Vzdělání a národní osvěta hlavními jsou prostředky k blahobytu hmotnému a duševní svobodě.
V posledním čase měl pan Jelínek časté schůze s panem Dobrovolným a Pokorným. Kníže Š ... navštívil na několik dní zámek svůj; též u něho byl pan Jelínek po celé jedno půldne. Za ním dostavili se tam pan Dobrovolný, Pokorný, učitel Pilný i farář k důvěrné poradě, o jejímž však výsledku nikdo ničeho nevěděl. Avšak radostný obličej páně Jelínkův, když vracel se z porady té, věstil, že výsledek jest dobrý. Proto byl každý dychtiv na příští schůzi, doufaje, že tam dozví se něco určitého o poradě té.
Když pan Jelínek vkročil do školní světnice, v níž se schůze odbývala, byla tato již posluchači naplněna.
Pohovořiv pak s jednotlivci přívětivě, jak to v obyčeji míval, počal následovně:
„Mluvili jsme, přátelé, před krátkým časem o spolčování se. Poznali jsme, že tam, kde síly jednotlivce nestačí k dosažení jistého cíle, spojiti se může více osob, stejně smýšlejících, jež vzájemnou podporou a společnými silami dodělají se výsledku, jehož by jednotlivec dosáhnouti nemohl. Účel pak spolčování může býti dvojí. Jedním jest: zlepšení hmotného blahobytu jednotlivce, a činnost spolku takového směřuje bezprostředně všemi dovolenými prostředky ku zvýšení blahobytu vlastních členů. Druhý pak účel jest, povznésti nejprve duševní osvětu, která jest pak vydatným prostředkem k zlepšení hmotného postavení jednotlivce a ku povznesení blahobytu celé společnosti. Spolek tohoto druhu neobmezuje (s.182) činnost svou jen na členy své, nýbrž hledí co možná šířiti působení své na všecky strany, pojímati v kruh svůj co možná víc a více účastníků.“
„Vyslovil jsem tehdy také naději, že vám budu moci v brzku něco potěšitelného v tom oboru sdělit, a dnes již s radostí mohu říci, že naděje má mne nezklamala, začež díky buďtež mužům šlechetným."
„Náš kníže pán sledoval i z dálky pokrok váš k lepšímu a ustanovil se na tom, že i on vydatně bude vám na dráze nastoupené pomáhati. Za tou příčinou právě sem přijel a sdělil mi úmysl svůj, jehož provedení svěřil panu faráři, p. Pokornému, p. Dobrovolnému, p. Pilnému a mně. Věnoval totiž značný kapitál k tomu, aby rozdělil se na tři díly. Jeden aby sloužil co základní kapitál spolku, jenž se zříditi má mezi dělnictvem ku zlepšení hmotného jeho postavení co spolek potravní. O zařízení a prospěchu spolku takového jsem se vám již také zmínil. Druhý díl má obrátiti se na zařízení opatrovny a školy pro děti dělníků a hospodářů. Ústavy ty mají opět dvojí účel; za prvé, aby malé děti rodičů, kteří po celý den jsouce v práci, nemohou bedlivě k nim dohlížeti, tam pod dohlídkou pečlivou byly chovány; druhé pak, aby děti, jež ze školy naší již vystoupily, v neděli a večer všedního dne byly vyučovány a pro povolání své, řemeslo či průmysl hospodářský, připravovány a vzdělávány. Třetí konečně díl kapitálu ustanovil kníže pán k tomu, aby zaopatřily se prostředky učební pro ústavy ty. Zároveň se chce dobrotivý pán ten postarati o to, aby přišel sem ještě jeden učitel, jenž by vedl školu průmyslnou, kdežto pan Pilný slíbil, že zařídí pro dorostlé přednášky z oboru věd (s.183) přírodních, v nichž i já mu budu nápomocen. Pan farář převzal dohlídku na opatrovnu a připověděl svou pomoc při vyučování na škole průmyslné. Pan Dobrovolný s radostí uvolil se, že vystaví budovu svým nákladem na pozemku, jejž k tomu účelu daroval pan Pokorný ze své zahrady. Budova ta obsahovati má potřebné místnosti pro opatrovnu, školu průmyslnou a skladiště potravního spolku. My na dále budeme scházeti se ve škole, k níž se však přistaví dvě světnice; jedna, ;kde budeme se scházeti, kdežto v druhé se bude nacházeti knihovna, z níž budou se vám prospěšné knihy půjčovati."
Radostné rozechvění a díku provolávání přetrhlo další řeč pana Jelínka, Konečně opět ujal.se slova:
„Nuže, vidíte tedy, že i u nás budeme míti spolky podporující jak hmotný tak i duševní blahobyt svých členů. My však budeme míti důtklivou povinnost, abychom co nejvíce účastnili se činnosti obzvláště těchto posledních spolků, jež mají účel vzdělávací. Neboť vzdělání, přátelé, jest jako koruna všech prostředků k blahu našemu přispívajících. Jen tehdy zrušeny budou rozdíly stavů, až vzdělanost stejně pronikne všechny třídy společnosti. Kdo potřebných nabyl vědomostí, tomu celý svět jest přístupný. Vzdělání však nezáleží jen v tom, že se naučíme čísti, psáti, počítati: to jest opět jen prostředkem k vyvinování rozumu a schopností nám vrozených. Vzdělávání se učí nás, jak máme věci pozorovat, posuzovat, mezi sebou je porovnávat a ve všech okolnostech života vždy pravou cestu nalézati."
„Vyučování dobré jest pramenem dobrého vzdělání a jen tím roste síla, výrobnost, důmysl (s.184) a jen tím činnost výdělková člověka stává se plodnější."
„Víte přátelé, jak značné a ustavičné jsou pokroky průmyslu v naší době; jak průmysl sám ustavičným jest nyní proměnám podroben při stálém zdokonalování strojů; jak často nastává nutnost, co možná rychle přejít z jednoho oboru průmyslné výroby k druhému. Při tom ale jest nutno, aby dělník byl obezřelý a dovedný, aby mohl rychle pochopiti práci, s kterou až posud se nezabýval. Kdo nepokračuje, zůstává zpět a konečně bídně zanikne."
„K dovednosti a zručnosti a tedy k svobodě, již má jenom dělník nevázaný k jediné toliko práci jako stroj, vede však jen vzdělávání se a rozšiřování vědomostí svých. S tímto vzděláváním však musí se brzy počít, hned z mládí. Starejme se tedy o to, aby dětem našim dostalo se dobrého vyučování; tím nejlépe se o jejich budoucnost postaráme, lépe nežli zanecháním jim statků. Chcete-li však hodné dětí míti, musíte jim sami dobrý dávati příklad. Často slýchati žaloby, že hledí se na dělníky opovržlivě; avšak zhusta mívá to příčinu v hrubém a sprostém chování se těchto. Nutno tedy, abyste lépe pochopili prospěch svůj, a poznali lépe důstojnost svou lidskou. Stýkáte se každodenně s lidmi jiných povolání; nuže, hleďte k tomu, aby konečně ztratily se rozdíly, dělící posud stavy jednotlivé, aby zrušeny byly poslední meze vypínající se mezi jednotlivými třídami, aby celé lidstvo, jednu tvoříc společnost, rozličnými cestami k důstojnému jednomu spělo cíli: působiti osvětou a duševní svobodou k blahobytu a tím i svobodě hmotné!"
„A nyní, přátelé, končím zábavy naše. Děkuji vám za pozornost, s jakouž přijímali jste (s.185) na líčení má, a buďtež jisti, že radostné doděláte se budoucností, jestli zásady tyto hluboko v pamět sobě vštípíte a dle nich život svůj zařídíte."
Pohnuti a vděčností naplněni rozloučili se posluchači s upřímným svým rádcem a učitelem.
Doslov