Obsah:

 

  Poděkování, Obrazy, Řeka, Den, který měl

  smysl, Chtěl bych být..., Několik vět, Pustý vrch, Den, Mám zlost.

  Přání k svátku,  Rajský sen

 

 

Poděkování

 

V trávě na louce odpočívám

Jemný vítr tiché zvuky ke mně nese

Je slunečno, tváře si zahřívám

A ptáci zpívají v nedalekém lese

 

Děkuji Ti za to

 

Dole pode mnou vesnice

Lidé velcí jak mravenci

A ten tenký had to je silnice

Vše je tak nádherně daleko

 

Děkuji Ti za to

 

Nádherné kvítí o kus dál

A já si na chvíli připadám

Jakoby nádherný sen se mi zdál

Tak nádherný pocit mám

 

Děkuji Ti za to

 

Přátelé kolem sedí

Slova v ústech váznou

Šťastné oči do dáli hledí

Na tu přírodu krásnou

 

Děkuji Ti za to

 

Pohledy se potkají

A jasné je beze slov

Že srdce velkou vděčnost skrývají

Za tento nádherný domov

 

Děkuji Ti za to

 

 

 

Obrazy

 

Tělo spadlo do bláta

Oči muže plné strachu

Srdce už netluče

A všude zápach mrtvolného pachu

 

Slunce hřeje

Je pěkný den

Ve spánku dítě se směje

Asi má hezký sen

 

Pěst dopadla

Na tvář mladého hocha

Tak - surově zabili

Chudého černocha

 

Slunce zapadlo

Je teplá noc

Milenci tiše šeptají

Láska má moc

 

Na ulici okno otevřené

Žena tam vzlyká

Muž po ní sprostě křičí

Na alkohol si zvyká

 

Na hřišti smích se ozývá

To děti si hrají

Otec ke hře se přidává

Z ničeho strach nemají

 

Obrazy dva nabídl jsem ti

Který bys doma na stěně chtěl mít ?

Snad ty plné smrti

Nebo lásku by sis chtěl vzít ?

 

 

 

Řeka

 

V údolí místo zeleně

Vysoké šedé domy stojí

A pod nimi znuděně

Mladí lidé nebe hledají

 

Každý po něčem touží

Někdo by chtěl první být

Někoho málo lásky souží

A někdo nechce ztracen v řece jít

 

Barevná řeka se ulicemi valí

Ohromně hučí a křičí

A v ní jsou všichni malí

Člověka lhostejný proud ničí

 

Každá kapka z této řeky

Své srdce má

A i kapka v proudu řeky

Bývá osamocená

 

Kapka jedna jako druhá

A všechno to zase splývá

Barevná řeka ohromná

Běda kapce, která vyskočí a jen se dívá

 

Někdo však nad řekou stojí

A každou kapku dobře zná

A pokud se někdo samoty bojí

V Něm přítele nalézá

 

On každého má rád

On naslouchá tvým slovům

S Ním nemusíš se bát

S Ním unikneš všem davům

 

Pro Něho budeš jedinou kapkou v řece

I když je jich tam mnoho

On má pro tebe otevřené srdce

I když je nás tak mnoho

 

 

 

Den, který měl smysl

 

Město usíná

Měsíc s hvězdami si povídá

Tma mě pod černý kabát schovává

A vítr s hladinou řeky si pohrává

 

Odrazy světel v řece

Jak ohýnky plápolají

Chtěl jsem si s někým promluvit

Teď jsem rád, že jsem sám

 

Den byl přede mnou

Toužil jsem mu smysl dát

Bohu ho obětovat

Teď tu sedím, musím se jen trpce smát

 

Ulicemi jsem chodil

Chtěl jsem někoho navštívit

Někoho potěšit

Teď mi dělá společnost měsíční svit

 

Ne, nejsem sám

Bůh je se mnou

Hodně blízko, vím to

Někde za tou tmou

 

Nevím, proč jsem den promarnil

Nevím, snad, abych u řeky skončil

Abych si chvíli našel

Chvíli na Toho, kdo pro mě život zmařil

 

Možná pro těch několik minut

Kdy u řeky jsme jen my

Jsem musel prožít den

Který byl plný prázdnoty

 

Město už úplně ztichlo

Vstávám a loudám se domů

Den už má smysl

Šeptám temnému břehu

 

 

 

Chtěl bych být...

 

Jako jehla v seně

Kterou každý přehlédne

A když oheň vše spálí

Z popela se zaleskne

 

Jako žebrák na cestě

Co v brašně má kousek chleba

A když Slunce je nejvýše

Rozdělí se s ptáky o kus oběda

 

Jako otrok bez svobody

Který slouží pánu věrně

A když řev a hněv na něj se obrací

Bez zloby v srdci, sklopí oči skromně

 

Jako skála nezdolná

Po níž lidé šlapou

A když z mladíka stařec se stane

Chodí po skále stejnou cestou

 

Chtěl bych být jako Beránek

Ten, který sám šel na porážku

Kvůli mně i tobě

Snesl tehdy každou urážku

 

 

 

Několik vět

 

Kouř štípe do očí

Sílí hluk kolem

Alkohol na stole

Srdce mi puká bolem

 

Dým kolem mne se valí

Snažím se prohlédnout

Rozpoznat, proč tu jsou?

Co sem přišli naleznout?

 

Lidé přišli sem

Mnozí dobře se znají

Po dnech plných práce

Chvíli na hovor postrádají

 

Oči se zavírají

Obraz se mlží

Už nevidí si do tváře

Opilí muži

 

Peníze v slastné zapomnění se proměnily

Slova tichá a vážná

Už smysl ztrácejí

A mění se v bláboly blázna

 

Snažím se Jeho jméno zaslechnout

Alespoň jednou jedinkrát

Jak smutno je v srdci mém

Že nikdo se k Němu nechce znát

 

Bezradnost, bezradnost

Ta škrtí mě neustále

Mohu snad něco udělat

Aby Jeho jméno došlo chvále

 

Život ztratil

A svět může žít

Vlastní hlavu máš

Chceš za ním jít?

 

Bůh stvořil vše

Jemu patří svět

Proč o Něm neslyším

Několik prostých vět

 

 

 

Pustý vrch

 

Mohutný, sám na vrchu stojí

Strom staletý, který mnoho už zažil

Obláčky nad ním pokojně plují

A on vypadá jakoby spokojen byl

 

Mohutný, pořád tam stojí

Teď však vítr jeho větve láme

Z nebe hrozné blesky šlehají

A strom pomalu bráníc se slábne

 

Mohutný, kolik již takových bouří zažil ?

Nikdo si už ani nevzpomene

I tentokrát měl hojně síly, zvítězil

A pořád se mohutný na vrchu slavně pne

 

Přišla zima ukrutná

A v domě vlády se chopila

Otec sekeru si vzal

Mohutný strom na vrchu seťal

 

Mohutný už na vrchu se netyčí

Pouhý pařez, pahýl ze země trčí

Kde je sláva a síla stromu našeho ?

Jen obraz kopce holého

 

Jsi silný, jsi krásný a nezdolný ?

Vzpomínáš ? Náš strom byl taky takový

Mnoho toho zmohl

Ale nebyl nikdo o koho by se v nouzi opřít mohl

 

Proto, dovol, radu ti teď dám

Protože já se o koho opřít mám

Jméno Jeho by si chtěl znát ?

Ježíš. On ti přátelství a jistotu může dát.

 

 

 

DEN

 

Ráno vstanu

Den utíká

Hodiny běží

A světlo v tmu se mění

 

Den je stejný

Před týdnem i před sto lety

A mně se zdá

Že Slunce zkrátilo své cesty

 

Večer unavený a ospalý

Zpět se ohlédnu

Rychle vzpomínky utopím

Upadnu do spásného snu

 

Jednou, kdysi před lety

Slíbil jsem Bohu slavnostně

Ty životem mým budeš

Avšak chvíli pro Něho najít nemohu

 

Lásku, pokoj, život věčný

To Bůh mi nabízí

Já však mám někdy raději

Svět, který zmizí

 

Pokud den plný lásky není

Pokud Duch Svatý ho nežil

A pokud lidé dítě Boží nepoznali

Zbytečný a prázdný den to byl

 

Jen Bůh dává žití smysl

Bez Něho je všude jen prázdnota

Pokud svět jednou jsi poznal

Je Bůh jediná jistota

 

Bože, Ty máš pro mě vždy volnou chvilku

Vždy slyšíš můj hlas

Já toužím celý den s Tebou být

Ze světa mě, prosím, spas

 

 

 

Mám zlost

 

Moudrý a Dokonalý

Mi radu nabízí

Já však raději jdu cestou

Kde zlato je pokryto rzí

 

Boty vyleštěné se lesknou

Ne na dlouho

Za chvíli do špíny

Hluboko klesnou

 

Procházím životem

A všude bláto a smrdí

Chci se neušpinit

A někdy mě to dost nudí

 

Všechno bylo tak krásné

Vždyť Svatý to pro nás stvořil

Všude láska a vůně!

Kdo nám to zbořil?

 

Proč na mě z novin koukají

Dětská očka zoufalá

Válka jim vše vzala

Teď mají jen břicha hladová

 

Nádhernou ženu jsem viděl

Stvoření Boží, vrchol vší krásy

Asi mě nevnímala

Raději drogu píchla si

 

Chce se mi plakat

A mám zlost

Vždyť všude je hnusná špína

Mám toho už doopravdy dost!

 

Lidé se ničí

Život si berou

Slovu Božímu se smějí

Do záhuby jdou

 

Moudrý a Dokonalý

Nám radu nabízí

Pojďme se přichystat do země

Kde špína zmizí

 

 

 

Přání k svátku

 

Ať je Tvůj život radostný,

ať je Tvuj život pokojný,

ať se nermoutí Tvé srdce,

vždyť život je krásný přece?

 

S radostí dopředu hleď,

vždyť Pán je vždy s námi,

zítra, včera i teď,

Bože, buď stále s námi.

 

Ať je Tvá láska stále velká,

ať stále rosteš ve víře,

Pán nám žehná nejen do pondělka,

Pán nám dáva lásku ve velké míře.

 

Bůh nás stále miluje,

my jsme jeho Boží děti,

marně nepřítel pikle kuje,

ale nám Bůh odpustil díky Ježíšově oběti.

 

Hříchy jsou nám tedy odpuštěny,

dokonáno jest, radujte, jásejte, veselte se,

vítěztví je naše, smutku a lítosti již není,

před Pánem Bohem pokořte se.

 

My jsme Boží děti a záleží mu na nás,

byl jsem slepý, když nevěděl jsem o Tvé lásce,

Bůh na nás nezapomene, stále myslí na nás,

vědět o Boží lásce je nádherné přece?

 

 

Rájský sen

 

Verše splétám do copánku,

slůvko k slůvku přisedne si,

když své sloky z mírných vánků,

chytám perem jelimánku,

než papíru bílou stránku

zamodří pak bez příměsi.

 

Všimni si těch maličkostí,

pár korálku padlých v trávě,

chvilku hledáš, najdeš hravě

na zemi kdes pod belasky

u hlavičky sedmikrásky

kuličky pod lístky spadlé

maličké kdes,

v radost sobě.

 

Přemýšlel jsem o oblacích

věrnosti i milování,

o skřiváncích, zpěvných ptácích

zdravíc se i svoji zemi,

o přátelství,

o pozemském milování.

 

Kdysi prý před mnoha časy,

z prachu vzešel z kousku země

ze zrnek kdes pod nebesy

z prachu a pár kapek rosy

pračlovíček Adam. Spával v slámě ...

Oč byl jiný, povězte mně ?

Toužil též, že jednou kdesi

najde dívku. O životě plném krásy.

 

Touha ta mu srdce rvala,

toužíc čechrat její vlasy,

až pak Bůh mu asi někde u rákosí

splnil všechna přáni bdělá

... a ta dodnes každý v sobě nosí ....

... oč jsme jiní .... ? ....