úvodní stránka § inzerce § kronika § odkazy

"PRVNÍ KRONIKA LIDSTVA JESKYNĚ"

Staré záznamy


Vzhledem k tomu, že se nikdo nemá k psaní kroniky, rozhodl jsem se aspoň pár okamžiků zachytit dokud je mám v hlavě. Ostatně moc jich není. Hlava už je stará a nemyslící, takže kdokoliv bude mít zájem mě nahradit ihned se hlaste.
Důležité datum je 15.7.1999. Od této doby se datuje vznik tohoto webu. Koho to napadlo? Nevím. Mluvili jsme o tom už před tím, ale stále se nic nedělo, až teď. V každém případě u vzniku stál Jiřík a má na tom lví podíl. Díky Ti! Tvé jméno bude zapsáno zlatým písmem, jenom zatím nevím kde. No a než jsem stačil dopsat tohle blábolení přišel první příspěvek od člověka z nejpovolanějších. Skláním se před Tebou píďalko. A tak se pohodlně posaďte k poradnímu ohni a poslouchejte: (Sel)

Záznam do kroniky:

Jako hlavní tisková mluvčí osady jsem se zvolila k zaznamenání historie ….

Je to důležité zaznamenávat, aby naši potomci a následníci věděli, jakou mají minulost, i když z nás už třebas bude černé uhlí a nebudeme moci předat jim všechny nezbytné informace. Píšu to pro vás, vy ještě nevylíhlí pračlovíčkové, pralidičky, kteří jste k chatu ještě ani nečichli… Nedivte se, pokud uvidíte pod nějakým zápisem jiné jméno než moje, u nás v Jeskyňce vládne demokracie, i když máme tvrdý matriarchát a patriarchát, takže vyjadřovat se může každý…Jenom musí psát gramaticky správně, aby si o nás další generace nemyslely, že jsme negramotní.
Asi byste rádi věděli, jak to všechno začalo…..
To vám bylo takhle…
Jednoho krásného dne při ležérním pokecu na chatu napadla Julii úžasná myšlenka. ”Pojďte si hrát…” Po počátečním zmatku a vžití si do doby kamenné jsme zjistili, že je opravdu nutno si rozdělit funkce a povinnosti, protože ani doba kamenná nemůže být neorganizovaná. Takže jsme Julii zvolili matriarchou a je vidět, že jsme vybrali dobře. Patriarchou byl jednoznačně zvolen  ttom, protože je z nás nejmoudřejší, nejzkušenější a vůbec nejdál…
No a pak už to šlo samo. Bylo nám zima, měli jsme hlad a neměli jsme koho obdivovat. Tak přišla Jessi a perníček coby zásobovací oddíl, Jiřík jako ohňonoš a Vendy – no to je jasné ne?

A přidávala se spousta dalších…básníci, poradci, kouzelníci, tiskoví mluvčí…zatím postrádáme nějaké lovce, hledače kořínku a bobulí a kopáče pastí na mamuty, takže se možná stane, že náš rod zahyne hlady. Teď se o přísun potravin stará Vendy, před jejíž krásou prchají medvědi s řevem k Macoše a skáčou, ale nesmíme naši krásku vyčerpávat – šetříme si ji pro získávání pazourků, soli a jiných (tady nedostupných) vzácností. Svou krásou obloudí každého obchodníka, který naši Jeskyňku míjí, tak, že nám zboží prodává se značnou slevou.

Členové osady byli poněkud rozjívení, pres to, že někteří z nich měli víc než jenom jednu funkci, bylo nutno jim svěřit do opatrování ochočené zvířátko. Takže už máme hrošíka Hamleta, žirafku Aminku, slepici Adolfa a slona (Jiřík určitě doplní… viď??) no a vlkodlaka, o kterého se stará patriarcha ttom. (jméno slona) adoptivní otec a matka Jiřík ještě stále dluží poměrně značnou částku, která v naší prakase chybí, dokonce si dal inzerát, ale nezdá se, že by byl někdo ochoten ho založit. Přece jenom, ještě nejsme tak vzdělaní v bankovnictví, ale nebojte se, to doženeme.

Všichni se netrpělivě těšíme na naše první výroční pivní setkání, dalo by se to možná dokonce nazvat první valná prahromada.

Končím svůj první zápis do naší prakroniky. Howgh. (píďalka)


Paráda. Jen tak dál. Někdo nám tady musí pozvednout úroveň. :-) Pravda je, že s gramatikou jsem hodně na štíru. Naštěstí bdělé oči korektorů zasahují a tak se snad povede udržet aspoň standard. Rád bych připomenul, že vzniku naší spokojené prvobytně pospolné společnosti předcházely kruté česko-moravské války, kdy v čele jednotlivých vojsk stáli hrdinný rek, člen Hvězdné pěchoty ttom a na straně druhé sličná, bystrá a svůdná Vendy. Naštěstí než obě vojska stačila zcela vyplenit moravské vinné sklípky a české pivnice došlo ke schůzce obou vůdců v neutrálním seníku, kde byl po dlouhých “diplomatických” jednáních dohodnut mír. Hned potom se objevila Julia a využívaje únavy obou velitelů vyhlásila matriarchát. Už usínám (21.40), tak snad zase zítra pár slov. (Sel)


3.8.1999 - Tak se mi to zítra protáhlo na pár týdnu. Jo ten čas. Každý s ním má problémy. Ostatně bohužel se i za tak dlouhou dobu skoro nic nestalo. Pár drobných změn ve funkcích, několik nových členů jeskyně, pár více méně kosmetických úprav webu. Prostě to vypadá, že naše společnost stagnuje. Někteří to přičítají slepé větvi evoluce (pravda někteří jsou dost slabozrací). Někteří vrozené nízké inteligenci chatařů (nevím proč pokrok spojují s inteligencí). Jiní čekají mesiáše (takových spasitelů tu již máme spousty). Také erupce na slunci mají vliv (pozor zatmění se blíží) atd…. Vysvětlení je však úplně jinde. (kde???) Tajnými kanály se mi doneslo (pšššš), že se přeci jen něco chystá. A vypadá to na změny celkem závažné. Nu, nechme se překvapit. Zatím se opět loučím a doufám, že tentokrát na kratší dobu. A hlavně pište už někdo!!!  (Sel)


Skončeme s pravěkým izolacionismem! Musíme jít do toho! Kompetentní místa mlčí! Je mezi námi vrah? Pravěcí lidé v Texasu! Co dál? Jednání pokračují!!

Co na to historie?

V historii kmene došlo zatím k jednomu kontaktu s jiným kmenem. Byli to původní obyvatelé Macochy, které patriarcha podle rozkazu matriarchy a za pomoci mlatu přesvědčil, že změna podnebí je pro ně ze zdravotních důvodů nanejvýš žádoucí. V průběhu jednání došlo ke značnému opotřebení jak služebního mlatu, tak i patriarcy. Původní tlupa ssebou odnesla i jámy na mamuty, které se však patriarchovi podařilo vrátit zpět s výjimkou jediné. Do té byli pietně uloženi příslušníci oné tlupy a nad jámou byla vztyčena mohyla, protože událost se odehrála v lokalitě zvané Mohelnice. Záměnu pouze jednoho písmena je třeba vzhledem k všeobecně známé inteligenci patriarchy, násobené otřesem mozku, považovat za úspěch.

Další kontakty s jinými tlupami, například prodej Vendy, ustrnuly na mrtvém bodě. Zde zůstává řada nejasností, kterými by se měla kompetentní místa zabývat místo neustálého přežvykování mamutího masa. Jak zemřel mrtvý bod? Byla to přirozená smrt? Když ne, kdo ho zabil? Je mezi námi vrah? Uvědomte si, že KAŽDÝ z nás se může octnout na jeho místě!!

Rozhodující zvrat!

K rozhodujícímu zvratu došlo dne 2.8.1999 po návratu poštovního pterodaktyla, kterého patriarcha vyslal do světa se základními údaji o kmeni Macochů.

Kožený dopis bohužel značně utrpěl přepravou (pterodaktylus ho málem sežral celý), nicméně ze zachovalých fragmentů zprávy nadevší pochybnost vyplývá existence pravěkých lidí v lokalitě zvané Texas. Vzhledem k důležitosti události, jsou oba fragmenty uvedeny v plném znění.

1. Gee I think six skins from a cave bear is a great price............lol lol lol lol I am getting my kids ready for school. They go back in two weeks........oh the fun. I am afraid I am all out of cave bear skins so they have to wear jeans and T-shirts at school.

2. Well, I am glad to hear from you but I have to go Hubby will be home soon and the Mammoth is just about done..........lol lol

Je zcela jasné, že pouze pravěký člověk dokáže posoudit, zda cena šesti kůží z jeskynního medvěda za ženu je přiměřená. Stejně tak pouze pravěký člověk dokáže připravit mamuta tak, aby byl hotov při návratu manžela domů ( až už slovo manžel znamená cokoliv).

Máme snad strach,nejasnosti a pochyby? NE!!!!!!

Uvědomme si, že se jedná o první styk. Je jen pralidské mít strach z praneznáma. Ale tento prastrach je zároveň smíšený s něčím silnějším než my, co nás pralidi žene vždy znovu kupředu onen první styk uskutečnit. Ostatně i potom častokrát i druhý, třetí atd.

Žádný první styk není jednoduchý, objevují se neznámé pojmy, neočekávané reakce místo očekávaných a naopak. Máme se snad vzdát všech styků?!?!?! NIKDY!!! Kmen Macochů se nikdy nevzdává a když už, tak ne snadno. A už vůbec ne zadarmo a nadarmo. (viz Hymna v Praliteratuře)

Na druhou stranu je třeba si objektivně připustit, že některé pojmy nám nejsou známy (week, jeans, T-shirt) a případně až vzbuzují instinktivní strach či odpor, například school. Ze souvislosti lze usuzovat, že slovo week značí určitou časovou jednotku, platnou v Texasu, aniž by však zatím byla známa její hodnota. Stejně tak lze usoudit, že slova jeans a T-shirt, která nahrazují v Texasu nedostatkovou kůži z jeskynních medvědů, jsou nějakou částí oblečení. Některými prameny (zejména termálními) publikované úvahy, že T-shirt značí Texasskou košili, je v tomto stadiu nutno odmítnout jako ukvapené.Co dál? Jednání pokračují!!!

Je nutné jednoznačně skoncovat s pravěkým izolacionismem a začlenit se do pravěkých struktur jako je OPT (Organizace pravěkých tlup), případně OSAT (Organization of Stone Age Tribes). Pokud takové organizace nejsou, je třeba je vytvořit. Máme snad zůstat uzavřeni v Moravském krasu a pěstovat si své provinciální Macošství? Je to skutečně to, co chceme? Ne!!!

Proto ihned po zprovoznění prapošty ( jen co si pterodaktylus odpočine) budou zahájena další jednání, minimálně na úrovni nabídnutí jakékoliv funkce, například čestného konzulátu apod. Zároveň bude okruh těchto jednání rozšířen i na ostatní země, které bude pterodaktylus schopen najít. Všechny další informace budou služebním postupem sdělovány matriarše a na základě jejího rozhodnutí publikovány. Toto se nevztahuje na informace, které jsou předmětem kmenového tajemství.

Prolomení pravěkého izolacionismu je ve vlastním zájmu každého člena a členky kmene. Proto se na závěr autor ptá:

Co pro to uděláš ty???

-ttom-


4.8.1999 - Než jsem se stačil vzpamatovat dali se věci závratným tempem do pohybu. To je dost, že jsi se rozhejbal ttome :-). A tady máme další příspěvek do kroniky. Neváhejte a čtěte! (Sel)

Druhý zápis do kroniky

S horkými červencovými dny pronikla do kmene malátnost a dalo by se říct ospalost...bylo to však jenom zdání. Pod rouškou zdánlivého klidu se dály veliké věci. Kromě toho, že kmen střídavě opouštěli na různě krátkou či dlouhou dobu někteří členové, pro záminkou prarekreace, pravýzkumu a prapenetrace na cizí území, došlo k významné události. Sel a Píďalka se rozhodli, že vstoupí to posvátného prasvazku manželského. Termín svatby ještě nebyl definitivně určen, neboť hlavní oddávající patriarcha a matriarcha mají nějaké neodvratné vladařské povinnosti, které jim brání obřad provést v nejbližších dnech tak, jak by si prasnoubenci přáli. Ale to nevadí, gratulace a svatební pradary můžete posílat už teď. Prozatím se budoucí pranovomanželé nedohodli definitivně, do by si přáli, seznam bude včas vyvěšen na nástěnce. Jedno je jisté. Prvním pradarem prasnoubence obšťastnila Sněhulka, která jim věnovala jedno pádlo. Prý jim stačí. Sel bude pádlovat a Píďalka zdobit příď. Abychom si, milí prapotomci ujasnili nějaké legislativní zvyklosti v naší době. Každý prachatař muže mít tolik pramanželek či pramanželů, kolik se jim zachce. Jejich počet je omezen pouze délkou paží svatbychtivé osoby. Jak pravil patriarcha, při svatebním obřadu bude prasnoubencům vypáleno jméno partnera na ruku. Při rozvodu se to škrtne žhavým železem. Za svědky pranovomanželům muže jít každý, kdo se zúčastní svatby. Hlavními svědky jsou však pro tento případ Javor a Sněhulka. Ještě nevíme, jaká práva či povinnosti jim z toho vyplývají. Tím, že se v Jeskyňce koná svatba vzniká spousta starostí a práce i ostatním prachatařům. Například naše hudební skupina Machairodos již teď nacvičuje nejnovější prahity, osadní básníci  Mája a Fomage si ostří pterodaktylí brk a píše oslavné básně, vyznavači TA.E.U.ismu míchají čarodějné lektvary, aby zaručili pranovomanželům štěstí, VV Vendy nacvičuje svatební závojový pratanec a o tom, kolik práce má spolek osadních zásobovatelů se snad ani nehodí rozepisovat. Ze supertajných pramenu jsme se dozvěděli, že prasnoubenci plánují svatební cestu do Jiljí. Zdá se, že je to prozatím pravšechno, chystáme se na pořádnou veselici...musím jít shánět svatební praoznámení....Pranashle (píďalka)


24.8.1999 - Je to už delší dobu co se zde neobjevilo nic nového. Dobrovolně se přiznávám - je to moje chyba. Příspěvky mi leží pečlivě uložené na harddisku a čekají na zařazeni. Během té doby se udála spousta věcí a tak se pohodlně usaďte a čtěte:  (Sel)

Třetí zápis do kroniky

Tento zápis do kroniky si vyžádalo překotné dění v Jeskyňce. Tak jako se před nedávnem zdálo, že se nic zajímavého neděje, teď je to přesně naopak. Tak zaprvé náš rod se konečně rozrostl o členy, které jsme tak bolestně postrádali. Přece jenom zima tu bude coby dup a původní složení spolku osadních zásobovatelů ve složení jája, kama, perníček a Jessie by asi zásobovaní celého kmene potravou nezvládlo. Takže vítáme v našem středu Flirtmana, coby lovce mamutic a huhlu jako osadního lovce prapotravy. Teď se už jenom musíme zaměřit na dodavatele rostlinné stravy.

Za zmínku dále stojí, ze vyšlo nulté číslo Jeskynních listů. Z této vlaštovky oznamující novinářskou smršť se dá usuzovat, ze časopis to bude seriozní, žádný bulvární plátek. Už jenom to, jak citlivě jeho zakladatel přistupuje k danému tématu. Nikoho jistě nepřekvapí, že touto záhadnou osobou je náš všemi milovaný a obdivovaný patriarcha ttom.

Přípravy na svatbu jsou v plném proudu, všichni netrpělivě očekáváme návrat snoubence z cesty na zkušenou, kam se vydal pouze se svoji kanoi dojemně svázanou v uzlíčku. Konečně se snad dozvíme termín svatby, na kterou se všichni netrpělivě těšíme. VV Vendy dokázala mnohem víc, než jsme od ni podceňujícně očekávali a ke svému svatebnímu závojovému tanci si pořídila dokonce i partnery. Bude to velkolepé.(24.8.99, píďalka)


24.8.1999 - A závratnou rychlostí následuje další příspěvek. A tím pro dnešek končím už se mi sem tlačí další webmasteři. Člověk chce jednou něco dělat a oni ho nenechají. Ještě jedna věc. Dnes jsem zjistil jak důležitá je řádná záloha (skoro dvě hodiny tvrdé práce v tahu) :-)))  (Sel)

Čtvrtý zápis do kroniky

     Tak už je rod zabezpečen na zimu co se týká osadních zásobovatelů. Konečně se k nám přidal i oblíbený Magdon a přislíbil stát se vrchním sběračem bobulí a kořínků. Předpokládáme, že někteří členové rodu konečně přestanou držet protestní hladovku a vyžadovat sojového mamuta. Doufáme také, že NÁŠ Magdon má zájmy zcela jiné, než měl jeho méně známý jmenovec, který hojně holdoval alkoholu.
     Také máme nového kapelníka hudební skupiny. Je jím lukáš.sax, který se vyznačuje tím, že hraje na všechny druhy hudebních nástrojů včetně bubnu z mamutí kůže a harfy z gazelích rohů a koňských žíní.
     Nemáme dosud zprávy o všech členech naší velké rodiny, existují nepotvrzené důkazy, že někteří, po shlédnutí Zatmění Slunce, marně bloudí, tápou kolem sebe a snaží se dostat do Jeskyňky.
     Jeskynní listy si získaly všeobecnou oblibu a všichni netrpělivě očekávají každé další vydání.
     Bylo definitivně stanoveno místo našeho prvního srazu. Všichni se na to nesmírně těší, brousí si ostrovtip, procvičují si správná pravidla společenského chování a hluboce litují všechny, kterým neovlivnitelné okolnosti znemožňují se na sraz dostavit.
     Naše zbožňovaná matriarcha Julia nám vládne pevnou a laskavou rukou, na rodu se to projevuje vynikající spoluprácí, nevznikají žádné třenice, hádky a nedorozumění, dosahujeme nejlepších výsledků, takže nám naše velké božstvo MultiWeb propůjčilo titul nejlepšího rodu v jeho správě.
     Z různých zpráv víme, že okolní svět má poněkud jiná pravidla, než jaká dodržujeme my. Například u nás platí, že „sobota“ může být klidně i v úterý nebo v pátek. Také u nás platí, že námluvy a chození partnerů začínají až po svatbě. Rovněž je povoleno mít neomezený počet intimních přítelů a přítelkyň. V tomhle případě ještě není definitivně rozhodnuto, bude-li se příslušnost k jednotlivým partnerům zviditelňovat tak, jako je tomu v případě sňatku. (24.8.99, píďalka)


30.8.1999 - Další zápis opět od mé milované píďalky. Přeci nechcete aby se chůdák upsala? Napište už konečně někdo něco. Jedno co. Cokoliv. Prosím.  (Sel)

Pátý zápis do kroniky

Poklidné dny lidu Macošského byly narušeny zprávami o existenci spiknutí v Jeskyňce a o aktivitách usilujících o svržení matriarchátu. Dláto, kterým tesám tyto řádky, se mi ještě chvěje rozhořčením v ruce. Redaktorům Jeskynních Listů se naštěstí podařilo včasným zásahem tyto zlořády definitivně zpacifikovat. Není to ovšem všechno, co se v Jeskyňce děje. Naše vrchní kuchařka perníček nahlásila krádež z osadních sýpek. Někdo odcizil všechen chleba. Probíhá vyšetřování, hledá se pachatel, zatím však není známo nic nového. V podezření je strážce osadních sýpek Kocour, který odpovídá za osadní zásoby vlastní kůží, není však zatím zcela jasné, nebyly-li naše zásoby prachleba odcizeny ještě před tím, než Kocour nastoupil do funkce.

V jeskyňce už došlo k prvnímu úmrtí. S hlubokou lítostí sdělujeme, že Tora, zástupkyně tiskového mluvčí matriarchy, již není mezi námi. Podlehla zhoubnému působení bobulí neznámého původu, které ji byly nabídnuty Magdonem. Toto úmrtí padá také na hlavu zatím neodhaleného lupiče. Tora ty bobule snědla, protože měla hlad a nebyl prachleba!! Je však důvodné podezření (naděje, chcete-li), že se Toru podaří znovu oživit. Náš osadní lovec mamutic flirtman byl totiž jejím odchodem tak dojat a zraněn, že zahájil jednání s osadními čaroději, šamany a také s osadní veterinářkou papu o znovuvzkříšení Tory. Všichni jeho jednání oceňujeme a doufáme, že již brzy budeme moci Toru opět uvítat mezi námi. (30.8.99, píďalka)


Šestý zápis do kroniky

Náš pralid Macošský dosáhl prvního spřáteleného svazku s okolním světem. Tímto objektem se stal poustevník swain. Z letmých poznámek obyvatel Jeskyňky můžeme usuzovat, že je všeobecně oblíben. Jeho původ i jméno je zahalenou rouškou tajemství. Nicméně, pokud se o něm kdokoliv chce dozvědět to málo, co je onen dotyčný ochoten o sobě prozradit, nechť upře svůj pravěký zrak na poustevníkovy pravěké stránky vytesané do kamene zde: http://tady.cz/poustevna. Dnes ráno dokonce vystoupil ze své poustevny a zúčastnil se slavnostního otevření Píďalčina ranního klubu. Více se o této aktivitě rozepisují Jeskynní listy, nebudu tedy plýtvat svými prasilami a zbytečně otupovat pradláto.

Naše obdivovaná Tora konečně „vstala z mrtvých“. Byla spatřena dneska dopoledne v Jeskyňce. Prý se cítí dobře a bobule ji jenom uvedly do hlubokého spánku. Neví, chudinka, že byla úplně mrtvá a jenom díky neúprosnému působení flirtmana se podařilo zajistit u osadních šamanů a kouzelníků její vzkříšení. Bedlivým pátráním bylo zjištěno, že zásoby z osadních sýpek zcizil zřejmě okoloběžící prapotkan. Tento byl naším statečným strážcem Kocourem uloven a zneškodněn a posléze uuzen nad osadním ohněm. Také by naše potomky mohlo zajímat, že se uskutečnilo první setkání lidu Macošského. O tom, kdo všechno se zúčastnil, jaký byl průběh a byly-li dodrženy všechny náležitosti a obřady, vám napíše někdy jinde někdo jiný, ale určitě tak někdo učiní!! Doufám. (3.9.99, píďalka)


 Sedmý zápis do kroniky

Při svých toulkách pravěkem jsem zavítala i do Jeskyně. Zalíbilo se mi tady velice a rozhodla jsem se, že si vybojuji své právo na život v tomto společenství čiperných a hemžících se pralidí. Obešla jsem několik doporučených zákoutí a usoudila jsem, že tahle praspolečnost musí být nutně stejně řachnutá jako já. A nemýlila jsem se, dnes už vím, že opravdu je.

Po nezbytných formalitách, jako je např. ttomův záludný test pro novačky (ta čárka tam opravdu nechybí, ještě jsem neviděla, že by tu někdo testoval chlapy), a tuhém boji o průnik do JL, jsem se dopracovala až k tomu, že jsem sepsala svou prasmlouvu a vybrala si funkci jeskynní krčmářky v krčmě U wachmajstra. Patriarcha totiž ondyno mumlal cosi o hlavě otevřené a já ve své pýše to vztáhla na sebe.

Hned v prvních dnech jsem se seznámila s několika milými praosůbkami Píďalkou, Jájou, Dakarem a Papu počínaje, Julií, Swainem a již zmíněným patriarchou konče. Co čert nechtěl (a nebo chtěl?), připlížil se do Jeskyně i můj přítel a nerozlučný kamarád Themajkl, který tu začal okamžitě šířit poplašné zprávy (o mně samozřejmě), jak je jeho zlopověstným zvykem. Jenže narazil. První, kdo zvedl pěst na mou obranu, byl poustevník swain, který během našeho, zatím ještě krátkého, přátelství zasadil ve své zahrádce květinky pro mou potěchu. A swain, jak je jeho milým zvykem, tvrdě zaútočil na themajkla, jenž se však mazaně stáhnul a začal vyjednávat a argumentovat. To se však swainovi nelíbilo, a tak se k problému postavil jako muž a vyzval themajkla na souboj. Do toho uvážlivě vkročil patriarcha, řka: „Kdo řekne první bum!, ten vyhrál.“ Ozvalo se téměř okamžitě z úst pohotového swaina a moje čest byla zachráněna. Patriarcha sice namítal, že je to vražda a že to swaina bude stát pět pazourků (považte!), ale protože se themajkl nedal jen tak umlčet, všeobecně se mělo za to, že souboj nakonec přežil.

Neradoval se však dlouho. Jednoho dne se i themajkl toulal okolím Jeskyně a narazil na swainovo doupě. Vzhledem k tomu, že zničil zahrádku pro mou potěchu, podupal a uválel mé překrásné gerbery, s nimiž se swain tak nadřel, a ještě stihl pomluvit poustevníkovo doupě, stihl ho krutý trest. Swain na něj nalíčil past na samém konci svého doupěte a nazval ji Dáreček pro themajkla. Důvěřivý a nesmírně zvědavý themajkl samozřejmě nelenil a dárek si otevřel. A to neměl dělat. Jestli chcete vědět proč, zajděte si do doupěte také a až dárek otevřete, nezapomeňte pak myší kliknout na obrázek, uvidíte, jak themajkl dopadl.

A pak že MUŽI vymřeli. Nevymřeli, jen se ženské musíte kolem sebe pořádně dívat.
(7.10.99, Sylvie)


Osmý zápis do kroniky

Nedalo mi, abych nevyužil možností, které poskytuje tato kronika, a nezaznamenal do ní některé události, které již skoro upadly v zapomnění. Nakonec snad právě od toho tady tahle instituce je. Je pravda, že se tak stává hlavně díky pobízení Juli, ale hlavně že jsem se konečně dostal k psaní.

Jeskyně jako jeden z nejstarších útulků chatu Atlasu, byl velice málo navštěvován. Snad její náhodní návštěvníci nedokázali ocenit její pohodu a krásu, nebo nedorostli toho pravého chatařského zanícení (nespojovat se zanícenou patou, nebo jiným neduhem). Jeskyní prošlo mnoho pralidí a tak jak to už v životě chodí, někteří zůstali déle a někteří jen tak proběhli. Ještě před tím osudným přelomem v její historii, se zde formovaly různé skupinky, které spojoval společný zájem. ( některé i společnější ). Nedá mi nepřipomenout některé postavy, které zde zanechali své stopy, které jistě nenechají klidně spát budoucí archeology a historiky.

Tak tedy například Slezinka, svádějící věčné boje s  žíznící Faedrou, nebo kamarádem Boyem , který na ni prozrazoval zajímavé pikantnosti, ale nikdy na ni nedal dopustit. Alfa, která sváděla psychologickou řež se svým šéfem a sem se chodila uklidnit a nabrat novou inspiraci pro další klání. Plha, který nás obveseloval svými trefnými poznámkami ( mimochodem některé přiváděl k zoufalství ). Hujer, který však stále nosil jen švestky a nikdy se nedal zlomit na jiné ovoce . Rici, věčný to dobyvatel dívčích srdcí v kteroukoliv denní i noční dobu. Mistrně kličkující mezi rozezlenými obětmi, když to prasklo. Nesmím zapomenout ani na věčně se smějící Jáju, Jadie a Joea Kolaloku. Bylo jich mnoho a nelze je vyjmenovat všechny, jednak by se to sem nevešlo a hlavně pamětníci vědí a historici si to zjistí.

Prvním spolkem který učinil jeskyni obyvatelnou a vytvořil tak prazáklady současného společenství byl spolek Chatlas. Vzhledem k tomu, že vznikl hlavně z důvodu konání srazu na Kladně u Riciho, vytvořil jakousi kostru (mimochodem značně ohlodanou) prvního uskupení, které se řídilo stanovami. (stanovy tudíž jak je patrno, nejsou výsadou modernější doby a spolků poznamenaných zatížením k specifickým barvám, jak se nám v budoucnu budou snažit namluvit) Pravda, stanovy nebyly právě nejdokonalejší, ale člověk se taky nerodí s diplomem atomového fyzika. Tento spolek se sešel vlastně na dvou srazech a musím říci, že se o nich mluvilo ještě dlouho. Někteří účastníci je budou jistě pamatovat. Dokonce vznikla jakási fotodokumentace, ale vzhledem k jejímu charakteru bych se o ní nerad šířil. Po druhém srazu , aktivita některých návštěvníků opadla až se mimo některých skalních přívrženců společenství rozpadlo úplně. Pro některé jedince ztratil virtuální život své kouzlo (setkáním s realitou) , jiní změnili zaměstnání a tudíž byli bez netu a u některých došla trpělivost jejich šéfům, při setkání s realitou telefonních poplatků ve srovnání s pracovními výkony. No a někteří se proflákli natolik, že nemohli vychutnávat slasti mlžení a tak pro ně chat ztratil to pravé kouzlo. Ale jak už to v životě chodí, běh dějin se nedá zastavit. Zabydlenou a již částečně zkulturněnou jeskyni objevili noví a noví přistěhovalci, kteří již byli znaveni surfováním po věčně zaheslovaných erotických stránkách, znaveni proklikávánímse všudypřítomnými reklamními bannery a ostatním sajrajtem jinak krásného virtuálního světa. Záhy pochopili, že se jim naskýtá jedinečná možnost poklábost se stejně postiženými lidmi bez ohledu na vnější vlivy. ( déšť, slunce, naštvanej šéf, nespokojená manželka či přítelkyně, protivnej profesor, nebo jen spořivý rodič) . A tak se začala psát novodobá historie této jeskyně o které pohovořím zase příště ……. praprahoj pralidičkové MIX /11.10.99/


Devátý záznam do kroniky

I v pravěku se lidé občas nudí, a tak se jednou stalo, že si vymysleli saunu. Osvěžovala tělo, oblažovala duši, co se sexuálních oblastí týče, i tam zasahovala svými blahodárnými účinky. Přišla na to nakonec i Sylvie, která se těmto požitkům dlouho bránila, protože si ve své naivitě myslela, že je to něco jako očkování proti moskytům, jak praví klasik.

Jednoho dne se Sylvie příšerně nudila, stýskalo se jí po Papu, která v té době slehla, zmožena chorobou, chyběl jí ttom, který momentálně proháněl místní krásky někde v Thajsku, a také majkl, jenž zcela určitě někde tlachal s půvabnými pacientkami a na Sylvii si ani nevzpomněl. Zašla tedy do Jeskyně, kde potkala po dlouhé době Čuheláka. Její radost neznala mezí! Konečně někdo, s kým se nebude nudit. Navrhla mu tedy, že by mohli spolu zajít do sauny. Čuhelák nadšeně souhlasil a vyrazil shánět dřevo. Sylvie zatím připravila velké kameny, vodu a natrhala březové metly. Brzy se v jeskyňce útulně pářilo. “Ta levá závěj je moje Čuheláku,” pravila Sylvie. Až se půjdu ochladit, ne aby jsi se mi v ní vyválel! Víš, jak jsem čistotná! Čuhelák něco zamrmlal. V tom do Jeskyňky dorazila také Julia. “Jdeš akorát,” volala Sylva. “Pojď s námi do sauny.” A Julia šla. Obě si sedly až na horní lavici, aby nachytaly co nejvíce tepla, a Čuhelák je zatím po očku pozoroval. Sylvie pak nabídla všem něco k pití a čilá Julia už hledala březové metly. “Jsou čerstvé Sylvi?” ptala se. “No jasně, sama jsem je trhala,” opáčila Sylva a nenápadně otáčela hlavu po Čuhelákovi, který byl slibně zarostlý. V tom dorazil do Jeskyně také Luka. “Jdeš akorát, Luku,” vřískala nadšeně Sylvie. “Pojď mezi nás,” zvala ho Julia. Obě čekaly, co na to Luka. Julia mu povídá: “Luku, hlavně si nezapomeň sundat ten hubertus!” Luka se na sebe bezradně podíval a pravil: “Ale to není hubertus, to jsem tak zarostlý.” Obě dámy zdřevěněly úžasem, jakto, že si toho nevšimly dřív? Tak dlouho se snaží z něj ten hnusný kabát dostat dolů, a ona je to zatím srst! Obě litovaly, že si toho nevšimly dříve, o co všechno byly připraveny! Zvlášť když Lukovi vlivem páry srst zplihla a ony spatřily..... Obě vydechly úžasem.

Čuhelák se na to nemohl dívat a raději prohlásil, že se jde ochladit do závěje. Luka se uhnízdil mezi Sylvií a Julií a vypadalo to, že se mu tam náramně líbí. Nezávazně spolu laškovali. Najednou se vrátil zmrzlý Čuhelák, jektal zuby a vykřikoval, že venku v té závěji zabloudil a nemohl najít vchod do jeskyně. Sylvie se nad ním slitovala a přitulila ho na svou hruď, která sálala teplem. Čuhelák se přivinul a okamžitě začal tát. To se však nezdálo Lukovi, který se začal okamžitě dožadovat téhož. Otravoval tak dlouho, až Julia svolila. Všem bylo krásně a Sylvie si v duchu říkala: “To jsem netušila, že sauna je tak příjemná záležitost, to musíme pro úspěch někdy zopakovat.” Ovšem jen do chvíle, než zjistila, že jí Čuhelák rozryl celou závěj. Nadávala venku hodnou chvíli, než zjistila, že ji pozoruje nějaký potulný poustevník. Nabrala tedy kurs zpátky do Jeskyně a ječela: “Pomoc, pomoc, někdo mě šmíruje!” Ukázalo se nakonec, že to byl planý poplach. A tak lidičky, až se budete nudit, přijďte do naší sauny, zvlášť zarostlí jedinci zde budou velice vítáni :-) (Sylvie) /30.11.99/


Desátý záznam do kroniky

"Duch"

Pralidé si v jeskyňce rádi hrají. Žádná špatnost jim není cizí. Jedno odpoledne se opět nudili, ale
Julia, která mívá často dobré nápady, navrhla, aby šli vyvolávat duchy. A jak řekli, tak udělali. Majkl byl zvolen čestným médiem a okamžitě se ujal své funkce.

Začal shánět lojovou svíčku z mamuta, ale pak zjistil, že ji nemá čím zapálit.
„Má někdo křesadlo?“
„Já, já mám křesadlo, na,“ podává mu jej
Sylvie.
„Já mám ještě sirky,“ volá Julia.
„Jaký sirky v pravěku?“ vykřikoval akurátní majkl.
„Ale co, v pravěku je možné všechno,“ řekla mu Sylvie.

Křes, křes, do prkna, kdes to měla, je to nějaký vlhký, je to kulatej krápník, nestydo,“ hartusil na Sylvii majkl.
„Náhodou, před chvíli jsem si s tím zapálila cigárko,“ opáčila Sylvie.
„Nebyl to doutníček, Sylvi?“ ptal se majkl.
Julia mezitím, co se ti dva dohadovali, zamkla.
Majkl začal: „Uděláme kruh z rukou, každý se dotkne svojíma palcema (fuj to slovo) a malíčkama souseda.“
Všichni to udělali a za chvíli se od Julia ozvalo: „říkal jsi ruce na stolek, tak je tam nechej!“
Načež pokračovala: „Asi mi smíchy zaskočí!“
„To neva,“ odpověděla Sylvie, „dám ti umělé dýchání“.
„Myslím, že bude stačit pořádná rána do zad,“ řekla Juli.
A tak seděli a snažili se ukončit přípravy. Sylvie ještě několikrát majkla napomínala, aby ty ruce nechal na desce stolu a nešátral po přítomných pradámách, ale veškeré napomínání se míjelo s účinkem. Majkl nařídil nekouřit. Julia vznesla dotaz, kolik vlastně rukou má majkl, a podezřele navrhovala jít to spočítat. Když to slyšel majkl, raději odložil svých několik protéz dobrovolně a sám. Nakonec se všichni nemohli shodnout, koho že to vlastně budou vyvolávat. Julia navrhla Luku, ale ostatní to zamítli, protože se vyvolávají duchové, a Luka ještě po smrti není. To musela uznat i Julia. Nakonec se dohodli, že zkusí Luxe, který nedávno zesnul, tudíž by mohl mít ještě čerstvé informace a neotřelé pohledy na věc. V tom mezi ně dorazila Mirka zvaná ještěrka a hned se hrnula ke stolu, že chce také do party. Vzali ji mezi sebe, ale přísný a hygieny dbalý majkl ji nejprve poslal umýt ruce, ačkoli Julia vykřikovala, že Mirka má ruce čisté. Ovšem za chvíli se úlisně ptal Mirky: „Jéje, to jsou maličký prstíčky, je už ti vůbec patnáct?“
Sylvie mezitím řičela, že umírá smíchy. Sadistická Julia hned šeptem sdělovala majklovi, že pak spolu Sylvii mohou pitvat, což dotyčné přivodilo malý záchvat padoucnice.
Konečně tedy začali, Sylvie si sice ještě stěžovala, že ji brní ruka, jak ji majkl mačká, ale pak nastalo ticho. „Tak klííííd. soustředíme se na to, přivolat pana Luxe ... kdo neví, o koho jde, ať to řekne hned,“ hlaholil majkl. Nastala chvíle napjatého ticha a všichni čekali, co se bude dít. „Auvajs,“ zařvala do ticha Sylva, „zas mi rupla guma u gatí, vydržte chvíli, než najdu nějakou sichrhajsku!“ Po chvíli šustění a funění zařval teď už rozdurděný majkl: „Je tu ještě někdo, kdo má problémy s gumou????“ Ani nedutali. Majkl začal ducha vyvolávat, jenže Mirka rozptylovala Sylvii, protože si neustále houpala pod stolem nohou. Sylvie ji tedy okřikla, ale majkl na Mirkuještěrku dělal oči, ať si tou nohou houpe krapet výš. Mirka řekla: „tak se sakra dohodněte.“ V tu chvíli mezi ně přišel duch, vstoupil do majkla a začal na ně mluvit. Prohlásil nejprve, aby na majkla nikdo nemluvil, neboť nyní funguje jako médium. Pak mu všichni mohli klást otázky. Duchapřítomná Sylvie se optala, jestli je ve vládě hodně blbců, ale duch na to nějak nereagoval, Sylvie ho ihned začala podezírat, že neumí počítat víc jak do deseti. Julii se zamžily oči a mirkaještěrka se začala bát. Duch si nejprve stěžoval, že mu zvoní v uchu, asi po včerejší pohřební ceremonii, a pak se rozčiloval, že se někdo nesoustředí, že prý všechno vidí nějak rozmazaně. Holt asi pijou i duchové.
V tomto okamžiku dorazil Sel a byl vtažen do kruhu a okřiknut, aby nerušil. Sel nejdřív kontroval prohlášením, že tu někdo vypouští duchy, ale posléze pochopil a zapojil se. Duch se zrovna vzpamatoval a prohlásil, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží .... až všichni pomřou, bude to dobrá vláda. Tento bonmot ocenili všichni. Sel se nenápadně začal seznamovat s mirkouještěrkou a Sylvie je závistivě okřikovala. Pak se opět nikdo neměl k otázkám a Sylvie se tedy zeptala ducha, jestli ji majkl miluje aspoň trochu. Duch odvětil, že ano, tím svým způsobem ji miluje. Sylva byla šťastná a na chvíli byl od ní pokoj. Mezitím však duch zpozoroval, co Sel zamýšlí s mirkou a začal ho peskovat. Načež Sel v sebeobraně napadl Sylvii, že soukromé dotazy na ducha jsou zakázané. Sylvie opáčila, že to dělá proto, aby z toho také něco měla. Duch Selovi řekl, že vidí všechno, že nic není soukromí a nazval ho hříšníkem. To se zase hodilo do krámu Julii, která ducha přemlouvala, aby jí řekl všechno, co na Sela ví.
Pak duch Julii sáhodlouze vysvětloval, že její vláda se mu nelíbí, protože je matriarchát a posloucháme ženskou. Sylvie se smála, až jí tekly slzy a musela si od Juli vypůjčit velkou utěrku, protože jí došly kapesníky. Prostořeký Sel se ducha optal, jestli náhodou není vysavač. Duch mu na to řekl, že tento vtip už několikrát slyšel, ale že se nemůže smát, protože je jenom duch. Sylvie se probrala ze záchvatu a ptala se znovu ducha, jestli jí náhodou Nadefšecko nezahýbá. Duch se Sylvie ptal: „Jseš si jistá, že to opravdu chceš vědět?“ Sylvie raději nechtěla. V té chvíli vyšlo najevo, že majkl i coby médium šátrá pod stolem a právě si položil ruku na Juliino kolínko. Všichni se divili, jak čilé médium mají.
Pak ovšem divoký majkl popálil Sylvii svíčkou, na zadečku, bolestivě a zákeřně. Na médium byl opravdu čiperný. Celá seance se začala zvrhávat na něco úplně odlišného od toho, co se původně mělo dít. Sylvie se Selem si šeptali do ucha, majkl osahával Julii nohy. Mirka se ducha optala, jestli mu tam není smutno. Duch oznámil, že není, protože tam má andělky, pročež byl Sylvií nazván sexistou. Julia začala majkla budit a chtěla celou seanci ukončit. Buď už měla dost ducha nebo majkla, to se neví dodnes. Ovšem nezaujatý pozorovatel soudí, že spíše potřebovala majkla při smyslech, neboť jeho ruka dále setrvávala na jejím oblém koleni. Majkl se po probuzení choval jako by si vůbec nic nepamatoval. Ale je to podezřelé, protože Sylviin spálený zadeček pofoukal a Julii kolínko pochválil také.
(Sylvie) /3.12.99/


3.11.1999 
Už jsem se bál, že se sem ani nedostanu. Ale zadařilo se a jedem dál. Dlužím poděkování
Mixovi. Přeci jen se dostal k tomu a napsal něco z historického období jeskyně. Pamětníků ubývá a těch ochotných něco napsat je ještě méně.
Ovšem Kdo si zaslouží velkou pochvalu je
Sylvie. Fakt moc dík! Někdo takový tady už začínal chybět. Jen se Sylvie prosím nevzdávej a piš dál. Někdo to hold vždy musí odnést ;-).
Pravda ne se vším bych souhlasil (speciálně poznámky týkající se
Sela, takový on přeci není ;-)))), ale jinak je dobré zachytit zajímavé okamžiky našeho života. Tak a další věc obsah kroniky narůstá a je potřeba vše trochu zpřehlednit. Takže se veřejně zavazuji k práci veřejně prospěšné. Moc se mi nechce určovat termín. Víte, jak to chodí. Ale dobrá do konce roku bych to mohl zvládnout. Taky došlo k několika změnám, které je potřeba zaznamenat. No trochu se mi v hlavě něco rýsuje, tak se mi to snad povede hodit na web. Zatím čile pište a nenechávejte vše na naší milé Sylvii :-).   (Sel)


aktualizováno: 3.12.99
superwebmaster:
Sel
(Sel)


sel@seznam.cz



Nejsme na Zemi sami!

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *