Název je anglickým patvarem, zamýšleným významem je “chodící nanuk”. Jedná se o obdobu názvu amerických crossoverových a rapových kapel, jako jsou například Ice Cube, Ice T a další... Ahojky, no tak doufám, že se vám tahla stránka bude líbit. Není to sice něco extra, i když - neumim moc dobře dělat stránky, ale jsem docela na úrovni ne ? No, dost o mě... Tohle je stránka o Walk Choc ice , tak se budem bavit hlavně o nich. No tak ja je posloucham už od jejich vzniku. Tak nějak jsem k nim přirostla, dalo by se říct, že všechno prožívám s nima. Chodim na konzerty, kde si skvěle zařádíte jako nikde jinde. Koukám na pořady kam choděj, někde už jsou stálými hosty - Za Pavlem Andělem choděj každej silvestr - kamaráda by nenechali ve štychu nebo jak se to říká. silvestr na ČT2 byl fakt suprovej. Ponorka a její kapitán Pavel a samozřejmě OSLÍK, který natáčení ve zdraví přežil. Jeho náhradník mohl v klidu zůstat stranou :o)) No takže můžu vřele doporučit silvestra a jiné akce s Pavlem Andělem na ČT2 v Noci s Andělem - je to zábava, Pavel je skvělej moderátor...No tak zase zpět k WCI. Všichni jsou vpohodě, Luboš a Zotty už jsou ženatí, ti ostatní svobodní, ale maj přítelkyně - takže dámy - máte smůlu :o)) Ale jinak jsou super, Luboš - zábavnej, vzdělanej člověk, strašně na každýho práská :o)) Ondra - tichej člóbrda, taky je s nim sranda, Honza - dá se mu odpustit, že mi říká Aiwo :o)) taky je vpohodě... Zotty má super tričko se zvorem jako je zebra - taky sranda :o)) a Tomáš - pokud něvíte něco o kytarách tak se s ním většinou nemůžete dát jen tak do řeči :o)) ale jinak je to super človíček ;-)) - no PROSTĚ KAPELA, KTERÁ JE ABSOLUTNĚ VPOHODĚ.... Můžu říct, že dvě předchozí alba byly docela dobrý, ale REJDIT je absolutně nejlepší. Super písničky, super zvuk, super hudba, skvěle seřazený písničky, super produkce. - Co víc si tahle kapela mohla přát ? Možná víc lidí co by si koupili tohle CD. No tohle je prostě skvělý celý album. Musim říct, že už od začátku kdy jsem začla to cd poslouchat se mi líbilo. Je to fakt super album a tak jestli jste ho ještě neslyšeli tak si ho kupte TADY. Tak teď by sme se mohli pustit do těch článků, nemyslíte? :o) Tak běžte číst a užijte si to :o) 
Otevíráme si vrata dopředu, tvrdí o nové desce Rejdit kapela
Walk Choc Ice
Večer jiskřící energií, plný výbušných, ale přitom příjemně melodických písniček a navrch malá slavnost - tak to vypadalo v pondělí v ústeckém podniku Doma, kam přijela svou žhavou novinku představit kapela Walk Choc Ice.
Třetí nahrávka v pořadí vyšla ten den ráno na trh, a tak ji slyšelo ústecké publikum naživo jako první v zemi - premiéra obohacená o křest bluesovou legendou Radimem Hladíkem ale přilákala do sálu jen něco málo přes padesát lidí.
"Návštěva ale naštěstí byla příjemná. Pro kapelu je důležitější než počet lidí atmosféra, a tady to bylo fajn. Pro nás, a myslím, že i pro lidi," pronesl po koncertě zpěvák Honza Křížek.
Rejdit je podruhé česky nazpívaná deska, kterou Křížek jednoznačně popisuje slovy nadupaná, energická, hodící se k adrenalinovým sportům. Patnáct věcí svou živostí a nábojem opět koresponduje se skateboardovou scénou, na které se kapela donedávna velmi hodně pohybovala.
"Je pravda, že jsme se snažili daleko víc než dřív do písniček dostat melodii, ale jsme pořád zdravě naštvaná kapela. Podle mého mínění hrajeme cross-over v pravém slova smyslu. Křížíme a mícháme styly, nejsme ani heavy metal, ani pop nebo disko, ale všechno dokupy. A všichni jsme samozřejmě trochu i punkáči, máme rádi být pozitivně agresivní," líčí Křížek.
Nakolik vás ovlivnil producent Radim Hladík?
S první deskou vám pomohl David Koller, s druhou Ivan Kral, teď Hladík. Dá se jejich spoluúčast nějak porovnat?
U první desky jsme měli doslova vyvalené oči, že takový maník nám dělá produkci. Tehdy jsme nevěděli jak máme hrát, jak se dělají písničky, a on nám s tím moc pomohl. Pak jsme se nějak vyvinuli a přišel Ivan Král. Řekl, že se mu to líbí, ať uděláme dvacet věcí a jdeme k němu do studia. Díky tomu máme hit Rejdit, písničku, která nás proslavila, udržela nad vodou a dokonce dostala do povědomí. Zase jsme se trochu posunuli a teď přišel Radim, který se sám pořád ještě učí, a proto je tak skvělý. Bez něj bychom takhle dobrou desku neudělali.
Každý z těch tří v té které době něco přinesl a s něčím pomohl. Srovnávat ale, kdo má plus a kdo má minus, to asi nejde.
Nicméně i přes taková jména se vám dosud nepodařilo nějak zvlášť proniknout. Čím to je?
V první řadě námi, rozhodně ne těmi jmény. S lidmi, kteří neumějí hrát, nic neudělá ani sebelepší producent. My udělali první desku a pak jsme spadli na ústa. Druhá nás ale postavila zpátky na nohy a teď ta třetí nás vyšoupne úplně nahoru. Na sto procent. Jsme o tom přesvědčeni, dáváme tomu všechno a vyjde to.
Měl by vám k tomu přispět klip Co uděláš...
Příběh souvisí s textem, který je o tom, že určité věci jsou na světě jednou provždy dané, napsané, že tu fungují jistá nepsaná pravidla. A přesto se každý člověk snaží jít svou cestou a něco s těmi pravidly dělat. Vrcholí to nádhernou scénou u bazénu z roku asi 1920, kde jsou tři zlé víly a mezi nimi jedna dobrá, která ve chvíli, kdy k ní přijdeme, zmizí. S nápadem přišel Petr Procházka, kamarád z firmy, která se točí kolem filmu, režii dělal absolvent FAMU Jakub Kohák s dalšími lidmi ze školy. Točili jsme ho dva dny a jsme z něho všichni nadšení. I lidé okolo, když ho viděli, potvrdili, že je hodně v pohodě.
Klip byl hotový teprve v pondělí ráno a ve středu měl v ranní televizi premiéru. Nicméně video je i na nové desce.
Jsou tam starší klipy k písním Rejdit a Jsou stejný. Desku jsme nazvali Rejdit, protože jsme hledali slovo, které je pro nás nejpříznačnější, a navíc je to písnička, podle které nás lidé poznávají. Pamatují si nás víc podle ní než podle jména kapely. Proto jsme se takhle snažili lidem trochu připomenout. Podobně jako v písni Buddha, která desku uzavírá, a která textově na Rejdit taky trochu navazuje.
Znamenají tyhle souvislosti určitou nerozhodnost kudy dál nebo si necháváte otevřená zadní vrátka?
Nemáme žádná zadní vrátka, otvíráme si naopak vědomě přední vrata. V tomhle máme zcela jasno. Jdeme zdravou energickou muzikou tam, kam nás vede nos a nepřemýšlíme o tom, že když nám to nevyjde, tak se máme kam vrátit.
Táák. Doufám, že se Vám tenhle rozhovor líbil, jestli ne dál radši ani nečtěte... i když jo - ČTĚTE! Sice absolutně netuším kdo tohle psal, ale je to super recenze... posuďte sami...
WALK CHOC ICE - Rejdit
KDYKOLI JSEM v uplynulých letech zhlédl koncertní set WALK CHOC ICE, vždycky mě udivilo, jak úžasný potenciál tahle parta skrývá a jak se jí ho nedaří zúročit ve studiových podmínkách. Debutové album Keep Smiling, dokumentující její prvotní ryčně crossoverovou tvář, to odskákalo nejen díky mizerné distribuci vydavatelské pidifirmičky, ale také díky nepovedenému zvuku. Svým slabým stínem ovšem skupina zůstala i na následující bezejmenné nahrávce, na níž už akcentovala zpěvnější, popovější směr - navzdory producentskému dohledu Ivana Krále se prostě nepodařilo vytvořit silný a funkční celek. Tohle všechno ale nyní může být zapomenuto. Třetí zápis do diskografie je konečně vyveden jistou a zároveň mimořádně lehkou rukou. Novinka Rejdit je vlastně takový reparát z už zmíněné poslední desky.
Walk Choc Ice zacelili černé díry, jimiž v minulosti unikal nezbytný tlak, a zvýšili energetickou hodnotu jednotlivých skladeb. Teď už suverénně mění nálady i tempa, bez křeče ve tvářích vysází nejen vkusné poprockové písničky, ale také podstatně výbušnější kusy, ať už jim dominuje rapový vokál a funkující spodek nebo hutný, víceméně metalový riff. Výrazné a chytlavé popěvky, které jsou pro kapelu v poslední době typické, samozřejmě nechybějí, ale tentokrát jsou zasazeny do mnohem adekvátnějšího prostředí. Výsledek je zničující. Než se člověk stačí otřepat z jedné dobře mířené rány, už je tady další, celek přitom působí nadupaně a nenuceně. Slabá místa se hledají těžko. Jako vysloveně zbytečné se jeví snad jen použití modulovaného vokálu v Normal Day. Pomocí obdobného triku před časem Cher úspěšně prodala jinak nanicovatou dupárnu, ovšem Walk Choc Ice na podobné finty spoléhat nemusí. Jejich poctivý, mile připoplý bigbít, který nepostrádá muzikantský grunt, rozhodně nestojí jen na pootočení několika čudlíků a to je jen dobře.
NO a máme tu další seper recnezi... jen tak mimochodem - Tohle všechno je stažený z netu... člověk šmejdí všema serverama, aby něco našel - slááááva, povedlo se mi ulovit aspoň něco... jestli už ste tohle četli, tak, tak, tak si to přečtěte ještě jednou :-)
Rejdivý a šmejdivý jsou nový Walk Choc Ice, zkusíte to s nima?
Nový Walk Choc Ice, jaký vůbec jsou? Jsou měkký, líbivý a rádiový, nebo tvrdší, vostřejší a nekompromisní? A co takhle rejdivý a šmejdivý, vopálený, normální a udělaný? Dost bylo otázek. Nový Walk Choc Ice mne jednoduše dostali hned od první písničky. No fakt, titulní "Vopal to" je sakra slušně našláplá věc, která kotouček "Rejdit" nakopne tím správným směrem. "... vopal to na plný koule, vopal to na plný koule, dance funk a pot-rap se soulem, vopal to na plný koule a taky hard rock ´n´roulem...," zpívá se v refrénu a já se přidávám. Jó chytlavost, toť doména všech 15 věcí, jenž byly na album vybrány z celkového počtu asi 50 připravených. Možná již tenhle fakt mluví sám za sebe s třeba také ne.
Nicméně výsledek působí velmi vyrovnaně, skladby do sebe vzácně zapadají a snad každý posluchač si tu přijde na své. Můžeme tomu říkat třebas třetí album od skupiny, která v roce 1994 porazila 664 kapel v celostátní soutěži New Rock Generation a jako support byla viděna před Rage Against The Machine, Waltari, Faith No More, či Led Zeppelin. Nebo třetí album od kapely, která za sedm let své existence prodělala nemálo hudebních kotrmelců a personálních změn, aby se v současné sestavě: Honza Křížek - na CD zpěv, španělka, klávesy, Vladimír Zotov - kytary a prstýnky, Tomáš Kopecký - basa, Ondřej Žatečka - škopky, xylofóny a pady a Luboš Moravec - kytary a dvojhlasy, jak sama říká, konečně našla.
Ale pokračujme v diágnoze vybraných čísel od dvou do patnácti. "Hallelujah" (2.) jde stále tvrdě na věc, nedá posluchači oddechnout, kytara kvílí, basa "rejdí", panečku, to je nářez! Uff, "Domek" (3), naštěstí kapánek ubere a pobaví hlavně konec, kde se praví: "Ahoj Mirku, my tě máme rádi..." "Drápky křídla" (4.) a "Nás dostanou" (5.) si dovolím přeskočit a dostáváme se ke dvěma prozatímním singlům desky. Prozatímním říkám proto, že "cédeso" je potencionálními hitíky doslova narvaný, takže takhle. "Už lidí tečou proudy a všichni něco chtěj. Zapomínaj prožít normal day...," těžká pohodovka nejen na léto. A když v "Normal Day" (6.) můžou na nebi létat sloni, tak proč by se v písničce nemohl jeden ozvat. Prostě lidi, be allright! K
"Co uděláš" (7.) byl natočen i velmi povedený klip, sama skladba je z ranku těch pomalejších a líbivějších, což ovšem neznamená, že šlo o podbízivou rádiovku. Velmi silný refrén a nosný kytarový riff, tak bych "Co uděláš" charakterizoval já. Hutnou a krátkou "Kru" (8.) v půlce desky vystřídá příjemná, chce se říct až romantická, kytarová instrumentálka "Faty" (9.). Skladby 10. - 13., to jsou: "Napříč", "Každej den", "Se mnou dejchej" a "Si zalítám
". Přimícháno jest všechno potřebné koření a dodávat tedy netřeba nic. Tempo opět zvolní a převážně na srdce dívčí posluchačské obce dopadne předposlední "Jako déšť". Zase hit? Tečku na závěr obstará "Buddha", dvouminutovej "pohodář kulatej" na španělku zahratej.Když se podívám zpátky za těmi řádky, které jsem tu zplodil, řikám si: "Čéče konči, tolikhle prostoru na recenzi málokde pisálek dostane." Jenže my se, jak jistě víte, nacházíme v internetovské prostoře, která je, jak jistě víte (část druhá), neomezená a tudíž: "Má dáti dal, jedeme dál," jak s oblibou říkávala naše profesorka účetnictví. Nemohl bych si totiž odpustit pár poznámek ke zdařilému bookletu tohoto, dle mého soudu, velmi zdařilého dílka. Na obalu jsou v tmavě červené barvě usazeny a přišpendleny dvoje černé gaťky a do "knížečky" byly použity archivní fotografie, některé černobílé, jiné barevné, spolu s fotografiemi kapely (vždy barevné). Nahrávalo se v měsících duben - červenec 200 a to v JMP Studio a AS Studio "Půda", producentem se stal pan Radim Hladík
(viz. rozhovor), který rovněž vystupuje jako host v první skladbě (klávesa A). Textařsky i hudebně se na "Rejdit" podílela celá kapela, ponejvíce pak Luboš Moravec a Honza Křížek. No a dost podstatný přídavek, alias bonus, na závěr - CD obsahuje bonus extra v podobě videoklipů "Rejdit" a "Jsou stejný", tedy dosud největších a nejznámějších pecek Walk Choc Ice.Najednou nevím, co dodat. Asi jste pochopili, že mne tahle deska opravdu vzala a tudíž je tato recenze přímo klady nabytá, jakoby neexistovalo žádných chyb. Možná jsou, ale uchu mému dopřány nebyly. Smůla, či štěstí? Každopádně velká radost z toho, že je zas co poslouchat. K prvotinám "
Propustka do pekel" od Divokýho Billa a "Shooba-Dooba" od -123 min., nyní přidávám trojku "Rejdit" od Walk Choc Ice a... už vím co dodat: "Kopírování zabíjí hudbu!" (viz. zadní strana CD), tak zkuste ušetřit "pár chechtáků" a podpořte českou muziku. Že dík.Budou sem přibývat články a obrázky, ale teď nemám čas. I když na WCI si najdu čas vždycky... Ale teď je toho blbýho učení zatraceně moc :-(( Tak mezi tím až sem hodim další ulovené články listujte touhle stránkou, no a jestli už jí máte jednou prolistovanou dejte si jí ještě jednou :o)
akjdflakdjflkad jflkadjfoidfj k