Nedalo mi, abych nevyužil možností, které poskytuje tato kronika, a nezaznamenal do ní některé události, které již skoro upadly v zapomnění. Nakonec snad právě od toho tady tahle instituce je. Je pravda, že se tak stává hlavně díky pobízení Juli, ale hlavně že jsem se konečně dostal k psaní.

Jeskyně jako jeden z nejstarších útulků chatu Atlasu, byl velice málo navštěvován. Snad její náhodní návštěvníci nedokázali ocenit její pohodu a krásu, nebo nedorostli toho pravého chatařského zanícení (nespojovat se zanícenou patou, nebo jiným neduhem). Jeskyní prošlo mnoho pralidí a tak jak to už v životě chodí, někteří zůstali déle a někteří jen tak proběhli. Ještě před tím osudným přelomem v její historii, se zde formovaly různé skupinky, které spojoval společný zájem. ( některé i společnější ). Nedá mi nepřipomenout některé postavy, které zde zanechali své stopy, které jistě nenechají klidně spát budoucí archeology a historiky.

Tak tedy například Slezinka, svádějící věčné boje s  žíznící Faedrou, nebo kamarádem Boyem , který na ni prozrazoval zajímavé pikantnosti, ale nikdy na ni nedal dopustit. Alfa, která sváděla psychologickou řež se svým šéfem a sem se chodila uklidnit a nabrat novou inspiraci pro další klání. Plha, který nás obveseloval svými trefnými poznámkami ( mimochodem některé přiváděl k zoufalství ). Hujer, který však stále nosil jen švestky a nikdy se nedal zlomit na jiné ovoce . Rici, věčný to dobyvatel dívčích srdcí v kteroukoliv denní i noční dobu. Mistrně kličkující mezi rozezlenými obětmi, když to prasklo. Nesmím zapomenout ani na věčně se smějící Jáju, Jadie a Joea Kolaloku. Bylo jich mnoho a nelze je vyjmenovat všechny, jednak by se to sem nevešlo a hlavně pamětníci vědí a historici si to zjistí.

Prvním spolkem který učinil jeskyni obyvatelnou a vytvořil tak prazáklady současného společenství byl spolek Chatlas. Vzhledem k tomu, že vznikl hlavně z důvodu konání srazu na Kladně u Riciho, vytvořil jakousi kostru (mimochodem značně ohlodanou) prvního uskupení, které se řídilo stanovami. (stanovy tudíž jak je patrno, nejsou výsadou modernější doby a spolků poznamenaných zatížením k specifickým barvám, jak se nám v budoucnu budou snažit namluvit) Pravda, stanovy nebyly právě nejdokonalejší, ale člověk se taky nerodí s diplomem atomového fyzika. Tento spolek se sešel vlastně na dvou srazech a musím říci, že se o nich mluvilo ještě dlouho. Někteří účastníci je budou jistě pamatovat. Dokonce vznikla jakási fotodokumentace, ale vzhledem k jejímu charakteru bych se o ní nerad šířil. Po druhém srazu , aktivita některých návštěvníků opadla až se mimo některých skalních přívrženců společenství rozpadlo úplně. Pro některé jedince ztratil virtuální život své kouzlo (setkáním s realitou) , jiní změnili zaměstnání a tudíž byli bez netu a u některých došla trpělivost jejich šéfům, při setkání s realitou telefonních poplatků ve srovnání s pracovními výkony. No a někteří se proflákli natolik, že nemohli vychutnávat slasti mlžení a tak pro ně chat ztratil to pravé kouzlo. Ale jak už to v životě chodí, běh dějin se nedá zastavit. Zabydlenou a již částečně zkulturněnou jeskyni objevili noví a noví přistěhovalci, kteří již byli znaveni surfováním po věčně zaheslovaných erotických stránkách, znaveni proklikávánímse všudypřítomnými reklamními bannery a ostatním sajrajtem jinak krásného virtuálního světa. Záhy pochopili, že se jim naskýtá jedinečná možnost poklábost se stejně postiženými lidmi bez ohledu na vnější vlivy. ( déšť, slunce, naštvanej šéf, nespokojená manželka či přítelkyně, protivnej profesor, nebo jen spořivý rodič) . A tak se začala psát novodobá historie této jeskyně o které pohovořím zase příště ……. praprahoj pralidičkové MIX /11.10.99/

I v pravěku se lidé občas nudí, a tak se jednou stalo, že si vymysleli saunu. Osvěžovala tělo, oblažovala duši, co se sexuálních oblastí týče, i tam zasahovala svými blahodárnými účinky. Přišla na to nakonec i Sylvie, která se těmto požitkům dlouho bránila, protože si ve své naivitě myslela, že je to něco jako očkování proti moskytům, jak praví klasik.

Jednoho dne se Sylvie příšerně nudila, stýskalo se jí po Papu, která v té době slehla, zmožena chorobou, chyběl jí ttom, který momentálně proháněl místní krásky někde v Thajsku, a také majkl, jenž zcela určitě někde tlachal s půvabnými pacientkami a na Sylvii si ani nevzpomněl. Zašla tedy do Jeskyně, kde potkala po dlouhé době Čuheláka. Její radost neznala mezí! Konečně někdo, s kým se nebude nudit. Navrhla mu tedy, že by mohli spolu zajít do sauny. Čuhelák nadšeně souhlasil a vyrazil shánět dřevo. Sylvie zatím připravila velké kameny, vodu a natrhala březové metly. Brzy se v jeskyňce útulně pářilo. “Ta levá závěj je moje Čuheláku,” pravila Sylvie. Až se půjdu ochladit, ne aby jsi se mi v ní vyválel! Víš, jak jsem čistotná! Čuhelák něco zamrmlal. V tom do Jeskyňky dorazila také Julia. “Jdeš akorát,” volala Sylva. “Pojď s námi do sauny.” A Julia šla. Obě si sedly až na horní lavici, aby nachytaly co nejvíce tepla, a Čuhelák je zatím po očku pozoroval. Sylvie pak nabídla všem něco k pití a čilá Julia už hledala březové metly. “Jsou čerstvé Sylvi?” ptala se. “No jasně, sama jsem je trhala,” opáčila Sylva a nenápadně otáčela hlavu po Čuhelákovi, který byl slibně zarostlý. V tom dorazil do Jeskyně také Luka. “Jdeš akorát, Luku,” vřískala nadšeně Sylvie. “Pojď mezi nás,” zvala ho Julia. Obě čekaly, co na to Luka. Julia mu povídá: “Luku, hlavně si nezapomeň sundat ten hubertus!” Luka se na sebe bezradně podíval a pravil: “Ale to není hubertus, to jsem tak zarostlý.” Obě dámy zdřevěněly úžasem, jakto, že si toho nevšimly dřív? Tak dlouho se snaží z něj ten hnusný kabát dostat dolů, a ona je to zatím srst! Obě litovaly, že si toho nevšimly dříve, o co všechno byly připraveny! Zvlášť když Lukovi vlivem páry srst zplihla a ony spatřily..... Obě vydechly úžasem.

Čuhelák se na to nemohl dívat a raději prohlásil, že se jde ochladit do závěje. Luka se uhnízdil mezi Sylvií a Julií a vypadalo to, že se mu tam náramně líbí. Nezávazně spolu laškovali. Najednou se vrátil zmrzlý Čuhelák, jektal zuby a vykřikoval, že venku v té závěji zabloudil a nemohl najít vchod do jeskyně. Sylvie se nad ním slitovala a přitulila ho na svou hruď, která sálala teplem. Čuhelák se přivinul a okamžitě začal tát. To se však nezdálo Lukovi, který se začal okamžitě dožadovat téhož. Otravoval tak dlouho, až Julia svolila. Všem bylo krásně a Sylvie si v duchu říkala: “To jsem netušila, že sauna je tak příjemná záležitost, to musíme pro úspěch někdy zopakovat.” Ovšem jen do chvíle, než zjistila, že jí Čuhelák rozryl celou závěj. Nadávala venku hodnou chvíli, než zjistila, že ji pozoruje nějaký potulný poustevník. Nabrala tedy kurs zpátky do Jeskyně a ječela: “Pomoc, pomoc, někdo mě šmíruje!” Ukázalo se nakonec, že to byl planý poplach. A tak lidičky, až se budete nudit, přijďte do naší sauny, zvlášť zarostlí jedinci zde budou velice vítáni :-) (Sylvie) /30.11.99/

"Duch"

Pralidé si v jeskyňce rádi hrají. Žádná špatnost jim není cizí. Jedno odpoledne se opět nudili, ale Julia, která mívá často dobré nápady, navrhla, aby šli vyvolávat duchy. A jak řekli, tak udělali. Majkl byl zvolen čestným médiem a okamžitě se ujal své funkce.

Začal shánět lojovou svíčku z mamuta, ale pak zjistil, že ji nemá čím zapálit. „Má někdo křesadlo?“ „Já, já mám křesadlo, na,“ podává mu jej Sylvie. „Já mám ještě sirky,“ volá Julia. „Jaký sirky v pravěku?“ vykřikoval akurátní majkl. „Ale co, v pravěku je možné všechno,“ řekla mu Sylvie.

Křes, křes, do prkna, kdes to měla, je to nějaký vlhký, je to kulatej krápník, nestydo,“ hartusil na Sylvii majkl.
„Náhodou, před chvíli jsem si s tím zapálila cigárko,“ opáčila Sylvie.
„Nebyl to doutníček, Sylvi?“ ptal se majkl.
Julia mezitím, co se ti dva dohadovali, zamkla.
Majkl začal: „Uděláme kruh z rukou, každý se dotkne svojíma palcema (fuj to slovo) a malíčkama souseda.“
Všichni to udělali a za chvíli se od Julia ozvalo: „říkal jsi ruce na stolek, tak je tam nechej!“
Načež pokračovala: „Asi mi smíchy zaskočí!“
„To neva,“ odpověděla Sylvie, „dám ti umělé dýchání“.
„Myslím, že bude stačit pořádná rána do zad,“ řekla Juli.
A tak seděli a snažili se ukončit přípravy. Sylvie ještě několikrát majkla napomínala, aby ty ruce nechal na desce stolu a nešátral po přítomných pradámách, ale veškeré napomínání se míjelo s účinkem. Majkl nařídil nekouřit. Julia vznesla dotaz, kolik vlastně rukou má majkl, a podezřele navrhovala jít to spočítat. Když to slyšel majkl, raději odložil svých několik protéz dobrovolně a sám. Nakonec se všichni nemohli shodnout, koho že to vlastně budou vyvolávat. Julia navrhla Luku, ale ostatní to zamítli, protože se vyvolávají duchové, a Luka ještě po smrti není. To musela uznat i Julia. Nakonec se dohodli, že zkusí Luxe, který nedávno zesnul, tudíž by mohl mít ještě čerstvé informace a neotřelé pohledy na věc. V tom mezi ně dorazila Mirka zvaná ještěrka a hned se hrnula ke stolu, že chce také do party. Vzali ji mezi sebe, ale přísný a hygieny dbalý majkl ji nejprve poslal umýt ruce, ačkoli Julia vykřikovala, že Mirka má ruce čisté. Ovšem za chvíli se úlisně ptal Mirky: „Jéje, to jsou maličký prstíčky, je už ti vůbec patnáct?“
Sylvie mezitím řičela, že umírá smíchy. Sadistická Julia hned šeptem sdělovala majklovi, že pak spolu Sylvii mohou pitvat, což dotyčné přivodilo malý záchvat padoucnice.
Konečně tedy začali, Sylvie si sice ještě stěžovala, že ji brní ruka, jak ji majkl mačká, ale pak nastalo ticho. „Tak klííííd. soustředíme se na to, přivolat pana Luxe ... kdo neví, o koho jde, ať to řekne hned,“ hlaholil majkl. Nastala chvíle napjatého ticha a všichni čekali, co se bude dít. „Auvajs,“ zařvala do ticha Sylva, „zas mi rupla guma u gatí, vydržte chvíli, než najdu nějakou sichrhajsku!“ Po chvíli šustění a funění zařval teď už rozdurděný majkl: „Je tu ještě někdo, kdo má problémy s gumou????“ Ani nedutali. Majkl začal ducha vyvolávat, jenže Mirka rozptylovala Sylvii, protože si neustále houpala pod stolem nohou. Sylvie ji tedy okřikla, ale majkl na Mirkuještěrku dělal oči, ať si tou nohou houpe krapet výš. Mirka řekla: „tak se sakra dohodněte.“ V tu chvíli mezi ně přišel duch, vstoupil do majkla a začal na ně mluvit. Prohlásil nejprve, aby na majkla nikdo nemluvil, neboť nyní funguje jako médium. Pak mu všichni mohli klást otázky. Duchapřítomná Sylvie se optala, jestli je ve vládě hodně blbců, ale duch na to nějak nereagoval, Sylvie ho ihned začala podezírat, že neumí počítat víc jak do deseti. Julii se zamžily oči a mirkaještěrka se začala bát. Duch si nejprve stěžoval, že mu zvoní v uchu, asi po včerejší pohřební ceremonii, a pak se rozčiloval, že se někdo nesoustředí, že prý všechno vidí nějak rozmazaně. Holt asi pijou i duchové.
V tomto okamžiku dorazil Sel a byl vtažen do kruhu a okřiknut, aby nerušil. Sel nejdřív kontroval prohlášením, že tu někdo vypouští duchy, ale posléze pochopil a zapojil se. Duch se zrovna vzpamatoval a prohlásil, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží .... až všichni pomřou, bude to dobrá vláda. Tento bonmot ocenili všichni. Sel se nenápadně začal seznamovat s mirkouještěrkou a Sylvie je závistivě okřikovala. Pak se opět nikdo neměl k otázkám a Sylvie se tedy zeptala ducha, jestli ji majkl miluje aspoň trochu. Duch odvětil, že ano, tím svým způsobem ji miluje. Sylva byla šťastná a na chvíli byl od ní pokoj. Mezitím však duch zpozoroval, co Sel zamýšlí s mirkou a začal ho peskovat. Načež Sel v sebeobraně napadl Sylvii, že soukromé dotazy na ducha jsou zakázané. Sylvie opáčila, že to dělá proto, aby z toho také něco měla. Duch Selovi řekl, že vidí všechno, že nic není soukromí a nazval ho hříšníkem. To se zase hodilo do krámu Julii, která ducha přemlouvala, aby jí řekl všechno, co na Sela ví.
Pak duch Julii sáhodlouze vysvětloval, že její vláda se mu nelíbí, protože je matriarchát a posloucháme ženskou. Sylvie se smála, až jí tekly slzy a musela si od Juli vypůjčit velkou utěrku, protože jí došly kapesníky. Prostořeký Sel se ducha optal, jestli náhodou není vysavač. Duch mu na to řekl, že tento vtip už několikrát slyšel, ale že se nemůže smát, protože je jenom duch. Sylvie se probrala ze záchvatu a ptala se znovu ducha, jestli jí náhodou Nadefšecko nezahýbá. Duch se Sylvie ptal: „Jseš si jistá, že to opravdu chceš vědět?“ Sylvie raději nechtěla. V té chvíli vyšlo najevo, že majkl i coby médium šátrá pod stolem a právě si položil ruku na Juliino kolínko. Všichni se divili, jak čilé médium mají.
Pak ovšem divoký majkl popálil Sylvii svíčkou, na zadečku, bolestivě a zákeřně. Na médium byl opravdu čiperný. Celá seance se začala zvrhávat na něco úplně odlišného od toho, co se původně mělo dít. Sylvie se Selem si šeptali do ucha, majkl osahával Julii nohy. Mirka se ducha optala, jestli mu tam není smutno. Duch oznámil, že není, protože tam má andělky, pročež byl Sylvií nazván sexistou. Julia začala majkla budit a chtěla celou seanci ukončit. Buď už měla dost ducha nebo majkla, to se neví dodnes. Ovšem nezaujatý pozorovatel soudí, že spíše potřebovala majkla při smyslech, neboť jeho ruka dále setrvávala na jejím oblém koleni. Majkl se po probuzení choval jako by si vůbec nic nepamatoval. Ale je to podezřelé, protože Sylviin spálený zadeček pofoukal a Julii kolínko pochválil také.
(Sylvie) /3.12.99/