Jak jsem dopadl:
myslím to v životě.... v tomto kapitalistickém ráji,
kde mně kopou do zadku z obou stran, jak podnikatelé, tak stát.
Vyrůstal jsem v nyní módně proklínaném komunismu,ovšem když vidím kolem sebe nynější život a možnosti dětí, v nádherném dětství ,
když odmyslím školní drill ,který je i nyní ,
tenkrát jsme se mohli utábořit kdekoliv v našem krásném státě,u vody,v lese ,být tam jak dlouho chceme a pak zas jít dál,navštívit jakýkoliv zámek,nebo hrad,za minimálním nákladů se člověk dostal kde chtěl.Vše bylo volné k dispozici.
Pokud ne,dalo se v různých campech za minimální ceny přespat.
To o dnešku říci nelze.
Kdo tvrdí opak ,je lhář
Cestováním jsem poznal jednak většinu měst republiky, včetně Slovenských měst,jsou krásné,také rybníky a řeky .U většiny z nich jsme minimálně týden v létě tábořili.Jezdili jsme celé léto na motorkách s otcem,který při táboření ještě rybařil.
Musím říct že za celou tu dobu cestování i pobytů jsme se nesetkali s žádným volem,úředníkem nebo občanem,nebo lumpem, který by nám dělal potíže.
Opět musím povzdechnout,nyní je to jinak.
Po vyučení v Třeboni rybářem jsem dělal v Hodoníně na rybářství.I na tuto část života vzpomínám rád , komunismus mně nepronásledoval,spíše naopak mi dával tu nejkrásnější část života , co teď není , jistotu ve všem. V tom že budu mít práci, peníze,doktor mně ošetří kdekoliv a kdykoliv,což teď taky není.Klidně vás nechají na ulici chcípnout.Byla jistota cen jídla kdekoliv ,na dražší věci nebyl problém ušetřit.
Pořídil jsem si sám motorku, pak auto a levně jsem jezdil,benzin stál 2,40 Kč pak 4 Kčs ,jezdil jsem stále a všude.
Na motorce jsem najezdil přes 60 000 km.
I na táborech jsem byl .Byl jsem tam malý i větší .Měsíc je dlouhá doba. Člověk který se umí občas podřídit většině,tam nemá problémy.
Ten, kdo chce být vždy nad jiné,mít víc než ostatní, musí zákonitě narazit.
To je ten rozdíl mezi komunismem a nynějším kapitalismem.
Nyní jsou na koni ti, co vždy vybočují z řady.Co neuznávají zákony,pohrdají lidským dobytkem nazývajíc ho materiálem,kteréhož je nadbytek.Vlastní já povyšují nad vše ostatní.Tito bezohlední a podlí darebáci,kteří by byli v jiných režimech ihned zavřeni,až zčernají, vládnou nyní našemu státu.Bohužel všude je to cítit.
Až jsem byl starší, dostal jsem podnikový byt,nebyl problém z mé práce,dělal jsem strojařinu,dělníka na mašinách, ušetřit na nábytek a vybavení. To podotýkám,vydělával jsem jako ostatní cca 3 -3,500 Kč.Ale to bohatě stačilo na všechno.
Nájemné,cestování,knížky ,elektronika,zábava,kina,platby,jídlo
a ještě jsem mohl ukládat na knížku.
Kdybych chodil do hospod,nebo chtěl žít na úrovni
jinak než ostatní,lépe,nezapadnout do průměru,,mohl rozhazovat i 10 000 denně,to byl sen našich nynějších politiků.Již to mají.
Já na to nejsu.
Teď frčí heslo... Nepracuj - vydělávej.... Kdo pracuje rukama, je hňup...
------------------------------------------------------------------------------------
Později potom to už byl kolotoč,nic zajímavého .... pak přišel převrat,pražský puč,k moci se dostala vykrmená proamerická smetánka a klesli jsme ve sračkách až k tomu, co jsme teď .
Malá vrstva boháčů,kteří se tady nudí,nikdo jim neleze do prdelí jak počítali,když trochu přišlápnou špinavý dav.
Malá vrstva lidí úplně zničených,zruinovaných, ale ještě žijících.
Dvě největší vrstvy středu, co se mají lépe zjišťují, že stačí moc málo, aby klesli dolů,pak na to nestačí a hodí si špagát,nebo jim rupne v palici bezvýchodností.Drží se výš, co můžou. Další vrstva živoří sice v dostatku pro běžný život,ale nic víc.-den za dnem,už rezignovala,žije v rytmu,prakticky nežije,probíjí se životem.K této patřím taky.Mám hrůzu jako ostatní,vykopnutí z práce se rovná vraždě.Nikdy už práci nenajdu.
V našem regionu je dost málo práce.Podniky zruinované,obchody v cizích rukách-ubohé.Přesto je Zlínsko prohlašováno podnikateli na ještě zlatý důl.Hrnou se sem ze všech stran.
Bohužel už nemám co dodat.
Uvidíme co bude dál.
Nemám z toho radost,je mi líto nynějších dětí. Kapitalisti je připravili o to nejkrásnější , pěkné dětství.To jim už nikdo není schopen nahradit.