Cesta po Arizoně, Nevadě a Kalifornii

Pátek 28. září - vyrážíme z Tucsonu, v Arizoně

Na cestu vyrážíme ve třech - já, Lukáš Řepa Zahradník a Peťa Veselý. Odpoledne bylo pro mě hektický - sbalit si po práci věci, zajít do banky vyřídit převody pěněz do Čech, vyinkasovat od Fernanda dlužných 120 dolarů, nakoupit zásoby na cestu a ještě se rozloučit s lidičkama z Groundskeeperu a naším bydlením v Desert Shadows. Bude se mi stýskat. Když vyrážíme, je už tma. Máme Chevrolet Cavalier, červený barvy z půjčovny - na americký poměry malý auto. Řídím já a vychutnávám si jízdu tmou po dálnici přes Phoenix a mířim na severozápad.
Las Vegas
Někdy kolem půlnoci přijíždíme ke známé přehradě Hoover Dam, kde nás na parkovišti navštívil kojot. Moc se nezdržíme a pokračujeme do Las Vegas města hazardu, hříchu a kýče. Přejedeme hory a překvapí nás ohromná záře neonů viditelná z veliké dálky. Kolem jedný hodiny ráno vyrážíme do města a na Las Vegas bulvaru potkáváme zmožené hráče, pár prostitutek, ale jinak je tam vcelku mrtvo. Peťa chce za každou cenu zkusit automaty a tak vlezem do ohromnýho kasina a chvíli hrajem. Pak projdem město nafotíme pár snímků a razíme zpět, prohlédnout si Hoover Dam.

kasino New York, New York s prima horskou dráhou

Sobota 29. září - Nevada

Zbytek noci spíme na parkovišti a s prvními ranními paprsky už stojíme na ohromné hrázi, která zatím nemá ve světě obdoby. Lidu je tu jak na pouti, všichni obdivují to ohromné dílo, které vzniklo v 30-tých letech 20. století, v době hospodářské krize a jemuž vděčí za svůj rozvoj právě Las Vegas, kde bydleli dělníci, pracující
Hoover Dam - největší přehrada světa
na stavbě přehrady. Snažím se vyfotit celou hráz, ale nevejde se mi do objektivu. Vracíme se do Vegas, protože chceme vyzkoušet horskou dráhu v kasinu New York, New York. Petr nejde, takže si to s Řepim vychutnáváme sami. Je to prima, ale zlevněnou druhou jízdu odmítám :o). Pak jdeme zase hrát, Peťa prohraje 50 dolarů ve čtvrťácích a já si prohlížím kasino, které je oproti noci narvané k prasknutí. Všude se roznáší alkohol, který je zadarmo (pokud hrajete), protože opilci víc prohrajou. No, když jsme toho "gamblera" dostali od automatů vyrážíme směr Death Valley. Cestujeme pouští kolem Nevada Test Site, po nekonečně rovných silnicích. Do Death Valley přijíždíme k večeru a kotvíme v kempu v údolí. Prohlídku necháváme na další den.


Neděle 30. září - Death Valley

Death Valley je nejsušší, nejteplejší a nejnižší místo Ameriky. Nám se však "poštěstí" v noci zmoknout. Ráno je však opět "hezky" (kolem 45oC), ale protože jsme zvyklí z 4-měsíčního pobytu v poušti v Arizoně, tak nám to připadá normální. Jedeme směrem k nejnižšímu místu v Americe a cestou se stavíme na místě zvaném Devil`s golf
Bad Water - nejnižší místo Ameriky - 86 metrů pod mořem
course
. Vypadá to tam jako na rozoraném poli, které pokryl poprašek sněhu. Jedná se o duté solné homole, které vlivem tepelného rozpínání vydávájí temné zvuky podobné praskání motoru, když chladne po dlouhé cestě. Snažíme se nezničit jemné, ale pěkně ostré krystalky soli a pokračujeme dál. U Bad Water (85 metrů pod mořem) potkáváme pouze dva postarší Němce a jinak pouze Čechy. Jak Řepi prohlásil, tak krásný holky musí být od nás :o). Dorazil tam i jeden Čech - šílenec na kole. Při cestě zpátky uděláme malou odbočku k Artist Palette - stěně vybarvené výskytem různých minerálů (hlavně mědi) do krásného přírodního obrazu. Stavíme ještě u písečných dun (natáčely se zde prý i Hvězdné války) a přes několik horských masivů se blížíme do Sierra Nevady, kde rostou skuteční obři - Sekvoje! Na úpatí národního parku Sequoia je ohromné území spálené země od letošních extrémních lesních požárů. I některé osady zakreslené v mapě už neexistují. Celkem se nám změnila teplota a během pár hodin se z extrémního vedra ocitáme v teplotách blízkých nule. Po několika měsících opět cítíme zimu. A to jsme ve slunné Kalifornii.

Pondělí 1. října - Sequoia N. P.

Po promrzlé noci odjíždíme více na sever, kde nás teprve čekají giganti. Několik sekvojí bylo již v kempu, kde jsme spali, ale to bylo jenom na seznámení. Nejprve sjíždíme nekonečnými serpentinami ("Ještě tě to Řepi baví, točit volantem? Ne? To máš ale smůlu, je na tobě řada" :o) dolů z hor, abychom pak zase nekonečnými serpentinami ("no jo, tak já tě vystřídám") stoupali zpátky. Potkáváme kluky, co byli včera v Death Valley u Bad Water. Mají lepší auto, ale nás to nijak nerozhodí.
největší živý tvor planety
Jenom se nám nelíbí, že kontrolka naší autobaterie ukazuje nulu, ačkoliv by měla být O.K. No, asi chyba měřiče. Sekvoje nám však berou dech. Neuvěřitelní obři jsou všude, kam se podíváš. Projíždíme vydlabanou spadlou sekvojí, lezeme v kořenovém systému, fotíme, blbneme. Vězte, že nejmohutnější živý tvor na naší planetě se jmenuje "generál Sherman" a je starý přibližně 2500 let (ale Semtínská lípa byla taky hezká, než ji zničil blesk - pozn. "Semtínská lípa" byl strom nedaleko hradu Kost v Českým ráji, viditelná pouhým okem až z Krkonoš). Potkáváme další Čechy - manželský pár z Chicaga a ti nám dávají dobré rady, kam zajít v San Francisku. Radost nám však kazí auto - alternátor nevydržel. Po telefonátech do půjčovny a jednání s rangery nás zpátky do Visálie veze odtahovka ("jak by bylo prima, zase kroutit volantem, že Řepi?"). Musím dodat, že teprve tady jsem složil opravdovou maturitu z angličtiny. Ale nakonec jsem vyjednal odtahovku, hotýlek, opravu a tři dny používání auta zdarma.

Úterý 2. října - Yosemite N. P.

Krásně vyspaní a po opravě auta vyrážímě směr Yosemite. Kolem nás se míhají plantáže citrusů, jahod, oliv, jablek ...
vstup do ledovcového údolí Yosemite
Tenhle den je zasvěcen cestě, takže nic zvláštního se neděje. K večeru přejíždíme hranice parku a míříme do centra Yosemitu - ledovcového údolí. Krásné bíle stěny Yosemitských skal skrápí déšť a proto se jen krátce stavíme u Bridalveil Fall, nejvyššího vodopádu USA (jak jsem později zjistil). Projíždíme kempy a překvapuje nás, že všude musíme mít rezervaci. Zahradník chce spát ve slavném lezeckém kempu Base 4, ale nakonec míříme asi 15 mil východně do prý jediného volného kempu, na který nás "v rámci svých známostí" upozornila jedna příslušnice rangers. Je opět děsná kosa a tak se rozhodnu spát v autě. Je to sice míň pohodlný, ale je tam tepleji a medvěd se tam taky nedostane (doufám).

Středa 3. října - Glacier Point

Druhý den vstáváme brzo (stejně jsme zimou moc nespali) a vyrážíme zpátky do ledovcového údolí na tůru. Protože jsem vybaven jenom na pobyt v poušti, beru si na sebe jedinou budnu, kterou mám - typickou fleesku (vlastně jsem ji ani na noc nesundal).
východní Yosemite a Halfdome
Rozhodujeme se pro cestu na Glacier point, odkud je prý nádherný výhled na údolí. Obloha je jako vymetená a čeká nás krásný den. Za několik hodin jsme nahoře (cca 2100 metrů) a zíráme na čerstvý sníh. Ještě před 3 dny jsme se "smažili" v Údolí smrti a teď se brouzdáme sněhem. Rozhled je fakt prima, vidíme Halfdome i celé východní údolí, pozadí rámují čtyřtisícovky. Ranger nám říká, že jsme udělali dobře, když jsme vyšli tak brzo, protože tam budeme sami. Je pravda, že cestou dolů potkáváme zástupy lidí. Máme výhled i na západní část, kde se nachází velmi známá lezecká stěna El Capitan (1100 metrů vysoká). Po obědě v kempu plném drzých veverek se ještě stavíme u "Kapitána" (to si Řepi nemůže nechat ujít) a odrážíme směrem na San Francisco. Jedeme až skoro do slunce západu.

Čtvrtek 4. října - San Francisco

Přespali jsme v kempu a celé dopoledne drandíme směrem do "Friska". Kolem cesty jsou sady plné jablek, citrusů a oliv. Je
já a most
hezky, teplo tak akorát. Proplítáme se dálniční sítí a objíždíme San Franciský záliv z jihu. Po poledni stavíme na pláži a zkoušíme teplotu Tichého oceánu. Je hodně studený a já s lítostí vzpomínám na teplé moře v Kalifornském zálivu v Mexiku. Dáme oběd a podél pobřeží se blížíme k symbolu S. F. - Golden Gate Bridge. Projíždíme uzkými uličkami, typickými pro tohle město. Je pravda, co nám hodně lidí tvrdilo, S. F. je krásný koutek Ameriky. Nás ale teď nejvíc zajímá most. Vyrážíme na pěší obhlídku, která zabere víc času, než nám dovolují parkovací hodiny. Ale stojí to za to. Pořizujeme fotodokumentaci, zvěčníme se u jedné z věží a z dálky pozorujeme centrum města i bývalou věznici na ostrově Alcatraz. Poté se přesouváme do centra města, k městské
mrakodrap Transam ve tvaru pyramidy
knihovně. Už jenom samotná jízda je super. Schválně projíždíme uličkami a vychutnáváme prudká stoupání a klesání s typickými kaskádami příčných ulic. Stmívá se a my přemýšlíme, kde složit hlavu. Víme, že Honza s Karlem spali někde za mostem v parku a my tam chcem taky. Za mostem sjíždíme z dálnice a bloudíme klikatými silničkami po strmém pobřeží oceánu. Za denního světla to musí být určitě romantika, nám se však chce spát. Odbočujeme ze silnice na cestu a z ní ještě uhneme na cestičku mezi rákosy. Vše se zdá ideální a když už zabíráme, přijíždí policajt. Ani nevystoupí, jenom z megafonu hlásí, že tady spát opravdu nebudem. Jak nás vyhmátnul ...? Dobrá, balíme se a zase projíždíme silničkama až k nějaké vojenské pevnosti. Zajíždíme ze silnice za rozlehlý strom a kašleme na policajty. Peťa je skeptik a nechce ani usínat, protože očekává další vyhazov. Pravdou je, že za deset minut kolem projíždí policajt. Štěstí nám přeje a tak nás už nikdo celou noc neruší.

Pátek 5. října - San Francisco

Ráno nás čeká překvápko, spali jsme na parkovišti s překrásným výhledem na oceán. Přejíždíme dál k dřevěným stolům s úmyslem se nasnídat. Jenže to musí počkat. Přichází totiž nádherný východ slunce s panoramatem Golden Gate Bridge a San Francisca.
východ slunce nad Golden Gate Bridge a centrem S. F.
Fotím a modlím se, aby tahle fotka vyšla. Vyšla! Po snídani si balím. S lítostí si uvědomuju, že je to můj poslední den na cestě s klukama. Přejíždíme most a vyrážíme na pěší obhlídku centra. Kousek od točny mistní "cable car" nám sympatický bezdomovec (vědel, kde leží ČR, věděl i o Praze a Havlovi) radí zajít do čínské čtvrti. My to stejně měli v plánu, tak proč neposlechnout. Máme vcelku hlad a čínské jídelny vypadají lákavě a hlavně jsou levné. Nevím, co mi přinesli (nejsem až tak zběhlý v čínštině, možná to byl pes ...?), každopádně to chutnalo výborně. Po jídle jdeme přes Lombard street (známá klikatá ulice) dolů do přístavu. Projdeme si pár lodí, navštívíme obchůdky, ale hlavně jdeme do hospůdky na pivko. Tam mi dochází, že se zítra vracím domů. Je mi docela smutno. Začíná se stmívat a kluci (kvůli mě) ještě zůstávájí v centru. Kolem desátý přijíždíme na terminál Greyhoundu a tam se s nima loučím. Zůstávám sám, s báglem, taškou, báglíkem a brašnou s foťákem. Čeká mě noční přesun do Los Angeles a let domů. Nashledanou Ameriko!









* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *