PROBLÉMY PANA MARKA LOUŽKA S EKONOMICKOU TEORIÍ

         Ve svém příspěvku "Trh  práce podle ČSSD: vyhánění čerta ďáblem" (MF Dnes 7. dubna 1998) se snaží M. Loužek přesvědčit čtenáře, že  návrhy ČSSD na  zvýšení minimální mzdy jako léku na snížení nezaměstnanosti  a zvýšení podpor  v nezaměstnanosti jsou v zásadním rozporu s ekonomickou teorií.

         M. Loužek by měl vědět, že základní učebnice ekonomie uvádějí několik výjimek z pravidla uvádějícího, že zvýšení  minimální mzdy a podpor v nezaměstnanosti vyvolá za jinak stejných podmínek zvýšení nezaměstnanosti. Za prvé neplatí vždy opak, tj. snížení poměru minimální mzdy k průměrným mzdám  nemusí vést k zlepšení v relativní nezaměstnanosti (Samuelson, P.A. - Nordhaus, W.D.: Ekonomie. Praha, Svoboda 1991, s. 296). Za druhé zvýšení minimální mzdy má nepřímý vliv na zvýšení zaměstnanosti kvalifikovaných pracovníků (Frank,  R. H.: Mikroekonomie a chování. Praha, Svoboda 1995, s. 363). Za třetí  pokud se úroveň minimální mzdy nalézá významně pod rovnovážnou úrovní, její zvýšení může vést ke zvýšení úrovně zaměstnanosti v situaci, kdy především nekvalifikovaní pracovníci mají  snížené možnosti při vyhledávání práce, protože náklady všech firem na zaměstnávání dodatečných pracovníků mají v tomto případě v určitém intervalu konstantní úroveň (Tamtéž, s.585). Za čtvrté firmám se zvýšením úrovně minimální mzdy se zvyšují nemzdové  pracovní  náklady, tj. jejich příspěvky na sociální a důchodové zabezpečení. Jak uvádí sám M. Loužek, fiktivní odměňování některých pracovníků na úrovni minimální mzdy umožňuje  některým  firmám šetřit na daních a na sociálním pojištění, přičemž zbytek platu je doplacen zaměstnanci z černých fondů. Je samozřejmé, že tito pracovníci jsou propouštěni na prvním místě a propadají se do sociální sítě se všemi negativními důsledky jak pro ně samotné, tak pro veřejné rozpočty. Stanovení minimální mzdy na vyšší úrovni snižuje tendenci některých firem i jejich pracovníků chovat se v tomto ohledu jakožto černí pasažéři v prostoru mezi neplacením daní, práci na černo, nemocenskou a sociálními dávkami a získávat tak výhody na úkor jiných firem a jejich pracovníků. Tímto způsobem je destabilizováno  postavení všech ekonomických subjektů,  jejich chování na trhu i jejich očekávání. Rostoucí náklady na práci podněcují firmy k investicím do stabilizace pracovníků a do zvyšování  jejich produktivity v případě očekávané poptávky po jejich produktech.

        Rovněž zkoumání důsledků výše podpor v nezaměstnanosti na míru nezaměstnanosti je podle již citované učebnice ekonomie od P. A. Samuelsona a W. P. Nordhause předmětem  diskusí (s. 300). Absolutní výše podpor v  nezaměstnanosti (do určité míry odrážející stupeň dosavadní schopnosti pracovníka uplatnit se na trhu práce) nemůže mít žádný zásadní vliv na motivaci jednotlivce hledat si práci při omezení délce jejich trvání (u  nás šest měsíců)  a za  podmínky určité délky předcházejícího pracovního poměru. Avšak může významně ovlivnit  jak velikost prostředků, které mohou být věnovány na získání nového pracovního místa, tak pravděpodobnost rychlost propadu do sociální sítě, tak i tendenci opatřovat  si prostředky na  živobytí ne právě čistým způsobem. To všechno ovlivňuje jak možnosti, tak motivaci jednotlivce hledat si práci a  mění míru efektivnosti fungování trhu práce, a tím i celé ekonomiky.

       Kritizuje-li M. Loužek určité konkrétné návrhy z pozice tzv. všeobecných pouček nějaké vědy, měl by v souladu s platnou  metodologii vždy předem prozkoumat, zda-li nejsou předkládány v situaci, která se platnosti té či oné poučky vymyká (princip falzifikace).