SBĚRKA - básně, úvahy

NĚCO SMYŠLENOSTÍ

Okoukaná země,

vrtajícím červem,

se kutálí malým čtvercovým otvorem

a hledí do čtyřhranného světla.

Je to celé v trubce

jakési klimatizace,

zvenčí natřené šedou barvou.

Na druhé straně trubky

je zelený mrak,

polykající čtyřhranné světlo

a někdy také zeměkoule

i s červy,

zvícími se lidé.

Ten zelený mrak inteligentnosti

se vznáší,

dozajista se vznáší vesmírem,

i jeho opakem

a vnáší život

v nekonečnost,

v nepředstavitelnost

rozměru.

Ten mrak polyká mnoho

domýšlivých červů

i s jejich světy

a přežvýká je a vyplivne

v jiné formě

kdesi, kde to už znáš,

kdes byl již tolikrát

ty červe,

zvící se člověk.

V OČISTEC.

§ § §

Zavražděný se proplétá kamennými ulicemi, tvář k nerozeznání od chocholky bělohlavé, ústa sešpulena v zobák, záhadná grimasa. Místo vlasů peří, místo rukou křídla. Jde, nese se, je nesen.

Ano, tento záhadně zavražděný pták je nesen k preparaci

/

Prasátka, broučci a jiné ptakořitní potvůrky se kolíbají rychlým pokrokem v oddělení masových vražd. Cpou si tlamy a berou si co jim bude v tlamách chrastit nejlépe.

ZLATOCHRAMSTI

ŇADRA

VRTĚT OCÁSKEM,

SLYŠET OSTROVY,

JAK PŘIPLOUVAJÍ KE BŘEHŮM

SMYŠLENÝCH,

LEČ PLAVÝCH VÍL.

OSTRŮVKY MALINKÉ JAK BORŮVKY,

NEBO JEŠTĚ MENŠÍ,

KDYŽ ZIMA POMINE

§§§ §§§ §§§ §§§ §§§ §§§ Ivan Wernisch ležel zabalen, zafáčován po vzoru egyptských mumií v muzeu Ivana Wernische, kroutil sebou, marně řval, jsa umlčen roubíkem a kolem něj chodili lidé a ukazovali si na něj prstem: Hle, toť on, ten Wernisch, ten slavný básník co nic nebylo mu svaté. A taky dobře mu tak, víte děti.
BATRACHOMYOMACHIA

(žabomyší válka)

Za dalekými lány a dravými proudy

rozkládá se zem úrodné hroudy.

Tam jest království malé, ale slavné.

Veliký král žabáků v něm vládne.

A coby kamenem dohodil se tyčí

další veliké království, leč myší.

Tam v přenádherném zámku princezna žije,

jen pro ni žabákovo srdce bije.

Tak jednoho dne svíjejíc se lásky bolestí,

rozhodl se král žabák,že myšku princeznu pohostí.

Přeplaval tedy rybník tvořící hranice

a pozval ji na piknik do svého paláce.

A že měla princezna svůj zámek okoukán

a král byl přece jen pěkný skokan

přijala tedy myšička pozvání jeho

a na hřbetě chtěla dosáhnout břehu druhého.

Leč kdyby věděla jak dopadne, nebyla by ráda

Žabák totiž před sebou uviděl plavat hada.

I lek se milý král a strachy sebou mrsk

a ubohou myšku malou do vody prsk.

Ta jakožto neplavkyně plavat nevěda,

klesla mrtvá do hloubky, ó běda !

Když doslechl se tu hroznou zprávu král myší,

nevěřil vlastním uším, co slyší.

Strašlivý vztek jím začal cloumat

a rozzloben se vydal královskou zahradou bloumat.

Již mnoho let nevycházel s králem žabákem nejlépe

a konečně vzešla záminka, proč jej rozcepe.

Tak přemýšlel pln zloby a nenávisti,

o tom jak se žabákovi krásně pomstí.

I rozhodl, že povede se nelítostný boj

a všichni poddaní museli obléci vojenskou zbroj.

Pobrali co se dalo: za štít víčko z kahance

krunýř z kůže, oštěpem dlouhá jehlice,

místo chráničů připjali k lýtkům bobů lusky

a za přilbu skořápek z ořechů kousky.

Byla to armáda udatných reků už co do jména:

Nadmuchřtán, Hryzochléb či Miskoliz - ten zejména.

Leč jednu převelikou vadu ti hrdinové měli.

Oni jen srdnaté řeči vedli a nebyli vůbec tak smělí.

Jakápak to válka, když slova hlučná a převeliká gesta

překřičí záminku k boji, jež je tak malicherná.

A co chudák nebohá myšička ?

Ta kdyby věděla, co způsobí smrt její,

jistě by se plavat učila od malička,

aby neposloužila jako záminka k vražednému boji.

Vždyť nejde tu o nic víc, než o bouři ve sklenici vody,

kdy jakákoliv záminka se hodí znepřátelit dva rody.

Zpět v OBŠŤASTNÍK

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *