Koncert Lucie v Ostravě 17.5.1999

V pondělí 17.5. byl můj velký den! Nebyla to svatba, ani nic podobného, byl to koncert Lucie v Ostravě. Konal se na zimním stadioně v Ostravě-Porubě, a já Vám těď s radostí popíšu jak to tam všechno probíhalo.

Do Ostravy jsem přijel se dvěma kamarády v zhruba v 16:30. Před stadionem už sedělo asi 30 skalních fanoušků(samozřejmě, že se mezi skalní příznivce také počítám). Prošli jsme se kolem dokola a vrátili jsme se ke vstupním dvěřím, u kterých už se pomalu začínalo něco dít. Asi za čtvrt hodiny jsme byli vpuštěni dovnitř. Hala na mně udělala obrovský dojem, protože jsem v tak kolosální budově asi ještě nebyl(zatím jsem byl jenom na koncertu Wanastowých Vjecí taktéž v Ostravě - ten však byl na náměstí pod širým nebem).

Rozměry haly neodhadnu, ale vím, že kapacita přesahuje 6 000 lidí a také vím, že ten večer byla nacpaná k prasnutí. To ovšem předbíhám událostem, těď je hala prázdná, můžu vám tedy interiér alespoň hrubě popsat. Je tu samozřejmě ledová plocha, nyní bez ledu, vidět je pouze beton a kolem tribuny A,B,C a D. Vzadu stojí promítací zařízení a nějaký zvukařský pult, ale ve předu to je něco, to je pastva pro oči! Na bocích, od země až téměř ke stropu, tedy vlastně ke konci konstrukce, na které stojí pódium, visí obrovské portréty dvou těhotných žen z obalu CD Větší než malé množství lásky(na každé straně pódia stojí jedna). Na pódiu stojí Davidovy červené bicí značky Pearl, spousta aparutury, která jak jsem se doslechl je nejvýkonější ve střední Evropě(prý byli pozváni i rakouští odborníci na zvuk). Ještě jsou tam nějaké mikrofony a všechno možné, co hudebnící potřebují. Nad pódiem je promítací plátno o rozměrech asi 3 x 3 metry. Měl jsem štěstí, že jsme přišli tak brzy a zaujali místo těsně před pódiem(byla to asi třetí řada od kovových zábran, které nás od pódia dělily. Těď už zbývalo jen počkat do 19.00 …

Čas nám uběhl vcelku rychle a na pódium už přišla předkapela Českomoravská hudební společnost. Ta hudba se sice dala poslouchat, chvilkami i upoutala, ale myslím si, že Lucii byla nahony vzdálena a bylo by lépe kdyby přijeli tolik odsuzovaní Wohnout, kteří jsou žánrově přece jen trochu blíž, než ČHS. Dominantou této "lidové hudby" byly bicí a housle, chvilkami také přizvukovala kytara, cello a harmonika. Publikum kapelu docela přijalo, ale když oznámili, že hrají poslední píseň nebyl nikdo proti.

Teď už začíná netrpělivé očekávání. Po pódiu se celkem klidně procházejí zvukaři a začínají přicházet protesty publika: "Lucie, Lucie, Lucie, ….". Po nesnesitelně dlouhé čtvrthodině je to tady!!! Přichází David, v davu se projevuje obrovské nadšení. David hraje na kytaru Kengi, gamelany jedou na playback. A už se nám to rozjíždí, přichází celá kapela a pokračují - Robert, Michal, Petr a David představují Jeden tvůj dotek. Celkově se mi zdálo, že Robertova kytara je poněkud méně slyšet, dost mně to štvalo, protože kytara(elektrická) je můj nejoblíbenější nástroj, ale na druhou stranu jsem chápal, že ve většině písní na CD je kytar víc, takže by to stejně nemohlo znít tak propracovaně. Chlapci aspoň dokázali, že nejsou žádní "Lunetici" a nejedou na playback, protože každá píseň byla inovovaná a zněla jinak, než její původní verze. Následoval Lovec, střelec, doktor & vědec a pak už se nové písničky střídaly se staršími, takže přesné pořadí Vám bohužel nesdělím, ale myslím, že songy můžu tak nějak vyjmenovat: Krev a R´N´R, Vona říká jó, Můžeš, Tereza, S tebou, Panic(u téhle písně znělo velmi zajímavě když celá hala, ve které převažovalo dívčí osazenstvo zpívala; znělo to úplně jinak to mi věřte, změnilo to úplně výraz celé písně), Svítání, Balada o kocourovi a bylině. Před Zemí, David řekl: "Touhle písničkou chceme vyfakovat všechny politiky týhle země." Iveta zněla naprosto jinak, než na CD, chyběla bustrovaná basa a kytara, ale bylo to zajímavé. Medvídek byl hodně působivý, uprostřed písně vyjel v nadživotní velikosti na kříži nad pódium, ozvala se ohlušující rána a zůstala mu v hrudi díra jak po kouli z kanónu. Zárověn bylo vystřeleno asi milión malých papírků, které se přilepili na naše spocená těla. Musím uznat, že už jsem nemohl skoro stát na nohou, ale dav mě naštěstí podpíral(hustota davu byla značná, řekl bych tak 5 lidí na m²). Skupina se rozloučila a odešla. Bolest ihned přešla. Všichni se dovolávali pokračování, pořád jsme skandovali asi čtvrt hodiny. Stálo to však za to!

Přišel Michal s Robertem a rozjeli to - Tvůj Lucifer. Následovaly krásné kousky celé skupiny - Dotknu se ohně, Pohyby, Černí andělé, Amerika. Mám už delší dobu problémy s hlasem a je mi hodně líto, že jsem si nemoh´ odzpívat všechno pořádně. Když přišel Sen a Troubit na trumpety se nám líbilo, myslel jsem, že to bude můj konec - záda i nohy mě bolely k umření a ta dehydratace, to je něco strašného. Oheň mně však vyléčil, zaskákal jsem si jako divý, z hořáků nahoře na stropě šlehal oheň, a jednou vyšlehl dokonce i na pódiu.

Všechno krásné však jednou končí, jaká škoda. Pomalu jsme se odebrali z haly a já věděl, že na tenhle koncert nikdy v životě nezapomenu a to nejen proto, že mi ho bude připomínat tričko, které jsem si tam koupil. Přeji Vám všem abyste zažili to samé co já.

Vyzývám Vás všechny k tomu abyste i Vy napsali své zážitky a dojmy z koncertu ať už z Ostravy nebo odkuli jinud, ať už z téhlé šňůry nebo třeba z Pohybů.