Kořeny rivality pražských fotbalových "S"

   Sparta a Slávia. Neexistuje snad u nás člověk, který by bez ohledu na svůj vztah ke sportu neznal tyto dva nejstarší a nejslavnější české fotbalové kluby. Pro stovky skalních fanoušků a tisíce příznivců je ten "jejich" klub a vztah k němu často téměř tím nejdůležitějším v životě. Derby pražských "S" bývají pravidelně nejsledovanějšími a emocemi nejvíce nabitými utkáními v průběhu celoroční soutěže.

   Silná rivalita mezi oběma kluby a jejich příznivci je tedy všeobecně známa. Daleko méně je ovšem známo, že tato nevraživost není jen výsledkem dlouhodobého střetávání těchto dvou klubů o vedoucí postavení v rámci celého českého fotbalu. Samozřejmě, že i tato okolnost hraje svou roli a že Sparta i Slávie skutečně představují ony pověstné dva kohouty na jednom smetišti. Jejich vzájemný vztah byl však poznamenán již od prvních dní jejich společného působení na českých trávnících i konkrétními událostmi, které jednou provždy předurčily existenci sportovního "nepřátelství" mezi oběma kluby a masami jejich příznivců.

   Počátky fotbalu v českých zemích nalezneme v 80. letech 19. století, kdy jej jako první začali pěstovat pražští Němci na půdě svého veslařského klubu Regatta Prag. V českém prostředí se tento nový sport provozoval jednak v rámci International Rowing Club, jenž vznikl roku 1885 odtržením českých členů od zmiňované německé Regatty, jednak též na mimopražském panství hraběte Thurn -Taxise, jehož syn Erich si přivezl znalost fotbalu přímo z Anglie.

   V Praze se fotbal rychle rozšířil především mezi studentskou mládeží, k velké nelibosti profesorů pražských vzdělávacích ústavů a navzdory hrozbám přísnými disciplinárními tresty. V polovině 90. let přicházejí na scénu i dva naše nejslavnější kluby. Jako sportovní klub vznikla dříve Slávia, fungující jako částečná náhrada za stejnojmenný, slavný studentský spolek, jenž byl v roce 1889 z politických důvodů C. K. úřady zakázán.

   Ve svém nejranějším období se však slávisté, kteří se mimochodem vzhledem k uvedené tradici rekrutovali především z řad studentstva a inteligence, věnovali především cyklistice. Vývoj Sparty směřoval naproti tomu od počátku k fotbalu. Skupina fotbalových nadšenců se na protest proti tomu, že se existující AC Praha zabývá pouze atletikou, rozhodla založit vlastní klub.

   Roku 1893 tak vznikl AC Královské Vinohrady. Ani zde se ale budoucí sparťané necítili dobře, a tak došlo záhy k novému odchodu, který již znamenal založení AC Sparta Praha. Aktivní fotbalovou činnost tak začaly oba naše nejstarší kluby vyvíjet téměř současně v průběhu roku 1895.

   V té době prožívala ovšem kopaná stále ještě svoji prehistorii. Neexistovala ještě pevně stanovená pravidla, jak je známe dnes. Rozměry hřiště, branek, ba i počet hráčů a délka utkání byly často přizpůsobovány konkrétním podmínkám každého zápasu. K pokusu o uspořádání první fotbalové soutěže došlo na jaře 1896. Duší této akce byl Josef Rössler-Ořovský, opravdový otec-zakladatel českého sportu, jenž stál kromě fotbalu též u zrodu českého lyžování a dalších sportů a později působil i jako generální sekretář Čsl. Olympijského výboru.

   Tento horlivý sportovní propagátor byl veřejnosti znám např. tím, že roku 1887 přivezl do Čech ze Švédska vůbec první lyže, na kterých potom před zraky zvědavců zdolal svah dnešního Václavského náměstí.

   Historicky první fotbalové soutěže se zúčastnila čtyři mužstva. Kromě Sparty a Slávie též AC Praha a klub studentů Akademického gymnázia pyšnící se názvem Kickers. Kvůli malému počtu účastníků se hrálo systémem každý s každým. Soutěž probíhající na Císařské louce odstartovala 22. 3. 1896 prvním zápasem, ve které Sparta porazila pozdější vítěze turnaje Kickers 3:1.

   První historické derby Sparty se Slávií se uskutečnilo 25. března. Hlavní postavou vzrušeného zápasu se oproti očekávání stal jeho rozhodčí, jímž nebyl nikdo jiný než Rössler-Ořovský. V zápase padl pouze jediný gól, a to do slávistické branky. Rozhodčí Rössler sice branku odpískal a uznal, nicméně po skončení zápasu začal s hráči diskutovat a po zvážení všech okolností se rozhodl zpětně branku "oduznat" a celý zápas prohlásil za bezbrankovou remízu! Přestože takovýto způsob soudcování nebyl ve své době úplně výjimečný, strhla se toho dne na Císařské louce snadno pochopitelná bouře emocí, vrcholící dokonce mírnou bitkou a odstoupením Sparty z turnaje.

   I historicky druhé derby obou mužstev naplánované na 22. 11. mělo lehce skandální průběh. Ve chvíli kdy proti sobě na Císařské louce stanuly oba bojechtivé týmy, vyběhla na trávník skupina C. K. profesorů a vyzvala sedm z jedenácti slávistů, aby s přísně zakázanou činností okamžitě přestali. Nebohým studentíkům nezbylo než uposlechnout a celý zápas tak musel být k obrovskému pobouření více než čtyř tisícovek diváků ukončen kontumačním vítězstvím Sparty.

   Věc byla o to trapnější, že podnětem k drakonickému zásahu zmíněných pedagogů byl jistý anonymní dopis, jehož autorství slávisté celkem pochopitelně šmahem přisoudili někomu z okruhu Sparty. Vášně vzkypěly s takovou prudkostí a daly vzniknout takové hořkosti, že na další derby pražských "S" si museli fotbaloví příznivci počkat až do roku 1907!