Větší než malé studiové čáry

Zatímco na vrchol naší pop-music se Lucie dostala především prostřednictvím neotřele melodických písní se zapamatovatelnými refrény a udržela se na něm také díky rockovému přitvrzení na albu Černý kočky mokrý žáby, do dalšího období své existence vchází v první řadě jako studiová čarodějka, syntetizující všechny směry, kterými už na své cestě prošla, a stále se rozhlížející do dalších.
Je nade vší pochybnost, že všichni členové skupiny jsou ve studiu více než doma, proto si také mohou dovolit takové kousky, které by pravděpodobně každému jinému - v Čechách samozřejmě - zlámaly vaz. Příkladem za všechny budiž písnička Panic, ve které zní bezmála dvacet nástrojů (většinou ze sbírky autora a hlavního interpreta písně Roberta Kodyma), aniž by z nahrávky jakýmkoli způsobem čišela ‚přeplácanost‘. Nejen v ní, na celém albu Lucie osvědčila nevšední cit pro vyváženost aranžmá s atmosférou té které písně. Ať se používají ‚živé‘ nástroje nebo elektronika, nikdy nejde o stavění možností kapely na odiv, ale o maximální účinnost hudby a textu. V této souvislosti není bez zajímavosti srovnání, nakolik se Lucie přiblížila podobně pojatému poslednímu albu původně radikálně odlišných Kodymových Wanastowých Vjecí.
Ruku v ruce se zvukovou jde i stylová šíře záběru Lucie, která je bezpochyby právě na Větším než malém množství lásky největší. Najdeme tu písně, které navazují na rockové i popovější období kapely, ohlasy moderního trendu míchání rocku s elektronikou, jejichž reflexi kapela naznačila už na minulém, byť rozporuplném albu Pohyby, nechybějí ovšem ani typické balady ‚pro rádia‘ a jako jejich protiklad zcela mimožánrové ‚úlety‘. V té souvislosti ovšem narážíme na zásadní problém desky: není jím nekoncepčnost - zdá se, že koncepce je právě v onom okřídleném ‚každý pes jiná ves‘ (stejně jako tomu bylo třeba u vrcholných alb Beatles), problémem je absence silných skladatelských nápadů, ať už v kterémkoli žánru. Lucie nikdy, ani ve svém nejrockovějším období, neměla o výborně vystavěné a nadto velmi melodické písničky nouzi. Tentokrát jako by si v tomto ohledu vybrala oddechový čas a trochu vařila z vody. I když výsledný pokrm krásně obložila exotickými, barevně i chuťově sladěnými přílohami, voda jako základ kuchyně příliš nezasytí.

Ondřej Bezr - Mladá Fronta Dnes

Lucie vydala svoji nejmagičtější desku

Každá z jedenácti písní na desce Větší než malé množství lásky, se kterou přichází skupina Lucie, je jiná. A všechny skladby se výborně skládájí v široké spektrum výrazových možností, k nimž kapela za deset let existence dopracovala. Obavy zestagnace, vyvolané předchozím studiovým albem Pohyby(1996), mohou být rázně rozptýleny.
Tóny gamelanu dobarvují a změkčují rytmickou linku úvodní písně Kengi, která se vlní spolu s "vyprávěcí" melodií Oskara Petra. Páteří následující skladby Jeden tvůj dotek jsou naopak sytě zemité ríffy, kolem nichž krouží zvuková kouzla klávesisty Michala Dvořáka, zátímco muzika buši jako kladivo. V písni Lovec, střelec, doktor a vědec, kterou Koller odzpíval na plný výkon, kapela ještě přidává hektické tempo, jako by se nahromaděná energie nemohla dostat ven.
Na desce převažují pomalejší nebo středně pomalá tempa, která protékají sedmi písněmi a asi nejlépe otevírají prostor zvu kovým fantaziím. Snivá skladba Svítání má tajemnou atmosféru, modelovanou liniemi rytmů, basů, éterických zvuků a přiléhavým textem: "rozpouští se tma vyšší mocí, netopýři spí a hadi vstávaj". V písni Panic, která představuje touhu po vnitřní čistotě, kapela citlivě použila velké množství nástrojů včetně sitár nebo apalačského dulcimeru, aniž tu zní jediný tón navíc. Kollerova Země je zase šerosvitným ekologickým protest-songem, vnořeným do takřka pinkfloydovské krajinomalby, a jeho milostná píseň S tebou má zpočátku podobu jemného, barvitého soft rocku, který postupně nabývá na hutnosti. Na pozadí jakési pohádkově filmové muziky se odvíjí Balada o kocourovi a bylině, alegorický příběh o střetu živočišné a rostlinné říše, v němž si kapela opět pohrála se zvukovou magií. Její doznívající náladu brutálné protne technometalová Iveta, výstižně drsná charakteristíka řepáckého hurávlastenectví.
Příkladem aranžérské stručnosti je píseň Tvůj Lucifer, kde se dábel loučí se svým bývalým chráněncem-alkoholikem, který se mu dokázal vzepřít; jakousi archaickou atmosféru ke zpěvu Roberta Kodyma v ní obstaral, a to velmi přesně, jediný nástroj - cemballo hostující Sylvie Georgievy. O další rozměr alba se postarala závěrečná píseň Medvídek: plyšové zvířátko na sebe bere nevděčný úděl vánočního symbolů ("Koruna plyšová, vánoční-cukroví, nikdo se nedoví o svatozáři trnový"). Napůl sváteční, zčásti bizarní a zároveň také polemický song. mistrně balancuje na hraně kýče...
Lucie výtečné ovládá umění středního proudu - její písničkářství dokonalé souzní se zvukokovou a stylovou razmanitostí - a stále se v něm zdokonaluje. Ačkoli nová deska je hudebně rozutíkaná do mnoha stran, působí celistvě, vyváženě, vyzrále a po albech Lucie (1990), In The Sky(1991) a Černý kočky mokrý žáby (1994). tvoří další významný milník v kariéře této kapely. Je nejmagičtějším titulem, který Lucie dosud vydala.

Vladimír Vlasák