Motto:

 

"Ve jménu sira Bublaniny, dítky, vpřééééééd !!!!!!"

 

 - válečný pokřik šéfredaktora (pův.ispektor Famfule, Žižkovská policie) -

 Obsah: [z5Hlavnístránka ]

  Slovo šéfredaktora
  Hovory k sobě (Rozhovor se šéfredaktorem)
  Píďalčiny postuláty a Bodieho teorém (základy filosofie)
  Poustevník v okolí jeskyně
  Nové směry ve zdobení poprsí
  Rok - 2000 a možné důsledky (Harley)
  Zrození nových literárních žánrů
  Bankovní lupička vzpomíná ( Sněhulka)
  Ze společnosti (Píďalka )
  Otevřený rozhovor za zavřenými dveřmi (Píďalka )
  Rady mladým hospodyňkám (recepty, vaření)
  Když nevíš jak dál - obrať se na AZZ (rady)
  Pohádka - Tora
  První sraz - náš reportér byl při tom (Jiřík)
  Hledají se (inzerce redakce)
  Našli se (výsledky inzerce redakce)
  Adresa redakce

Slovo šéfredaktora [z5Obsah]

.Minulé vydání Jeskynních Listů bylo náročné jak pro redakci, ta i pro čtenáře. Vzhledem k tomu, že díky razantnímu zákroku bylo nebezpečí eliminováno, je toto vydání orientováno spíše oddechově. Proto i já se omezím na stručné přání všeho nejlepšího do dalšího týdne a přeji Vám dobrou chuť k Vašemu oblíbenému pondělnímu nápoji.

Hovory k sobě [z5Obsah]

Zakladatel těchto Listů se ptá sám sebe, protože nejlépe ví, co chce čtenářům říci. Odpadá tak zdržování s výmluvami, autorizací, korekturami a podobně. .
Pro snazší orientaci jsou otázky a odpovědi označeny odpovídajícími písmeny, O pro otázku a oproti tomu O pro odpověď.

O: Co říkáte zvětšujícímu se počtu reportérů a přispěvatelů? .
O:
To odpovídá zásadě, kterou uvádíme v inzertní části, totiž že "Jak si budeme dnes psát, tak si budeme zítra číst!". A pak, každý reportér má nějaké známé, kteří mají přístup na Inet a může se tím zvyšovat sledovanost.

O : Někteří lidé si Vaše Listy tisknou a čtou je mimo Inet. Co tomuhle říkáte?
O:
Má to vliv na sledovanost. Tu máme zpracovanou, ale z časových důvodů ji ještě nebylo možné zprovoznit. Zdržení způsobilo vytváření části, informující o členech redakčního týmu, ktré vzhledem k mým znalostem HTML působilo dojmem pochodu minovým polem.Ale Mobilní pěšák se nevzdává. A tisknutí? Pane redaktore, pokud někomu stojí za to si Jeskynní Listy tisknout, tak nám, a myslím že mohu mluvit za všechny z redakce, stojí za to je psát. Listy jsou vytvářeny tak, aby umožňovaly tisknutí jednoduchým způsobem. Ostatně, já si je tisknu také.

O: Jaké máte plány do budoucna? Můžete se o nich zmínit?
O:
Řadu. Dalším z hesel Jeskynních Listů je "Něco se chystá". Ale mluvit o nich by bylo předčasné. Zatím naše Listy splnily to, co slíbily. Něco snad přeci. Články, které budou považovány za zvlášť důležité, budou podle tématu zařazovány do specializovaných příloh, které umožní snadnější vyhledávání.

Píďalčiny postuláty a Bodieho teorém [z5Obsah]

 V minulém čísle byly otištěny Píďalčiny postuláty a Bodieho teorém jako základ jeskynní víry, světového názoru a filosofie. Byly míněny jako výzva k jejich propracování, rozšíření případně vytvoření dalších základních kamenů našich názorů.
Vzhledem k tomu, že nebyly ani napadeny ani schváleny, jsou z hlediska Jeskynních Listů až do dalšího považovány za p
latné.

Poustevník v okolí jeskyně [z5Obsah]

 Naše redakce zaznamenala výskyt postevníka v okolí. Jmenuje se Swain a přebývá ve vlastní jeskyni na adrese http://www.tady.cz/poustevna . Tam je možné získat základní informace o jeho činnosti a záměrech. Je tam uveden i plán jeskyně s umístěním postele, takže ti(ty) které touží po meditacích za bezměsíčných nocí nebudou muset tápat. .
Za zmínku stojí jeho vzdělávací program, který má začít v pondělí. Vzhledem k tomu, že se do těchto kurzů přihlásily všechny význačné postavy Jeskyně a to včetně matriarchy
Julie, je nutné tyto kurzy považovat za oficiální základ vzdělání.

Nové směry ve zdobení poprsí [z5Obsah]

Jeden z našich pravidelných čtenářů nás informoval o nových trendech ve zdobení poprsí. Navštívili jsme proto módní salón, ve kterém tento směr vznikl. Na uvedené adrese se nacházel podnik, specializující se na tetování. Po krátkém rozhovoru se spolumajitelem jsme se přesvědčili, že jsme skutečně na správné adrese.
Mohl byste v krátkosti popsat princip tohoto směru?
Rozdíl vidíte na obrázcích. Poprsí na horním obrázku neobsahuje žádné další informace a po čase musí nutně zevšednět. Dolní obrázek ukazuje ňadra, upravená podle zásad našeho směru. Rozdíl je patrný na první pohled. I když zde se nejedná o typický případ. Partner zákaznice velmi špatně vidí a brýle občas překážejí. Proto si zákaznice přála takové provedení, které by i
on viděl pouhým okem.
Můžete nám prozradit, jak tento směr vlastně vznikl? Myslíme tím, jak vznikl v době, kdy je tetování, piercing a řada dalších možností běžně dostupná?
Jedná se o něco zcela nového. Předtím používané metody sloužily pouze k okrase. To, co dnes rozhoduje jsou informace a ty v těchto směrech obsaženy nebyly. Krátký vytetovaný vzkaz "Navždy Tvá!", "Semper Fidelis" nemá v zásadě žádnou užitnou hodnotu.
Tento směr vznikl jednoho dne, kdy jsem se v práci připravoval na výlet do hor. Jedna z
našich pravidelných návštěvnic listovala mými mapami, kde ji zaujaly hory, na kterých byly zakresleny vrstevnice. Chtěla vysvětlit, o co se jedná. Stáli jsme blízko sebe a oběma nám padl pohled na její hrudník. Byl to zkrátka jeden z těch okamžiků, kdy jsou slova zbytečná a všechno je jasné. Ale byl to jen počátek. Jako ve všem.
Chcete říci, že svým zákaznicím tetujete na ňadra vrstevnice? Jsou nějaké omezující podmínky ze strany zákaznic?
Přesně tak. Změříme převýšení, podle skutečného tvaru poprsí vytvoříme síť vrstevnic, kterou potom tetováním přeneseme na pokožku. Z praktického hlediska je několik omezujících podmínek. Zákaznice nesmí být lechtivá, nesmí mít kašel a
musí to brát pouze jako tetování. Jen chvilkové zekolísání v některém z uvedených předmětů může zničit práci, která u některých zákaznic může trvat i řadu dní. Dalo by se říci, že nejlepší zákaznice je mrtvá, ale ta vám zase nezaplatí, že?
To byly ovšem jenom počátky. Co následovalo potom?
Pohledem na mapu zjistíte, že zdaleka neobsahuje pouze vrstevnice. Po vytvoření základního
vrstevnicového systému vytváříme spolu se zákaznicemi systém turistických tras. Příklad je opět uveden na spodním obrázku. Levá, červená, trasa je spíše povlovnější, ale zato delší. Pravá modrá trasa jde přímo k vrcholu a je tedy vhodnější pro fyzicky zdatnější jedince. Zde se požadavky liší velmi individuálně a to jak podle požadavků zákaznice, tak i s ohledem na zdravotní stav jejího partnera. Například je-li muž kardiak, snažíme se vyhnout příliš prudkému stoupání, zadáváme hodně odpočinkových míst apod. Některé ženy, které mají raději mladší partnery, požadují vytetování poznávací a naučné stezky. Jedna z těchto zákaznic prohlásila rovnou "Nějak se to ten trouba naučit musí!"
Ale to z hlediska informatiky není zdaleka všechno, že?
To skutečně není. Jak jistě víte, údale o běžných turistických trasách ne nacházejí na rozcestnících. My vytváříme něco podobného. Standardně vytváříme jeden rozcestník nad
ňadry a druhý pod ňadry, aby partner (ale i případně partnerka) zbytečně netápali. Okolo každého ňadra pak vedou značky, které každého spolehlivě zavedou k jednomu nebo druhému rozcestníku. Údaje na rozcestnících jsou velmi individuální. Některé zákaznice požadují udání délky každé trasy, jiné, podobně jako na horách, požadují zadání doby, jakou má cesta po té které stezce trvat. Profesionálky pak zadávají přímo ceny jednotlivých cest, případně skupinové slevy.
Je něco, co netetujete rád?
Jsem profesionál, takže pocity mne nemohou ovlivňovat. Ale pamatuji se na zákaznici s překrásnými ňadry, která si okolo nich nechala vytetovat cedule s nápisy "Vstup přísně zakázán!" Příslušnice armádní ženijní jednotky si nechala okolo ňader vytetovat nápisy "Pozor, zaminováno!". Ale to byl specifický případ, kdy byla pomocí pierci
ngu implantována i stříbrná napodobenina ostnatého drátu. Přinesla si i předem připravené výbušné nálože pro implantaci pod kůži. Ale vzhledem k celosvětovému trendu zákazu pozemních min jsme to pochopitelně neprovedli.
Dá se tento módní směr použít i u mužů?
To je specializace mé obchodní partnerky. Běžně dochází u mužů při tetování k takovým změnám vrstevnicového systému, že je seriózni práce vyloučena. Alespoň u mne. Ona to nějak zvládá. Buhužel s ní v současné době nemůžete mluvit. Je na služební cestě u jednoho zákazníka, který požadoval velice podrobnou a tudíž časově velice náročnou soustavu vrstevnic.
Myslíte, že tento směr bude mít pozitivní vliv na partnerské vztahy? .
Nepochybně. Představte si společně trávené chvíle u mapy a plánování tras výletů. Podívej te se na Mount Everest. Je jediný a na vrcholu už byla spousta lidí. Ale stále se zkoušejí nové trasy, prvovýstupy, výstupy bez kyslíku apod. Zde záleží na fantazii každého. A fyzické kondici, pochopitelně.

Rok - 2000 a možné důsledky [z5Obsah {- Harley -}

 

 Ano již je to tu! Přiblížil se okamžik, kdy na našich kamenných kalendářích obrátíme kamennou destičku a na ní bude nový letopočet! Ano už je to tak, lomí se tisíciletí a už nebudeme počítat rok 2000 před naším letopočtem, ale 1999 před naším letopočtem!
Výzkumní pracovníci pratýmu zjišťují které oblasti našeho ž
ivota tento přelom tisíciletí nejvíce zasáhne. Je ohrožena dodávka tepla do jeskyně. U plynu toto nebezpečí nehrozí, neboť ten si vyrábí každý sám pod kožešinou. Další oblastí postiženou přechodem tisíciletí je šamanství, kde se kouzla a čáry používaly a používají pouze se starým letopočtem. Proto varujeme! Veškerá kouzla a šamanské zaříkávadla 1.1. zopakujte, aby se jejich účinek mohl projevit i nastálém novém tisíciletí!
Každý, kdo má doma kamenný kalendář, přinese jej k povinné kontrole, zda je prakompat
ibilní s nastupujícím rokem.
Zajímavé by bylo zjistit jak si s přechodem tisíciletí poradí 2000 po našem letopočtu...

Zrození nových literárních žánrů [z5Obsah

V poslední době začínají Jeskynní Listy plnit i nezanedbatelnou roli v kultuře rodu Macochů. V minulém čísle to byla první prapohádka a dnes žánr (ad "Bankovní lupička vzpomíná"), který je možné zařadit do více kategorií. Ale jeho důležitost tkví zejména v tom, že je to první zpracovaná vzpomínka na určitý okamžik jeskynního života. Předpokládám, že začlenění do historické sekce praliteratury by bylo nejvhodnější. Žádný článek, zpracovávaný jednotlivcem nemůže být objektivní, je možné že ostatní si budou něco pamatovat jinak. Žádám je proto, aby fakta upřesnili. .
Historie jeskynního lidu Machochů je uchovávána pouze vyprávěním a v paměti, která slábne. Jeskynní Listy proto

vyzývají své čtenáře a sympatizanty,

aby se pokusili jakýmkoli způsobem zaznamenat své vzpomínky na akce, rozhovory apod., které se jim zdají důležité. Tyto zápisy budou buď otišteny přímo nebo budou sloužit ke korekci již publikovaných materiálů, případně jako studijní materiál.

Bankovní lupička vzpomíná [z5Obsah {- Sněhulka -}

To bylo tak: kdysi dávno (to ještě neexistovaly tak kvalitní žulové monitory, proto vás s tím seznamuji až dnes), jsme se já se svým bratrem ttomem a kamarádem Javorem rozhodli z existenčních důvodů vyloupit prabanku. (Nebojte se, nebyla to ta ve které máte své úspory! To bychom si nedovolili!!!). Plán byl téměř dokonale vymyšlen... chlapci se měli za pomocí moderních zbraní a ruského přízvuku zmocnit peněz, a já jsem je měla čekat venku v novém rychlém elegantním voze (koupil ho Flinstoun, nebo tak nějak se ten člověk jmenoval, to ovšem pro můj příběh není podstatné), a z místa činu je odvézt. Rozdělit jsme se měli spravedlivě. Už tehdy jsme měli základní znalost matematiky a ani procenta nám nebyly zcela cizí. Jenže v té době ještě můj bratr nebyl patriarchou, a byl velmi chamtivý. Nejdříve mi chtěl vzít část mého podílu, a nakonec aby měl z lupu více, přemlouval Javora aby se mě zbavili. I přesto že mě Javor všemi silami bránil a sliboval ttomovi i svůj podíl za záchranu mého života, nebylo to nic platné. Ttom si vzpomněl na doby kdy sloužil u Mobilní pěchoty a jeho zatemnělý mozek už neznal slitování. Skoro mě připravil o život, detaily vám svěřovat nebudu, není to totiž moc ke čtení, ale v poslední chvíli jako by se probral a rozhodl se mě zachránit. Budiž mu ke cti, že mi daroval svou krev. Pak už z loupeže sešlo. Ale zase jsem naživu, což bývá ve většině případů lepší.
Vyprávěla jsem vám to jen proto aby měli všichni představu o tom kolik talentu mi ttom se svou krví přidělil. Jeskynní Listy jsou dílem týmu, ale to jen proto aby bylo možné z neúspěchu obvinit někoho jiného. Proto prosím, aby případné negativní připomínky k mému spisovatelskému umění byly adresovány na ttoma. V případě připomínek pozitivních, obracejte se klidně na mě. Pak se teprve rozhodnu zda to moje dnešní představení nebylo taky posledním. .
Vaše věrná Sněhulka (Snehulka_g@ladymail.cz )

Komentář šéfredaktora: Nemám v úmyslu zasahovat autorům do jejich článků, nicméně tento je třeba upřesnit z v souladu s požadavky, uvedenými v článku "Zrození nových žánrů". Mé sestře procenta, a zejména zvyšování jejich počtu v její prospěch, opravdu nebyla cizí. Po marné snaze o dohodu jsem Javorovi navrhl, že ji slíbíme co bude chtít s tím, že ji zastřelím v okamžiku, kdy bude přepočítávat peníze. Zdálo se mi to z hygienických důvodů výhodnější, než umlácení kladivem, navrhované sentimentálním Javorem. K tomu mne nevedla chamtivost, ale snaha řešit zdánlivě neřešitelnou situaci operativně a s přihlédnutím k tomu, že by měla zemřít šťastná. Vzhledem k tomu, že ji v závěru Javor nabídl neprůstřelnou vestu, považoval jsem za optimální tři výstřely do hlavy podle standardního armádního postupu. K žádnému slitování, ať už je to co chce, z mé strany nedošlo jednak proto, že se jedná o blízkou příbuznou a druhak proto, že se loupež neuskutečnila.
K transfůzi skutečně došlo, ale o řadu let dříve, kdy Sněhulka nerespektovala moji radu, týkající se výběru partnera pro první specifický druh mezilidské komunikace. Ale ani v tomto případě neprotestovala proti zranění, ale proti spolehlivosti partnera. .
Moje krev, jako u každého vlkodlaka, má specifické uspořádání DNA kyseliny. Běžným způsobem přenosu lykantropie bývá kousnutí. Jestli se to vztahuje i na transfůzi, tak si sestřičko spolu někdy za úplňku zalovíme. . .
Po redakční uzávěrce:
Podle vyjádření Sněhulky je způsobem přenosu i transfůze. Této problematice se budeme, vzhelem k její závažnosti, věnovat hlouběji v některém z dalších čísel.

Ze společnosti [z5Obsah

 26.08.99 - U naší oblíbené osadní veterinářky papu opět vyplula na povrch její láska ke zvířátkům. Projevilo se to tak, že si pořídila intimního přítele. Jmenuje se Kocour a ještě před tím, než mohl vypuknout skandál, že není řádným členem rodu Macochů, byl včera (25.8.) jmenovám strážcem osadních sýpek. Milenci mají tedy kromě zvířátek společný i zájem týkající se potravy. Vždyť kdo má ke správci sýpek blíž než hlavní osadní kuchařka? Doufáme, že se papu bude řídit heslem, že láska prochází žaludkem a bude láskyplně vyvařovat nejenom pro Kocoura, ale také pro všechny chataře a chatařky a při přípravě svatebního menu se jí podaří nic nepřipálit.
31.08.99
- Dovolujeme si našim čtenářům oznámit zahájení činnosti Píďalčina ranního klubu. Kdy zahajuje svoji činnost? Už v podstatě zahájit. První oficiální ranní sešlost bude 1.9. roku 1 P.M.J. (Po Matriarše Julii). Začátek je stanoven na 7 hodinu a náplní klubu je: vydatná společná snídaně, rozhovory na volné téma (např. co se komu v noci zdálo, kdo byl celou noc rušen skřeky rosomáků, kdo má před sebou den plný nepříjemných povinností atd.) a v neposlední řadě načerpání elánu, optimismu a radosti vykročit do dalšího dne. Tato setkání se vyznačují přátelskou atmosférou, přítomností obzvláště milých prachatařů, téměř absencí "zámečkování" a neustálým vyjadřováním podpory matriarchátu. Členství v klubu není podmíněno vůbec ničím, stačí se prostě dostavit. Snad jedině, přineste něco dobrého na zub!! Prozatím nejčastějšími členy klubu byli: píďalka (pochopitelně), Sel (taktéž pochopitelně), papu, ttom, účast přislíbila i Rosík a další Macošané. S helsem "Přijďte pobejt!" je to pro dnešek všechno. .
1.09.99 -
Prvního slavnostního otevření Píďalčina ranního klubu se zúčastnila spousta pralidí, přítomna byla i velebená a zbožňovaná matriarcha Julia, dostavil se dokonce i náš externí poustevník swain, prašampaňským si přiťukli i Sněhulka, Sel, Rosík, (prozatím nečlenka rodu Macochů), jana a mnozí další. K snídani se podávaly mamutí jednohubky, pterodaktylí prsíčka a spousta dalších laskomin, které si naše reportérka nebyla schopna zapamatovat. Byla totiž zaujata rozhovorem se svým snoubencem na téma: svatba a dary. Naší redakci se podařilo zjistit, že přesto, že rod Macochů oplývá velkým množstvím pralidí, snoubenci byli obdarování prozatím velice malým množstvím prostředků, které by jim měly ulehčit jejich první pramanželský stav. Dík zaslouží Rosík, která dnes snoubencům věnovala pradiktafon, prapero a prapergamen. Další vyjádření vděku naši snoubenci vysílají směrem k papu, která (jak známo) předala jako svatební dar velice vzácný rožeň. Je nutno zveřejnit, že ho získala při směnném obchodě daleko v sousedních zemích a byl pěkně drahý. Musela za něj zaplatit 16 kůžemi ze šavlozubého tygra a sušeným masem z celého mamuta. .
Dále jsme se dnes dozvěděli, že byl konečně vypátrán pachatel oné skandální loupeže z osadních sýpek. Je to záležitost natoli závažná, že podrobný popis výsledku pátrání byl zaznamenán v Kronice. Tam ho také naši čtenáři můžou najit.

Otevřený rozhovor za zavřenými dveřmi [z5Obsah Píďalka

Podařilo se mi za jedněmi dveřmi přistihnout v důvěrné situaci naše oficiální pramilence, papu a Kocoura. Využila jsem momentu překvapení a situace a zeptala se jich na několik intimních věcí. Tady je: Otevřený rozhovor za zavřenými dveřmi

píďalka: Jakým způsobem jste se vlastně seznámili a rozhodli se spolu kamarádit?
papu: Myslím, že to byla náhoda, že to bylo jako vždycky, probíralo se nějaké “závažné téma” a my si začali vyměňovat názory a pocítili vzájemné sympatie. No a pak už jsme si začali soukromě povídat.
Kocour: Bylo to jedno srpnové ráno, tuším někdy okolo 3. srpna, na chatu v Jeskyňce. Nebylo tam v tu chvíli myslím moc lidí, a tak jsme se dali spolu do řeči. Jak jsme spolu začali kamarádit ? Začalo to vzkazama se zámečkem a pokračovalo to založením vlastní místnůstky jenom pro dva. :-)

píďalka: Máte nějaké plány do budoucna?
papu: Chceme spolu pracovat na www stránkách zásobovačů a založit si v ttomových novinách manželskou a předmanželskou poradnu.
Kocour: Plánů by bylo. Vážně uvažujeme o založení předmanželské a manželské poradny.

píďalka: Máte nějaké speciální požadavky? Např., oficiální povolení od matriarchy k návštěvě vaší osobní místnosti pouze pro dva, abyste se mohli v klidu vyjadřovat?
papu: S tím bude jistě Kocour souhlasit, že bychom chtěli požádat Julii o možnost vytváření místnůstky jenom pro dva. Název bychom sdělili Julii, pokud by to bylo nezbytně nutné.
Kocour: Povolení by bylo záhodno. Co kdyby nás tam někdo načapal. Je to proti Desateru bod 7. Byla by to místnost, kde bychom s Papu pobírali (budeme tvrdit) problémy z poradny.

píďalka: Vadí vám fakt, že v Jeskyňce může mít každý libovolný počet intimních přítelů a přítelkyň?
papu: Ne tento fakt mi vůbec nevadí, i když já upřednostňuji jednoho partnera.
Kocour: V žádném případě. Velice to vítám i když nevím jestli této možnosti využiji.

píďalka: Žárlíte?
papu: Ani v Jeskyňce ani v životě, i když není dobré dávat partnerovi najevo, že jste si jím absolutně jisti. Takže možná se někdy zdá, že žárlím, ale je to jen maskovací manévr. :-)).
Kocour: Asi ani ne. .. .. … … … … Hmmm, asi trošku jo. Teda v osobním životě. V Jeskyňce je to o něčem jiném.

píďalka: Uvažuje o svatbě?
papu: Na tyto úvahy je snad ještě příliš brzy, ale jen mezi námi, pokud dostanu nabídku, nebudu proti.
Kocour: Ááá, otázka přímo na kožich. Já Papu chci, přál bych si to. Tedy ještě jsem jí o tom nic neříkal, jen jí dávám najevo svou náklonnost. Myslíš, že by mě chtěla ?

Komentář šéfredaktora: Při této příležitosti si výjmečně odpustím obvyklé, sice cynické ale pravdu vystihující poznámky jako je například dotaz, zda by "Protimanželská poradna" nebyla vhodnější. A jménem Jeskynních Listů přeji oběma pramilenčům "Hodně štěstí. A ať le to paraláska jak z praku" Doufám jen, že jejich rozvíjející se vztah mne nepřipraví o redaktorku.

Rady mladým hospodyňkám [z5Obsah Papu

Teď je právě to správné období, kdy cukety rostou a tak jsem se rozhodla, že uvedu více receptů na zpracování cukety. Recepty jsou tentokráte uváděny asi tak pro 4 osoby.
Od tohoto vydání
Jeskynních listů budeme také uvádět varianty receptů, pro "svobodné pány" c. Pokud tuto poznámku [PSP] u receptu nenajdete, tak se recept, bohužel, už více nedá zjednodušit.

Sýrové krokety

Čína z cukety - 1.varianta

Čína z cukety - 2.varianta

O přípravě příloh si podrobně povíme v příštím čísle. Také si uvedeme několik receptů na rychlé svačinky pro děti do školy.
Na žádost našich čtenářů budeme od příštího čísla uvádět recepty,s podrobným postupem práce a s co nejpřesnějším množstvím surovin.
Dobré a ještě lepší pondělní jitro přeje čtenářům Jeskynních listů Papu. Připomínky nebo Vaše přání adresujte mi prosím posílejte na adresu papup@seznam.cz

Když nevíš jak dál - obrať se na AZZ [z5Obsah

 

Milá Azz,

Od té doby, co jsem snědl na posezení půlku mamuta a druhou půlku schoval tak, že ji nikdo z pralidí nenajde, se sice iž nemusím honit za lovu a ničit si kolena a záda ohýbáním pro kořínky, ale žádná z jeskyňaček mne neodvlekla do své jeskyňky. Koneckonců, není se jim co divit, přibral jsem vojnásobek své váhy a moje nynější váha se pohybuje okolo váhy dvou statných kanců I když ženě, která se nade mnou smiluje a pokouší se mne odvléci do své jeskyňky pomáhám ze všech svých sil - odstrkuji se pomocí berly či nohou, prostě jsem se v posledních 2 měsících do žádné jeskyňky nedostal (nepočítám pokus č.12,) kdy jsem byl dotlačen až ke vchodu, do kterého jsem se bohužel nedostal - byl příliš úzký). Prosím pomoz mi Azz!!!

Ty můj smutku,

pomoc je velmi jednoduchá. Musíš začít používat toto Desatero, které jsem vytvořila zvláště pro Tebe. Nejlépe bude, když si ho vydlabeš do borové kůry a budeš ho nosit stále u sebe.:

 

 

Budeš-li se tímto Desaterem řídit a odevzdáš-li schovanou půlku mamuta do společné sýpky, věř, že v blízké době se zůžíš tak, že projdeš všemi dveřmi

Dietní desatero

1. Ve svou sílu a mužnost věřiti budeš.

 2. Nevezmeš sousto do úst nadarmo

3. Pomni, aby ses v den sváteční nepřejedl, od svých zásad neustoupil

4. Cti zdraví své a duši svou

5. Svá předsevzetí neopustíš!

6. Smilniti s Mlsnou nebudeš

7. Nevymeteš sýpku společnou

8. Nepomluvíš kila společnice své

9Nepožádáš o porci večeře bližního svého

10. Aniž bys požádal oběda jeho.

Kdnevíš jak dál- obrať se na AZZ" - azzz@seznam.cz

O tom, jak se pračlovíček naučil léčit prakocovinu [z5Obsah - Tora
Zima se chýlila ke konci a pračlovíčkové a pračlověčinky se chystali k lovu. Čerstvého mamuta už neměli hodně dlouho, a také jarní sluníčko lákalo ke sběru kořínků a bobulí. Pár dní před plánovaným lovem mamutů se pralidičkové rozhodli, že si udělají hostinu z toho co jim zbylo ve spíži. A že toho našli! Uzené kousky mamuta, nakládané okurky, obilné placičky, různé rybí pochoutky, sušené hříbky, brusinky a borůvky, marmelády a různé jiné dobrůtky.

Jen šťáva z malin už došla a voda z potoka nebyla vůbec dobrá. Pračlovíčkové ještě jednou důkladně prohledali spíž a našli soudek zkvašeného ječmene. Dali hlavy dohromady a udělali z něj takový zvláštní nápoj. Byl sice trochu nahořklý, ale jinak docela dobrý. Jednoho večera uspořádali pralidičkové hostinu. Jedli všechny ty dobré věci a popíjeli k tomu ten nahořklý nápoj. Ze začátku jim bylo veselo, povídali si, smáli se a zpívali. Potom se všem chtělo moc a moc spát, a tak zalehli pod své kožešiny a spali. Ráno sluníčko nakouklo do jeskyňky a jednoho pračlovíčka probudilo. Jéjé tomu ale bylo špatně. Hlava ho bolela, žaludek měl jako na vodě prostě necítil se jako obvykle. Čerstvý vzduch mu ale dělal dobře, tak se vydal na procházku do lesa.

Šel a šel, cestou sbíral léčivé byliny, až se zastavil na mýtince. Tam si chtěl odpočinout, když tu najednou uviděl uprostřed mýtinky páru. Šel blíž, přesně tam odkud pára vycházela. Nakonec objevil zvláštní studánku. Byla v ní horká, trošku slaná voda. Brr ta byla ale ošklivá! Pračlovíček poodešel kousek dál, kde rostly další léčivé byliny. Právě utrhl poslední, když se na skále objevil kamzík, kterému se smekla noha a padal do té zvláštní vody. Pračlovíček se šel podívat co se děje.

Kamzík plaval v té bublající vodě a pračlovíček se ho snažil vytáhnout. Konečně se mu to podařilo! Ale kamzík byl úplně uvařený. Vzal si tedy mističku z kůry a okusil trochu té vody. Chutnalo to báječně. Rázem mu přestalo být nedobře. Dal si kamzíka na ramena a vrátil se do jeskyňky, kde se právě probouzeli další pračlovíčkové i pračlověčinky a všm bylo stejně. Tak je pračlovíček vzal k tomu místu a dal jim taky napít. Všem to moc chutnalo. Pak jim pračlovíček vyprávěl co se mu ráno přihodilo. Nakonec se všichni spokojeně vrátili do jeskyňky, aby si dobře odpočinuli před lovem mamuta.

Od té doby po velkých oslavách a hostinách vaří pračlověčinky prapolévku, protože vědí, že hodně prapiva nedělá jejich pračlovíčkům dobře.

První sraz - náš reportér byl při tom. [z5Obsah - Jiřík

Reportáž ze srazu.(můj čistě osobní pohled na celý sraz)
- 13.55 Utíkám z práce jak nejrychleji umím.Zabalím doma nejnutnější věci tj.půlitr/pro ttoma-nevim jak se to píše jestli s dvěma ll.../ (Možná, že záleží na tom, jestli se jedná o botu nebo picí potřebu. Vzhledem k tomu, že to nevím také, nechávám to, jak to je. Pozn.šéfredaktora) spacák a věci nezbytné na přežití v krutých pivních podmínkách.
-14.45 Stojím u silnice a hypnotizuju projíždějící řidiče.Zanedlouho mi zastavil starší mužík(odhadem asi kolem šedesáti let)Jedeme rychlostí asi tak 40 prakilometrů v hodině.Moje představa o srazu se začala rozplývat,když chlapík asi v půlce cesty zastavil,že ho bolí záda a že se musí protáhnout.Nevěřil jsem,že sraz stihnu...Nakonec jsme dojeli.
-15.20 Přicházím na místo,odkud už snad pojedu do Prahy.Dva stopaři přede mnou a ja nevěřil že dojedu.Nakonec jsem jel asi za 3 minuty a rovnou do Prahy.Stopařský polobůh se slitoval.Vystoupím na Ruzyni z dodávky a hned volám HonzoviChodcovi kde a jak a co.Měl jsem ještě trochu času,navštívil jsem nějaké obchody a pak hurá do metra a na určené místo.
-17.30 Vylezu z metra a vidím Sela jak volá Honzovi.No co ušetřil jsem za telefon a pak oba čekáme a odvoz na místo akce.Odvoz přijel i se sudem dobře vychlazeného Staropramenu.Do auta se ještě k nám vešel jeden Honzův kamarád a Nyki (v poslední době se na chatu moc nevyskytuje) a jelo se.
-19.00 Příjezd na místo akce.Déšť,déšť.Hospoda a se stovkou pivek v kufru auta sedíme v hospůdce v Hříměždicích.To se ukázal být výborný tah,protože takové místo si nikdo nesplete a místo srazu bylo hned jasné.To už dorazilo sposta kamarádů HonzyChodce(poznámka autora...tato akce má dlouholetou tradici a HC na ní se svými přátely jezdí už po několik let.Jak jsem se později dozvěděl,termín akce je každoročně stejný.Termín, zřejmě ne moc šikovně zvolen.Prý pokaždé pršelo..)No a pilo se v hospůdce a seznamovalo.Byly i snahy vnutit se místnímu obyvatelstvu,aby byla zajištěna střecha nad hlavou.Marně.Asi překvapením večera se stal Dr.Obek, který hrdině přijel. Nevěděl o akci skoro nic,ale sám sedl do přibližovadla a všechny mile překvapil.Z něho by si měli brát ostatní příklad.To už se nás shromáždilo asi tak deset.
21.00-22.00 Odjezd z hospůdky.Přestalo pršet a okamžitě se jelo k lomu.Za úplné tmy se vyrazilo na dříví.Lezu do lesa a pohmatu nacházím větev po větvi.Nebyl to rozumný nápad.Všechno mokré a ještě jsem vlezl do kopřiv.Stávka.Vylezu z lesa a hned vidím že absolutní většina lidí to asi vzdala ještě před vstupem do lesa.Neřešitelnou situaci vyřešil kůň (přezdívka).Vzal ssebou Edu a Lenku a bez okolků sedl do auta a jel do vesnice.Zanedlouho jede cestou k lomu auto.Nebyl to kůň,byli to další účastníci akce.Slezinka, Myšák a Vítek.Ani jsme nestačili pokecat a už je tu kůň s plným autem suchého dřeva ,i s půjčenou sekyrkou.Nanosilo se to všechno k ohništi.Zapálil se oheň,narazil sud a jak to tak bývá...kecalo se a pilo a jedlo.Jedlo se hodně.Jeden Honzův kamarád (jméno mi vypadlo,sorry) koupil asi 7 kg buřtů a všichni se cpali a pili a pili a cpali.No ráj na zemi.Nálada skvělá,všechno super.
- 00.00-3.00 (nevim ,netušim) Usínám.Párty ještě asi nějakou dobu pokračovala,ale já mrtev.(v noci nepršelo)
Sobota ráno- Lidi se probouzeli různě a taky různě odjížděli domů.V průběhu celého dne odjela většina lidí a zůstali jsme my odvážní.Zůstal HC, Sel, Eda a já.Jeli jsme někam na jídlo a nakonec jsme zase zakotvili v hospůdce.Vlastně celý den super,taková obdoba předešlého dne.Za zmínku stojí jen nehezký až hnusný čin tamějších lidí.V noci jsme se vrátili na naše místečko a dříví bylo fuč.Seskupila se ihned trestná výprava a obešli jsme nejbližší okolí,ale marně.Našli jsme jen opuštěné stany a dohořívající oheň.Nakonec HC vzal Auto a hurá do vesnice pro nové dřevo.A zase byla pohoda a kecalo se a pilo a jedlo.
- 00.00-3.00 (ještě víc netušim) usínám a probouzí mě podivné vlhko ve spacáku.No co ,trocha deště ještě nikoho nezabila.
- 4.30 Hromadný přesun do aut.Tam jsme přečkali do rána.
Neděle ráno- Mokří jedeme někam do hospůdky se nadlábnout.Ona strava -buřty,chleba a pivo se nedá praktikovat zas tak dlouho.(u mě sýr,chleba,pivo:-))Nadlábli jsme se až v Praze a tam byl také oficiální konec akce.Dohodli jsme se,že příští akce bude asi v Praze a s největší pravděpodobností bude zajištěna střecha nad hlavou,to
by mělo přilákat snad více lidí.
- 12.00 Stopuju domů za neviditelným vojákem.(měl na sobe maskáče a fakt nebyl vůbec vidět.Vysloveně nevhodné oblečení...) Jedu téměř okamžitě.Mám poslední dobou nějakou formu.Ještě dvě auta a už jsem doma.
Poznámka na závěr: Vzhledem k hladině alkoholu v krvi se dá předpokládat,že se vyskytnou nějaké drobnější chybičky.Snad to snesete.
Jiřík

Komentář šéfredaktora: Šéfredaktor vyslovuje tímto své uznání Jiříkovi, který plnil obtížnou povinnost reportéra až do konce. Jeho přístup nám budiž vzorem. Šéfredaktor zároveň doufá, že se Jeskynní Listy nedostanou do rukou Slezince, která je profesionálka a mohlo by to s ní tudíž praštit.

Hledají se [z5Obsah

Další spolupracovníci(ce) pro vydávání Jeskynních Listů. Požadavky jsou uvedeny v části Inzerce redakce na Hlavní stránce. Nezapomeňte:

"Jak si budeme dnes psát, tak si budeme zítra číst!"

Našli se [z5Obsah

Do uzávěrky tohoto čísla se ke spolupráci přihlásili další dva členové rodu Macochů a to Sněhulka a Harley. Sněhulka se teprve rozhoduje o způsobu začlenění do týmu JL (šéfredaktor prosí o zasílání pochvalných e-mailů na její adresu). Harley pak bude spolupracovat jako externista. Všechny oba tímto srdečně vítám na palubu.

Adresa redakce: [z5Obsah

ttom@atlas.cz

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *