0.
Autoportrét


V raném dětství, do svých pěti let, natolik nedokázal pochopit nespravedlnost, že dostával hysterické záchvaty. Opakovaně se mu zdály sny o Vánocích, dárcích a kouzelné skleněné kouli. V té době měl určité telekinetické schopnosti. Později se tato koule rozbila a do jeho života poprvé zavítal Stín. Kromě pokaženého a tím nevlídného, leč stále se opakujícího vánočního snu, se objevil sen o probuzení se do přízračného a děsivého žlutého světla, jež mnohem později (ač zdaleka ne v původní obludnosti) vídával v bytech hodně starých lidí. Také začal ve snech bloumat červomorfními tunely pod Brnem a hledat cestu do magické jeskyně, do níž dle legendy měly ústit. Potkával tam těžko popsatelné indiferentní bytosti. Přestože i v těchto tunelech panovalo žluté světlo, necítil se v nich špatně. Cestu do jeskyně nicméně nikdy nenašel. V době základní a střední školy byl rozdělen ve dvě bytosti, jež si spolu příliš nerozuměly, ale dokázaly koexistovat. Hledal nějakou formu spirituality. Jistou dobu byl dokonce křesťanem.
Na vysoké škole došlo k integraci imaginativní složky osobnosti a to takovou měrou, že si lépe pamatoval rané dětství než školní léta. V devatenácti letech vytvořil v magickém lese někde v Moravském Krasu mytágo – dryádu jménem Lavonnen. Duševně onemocněl, ale to mu došlo až mnohem později. S vlastními démony se vypořádával především literární formou. Díky své nejlepší přítelkyni DEATH začal opět objevovat pohádkový svět a pochopil, že Gaimanova kniha Nikdykde není fikcí. Vyvolal Nyarlathotepa a dělali na sebe navzájem ksichty. Krátce po této evokaci vyděsil jednu svoji kamarádku, která při pohledu na něj spatřila Smrt. Jednou se mu též podařilo být ve stejné době na dvou místech, ale ví o tom jen dle vyprávění svědků, takže kdo ví, jak to vlastně bylo. Několikrát navštívil Peklo. V roce 2004 zjistil, že je Kojot a že všechno je v pořádku...




I.
Fuga


Touha běžet vstříc zapovězeným svatyním, kde není jistot a chybný tah na šachovnici může být prvním a neodvratným krokem do záhuby.
Poutník se vydává na cestu do neznáma.




II.
Ruce Temnoty


Ty, když se dotknou, zmrazí touhu běžet v jediný nehybný okamžik.
A dotknou se ještě mnohokrát...




III.
Chřtán


Tlama, která prozáří Temnotu ohněm pekelným.
Poutník poznává strach.




IV.
Kdesi za hranicí zorného pole...


Přežije-li poutník své pozření Chřtánem, může zahlédnout ledacos.
Jen nezaostřovat! Bohové! NEZAOSTŘOVAT!




V.
Koncert


Tvaroměnné drogy odvážných tvarují zvuk vydávaných Těmi Za do roztodivných podob.




VI.
Ohnivé jezero


Místostav, jenž sežehne mnohé z iluzí až na samu kost představivosti.




VII.
Svatyně


Ta ze zapovězených. Doklopýtán první úsek cesty.
Plíseň! Bohové, planoucí plíseň!




VIII.
Pá, Zuzu


Meditace ve Svatyni: Po prvotním okouzlení nastává loučení s tradičními formami.




IX.
Wironzon


Meditace ve Svatyni: Prostupnost stěn až k samé podstatě Tvaru.




X.
Za pád Slunce


S plnou hrstí květů se poutník vrací k bráně Propasti.
Stmívá se.
Budoucnost je přízračně nejistá a květy vadnou...


* * *
* *
*


Pokud Vás toto dílko jakýmkoli způsobem oslovilo, zanechejte mi zde vzkaz: