|
Těšila jsem se velmi na světovou výstavu do Milána. A tak jsem odeslala přihlášku, výstavní poplatky v náležitém předstihu a čekala na zprávu o přijetí. Jaké však bylo mé překvapení, když mi potvrdili účast pouze feny do třídy mladých - Lilly Marlene Drofa a ne druhé - Karamelly ! A začalo faxování ! Napřed na sekretariát výstavy, kam se přihlášky posílaly. Týden žádná odezva. Další fax byl na vedoucího výstavní kanceláře - opět žádná odezva. Další šla na sekretariát ředitele výstavy a opět nic. To už mi nedalo a poslala jsem další fax již řediteli výstavy. Do dvou dnů mi přišla odpověď, že se strany sekretariátu výstavy nedošlo k žádné chybě a že velmi litují. To mi nedalo a začala jsem znovu prohánět fax, již náležitě vytočená. Přitvrdila jsem svými argumenty natolik, že mi odpověděli týden před výstavou, abych doložila datum odeslání přihlášky, znovu datum zaplacení poplatků a poslala znovu všechny doklady včetně přihlášky a fotokopie rodokmenu faxem na sekretariát. Nakonec mi čtyři dny před výstavou došla zpráva, že celá záležitost kolem přijetí feny bude dořešena na výstavě ve výstavní kanceláři, v den konání.A tak jsem vlastně odjížděla s vědomím, že třeba nebude Karamella přijata ! Vlastně kvůli ní jsem se přihlašovala. |
KARAMELLA DROFA |
|
URSCHULA MOLDAU NORTH (působí v ch.st. Drofa) |
Do toho všeho přišla zpráva o bojkotu hlavního dálničního tahu do Itálie v Brennerském průsmyku. Měli jsme zajištěný hotel asi 50 km severně od Milána ve Varese a tak jsme bojkot objeli přes Švýcarsko. Krásná to země ! Cesta přes průsmyk sv.Bernarda a Lugano do Coma byla opravdu jako projížďka nedotčeným rájem a nádhernou přírodou. Ubytovali jsme se v příjemném malém hotýlku ve Varese.To byla ovšem spanilá jízda Čechů. Sešli jsme se zde- ing. Rezková s manželem, pan Hofman, paní Stikarovská, která přijela s námi . Nu a aby náhoda pracovala zase proti nám, zásuvky v hotelu měli jiný rozměr než zástrčka našeho fenu. Takže se beznadějně sháněla přechodka. V recepci jaksi nedokázali pochopit, co že to vlastně sháníme a proč jsme z toho dosti nervózní. Takže jsme měli smůlu a naši vousáši museli děkovat náhodě, že byli ušetřeni dalšího obtěžování. Ráno jsme již v šest hodin "stepovali" všichni před hotelem a čekali na doprovod, který nás měl zavést na výstaviště. Byli jsme varováni, že Miláno je veliké a dobře se v něm bloudí. Po hodině a půl marného čekání jsme v koloně vyrázili na Miláno ! Na okraji jsme byli za chvilku, ale houstnoucí provoz směrem do města nás pohltil. Museli jsme si v mžiku zvyknout na temperamentní italské řidiče. Ti se zdraví troubením, troubí ze vzteku nebo aby vás popohnali nebo aby se někam probojovali. Ale na druhou stranu byli Italové velmi ochotní vám vysvětlit cestu. Pokud se jich však nesejde více, to pak brní uši ! A stejně nevíte kudy jet ! S Italem se lze domluvit velice dobře, vy česko-anglicko-německo-italsky on perfektní jadrnou italštinou, nepustí vás ke slovu, vodopád jeho řeči těžko zastavit! Přesto jsme se díky ochotě obyvatelů Milána dostali k výstavišti (nebylo to vůbec značeno), které bylo naštěstí na severu města.Výstava se konala v ohromné budově, kde jsou velké autosalony. |
|
Vystavovalo se ve dvou podlažích. Samozřejmě knírači byli v patře . Do patra nás však se všemi věcmi dovezl obrovský výtah. Hala byla perfektně klimatizovaná, takže byť bylo venku horko, uvnitř bylo příjemně. Kruhy byly prostorné , po celé ploše byl položený modrý koberec. Osvětlení bylo zvláštní, psi s hnědým nádechem zde byli perfektně pepření.Kníračů se sešlo asi 750, pepřáků malých však bylo pouze 57, z čehož 10 psů a fen připadlo na třídy veteránů, čestné. Nejvíce psů bylo v šampionech a v mladých fenách, ostatní třídy od jednoho až po osm pepřáků. Když jsme dorazili ke kruhu, vzala jsem všechny doklady k fenám a vyrazila bojovně do výstavní kanceláře.Velice ochotně mi zde vysvětlili, abych byla klidná, že fena je přijata do dodatků na výstavu a číslo s katalogem mi bude vydáno v kruhu.V kruhu mi paní zase sdělila, že pro jednu fenu číslo mám, ale o druhé feně neví, protože není uvedená v katalogu. Skutečně v katalogu uvedená ani v dodatcích nebyla. Znovu jsem vyrazila do výstavní kanceláře. Tam mi opět sdělili, abych byla klidná, že sice není fena uvedená v katalogu, ale je uvedená v richterbuku rozhodčího, takže až dorazí vedoucí kruhu, dají mi číslo. A skutečně. Karamelka byla uvedena v dodatku dodatků a vůbec v katalogu ! Když jsem s ní později nastupovala k posouzení, bylo to pro ostatní dost překvapující. |
ICH. CLARK DROFA |
