John Ronald Reuel Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii,
kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru
staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými
publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle English Dictionary, 1922) a kritické
vydání středověké romanceSir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight, 1925), čtenářský
úspěch mu však přinesl až Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979), pohádkový příběh z fiktivní dávné
Středozemě. Po čtrnáctileté práci, započaté již před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954-5, česky 1990-2). Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjejí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992) a Nedokončené příběhy (Unfinished Tales, 1980, česky 1994), které po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.


HOBIT

  Když J.R.R.Tolkien počátkem 30. let sepisoval - jak sám uvedl, na základě zcela náhodné inspirace - Hobita jako
vyprávění určené vlastním dětem, netušil ještě, že pohádkový příběh o velké cestě družiny trpaslíků a hobita Bilba
Pytlíka za uloupeným pokladem se později stane jedním ze stavebních kamenů rozsáhlého cyklu příběhů,
legend a mýtů z dávné Středozemě a proslaví svého autora doslova po celém světě.
  Během více než půlstoletí od jeho prvního vydání siHobita a jeho hrdinu - jenž zprvu jen velmi neochotně
opouští pohodlí svého domova, aby během dobrodružné cesty za trpasličím pokladem postupně získal slávu a uznání svých společníků - zamilovaly milióny čtenářů, kniha se v 60. letech stala jedním z kultovních textů západoevropské a americké mládeže a Bilbo sám si vydobil čestné místo mezi nesmrtelnými hrdiny světové literatury pro děti.
  Představovat Bilba, dobráckého čaroděje Gandalfa, draka Šmaka a ostatní protagonisty Tolkienova příběhu
dnes už není třeba ani českým čtenářům, kterým se Hobit dostává do rukou již potřetí, poprvé však v úplnosti včetně
autorových vlastních map a ilustrací.

Toto byla první kniha od Tolkiena, kterou jsem kdy četl. Zanechala v mé duši nesmazatelnou stopu.
Opravdu ji doporučuji.


PÁN PRSTENŮ

Tolkienův dramatický a spletitý příběh o kouzelném prstenů, který hraje klíčovou roli v urputném boji mezi silami
dobra a zla v dávnověké Středozemi volně navazuje na Hobita a zavede mladé i dospělé milovníky fantazie
znovu do světa tajemných krajů a pohádkových bytostí; proti svému předchůdci se však rozbíhá do širšího dějového
proudu, nabízejícího strhující příběh i pozoruhodné myšlenkové a jazykové bohatství.


  V první části trilogie Pán prstenů, nazvaná Společenstvo prstenu, se vyprávělo o tom, jak Gandaf Šedý objevil,že prsten, který vlastnil hobit Frodo je ve skutečnosti Jeden prsten vládnoucí nad všemi Prsteny moci. Líčil se tam útěk Froda a jeho druhů z jejich klidného domovského Kraje a to, jak byli pronásledováni hrůzou Černých mordorských jezdců, až nakonec s pomocí eriadorského Hraničáře Aragorna došli přes zoufalá nebezpečí až do Elrondova domu v Roklince.
  Tam se konala velká Elrondova Rada, na níž bylo rozhodnuto pokusit se o zničení Prstenu, a Frodo byl ustanoven jako Ten, kdo ponese Prsten. Potom byli vybráni společníci Prstenu, kteří měli Frodovi pomáhat na jeho výpravě, aby pokud možno došel k Ohnivé hoře v Mordoru, zemi samotného Nepřítele, kde jedině se dal Prsten zničit. V tomto společenstvu byli Aragorn a Boromir, syn Pána Gondoru, jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy;
Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho dva
mladí příbuzní Smělmír a Peregrin za hobity; a Gandalf Šedý.
  Druhové tajně putovali daleko od Roklinky na Severu; po nezdařeném pokusu o zimní přechod
vysokého průsmyku Caradhrasu byli Gandalfem provedeni skrytou bránou a vstoupili do rozlehlých Dolů v Morii, aby si hledali cestu pod horami. Tam padl Gandalf v boji se strašlivým duchem podsvětí do temné propasti. Ale Aragorn, který se nyní zjevil jako utajený dědic dávných Králů Západu, vedl Družinu od Východní brány Morie přes elfskou zemi Lórien a po proudu Velké řeky Anduiny až k Rauroským vodopádům. To již věděli, že jejich pouť sledují vyzvědači a že se po jejich stopách plíží Glum, tvor, který kdysi vlastnil Prsten a stále po něm dychtil.
  Bylo nyní nutné rozhodnout se, zda se obrátí na východ k Mordoru, nebo půjdou s Boromirem na pomoc gondorskému hlavnímu městu Minas Tirith v nadcházející válce, nebo zda by se měli rozdělit. Když bylo jasné, že Ten, co nese prsten, je odhodlán pokračovat ve svém beznadějném putování do země Nepřítele, Boromir se mu pokusil vzít Prsten násilím.
První část končila Boromirovým pádem do osidel Prstenu, útěkem a zmizením Froda a jeho sluhy Samvěda a rozpadem zbytku Společenstva.

  Druhá část (třetí a čtvrtá kniha),Dvě věže, líčila činy Družiny Prstenu po rozbití Společenstva. Třetí kniha vyprávěla o boromirově pokání a smrti a o jeho pohřbu v člunu svěřeném Rauroským vodopádům, o zajetí Smělmíra a Peregrina skřetími vojáky a o jejich pronásledování Aragornem, Legolasem a Gimlim.
  Potom se objevili Rohanští jezdci. Oddíl jezdců vedený maršálem Éomerem obklíčil skřety na kraji lesa Fangornu a pobil je, ale hobiti unikli do lesa a tam se setkali s entem Stromovousem, tajným pánem Fangornu. V jeho společnosti byli svědky procitnutí hněvu pastýřů stromů a jejich pochodu na Železný pas.
  Mezitím se Aragorn a jeho druhové setkali s Éomerem, vracejícím se z bitvy. Dostali od něho koně a jeli k lesu. Při marném pátrání po hobitech se tam opět setkali s Gandalfem, který se vrátil ze smrti jako Bílý jezdec. Jeli s ním přes Rohan do síní Théodena, krále Marky, kde Gandalf uzdravil zestárlého krále a osvobodil ho od z kouzel zlého rádce Červivce. Potom jeli s králem a jeho vojskem proti armádě Železného pasu a dobyli nad ní zoufalého vítězství u Hlásky. Gandalf je pak odvedl k Železnému pasu, kde našli velkou pevnost rozbořenou pastýři stromů a Sarumana s Červivcem obklíčené
v nedobytném Orthanku.
  V rozmluvě přede dveřmi Saruman odmítl litovat a Gandalf jej sesadil a zlomil jeho hůl. Ponechal ho pod dohledem entů. Červivec mrštil z vysokého okna po Gandalfovi kamenem, ale ten jej nezasáhl a byl sebrán Peregrinem. Ukázalo se že je to jeden ze zbylých palantírů, Vidoucích kamenů z Númenoru. Později v noci podlehl Peregrin lákadlu Kamene, ukradl jej a podíval se do něj. Tak se odhalil Sauronovi. Kniha končila příletem nazgűla nad Rohanské pláně. Byl to Prstenový přízrak na létajícím oři, předzvěst brzké války. Gandalf odevzdal palantír Aragornovi, vzal Peregrina a odjel s ním do Minas Tirith.
  Čtvrtá kniha obrátila pozornost k Frodovi a Samvědovi. Vyprávěla,jak se dostali z kopců a byli dostiženi Sméagolem-Glumem a jak Frodo Gluma zkrotil, takže je Glum provedl Mrtvými močály k Morannonu, Černé bráně země Mordor.
  Nebylo možné tudy vstoupit, a tak Frodo přijal Glumovu radu; hledat tajný vchod, o němž Glum věděl, daleko na jihu Hor stínu. Cestou tam je zaja výzvědný oddíl Gondorských, vedený Boromirovým bratrem Faramirem. Faramir odhalil jejich poslání, ale odolal pokušení, jemuž Boromir podlehl, a vypravil je na poslední část jejich pouti k Cirith Ungolu, Pavoučímu průsmyku. Právě když došli na Křižovatku a dali se cestou k ohavnému městu Minas Morgul, z Mordoru se vyvalila
velká tma a pokryla všechny země. Pak Sauron vyslal své první vojsko, vedené černým králem Prstenových přízraků.
Válka o Prsten začala.
  Glum dovedl hobity k tajné cestě a ve tmě nakonec došli k Cirith Ungolu. Tam se Glum obrátil zpět ke zlu a pokusil se je zradit obludné strážkyni průsmyku Odule. Plány mu zkazilo hrdinství Samvěda, který odrazil jeho útok a ranil Odulu.
  Druhá část končí Samvědovým rozhodováním. Frodo uštknutý Odulou, leží napohled mrtvý; poslání buď skončí pohromou, nebo musi Samvěd opistit svého pána. Posléze vezme Prsten a pokusí se pokračovat v beznadějné výpravě sám. Ale právě když se chystá přejít do země Mordor, vyjdou skřeti z Minas Morgul a z věže v Cirih Ungolu, která střeží temeno průsmyku. Samvěd, chráněný Prstenem, se z hašteření skřetů dozví, že Frodo není mrtev, ale omámen. Příliš pozdě se vrhá za nimi. Skřeti odnesou Frodovo tělo tunelem k zadní bráně své věže. Když se řinčivě zabouchne, Samvěd před ní omdlí.

  Třetí část Návrat krále, vypráví o střetnutí Gandalfovy a Souronovy strategie až po konečnou katastrofu a konec Velké tmy.

TULÁK ROVER

  Během prázdninového pobytu u moře v létě roku 1925 postihla Tolkienova syna Michaela nemilá příhoda: během procházky po pláži nešťastnou náhodou přišel o svou oblíbenou hračku, černobíleho psíka. Když hračka nebyla ani po usilovném hledání nalezena, Tolkien začal synovi pro útěchu vymýšlet pohádkový příběh, jehož hrdina, pes Rover, je nejprve nerudným čarodějem proměněn v hračku a pak vinou nepozornosti svého majitele rovněž stracen na pláži. Teprve v tomto okamžiku se však začíná odvíjet sled fantastických příhod, které psího hrdinu zavedou vstříc neuvěřitelným dobrodružstvím na měsíci a v mořských hlubinách a pak šťastně zpátky domů.
  Editoři příběhu, zveřejněného spolu s pěti původními autorovými ilustracemi teprve roku 1998, v úvodu a poznámkách k textu zasvěceně popisují okolnosti jeho vzniku a upozorňují na jeho četné vazby k pozdějším Tolkienovým dílům. Pro milovníky autorova imaginárního světa tak Tulák Rover představuje mj. pozoruhodný raný text, obsahující řadu spojitostí s postupně se rodící mytologií Ardy; svou zábavnou povahou, nespoutaným dějem a jazykovou hravostí ovšem zaujme dětské i dospělé čtenáře včetně těch, kteří se v něm s Tolkienovým dílem setkávají poprvé.

PŘÍBĚHY Z ČAROVNÉ ŘÍŠE

  "Říše pohádek leží daleko a hluboko a je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všeliká zvířata a ptáky,
bezbřehá moře a nespočetně hvězd, krásu, jež očarovává, a na každém kroku nebezpečí, radost i smutek,"
píše J. R. R. Tolkien v úvodu svého eseje O pohádkách, ve kterém si klade
základní otázky o původu a povaze tohoto žánru a jež vypovídá o Tolkienově vztahu k němu a k fantazii vůbec.
  Podmanivé příběhy próz List od Nimrala a Kovář z Velké Lesné, obsažených spolu s esejem a dalšími texty v tomto svazku, jsou výstižnou ilustrací Tolkienova přesvědčení, že skutečné pohádky není možné omezovat jen na příběhy pro děti a nelze je zaměňovat se snovými příběhy či povídkami o zvířatech.
  Třetí z próz, Sedlák Jiljí z Oujezda, původně psaná pro pobavení Tolkienových dětí a nejspíše i vlastní potěšení,
je vtipným příběhem z dávných dob o překvapivých událostech, jež následují poté, co na pole nepříliš odvážného,
ale chytrého sedláka zabloudí nemotorný obr.
  Svazek doplňuje cyklus Příhody Toma Bombadila, strhující veselé i melancholické básně a písně, "které se zdají být dílem hobitů, zvláště pak Bilba a jeho přátel nebo jejich nejbližších potomků", a dramatická báseň Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova, jež popisuje drobnou epizodu následující po bitvě Angličanů s vikingy u Maldonu roku 991 a stejně jako verše souboru Příhody Toma Bombadila vychází v češtině poprvé.

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *