Je podvečer, pomalu se zešeřívá. Černé auto se klidnou jízdou blíží k ceduli obce Ostravice. Přes zadní sklo se do zpětného zrcátka na řidičku dívá zapadající sluníčko. Oslňuje ji, ale přesto se na ně dívá. Slunce nabírá krásnou barvu, mění se a to ji fascinuje. Jede neznámou krajinou, oči zachycují kopce kolem a tamhle to….no to je Lysá hora ! Vše si postupně prohlíží, hledá první záchytný bod , který jim uvedl ŠIH.
   Papír s popisem si položila na sedačku vedle sebe. Bere jej do ruky a jedním okem čte, co jako první má hledat. Aha, železniční přejezd. Papír odkládá z5 na sedačku a volnou rukou sundává sluneční brýle z očí a dává do vlasů. Zároveň očima pátrá v krajině před sebou, až uvidí zmiňovaný přejezd. To by jeden lehce minul, pomyslí si a zatáčí autem do leva. Přes most, ano jede správně, za mostem cesta do kopce, ale…co je to ? Tady žádná taková není. Zmateně se rozhlíží . Je na křižovatce tří cest a přemýšlí, která z nich je víc do kopce…žádná :o) Ale nevzdá to, jednu si vybere a pokračuje. Cesta je úzká, po obou jejich stranách se střídají barevné domečky, chodci líně ustupují projíždějícímu autu…kde se tady vzalo ? Z takové dálky ? Jeho značka není evidentně okres Frýdek Místek :o) Řidička ovšem vidí, že tudy cesta nevede. Díky malému parkovišťátku u jednoho vjezdu k domečku auto otočí a jede z5 k mostu. Zaparkuje, aby nepřekážela . Nechce již ztrácet čas, šero postupně pohlcuje krajinu a ona ještě má něco málo před sebou. Musí dojet dřív, než noční ptáci vyletí.
   Vyloví z kabelky mobilní telefon, na který nejen v takovýchto situacích nedá dopustit ! Vytočí číslo. No u mobilů by asi víc sedělo - vymáčkne, viďte ? :-)
   „ Ahojky ŠIHi ! Asi mírně bloudím :-)“
   „ Ahojky Aší ! Tak kdepak jsi, povídej :-)“
   „ Já ani nevím, přejela jsem přejezd, jak píšeš, ale dál se to už neshoduje“ ……říká Aška do telefonku a zároveň se rozhlíží kolem sebe , aby co nejvíc věcí kolem sebe popsala a tak přiblížila ŠIHovi, kde vlastně zůstala stát. … „ Je tady mapa kraje a telefonní budka a rozcestí tří cest….“
   „ Hmm, tak to jsi odbočila moc brzy „ …odpovídá ŠIH…. „ musíš se vrátit , najeď z5 na hlavní cestu a pokračuj, jak jsi přijížděla. Až skoro za vesnicí bude velký přejezd s cinkáčkama :-) tak tam odboč do leva, nahoru a to Tě již povede přímo k nám. Za 10 minut budeš tady :-)“.
   „ Ok, díky, jdu na to J “ odpovídá Aška, odkládá telefon na sedačku, otáčí auto. V hlavě ji doznívají ŠIHova slova. On mluvil v množném čísle. Copak tam je někdo s ním ? Ještě by neměl být. Hmm….divné :-)
   Vrací se na hlavní cestu, nasměruje auto podle instrukcí a pozvolna pokračuje. Po pár set metrech skutečně vidí větší železniční přejezd, odbočí přes něj a již auto míří do kopce. Cesta je místy velmi úzká, modlí se, aby nikdo nevyjel naproti J To štěstí má. Míjí areál hotelu Montér, cesta je čím dál horší a užší. No nádhera, pomyslí si. A je ještě víc nadšená, když se o5 dostane na křižovatku dvou cest. Jedna se prostě rozpojí na dvě, obě pokračují jakoby paralelně, jen malinko jedna výš, druhá níž….a teď babo raď J. Zastavila auto. Vzala o5 do ruky papír s popisem a studovala cestu dál. Zaslechla zvuk motoru jiného auta. Vzhlédla, uviděla jak po boku jejího „čertíka“ zastavil terénní krásný auťák, vystupuje z něj skoro stejně krásný mladý muž A ptá se, zda může s něčím pomoci. No to se mi snad zdá, pomyslí si Aška. Ono ještě takoví lidé existují ?? :-)
   „ Kam se potřebujete dostat ? “….ptá se onen sympaťák.
   „ Nevím to zas tak přesně “……krčí Aška ramenama a v ruce ji při tom zašustí papír s popisem cesty. Mladík si jej všimne a požádá
   „ Mohu se podívat? :-)“
   „ Ale jistě “ podává mu Aška ochotně lejstro. Mladík ho očima přejede a se slovy souhlasu vrací
   „ Jedete dobře. Jen kousek už pokračujte , uvidíte kamennou zídku, u ní odbočka dolů do leva a jste tam :-))“…. Zářivě se na Ašku usměje a ona mu neméně zářivě oplácí šťastná, že je její pouť u konce a stále žasnoucí nad ochotou neznámého člověka. Opravdu nejsou všichni špatní :-)
   Během dvou minut dojela k areálu chatiček. Před nimi stála jedna velká. Vystoupila z auta a pomalu sestupovala k chatkám. Všude ticho, soumrak již téměř dosedl na vše kolem…..tak kde je ten ŠIH ?? Zvedla oči nad chatky a v tom uviděla mezi stromy probleskovat světlo z okna. Jak v pohádce o Perníkové chaloupce, pomyslela si s úsměvem a vydala se k obydlíčku. Na verandě se zarazila, zaslechla hlasy….okamžitě ji blesklo hlavou, co když jdu špatně, já se tady budu dobývat k úplně cizím lidem :-o J ŠIH by měl být sám, tak jaképak hlasy ?
   No ale když už jsem tady……zaklepala na dveře, stiskla kliku, vstoupila do úplně tmavé předsíňky. Před ní další dveře, ale zpod jejich prahu již prosvítalo světlo z místnosti. Zaklepala znovu a než stačila stisknout kliku, ozvalo se zevnitř…“ No jen pojď dál !! J „ Nesměle otevřela a to ji už šel naproti ŠIH s širokým úsměvem na tváři a hned u dveří uviděla sedět Korkéze a Milky !!! „ Tak to jste vy ?! “ zvolala, ale v té chvíli ji moc nerozuměli. Jen ona věděla, že se ji právě vysvětlilo to množné číslo, které ŠIH použil :-)

Takto začínal báječný víkend jednoho človíčka z jeskyňářské party :-))
A jak to pokračovalo ?…….. poslouchejte :-)

„Prom je již kousek odtud, budou tu do půl hodinky “ informoval ŠIH Ašku. Ta přikývla a zároveň se dala do prohlížení obydlíčka, kde stráví skoro 3 dny. Velká místnost, podél pravé zdi dlouhá dřevěná lavice s bytelným stolem a židlemi z druhé strany. Další stěna, přímo naproti vchodu pokračovala řadou okýnek. Dál za rohem byla obrovská tří patrová postel. Při pohledu na ni se Aška neubránila úsměvu J Něco takového ještě neviděla. U poslední nejkratší zdi stála kamínka a vedly dveře do kuchyňky. Po prohlídce a chvilce povídání se najednou rozrazily dveře a dovnitř se vhrnula velká voda Jája „ Jéééé, já jim to říkala, že je to tady, že máme jet dolů a Prom nechtěl a já řekla, že se půjdu podívat a pravdu jsem měla já !!! já to věděla……“ spustila na nás okamžitou kulometnou palbu slovíček J)) No jak to umí jen Jája :-)
   „ Ašíííí ahojkííííí “…..
   „ Jájinkooooo nazdáááár !! “ ……a už se ty dvě bouřlivě vítaly, podobného přivítání se dostalo i ostatním přítomným….ale jen podobného :-))) Korky s Milky šli naproti Promovi, aby již nebloudil no a tak byli za chvíli již všichni pod střechou. Hladoví, žízniví, uondaní z cesty, ale….pomalu se jim ten úsměv vracel. V kamnech hořel ohýnek, teploučko se linulo po místnosti , za chvíli se obložil stůl jídlem a pitím….opravdu co kdo chtěl. Sýry, salámy, pomazánky, chleby, řízky, buchty, rolády, čajíčky, kafíčka…..no mnoho, mnoho na výběr :-) A doprostřed toho postavil Prom bednu šampaňského :-) Měl nedávno narozeniny, tak proto.
   To byla hostina, co říkáte ?! :-) Spát šli pozdě. Někteří méně pozdě, někteří více pozdě a někteří…no hooodně pozdě :-)) , že Ospi ? :-)
   Někdy nad ránem je trochu probral budík na Korkyho mobilu. Korky zřejmě nechtěl zmeškat ranní kuropění, nevím, ale zůstalo záhadou, kde by tam toho kohouta hledal :-)) Asi to sám uznal, páč on jediný spal dál :-) Ostatní byli natvrdo probuzení telefonátem Magdona. Přijel vláčkem a žádal si vysvětlení cesty, taky trošku zabloudil….zvonění mobilu nebylo tak strašné, jako ta hlásná trouba, v podobě ŠIHa, která do něj mluvila. To se zákonitě musel probrat i mrtvý natož Korky :-)))
   Magdon přivezl kousek sluníčka. Dralo se mezi holýma větvema stromů, Magdon se dral do kopce ke srubu. Slušný stoupák :-) Po přebohaté snídani se vypravili ven. Zvolili mírné stoupání a pak prudší návrat. Počasí se pokazilo. Nepršelo, jen sluníčko se schovala dočista do čista a poslalo mlhu. ŠIH s tím počítal, znalec prostředí a měl připravené červené klubíčko. Tím je hezky přivázal k sobě, jako holky z naší školky a tak měl jistotu, že kolik lidí ze srubu odvedl, tolik jich tam i přivede :-)) Velká škoda, že nebyly vidět ty krásné kopce kolem. Mlha vše překazila. No nic, poradili si. Narazili někde uprostřed nedotčené přírody na chaloupku, ve které byli na pocestné připraveni. Dali si zelňačku, bramborové placky, pívo…. A vodu a colu :-))
   „Domů“ do srubu se dostali s přibývajicím šerem. Přitopilo se, bylo útulno až milo. Kytaráci se chopili svých nástrojů…./ je Vám ale jasné, že bez tradičního přemlouvání to již nejde .-)))/ a jali se hráti. Magdon se chopil kamery a jal se zdokumentovávati J ŠIH jako velitel kuchyně dal péci již připravené, naložené masko a musí se říct, že se mu nálev obzvlášť povedl :-) Sladké domácí výrobky byly taky. ŠIH upekl doma, Aška v Albertu, Jája u kravičky Milky a Ospalka ? Tak ta tentokrát Ašce dortík nepřivezla…že by Aška nezasloužila ?…no to je blbost, co ?? :-))) Ne ne, Ospi by přivezla, ale měla určen limit zavazadel do auta, co vyhlásil Prométheus, no a hold se tam vedle řízků dortík již nevešel :-)
   Večer jim uběhl ve veselí, Korky vyprávěl veselé příhody s revizorama v metru při své občasné návštěvě matičky Prahy J) Když až před tváří revizora zjistil, že nemá platnou jízdenku, šlehla vzduchem rada…
   „ Ani si nezapalujte, budeme utíkat ! “ :-)))))))
   No bříška je bolela nejen z přecpání :-) Spát šli zase nějak později, ale už méně později, než minulou noc . Zato se vstávalo dřív. Nebo se to jen zdálo ? Jisté je, že ranní ptáčata Magdon a Ospalka záviděli ostatním spáčům zdravé bezvědomí a n e n á p a d n ě a p o t i c h u něco kutili v kuchyňce. I tak ospalci hráli velmi úspěšně mrtvé brouky a když už to vypadalo na Oskara za herecký výkon, přišla Ospi až k jejich bidlu a zařvala…
   „Tak tady se jako nebude vstávat nebo cooo ?? “ :-))) To musíte uznat, že na tak přímou otázku již reagovat museli. Ale zas ta ptáčata nachystala snídani, tak jim odpustili :-) Na oběd dali péct kuřátka a vydali se ven kouknout, jak se sluníčko chce předvést. Šlo mu to, jen mělo den zpoždění. Prom napráskal několik společných fotek. Přežili to, až na Ospi, která málem při zaujímání pozice koulela sudy dolů a Magdona, který nevím, jak doma vysvětlil ta zelená kolena…co Magdone ?? .-))) Jájinka za to vždy věděla kam se postavit a Korky svým širákem sem tam maskoval milky. Jinak fakt v poho :-)
   Doba odjezdu nastala. Rozloučili se s Promem, Jájou a Ospalkou. Odjížděli autem jako první. Aška pak brala dolů do údolí Korkyho k vláčku a ŠIH se postaral o milky a Magdona zase k jinému vláčku.
   Takto skončilo další setkání a bylo jim jen moc líto, že nepřijela Píďalka a Sel. Rodinná událost jim jako černé kočka přes cestu přeběhla a znemožnila návštěvu Moravy. Škoda. Byli však myšlenkama s nima a pak i díky vymoženosti SMS zpráv z mobilu….co Ty na to Sele ? :-)

Ale uvidí se zase………..a brzy …….. to si slíbili :-)

Aška

PSssss:   Hmmm :-( co nadělám. Důležité je, že jste se bavili a já se jistě dostanu na další sraz. Hold hvězdy tentokrat nebyli příznivé. Ovšem mě se jen tak nezbavíte ;-)! Mimochodem co práce??? Měli jste jisté úkoly tak očekávám hlášení o splnění! ;-))) A nyní již vzhůru dolu!

Sel