cestovatelé:
Luka - řidič autobusu
|
Stopařka (Lukovi od Sylvie) Vyjel z poslední zatáčky za vsí, srovnal volant a... Stála tam. V ranním slunci neviděl ostře, musel si nasadit sluneční brýle. Dlouhé tmavé vlasy jí lemovaly oválný obličej, z něhož vystupoval nosík pocukrovaný několika pihami. které jako by tam zabloudily omylem. Dívala se na něj a stínila si oči dlaní, pak zvedla ruku a zahlédl to známé gesto všech stopařek. „Co si myslí?“ honilo se mu hlavou, „vždyť jsem linkový řidič, copak já jí můžu zastavit?“ Když ji míjel, všiml si, že se na něj usmívá. Zastavil několik metrů za ní a ona, aniž by zrychlila, došla k předním dveřím houpavým krokem. Otevřel a dívka vklouzla dovnitř. „Děkuju, že jste mi zastavil,“ promluvila na něj sytě podbarveným altem, což ho překvapilo. Ale jenom na chvíli, ten hlas k ní patřil jako všechno ostatní, jednotlivé podrobnosti na ní působily trošku disharmonicky, nedokázala si to vysvětlit, ale jako celek působila velmi příjemně. „Měla jsem nehodu a mám auto v místním servisu, netušila jsem, že pojedete kolem, tak jsem to zkusila.“ Posadila se šikmo za něj na volné sedadlo, přesně tak, aby ve zpětném zrcátku mohl obdivovat její dlouhé, pevné a štíhlé nohy. Ty nohy byly vskutku to nejlepší, co v životě viděl. Byl tak roztěkaný a nesoustředěný, že málem nedal přednost dodávce na hlavní silnici, ačkoli normálně tudy projížděl mechanicky a dokázal by to i poslepu. Kradí ji pozoroval. Něco ho na ní neustále přitahovalo. Byla velmi zvláštní, nemohl by říct, že je krasavice, ale v jejích pohybech bylo něco kočičího. Zahlédl její temně zelené oči, takové ještě u žádné dívky neviděl. Trošku jako by se mu posmívala. Zahleděl se opět na silnici před sebou. Crrrrrrrrrrrrrrrr! Co to, co tady dělá budík? Poslepu se natáhl a zamáčkl zvonění. Otevřel oči a díval se chvíli na strop, zmatený a rozespalý. Chvíli se ještě slastně protahoval a pak vstal a šel se osprchovat, oholit a připravit si snídani. Přemýšlel o tom, co se mu zdálo. Co by asi dělal. kdyby takovou dívku potkal doopravdy. Oslovil by ji? Měl by odvahu požádat ji o schůzku? Nevěděl. Dosnídal a uklidil nádobí do dřezu. Ještě svačinu do aktovky, otevřít kočce na zahradu a vyrazil do práce. Vyjel z poslední zatáčky za vsí, srovnal volant a... Stála tam. V ranním slunci neviděl ostře, musel si nasadit sluneční brýle. Dlouhé tmavé vlasy jí lemovaly oválný obličej, z něhož vystupoval nosík pocukrovaný několika pihami. které jako by tam zabloudily omylem. Dívala se na něj a stínila si oči dlaní, pak zvedla ruku a zahlédl to známé gesto všech stopařek. Rozhodl se najednou. Už věděl, co udělá... |
e-mail spolku