Interview v Rockreportu 12/98

JARNÍ POBYT v Thajsku, buddhismus, archetypální asijská kultura a vůbec exotika těchto končin se zřetelně promítly
do výsledné podoby nového alba LUCIE Větší než malé množství lásky. Neznamená to však, že by se naše jednoznačně nejúspěšnější rocková kapela současnosti výrazně vzdálila tomu, čím své publikum už deset let oslovuje. Jen nahlédla za hranice tradičního písničkového poprocku použitím moderních nahrávacích technologií a netypických nástrojů. Vtipně
prvokativní název je vytažen z refrénu Balady o kocourovi a bylině, jejíž text má na svědomí Robert Kodym. Po dokončení desky se rozešla s basistou Martou Minárikem, na jehož post se po pěti letech vrací P.etr B.řetislav Ch.ovanec. Místem rozhovoru s P.B.Ch.(32), ROBERTEM KODYMEM (29) a DAVIDEM KOLLEREM (37) byl pražský restaurant Chelsea´s, zatímco MICNAL DVOŘÁK (32) si začátkem listopadu znovu odskočil - do Thajska.

NA NOVÉ desce se podílel také váš starý známý Oskar Petr. Album má jedenáct skladeb a vy jste mu na něj zařadili hned dvě písničky - úvodní Kengi a druhý singl Medvídek, ovšem jiného autora už jste mezi sebe nepustili...

David: "Nemůžu říct, že bysme mezi sebe nechtěli nikoho jinýho pustit, prostě právě ty Oskarovy písničky se nám zdály dobrý. Na minulých deskách Lucie se objevovali i jiný autoři. Zastesklo se nám po jeho originálních harmoniích a
textech, tak pro nás po čase něco napsal. Navíc nám dodal diáky na booklet, ktery jsme si vybrali z jeho úžasný sbírky."

Aby nevznikl dojem, že všechny v bookletu použité fotky jsou z Tibetu nebo z Thajska.

Robert: "Něco fotil taky David v Peru. Zadní stranu nám poslal Ota Klempíř faxem, že takhle si představuje titul, ale pak přišel gratik Michal Hořava s fotkou těhotných žen a měli jsme to vyřešený. Titulní fotka je původně od jednoho holandskýho fotografa ze šedesátých let. On už bohužel umřel, takže firma musela jednat s jeho vnukem, abysme jí
mohli použít."

thajuplný (polo)ostrov

POVĚZTE MI něco o Thajsku a inspiraci, kterou jste tam načerpali.

Robert: "My jsme původně vůbec neplánovali, že by se v bookletu mělo objevit něco z Tibetu nebo z Thajska, ani že se ten pobyt tam odrazí v pisničkách. Chtěli jsme hlavně někam vypadnout, kde nebudou pořád drnčet telefony a budeme si tam moct v klidu dělat muziku. Byli jsme tam necelej měsíc. Některy písničky vznikaly přímo tam a jiný zase v Praze pod vlivem právě těch zážitků z Thajska."

Která z vašich nových písniček je nejvíce "thajská"?

Robert: "Těžko říct, ale vím, že text Svítání napsal Michal Dvořák tam někde pod palmama."

Koupili jste si tam nějaké nástroje?

Robert: "Přímo z Thajska jsou na desce slyšet Davidovy gamelany. V Bangkoku jsme mamě sháněli obchod s tradičníma hudebníma nástrojema. Nakonec nám někdo poradil, abysme zašli do obchoďáku se školníma potřebama kde bylo plno dětí a my jsme se tam mezi nima hrabali David tam vyhrabal ty gamelany. Já jsem jel potom do Thajska ještě v létě na dovolenou, když už byla deska natočená, a nějaký nástroje jsem si tam do svý sbírky dokoupil."
David: "Gamelany jsem použil v Kengi. kde mimo na začátku zpívá Martova kamarádka z ostrova Copangan - je to autentickej záznam, kterej mu nazpívala na záznamník. My jsme si mysleli, že to je thajsky, ale pak zvukař z Coxu John Murch rozluštil, že je to normální angličtina."

Byl problém tohle všechno přenést do studia?

Robert: "Samozřejmé jsme přemýšleli nad tím, jak vytvořit podmínky, abysme to mohli natočit co nejlíp. Takže jsme točili v Coxu, kde má John Murch vybavení, který nikdo nemá, a v Sonu jsme využili zase jiný zařízení, a hlavně velikou nahrávací místnost. Zkombinovali jsme špičkový vybavení dvou špičkových studií a výsledek je na desce."

Na desce je také několik zvláštností - jednou z nich je skladbička Tvůj Lucifer, kde si kapela ani nevrzla a tebe v ní doprovází jen jedna cembalistka.

Robert: "Složil jsem písničku, ale bál jsem se, aby nedopadla jako ploužák z MTV. Říkal jsem si, že potřebuje jenom cembalo a zpěv, a David si vzpomněl na nejlepší bulharskou cembalistku v Čechách - Sylvii Georgievu."

Nahrávka má celkové až magickou atmosféru a dvě věci - Medvídek a Balada o kocourovi a bylině bych mohl slyšet klidně v nějaké pohádce...

Robert: "Asi je to spíš zase tím Thajskem, protože tam panuje takovej klid a mír, kterej se na nás přenesl a my jsme ho trošku přenesli na desku."
David: "Medvídek je náš druhej singl a klip, kterej režíroval Filip Renč, a docela jsme si u toho užili. A třetí singl bude Panic."

Jednou z nejostřejších skladeb je Iveta. Kdo je Iveta?

Robert: "Text jsem napsal na základě konkrétního příbéhu o Ivetce Kadlubové, co roznáší
pivo v jedný hospodě..."(smích)

šňůra s obrázky

V PŮLCE listopadu jste si udělali koncert pro uzavřenou společnost v Lucerna Music Baru. Kdy uslyší nové písničky živě široká veřejnost?

David: "Letos to byla šňůra k deseti letům Lucie s nejznámějšíma písničkama, který za tu dobu vznikly. Příští rok budeme hrát hlavně z týhle desky a koncerty budou vypadat trochu jinak - chceme to spojit i s pohyblivýma obrázkama. Máme větší možnosti díky dvěma obřím LED obrazovkám. Už jsme vychytali nějaký videoprojekce a bude to snad větší divadlo. Vedle tradičního buranskýho svícení do toho chystáme zapojit nový prvky. Mně se v tomhle ohledu strašně líbil koncert Davida Bowieho, kde se promítalo z videa, k tomu tam byl osvětovač, kterej občas hrál na klávesy a spouštěl nízný světelný obrazce, a do toho ještě běžely normální projekce a světla. Byl to guláš, ale vcelku přehlednej a působil na mě velmi umělecky. Plánujeme i hraní v menších městech a všechno to začne v květnu."

Mysleli jste už na vhodné spoluhráče pro koncerty, anebo se bez nich obejdete jako letos?

David: "To je otevřený, je možný, že někoho vememe, ale to je až za půl roku a tak daleko nevidíme. Taky bysme si rádi zahráli v nějakých klubech, zrovna dneska jsem se probudil s tím že bych udělal Prahu-Brno-Bratislavu ještě před Vánocema."

Ale vy jedete s Vjecma, ne?

P.B.Ch.: "V prosinci jedou Vjecy klubovou šňůru, která délá asi třináct koncertů."

Máme rádi vinyly

PROČ JSTE se rozloučili s Martou Minárikem?

David: "Po hudebni stránce si Marty vážíme furt stejně. Je to geniální muzikant, ale na druhý straně je to magor. Musí se z toho vysekat. A sám, jsme se rozhodli. Hned, jak jsme ho vykopli, přišel do kapely P.B.Ch."

To byla velmi diplomatická odpověď. Dobře, byl ještě nějaký jiný kandidát na uvolněné místo?

David: "Chvíli jsme uvažovali o konkursu, ale pak jsme zjistili, že každej z nás chce nejvíc hrát s P.B.Ch."

Cos dělal, Petře, v poslední době?

P.B.Ch.: "Otrkával se... Hrál jsem, ale doma sám pro sebe."
David: "Já ti ukážu, na co si P.B.Ch. nejradši hraje..."(smích)

Proč má deska jen necelou třičtvěhodinu?

Robert: "Rozdělaných písniček jsme měli dost - David asi dvacet, já šest, něco měl taky Michal a Marta si připravil nějaký ploužáky... Nám se prostě líbí dýlka vinylu."
David: "Vlastné všechny písničky, který jsme natočili, jsou na desce. Měly tam bejt i dva remaky - od Rusáka z Vanessy Gun a od kluků z Ohm Square, ale už jsme je na desku nestihli z časových důvodů procpat. Jsou to povedený věci, takže je zřejmě někdy v budoucnu použijeme na remixový album."

Která ze skladeb Větší než malé množství lásky je pro Lucii nejméně typickou?

Robert: "Mám dojem, že to je zrovna ta dancefloorová písnička Iveta, která je ovlivněná skupinou Pantera. Ale jenom hudba - zpěv je ovlivněnej Elvisem Presleym."(smích)

Změnilo se pro Lucii něco tím, že se B&M Music kapitálově spojilo s PolyGramem?

David: "Ne, to není náš byznys."

Zařazením do katalogu PoIyGramu máte větší šanci prodávat se za hranicemi...

Robert: "...mě by ale mrzelo, že Američani, Japonci ani Rumuni nebudou rozumět našim skvělým textům. V patnácti jsem chtěl bejt nej-slavnější hudebník na světě, vopíchat Marilyn Monroe a stát se americkým prezidentem. Ale od tý doby jsem se hodně změnil."

Jarda H. Hudec