Adam Stivín (basák) : “Tak já se jmenuju Adam Stivín, hraju na basu a je mi 22. Pocházím z Prahy a žiju v Praze.”

Michal Malátný (kytara): “Já se jmenuju Karel Gott, je mi 160 a jsem z Jevan.”

František Táborský (bicí): “Já sem Tábi a je mi čtvrt století a sem v Praze – furt. Od malička až do teďka.”

Malátný: “My jsme hráli minulej rok v Sokolovně a dneska to bylo mnohem lepší, hodne dobrý. V porovnání s těma dvěma koncertama to byl takovej nadprůměrnej koncert...´džemík´ ."

Malátný: “No v současný době jsme na turné, které skoro končí, ale sme furt na turné, tudíž na záliby nemáme čas, takže se nevěnuju žádným, nebo maximálně solárko, fitko.”

Grohman: “Já přestavuju motocykl.”

Malátný: “Jako inspirovat?! Já osobně vším úplně. Jako poslouchám jinou hudbu, snažím se cestovat ve volným čase, prostě vším, co zažívám, tak se snažím samozřejmě nějak inspirovat. Ale to je asi dost všeobecný."

“To asi né. Ješte ke všemu si myslim, že nehrajeme v nějakým stylu,vyhraněnou hudbu, a myslim si, že je to důsledek toho, že neposloucháme jeden styl muziky, že vlastně všichni tak jak tady sme, tak posloucháme různý druhy hudby."

Malátný: “Tak já třeba...Momentálně se mi líbí  Moby..”

Grohman: “No nebo sme včera poslouchali Bowieho novýho, v autě, nový Rage against the machine nebo Red hot Chilli Peppers, Sting, prostě...Když třeba jedeme autem tak vždycky někdo něco přinese, snaží se seznámit s tím ostatní ....”

Stivín: “Propellershead třeba..”

Táborský: “Zdraví.”

Malátný: “Já svejch pětadvacet slavíků...”

Malátný: “Na mě působí blahodárně...”

Malátný: "Nejdál jsme předevčírem byli v Bratislavě..."

Stivín: “Já ti řeknu, že nejoblíbenější písnicka muzikantu je vždycky ta, která se jim nejlíp hraje na koncertě nebo někdo třeba řikal, že má nejoblíbenější písničku takovou, se kterou měl nejmenší problémy ve studiu , jako že s ní měl nejmín práce..My sme v tomhle strašně neobjektivní. Tedy někdo......"

Malátný: “Já taky nevim..Rozumíš, my hrajeme hodně, to když pak hraješ pět koncertu tejdně, tak prostě nemáš asi oblíbenou písničku...Jako mám je všecky rád...Některý víc, některý míň. Ale nemám jednoho favorita, na kterýho bych se prostě těšil, až si jí zahraju.”

Grohman: “Já třeba na koncertě, když se mi nějaká písnička třeba blbě hraje třeba technicky, tak to mě hrozně nebaví. Protože s tím mám akorát problémy...Furt něco mačkat....”

Stivín: “Mě třeba baví hrát Sekec Mazec, to je takovej nářez."

Grogman: “Ten mě taky baví!”

Malátný: “No tak, sedíme v šatne, soustředíme se, cvičíme, rozehráváme se.”

Grohman: “Ono tu energii spíš načerpáš při tom koncertě.”

Táborský: “Potom koncertě jsme všichni nakoplí ...”

Malátný: “Takovýdle napětí před tím koncertem, když je tam třeba hodně lidí, tak tě to jako nabíjí. Pak tam vylezeš a .. oddáváš se.”

Stivín: “Já sem vystudoval gymnázium.”

Malátný: “Já jsem elektrikář.”

Grohman: “Já nejsem nic, ještě. Já jsem právě před vyhazovem....”

Táborský: “Já mám prumku...Stavební...Pozemní stavitelství...”

Grohman: “Máme ochranku...”

Malátný: “Ne, nemáme ochranku!”

Malátný: “Pro mě byl nejlepší koncert - náš - v Praze v Lucerně, kde sme hráli. To bylo skvělý! A nejlepší koncert si myslim, že byli Fine loving canibals v Mnichově. To se mi hrozně líbilo.”

Stivín: “No pro mě taky je nejlepší ta Lucerna, a koncert asi Red hot chili peppers.”

Grohman: “Nedávno jsme hráli v Rožnově pod Radhoštěm a to bylo fakt skvělý. Tam se málem splnil muj sen – že zrušej koncert pro výtržnost. Nakonec tedy se to bohužel nestalo...... Lili tam vodu na ty lidi...To bylo....A ten koncert...”

Malátný: “Regulérní? Tři. A jednu...jeden takovej výběr starýho materiálu, kterej se jmenuje Starý hadry: PraChinaski a tam jsou různý nahrávky z doby, kdy jsme natocili první demo....”

Grohman: “Maj. No ale na spadnutí to úplně neni...”

Táborský: “V září by to mohlo vyjít...”

Malátný: “No chtěli bysme, aby to na podzim vyšlo, ale zatím máme hotový teprve dvě písničky ....”

Grohman: “Tak.....šťastný a veselý...”

Malátný: “Já bych milým posluchačům vzkázal, že jedu dál a rozhodně nehodlám končit.”