"Mluv tiše a nos s sebou pořádnou hůl..."

...bylo prý kredem Theodora Roosevelta, jehož někteří hvězdopravci pokládají za "typického" Štíra, muže zrozeného pod vlivem souhvězdí, do jehož podnájmu se naše Slunce nedávno nastěhovalo.

Existují nejméně dvě významné interpretační linie, z nichž jedna Štíra vidí jako nástroj Artemidiny pomsty (proti pyšnému lovci Orionovi), zatímco druhá o něm přemýšlí jako o vládci skrytých stránek věcí. První z nich pomiňme jako poněkud triviální a "barvotiskovou", druhá totiž logicky navazuje na smysl znamení Vah a proto se na ni zaměříme.

Přežijeme-li soud Vah, měl-li náš život smysl a "váží-li", je třeba z poznaného vyvodit závěr a k jeho uskutečnění nalézt sílu. Ta je skryta právě ve Štíru - znamení spojovaném s temnotami duše, skrytými a skrývanými touhami, se smrtí, ovšem v jistém smyslu i s obnovou.

Tak jako Štír má celý život "po ruce" svou smrtící zbraň, i člověk je vybaven čímsi, co ho může definitivně srazit na kolena, anebo mu ukázat novou cestu. Je to svoboda volby. Překonáním ochromujícího strachu z neprobádaných temnot budoucnosti se člověku naskytne pohled na hlubinu vlastní duše. Když ale člověk nevykročí touto stezkou, je to jako kdyby Štír své žahadlo vbodl do vlastního těla.

"Štíří" bojovnost, konfrontačnost, o které ostatně svědčí i úvodní citát, je vždy nesena jakousi existenciální úzkostí z blízkosti smrti. Její známky jsou s postupujícím podzimem přítomny čím dál silněji - jen se podívejte z okna! Přinese nám další zodiakální vládce nějakou naději? O tom si budeme povídat příště.

Váš kníže Dakar.