Osmnáctá zábava.

Kapitál jest nashromážděný výnos práce dříve vykonané, jest dobrodiním pro společnost.

    Příští schůze odbývána koncem srpna. Pan Jelínek počal hned mluvit o předmětu dřívějším.(s.142)

    „S prací a dělením její jakož i pomůckami práce, obzvláště tedy stroji souvisí jiná věc, totiž mzda co odměna práce. Abyste vsak dobře po­chopili, co vám o věci té povím, chci dříve o jiné věci s vámi promluviti."

    „Člověk pracuje, aby si zaopatřil výživu svoji. Avšak i po čas, kdy pracuje, musí být živ. Jak pak by mohl živ býti, kdyby měl teprv čekat na to, co mu vynese práce jeho. Může tedy žíti jen z výnosu práce již dokonané, z výnosu ještě ne­spotřebovaného, tedy ušetřeného. Čím více tedy ušetřené práce, tím více lidí může živu býti v oče­kávání výnosu nové práce. Takovýto výnos práce již vykonané nazýváme kapitálem. Kapitál jest souhrn všeho, co na zemi prací lidskou vykonáno se nalézá; jest to výsledek práce, nashromážděné po všechna století; souhrn všeho, co lidé vyrobili nad potřebu svou; vůbec vše, co mají, domy, pole, domácí zvířata, nářadí, šaty, peníze, to vše jest kapitál či jistina."

    „Mně se zdá," pravil Novotný, „že slova ka­pitál užívá se vždy jen o penězích."

    „To děje se proto, poněvadž kapitál peně­žitý nejvýše se váží a na peníze každý jiný kapitál se uvádí. Chceme-li odhadnout jmění někoho, převádíme cenu všeho co má na peníze. Jest to též nejsnadnější způsob, podporovati práci, což vlastně jest účelem každého kapitálu."

    „Kapitálem," pravil Krška, „jest tedy vše, co mají boháči na jmění."

    „Arciť, Krško; avšak i to, co jest jměním chudého, jest kapitálem. Vaše šaty, nářadí, náčiní, vaše zásoby, vůbec vše, co nazýváte majetkem svým, jest kapitál váš."

    „To jsem," smál se Krška, „kapitalistou, aniž bych o tom věděl." (s.143)

    „Zajisté," odpověděl pan Jelínek. „ Kapitály jsou veliké i malé, tedy i kapitalisté buď velicí , neb malí. My všichni jsme kapitalisté, jen ve velkostí našeho kapitálu jest rozdíl. Jest tedy na omylu, kdo myslí, že bohatství celku záleží jen ve jmění boháčů. Kapitály chudších lidí tvoří značnou část bohatství společnosti, což viděti již na vkladech spořitelních obnášejících v cechách ročně několik milionu, ačkoliv jsou vklady ty jen malou částí jmění chudších tříd. Nejhlavnější majetek jich tvoří statky jejich, domky, zahrádky, obsah jejich krámku, především však nářadí a šaty jejich. Souhrn toho všeho, ač u jednotlivce není to vysoké ceny, jest zajisté značný kapitál."

     „Dále není kapitál jen to, co jednotlivcům patří. Silnice, mosty, železnice, kostely, školy a vše zařízení těchto budov, jest též kapitál. Národ jest tedy tím bohatší, čím více bohatých jedno­tlivců má a vůbec čím více výrobků práce v pře­dešlých stoletích nespotřebovaných v jeho vlast­nictví se nachází."

     „Jasno je tedy," podotkl Moučka, „že rozmnožení takového kapitálu jest dobrodiním pro zemi, poněvadž všichni obyvatelé užitek z něho mají. Zdali pak jest též kapitál jednotlivců do­brodiním pro zemi?"

     „Zajisté, Moučko, pokud ho tito upotřebují v obchodu a průmyslu. Pokud továrník obchod svůj obezřele vede, rozšiřuje práci a zámožnost kolem sebe. Pakli však klesne, přináší úpadek jeho neštěstí též těm, jimž kapitál jeho práci zaopatřoval. I dělník, jenž špatným hospodařením kapitál svůj promrhává, místo aby jej rozmnožoval, neškodí jen sobě, nýbrž i společnosti. Jen prací, pořádkem a spořivostí roste kapitál, majetek jen (s.144) tehdy množí se, když se méně vydává, nežli se přijalo, méně se spotřebuje nežli se vyrobilo."

     „Avšak namítal Moučka, „jaký pak užitek má nahromaďování kapitálu? Spotřebuje-li každý co přijme, nezmění se nic na celém stavu lid­stva; pakli však každý jen hrabe pro sebe, nemá z toho nikdo užitku."

    „To jste se znamenitě zmýlil, Moučko. Vydává-li se více, jest tu též více požitků, to je pravda. Avšak pilností a rozšafností může roz­množiti se výroba a užitek, a tím lze si opatřit více výhod, a přece při tom ušetřit. Úspory tyto arciť nesmí zůstat ležet v truhle, nýbrž musí se uložit ve spořitelnách, kde pak stanou se zákla­dem malého jmění. Boháč upotřebí ale kapitálů svých tak, že jimi podporuje práci."

    „Jak pak ale, kdyžto neučiní?" ptal se Vondřich

    „Učiní to," odpověděl pan Jelínek, .poněvadž si jinak nemůže zaopatřit žádných požitků; neboť vše, co kupuje, jest jen výsledek práce. Chce-li tedy z kapitálů svých míti užitek, musí jimi pod­porovat práci."

    „Když ale," mínil Novotný, „užije se kapi­tálu k výplatě dělníků, ztráví jej tito a majetník o kapitál tento přijde."

    „Taky to je mylný náhled. Užívá-li se kapi­tálu ke koupi potravin, šatů, paliva, tož arciť kapitál ten zmizí. Proto musí vždy nové žně, nové šaty atd. poskytovati náhradu za spotřebované látky. Kapitál však, jenž dá se dělníkům co mzda, ne­ztratí se, nýbrž nese užitek jako zrno do země vložené. Dělník, jenž obdrží mzdu, ztráví ji arciť, avšak on hodnotu její opět prací svou nahradí; pakli ale méně vydává nežli přijal, má ještě jakýsi přebytek. Továrník, jenž kapitál (s.145) spotřebuje na mzdu, obdrží jej v práci od dělníků svých vykonané, rozmnožený ještě, zpět. Když totiž dělník vykoná práci, jež "má desateronásob­nou hodnotu'' mzdy jeho, činí přebytek ten uži­tek a příjem továrníkův. A jen tím způsobem má továrník užitek z kapitálu svého."

     „Ale," pravil Vondřich, „ten užitek by vlastně měl patřit dělníkovi?"

      „Tu by ale neměl kapitalista nic z toho, že podporuje kapitálem svým práci, i propustil by tedy dělníky své, kteří by tím přišli o výživu a chleb svůj."

      „Jest to tedy přece pravda," pravil Vondřich, „že chudí jsou jen nástrojem v rukou boháčů."

      „Ano; za to ale také poskytují boháči děl­níkům výživy. Tito musí pracovati, chtějí-li mít živobytí; boháči opět mohou jen tehdy kapitálu svého použíti, když jej obrací ku podpore práce. Tak- potřebuje jeden druhého a spojuje oba jeden užitek, jehož žádný z nich o sobě dosáhnouti nemůže."

      „Jest tedy prospěchem nás všech, aby ka­pitál co možno chráněn byl před každým poškozením. Zmenšuje-li se kapitál pro jakoukoliv pří­činu, zmenšuje se též práce, čehož smutný do­klad sami jsme letos zkusili. Kdykoli kapitálu hrozí nebezpečí, poškození neb zničení, kapitál hned zmizí. Tím pak nemohou závody dále vyráběti, musí tedy zastaviti práci, propustiti dělníky, čímž tito v nouzi a bídu upadnou."             .;

       „To jsme bohužel zkusili již," pravil Soukup. „Než přece to zůstane smutnou věcí, že se děl­ník musí dřít, a zůstane chudým, kdežto kapi­talista málo pracuje a přec při'tom zbohatne."

      „Pravil jste, Soukupe, že chudý pracuje mnoho a; boháč málo; tu jste však opět zapomněl, co (s.146) jsem vám povídal o práci, že musíme činit rozdíl mezi prací duševní a tělesní. Kdežto dělník pra­cuje tělesně, musí kapitalista duševně se namá­hati. Nadání duševní jest ale řidší nežli tělesná síla, proto tedy jest i duševní práce výnosnější. Vzpomeňte si dále, že bohatství boháčů nečiní chudého chudším, nýbrž že bohatství právě za­bezpečuje mu trvalou práci, výživu a lepší mzdu."

       „Když ale," pravil Novotný, „výkony dělníků přispívají tolik k obohacení kapitalisty, jest mzda v poměru k obohacení tomu, přece velmi malá."

      „Kdyby, Novotný, poměr tento byl opravdu tak zlý, vyrovnala by jej soutěž brzy. Kdyby bylo jen jednoho kapitalisty, záviseli by arciť dělníci od něho. Jest ale jich mnoho a proto, kdyby se chtěl jeden obohacovati nad míru prací dělníků svých, zajisté by se našel jiný, jenž spokojen jsa s menším užitkem při rozmnožené však výrobě a od­bytu, větší mzdu dělníkům by nabízel. Tito by arciť k němu přešli a onen, jenž se chtěl -obo­hatit, by zůstal bez dělníků a musel by tedy za­stavit práci. Kapitalista tedy nemůže o své újmě mzdu snížiti pod hodnotu její."

      „Avšak," pokračoval Novotný, „továrníci mo­hou se umluvit a tak mzdy nízké docílit."

      „Také to je nemožno; kapitály jsou v tolika rozličných rukou, že nelze myslit na dorozumění se všech kapitalistů. A kdyby i kapitalisté jedné země se takto umluvili, pokazili by jim hned druhý den kapitalisté ostatních zemí výsledek úmluvy, poněvadž nyní kapitalisté celého světa jsou v ob­chodním styku."

      „Proto by mělo," pravil Novotný, „postavení dělníků být tím jistější, čím více jest kapitalista.^a

      „To také je. čím více kapitálů v zemi, tím více zaměstnání mají dělníci, a tím lepší jsou také (s.147) mzdy a tím stálejší a jistější výdělek; neboť když má továrník hodně kapitálu, podrží si dělníky,, třeba by se práce hned nevyplácela a nešla tak na odbyt. Činí to pak proto, poněvadž má v ob­chodě svém ležet mnoho peněz, z nichž úroky by ztratil při zastavení práce. Možno že to také činí z lidumilnosti, podrží-li dělníky i když není odbytu."

       „Než já myslím," pokračoval Novotný v ná­mitkách, „že kapitalisté si dají služby, ježto spo­lečnosti prokazují, až příliš dobře zaplatit."

„To je jinými slovy," pravil pan Jelínek, „že kapitalisté z kapitálu svého větší užitek berou, nežli služby od nich vykonané zaslouží. Než vedení továrny neb velkého průmyslného závodu není lehkým zaměstnáním, působí mnoho starostí, jež s výškou kapitálu rostou. V něj řidších pří­padech jest celý kapitál majetkem podnikatele namnoze jest jen vypůjčený, i má tedy on ještě zodpovědnost za cizí kapitál, jejž mimo to musí zúročit. Proto jest zcela v pořádku, když obdrží mimo svůj úrok z kapitálu ještě nějaký užitek za své namáhání, často musí být ale jen rád, když obdrží pět procent úroků, někdy musí i se škodou pracovat, místo aby měl užitek. Vždyť sami slyšíte, jak mnozí kapitalisté, továrníci upadli v konkurs. Ani polovice velkých závodů neudrží se v průměru dvacet let, a má-li se závod vůbec vyplácet, musí původně na závod vynaložený ka­pitál v desíti letech se vrátiti.  Nevydaří-li se takový závod, přijde obyčejně kapitalista o všecko. Tu mají tedy opravdu jen dělníci užitek, poně­vadž oni obdrželi po celý čas, co se vůbec praco­valo, mzdu svou pořádně."

„To jest opravdu jaksi vyrovnání za sumy od jednotlivých továrníků vydělané," pravil Novotný. (s.148) „Dělníci cení užitek továrníků mnohdy příliš vy­soko."

„Cenění to jest tím mylnější, čím více počítají se také roční úspory k užitku z kapitálu plynoucímu. První část jmění těžko se dobude, pak-li ale je tu již jistina, bývá další užitek vždy větší."

„Když ale bohatí berou tolik užitku z kapi­tálu svého, neměli by brát úroky ze zapůjčených peněz, poněvadž nic nepracují. Úroky ty měli by přijít těm, kdož pracují,'' řekl Novotný.

       „Kdyby se zapovědělo brát úroky, kapitál brzy by zmizel. Nebo proč utvořen jest kapitál? Aby se jím mohlo dále vydělávat. Kdyby kapitál, .úspora to z výtěžku práce, nenesl žádného ovoce, k čemu by jej kdo schraňoval? Ostatně jsou úroky odměna za právo, jinému propůjčené, užívati na­šeho kapitálu k účelům, z nichž my nic nemáme, jest to cena za službu od nás jiným prokázanou."

        „Ostatně čím více kapitál roste, tím menší mají z něho boháči užitek, kdežto užitek chudých a společnosti vůbec s množením kapitálu též se množí. Čím více rostou kapitály boháčů, tím více mohou tito ušetřiti ročně, aniž by ve svých po­žitcích se museli uskrovňovat; tím více prostředků však též mají ku podpoře podniků všeužitečných. Rozmnožují-li se však kapitály v zemi, tvoří se mezi nimi vždy větší soutěž, což vede ku zmen­šení výnosu jejich."

        „To by tedy," pravil Krška, „bohatí, kdyby kapitály jich ustavičně rostly, tratili na užitku svém."

        „To ne, poněvadž by jinak přestali vyrábět. Pak by opět kapitálů ubývalo a výnos z nich by tedy opět rostl; neb čím méně kapitálů v zemi, tím nesnadněji lze k podniku nějakému potřeb­ných pomůcek nalézti, tím větší úroky musí se, (s.149)  jinak řečeno, za kapitál vypůjčený platit. Roste-li kapitál, možno jej za levnější podmínky obdržet, úroková míra se tedy zmenší. Toto zmenšení však nemůže jíti do nekonečna, poněvadž by to mělo všeobecnou chudobu za následek. Zkušenost naopak dokazuje, že v dobách, kdy největší čilost v oboru obchodním panuje, kdy tedy kapitály úžasně se množí, míra úroková stoupá, na místo aby padala. To se vysvětluje tím, že se zavádí velmi mnoho nových podniků, k nimž jest zapotřebí velmi mnoho kapitálů; tyto tedy jsou hledány a pod těžšími jen výminkami lze je obdržeti. Tak vyhovuje se jak prospěchu kapitalistů, jimž ka­pitál hodně mnoho nese, tak i podnikatelů a obe­censtva."

      „Nyní chci promluvit ještě o jednom rozšířeném sice, ale velmi mylném náhledu, že totiž hejřílkové, již jmění své mrhají, užitek společnosti přinášejí, ti pak, kteří peníze shromažďují a bez potřeby neutrácejí, že jsou škrtílkové a společnosti na škodu."

       „Každý kdo množí kapitál společnosti a tedy blahobyt na množství kapitálů závislý, jest dobrodincem lidstva. Kdo však ničí kapitál, ten ničí též blahobyt společnosti a jest tedy škůdcem její. Kapitál od marnotratníka promrhaný jest tak dobře ztracen, jako jídlo požité, nápoj vypitý."

       „Avšak," pravil Stejskal, „peníze těch marnotratníků přijdou mezi lidi, a dělníci mají více zaměstnání."

       „To se říká, není to ale pravda. Marnotratnik promrhá kapitál svůj způsobem zcela neprospěšným. Pokud utrácí peníze, poskytuje sice já dělníkům práci, zbavuje se však možnosti i na dále práci poskytovat a vydělávat."

        „Avšak," namítal Vondřich, „jiní z toho mají (s.150)  užitek, kdežto boháč, jenž nic neutrácí, nikomu nedá vydělat."

        „Námitku tuto lze všude slyšet; vytýká se boháčům, kteří nevedou velký dům, že jsou lakomci, kteří své peníze zakopávají, že nedávají chudému dělníku nic vydělat. Než boháči ti uklá­dají peníze své v obchodech a řemeslech, aneb zapůjčují je osobám, jež upotřebují těch peněz k užitečným pracím. Takým spůsobem živí tyto peníze mnoho pilných lidí a oživují průmysl. Tak působí boháči bohatstvím svým ustavičně blaho­dárně. Než i jiné věci se dotknu. Kdežto bývá ten za lakomce vyhlášen, kdo jměním svým ne­plýtvá, zanevřeli jiní opět na přepych boháčů. Hubují na jejich kočáry, služebnictvo, jejich slav­nosti atd. Za takového něco by se měl každý stydět, poněvadž tak žehrá na to, co poskytuje dělníkům výdělek. Zdá se sice, že to odporuje tomu, co jsem dřív pravil o marnotratnících; tomu ale není tak. Tito boháči neutrácejí přepychem svým více, nežli příjmy jejich dovolují, a mimo to podporují libůstkami svými umění, jež opět při­spívá k ušlechtění lidstva. A tím přece i přepych ten slouží k prospěchu celé společnosti. Hlav­ním tu však pravidlem jest, že nesmí se ani tu více vydávat, nežli činí výnos kapitálu, jinak jest i přepych ten marnotratností a tedy zavržení hodný."