpacích nad tímto dopisem vyruší Elisabeth sám pan Darcy, který se stavil v hostinci, kde byli návštěvníci Derbyshiru ubytováni. Elisabeth mu poví nové zvěsti, vyčítá si, že kdyby o prohnanosti pana Wickhama promluvila s rodinou, nebylo by se to stalo. Pan Darcy projeví účast a opustí Elizu ve smíšených pocitech. Ta jeho chování přisuzuje zklamání z rodinné tragédie, která je navždy rozdělí, neboť mít v rodině příbuznou, která neprovdaná žije s mužem, bylo tehdy velkým společenským prohřeškem.
Vše však dobře končí, když je Wickham a Lydie nalezena v Londýně a Wickham přinucen vzít si Lydii. K tomu dopomůže sám Darcy, který nabídne Wickhamovi věno pro Lydii a zaplacení jeho dluhů. Mezitím se na Netherfield vrací Bingley, který po několika setkáních s rodinou Bennetových, požádá Jane o ruku. Do toho přijíždí lady Catherine de Bourgh, aby zjistila, zda je pravda, že je Elisabeth zasnoubená s Darcym. Ta to popírá, ale na požadavek slibu lady Catherine, že tak nikdy neučiní, neodpovídá kladně. To vše pak lady Catherine řekne na zpáteční cestě z Longbournu do Rosingsu vedenou přes Londýn Darcymu, který z toho vyvodí, že stále je naděje, že Elisabeth změnila své rozhodnutí. Vydává se tedy do Longbournu a při nejbližší možné příležitosti se zeptá Elisabeth, zda se její city k němu změnily. Ta ho ujišťuje, že ano. Vše tedy dopadá dobře a tři dcery rodiny Bennetových jsou provdány, z toho dvě velice šťastně. Rozum a cit zvítězil nad pýchou a předsudkem.
