l cena potravin řídí se poptávkou a nabídkou.
V posledním týdnu nezměnily se poměry v přádelně, ani jak si toho mnozí přáli ani jak mnozí se obávali. V celku mělo prohlášení pana Dobrovolného účinek, že skoro všichni dělníci, (s.117) dříve v přádelně zaměstnaní do práce se vrátili. Z Petrovic jich odešlo málo, poněvadž jinde nebylo také práce. Kteří obdrželi práci od obce neb zámožnějších statkářů, nyní opět ji ztratili, poněvadž přestala již nouze o práci. Přádelna tedy hned se naplnila. Než práce nevedla se hned zase v témž rozměru, jako před zastavením; proto nemohl pan Dobrovolný dávat hned všem takovou mzdu jako před tím. Určeny tedy prozatím mzdy nižší. Že však nikdo proto nežehral, bylo zajisté zásluhou přednášek páně Jelínkových. Ostatně upokojovalo obyvatelstvo, že ceny obilní ustavičně klesaly. Když pan Jelínek pohovořil o věcech těch, chtěl opět pokračovati v hovoru posledně přetrženém; tu však otázal se krejčí Soukup :
„Nemohu si, pane Jelínku, vysvětlit jednu věc. Vy jste pravil, hlavní vliv na poměr mezi poptávkou a nabídkou že má nadbytek neb nedostatek zboží. Avšak množství obilí v Čechách den ode dne se menší a bude se až do žní menšit; a přec klesá cena již po dva měsíce. Jak si to mám vysvětlit?"
„Zcela dobře, Soukupe," odpověděl pan Jelínek. „U obilí neplatí stejná zásada co do nadbytku a nedostatku jako u zboží, jež možná shotovit v jakémkoliv množství. Ať je zde zásoba postačitelna čili nic, jest to jedno, poněvadž lze hned vyrobit více. Obilí ale sklízí se jen jednou do roka a sklizeň ta musí pak vystačit na celý rok. Byla-li ale poslední sklizeň slabá, bylo zajisté poměrně přece méně zásob než nyní, kde zásoba vzrostla dovozem z cizozemska a má jen pro krátkou dobu až do žní vystačit."
„Chceme-li tedy posoudit nadbytek neb nedostatek věci nějaké, musíme znáti nejen (s.118) množství, které tu jest, nýbrž i poměr množství toho ku spotřebě?"
„Výborně, Soukupe; jen ještě podotýkám k tomu, že pravým měřítkem cen obilních, jako všech ostatních věcí pro potřeby naše důležitých, zůstane vždy poměr poptávky k nabídce. To dokazují časté změny v cenách obilních. Tak stoupají ceny obilní i tehdy, když vyváží se mnoho obilí do cizozemska aneb, když vznikne v jednom .roce mnoho takových závodů, které k svým výrobkům potřebují obilí, jako jsou pivováry, vinopalny, továrny na škrob a p."
„To ale není dobře," namítal Moučka. „Co slouží k potravě lidské, toho nemělo by se užívat k jiným účelům."
„Dokážu vám, Moučko, že se mýlíte. Je-li mnoho takových závodů v zemi, pěstuje se také více obilí, poněvadž se čítá i na odbyt do těchto závodů. Nastane-li však drahota, klesne odbyt jejich výrobků, tak že z větší části činnost svou úplně zastaví a obilí, jež jindy spotřebovaly, může se použíti pak k potravě lidské. Tím se zásoby rozmnoží a ceny tak nevystoupí, jako kdyby toho obilí vůbec nebylo."
„Proč pak ale," pokračoval Moučka, „nevzdělává se i ta půda, jež až posud jest nevzdělaná? Tím by se rozmnožily zásoby pro rok neúrodný."
„Jednoduše pro to, poněvadž i u obilí, jako u všeho, řídí se výroba poptávkou. Poněvadž ceny obyčejně kryjou na mnoze sedlákovi jen náklad výrobní, nepěstuje více obilí, nežli ví, že odbude. Kdyby pěstovalo se více, byla by nabídka větší než poptávka; měl by sedlák i škodu. Taktéž by se zvětšil náklad na výrobu, kdyby se měla vzdělati i horší půda, což by musel opět jen sedlák škodovat, leda žeby přibývalo silně (s.119) obyvatelstva a tím i poptávka rostla. V těchto případech zužitkuje se opravdu i slabší a horší půda a nabídka stane se opět přiměřenou poptávce. Kdyby vzdělávala se i horší půda, vyplácelo by se jiným zemím, kde množství dobré půdy posud jest nevzděláno, jako v Uhrách ku příkladu, dovážeti obilí, sem a doma více pěstovati, poněvadž zde by byly ceny výrobní vyšší, než tamější ceny, zvětšené o náklad dovozní. Proto pěstuje se u nás právě jen tolik obilí, mnoho-li potřeba, a v dobách neúrody ponechává se starost, dovážeti potřebné množství,; cizozemsku."
„Ale když nám cizozemsko tolik obilí přiváží," pravil Novotný, „že zásoby obilí se nezmenší, proč ceny obilní přece tak vzrostly?"
„Poněvadž každý, místo aby rozvažoval a moudře jednal, dostal strach. Již v listopadu, kde o ztenčení zásob nebylo ještě řeči, vzrostly ceny více než o polovici a v únoru byly dvakrát tak vysoké, jako obyčejně. Každý se bál, že neobdrží žádné obilí aneb jen za cenu ohromnou a z toho povstal takový zmatek, že každý se přičinil tím více o zvýšení cen. Každý myslel, že se musí zásobit, pokud ještě je něco obilí a cena nedosáhla největší výše. Z toho pak nastala do nekonečna zvýšená poptávka a tedy i zvyšování cen."
„To jsem se tedy pořádně mýlil," pravil Vondřich. „Já myslel, že zvýšení cen o polovici jest následek zmenšení zásob o polovici a že tedy již jen polovice lidí má co jíst."
„To omyl velmi rozšířený," odpověděl pan Jelínek. „Ceny obilní ale rostou a klesají mnohem silněji, než by dle poměru k zásobám zdáti se mohlo. Tak vzroste cena obilí, když jsou žně o 5 procent horší než obyčejně, o 30 procent; když jsou žně o 10 procent horší, vzrostou ceny (s.120) o 80, a jsou-li žně o 15 procent horší, zvýši se ceny o 150 procent, tedy o půldruhékráte. Lze však též snadno vysvětlit, proč nedostatek se zdá větším býti, nežli v skutku jest. Jakmile poptávka vzroste, hned nabídka klesá, poněvadž každý, kdo nemusí, obilí hned neprodá, nýbrž čeká, až ceny vystoupí ještě výše. Tak přichází opravdu méně obilí na trh, než dříve, což pak . ve spojení s všeobecnou bázní jest příčinou dalšího vzrůstání cen."
„Když ale je dost obilí," ptal se Vondřich, „proč nenutí vláda majitele, aby je přivezli na trh?"
„Předložím vám jenom dvě otázky, Vondřichu. Jak má vláda vždy ustanovit, kdo má právě jeti na trh, v jaký čas má kdo jeti, kam a jak mnoho tam musí přivézti ze svých zásob ? Kterým kupcům mají tito majitelé prodávat a kterým mají prodat jiní, později na trh poslaní?"
„A dále, jak může vláda nutiti ty, kteří obilí mají, aby je prodali, když nemají k tomu chuti, a nepotřebuji peněz? To by byla pěkně zabezpečena osobní svoboda. Tu by nikdo nechtěl více sít obilí."
„Měla by tedy vláda," namítal dále Vondřich, „aspoň ustanovit určitou cenu, nad kterou se obilí nesmí prodávati, aby i chudý mohl si zaopatřit chleba.“
„A to by nebylo obmezování osobni svobody a bezpečnosti majetku? Myslíte, že by to mohlo zůstat při obmezení svobody v prodeji obilí? Nikoliv. Ustanovení to muselo by také platit o všem ostatním zboží; a jaké by to mělo pak následky ? Všeobecnou nouzi a zmaření mnoha závodů."
„Jak pak ale," pravil Novotný, „kdyby nikdo neprodával: tu by musela, úzkostlivost obecenstva vyhnati ceny obilní do nekonečné výšky.“ (s.121)
„To se nestane nikdy ani u obilí, ani u jiného zboží. Na obilí arciť vždy více přirazí, poněvadž jest to zboží pro živobytí nevyhnutelně potřebné a poptávka po něm tedy ohromná. Ale ceny přece neporostou do nekonečna. Dejte pozor. Když je více let úrodných zásobou, vzroste nabídka nad poptávku, následkem čehož nastane značné klesání cen. Proto počne se méně plodná část půdy nevypláceti; neboť ceny výrobní budou větší nežli tržní. Nebude se tedy na půdě té pěstovati více obilí, nýbrž užije se jí k jinému účelu, ku příkladu co louky. Jakmile ale přijde neúroda, vzroste poptávka, nabídka klesne, ceny tedy se zvýší a opět se bude vyplácet vzdělávání půdy i méně úrodné, pročež bude zásob v příštích letech opět více, nabídka se zvýší, poptávka zůstane stejnou aneb docela klesne, a ceny tedy padnou také. Jiná okolnost zabraňující nekonečnému stoupání cen jest soutěž či konkurence a užitek prodavačů samých. Zásoby nemohou se nechat ustavičně ležet, poněvadž jich majitelé potřebují taktéž peněz k živobytí a hospodářství svému."
„Tu však skoupí všechno lichváři a špekulanti, a země z toho opět nic nemá," pravil dále Novotný.
„Nyní to konečně vysloveno, co v posledních pěti měsících tolik neštěstí zavinilo. Divil jsem se, že posud nikdo o tom se nezmínil. Posvítím vám na to. Co vy nazýváte lichváři, jsou arciť špekulanti, kteří chtějí vydělat. Avšak i mezi těmi panuje soutěž značná a není jich tolik, aby mohli všechny zásoby skoupit. Ziskuchtivost jejich musí se také obávat, že dalším čekáním na zvýšení cen mohli by ku škodě přijít, jiní špekulanti a cizozemsko že by mohli jim užitek zkazit. (s.122) Mnohdy také právě včasný prodej větší užitek jim přináší, nežli by měli z dalšího vyčkávání. Skupováním nezvýší se tedy nikdy ceny do nekonečna. Zvyšování cen má také meze v nedostatku obílí samém. Nikdy nezmenší se u nás výnos žní v celku ani o desetinu, a nikdy nebývá všeobecná neúroda. Při rozličnostech, jež panují v jednotlivých pásmech země, bývá na jednom místě úroda, na jiném neúroda a ta vypomáhají ti, jimž se urodilo, těm, již mají nedostatek, čímž se páska příbuznosti všech národů vždy více utužuje."
Patnáctá zábava