dokážou být správní kluci. Přesvědčil mně o tom několikrát hlavně Miloš, který se nehádal a společně s Ivanou mi nasbírali borůvky na koláč. Škoda, že tato parta půjde do dalšího Plamenu už jen zčásti. I tak věřím, že budou stejně dobří ti, kteří v něm budou pokračovat. Přeji si, aby za snahu jejich i nás všech, se jim dostalo odměny, o které sní.

Vedoucí mládeže
Povolná

Krajská soutěž

Pátek
Všichni jsme s radostí přijali jednu skutečnost. V pátek nemusíme do školy. Učitelé nás prostě omluvili. Asi v 10 hodin jsme už všichni byli u garáží. Začali jsme ještě trochu cvičit, ale byli jsme jaksi nervózní. Proto jsme si radši povídali. Kdy se sejdeme? Co nemáme zapomenout? Jaké to tam asi bude? Co zvořem? Pak jsme šli domů. Ke 14. hodině jsme se začali trousit ke zbrojnici, skoro jako Mikuláš. Hromada balíků se stále zvětšovala. Potom jsme to všechno nacpali do Tatry, sebe taky a vyrazili. Moc klidní jsme nebyli. Alespoň, že jsme docela dobrá parta. Po příjezdu do „ Mírova " jsme se ubytovali. Miloš měl spát u vedoucích, ale rozhodl se spát u kluků na podlaze. Než jsme se naděli, byl tady večer a s ním kulturák. Tréma. Asi 7. místo. To ujde. V chatkách jsme si trochu uklidili a zalehli do spacáků. Spalo se nám výborně.

Sobota
Proti okresní soutěži proběhl budíček a rozcvička klidně. Uklidili jsme chatky a šli snídat. Samozřejmě jsme se také umyli. Mirek se Zdeňkem se pořád smáli a my jsme museli taky. Po snídani byl nástup, na kterém nás seznámili s dnešním programem. Chytla se nás pořádná tréma. Dopoledne branný závod. „ Kluci držte se! Budeme na vás celou dobu myslet. " , slibovaly holky a vedoucí. Uklidňovaly jsme se posloucháním magiče a kecáním. Pak už jsme to nevydržely a hnaly jsme k cíli. Za chvilku přiběhli kluci, uhnaní, ale spokojení. Po obědě a dalších disciplínách jsme měli soutěži v hadicové štafetě. A jako naschvál začalo pršet. A pořádně. Seděli jsme v altánku a čekali. „ Třeba poběžíme až zítra. Bylo by to lepší. Kéž by! " ale přestalo pršet, museli jsme nastoupit. Štafeta probíhala ve stížených podmínkách, jak někdo řekl. Po trávě to docela solidně klouzalo. Taky jsme se dozvěděli, že u džberovek jsme byli dobrý, ale ty zrovna nepočítají. Z kluků vylezlo, že se u obvazování jistému družstvu nadržovalo, ale co se dalo dělat. Sešli jsme se u vedoucí a povídali jsme si, protože jsme už měli všechno za sebou. Potom jsme zalezli do chatek a bavili se po svém. Zdeněk měl sebou příčesek. Připevnili jsme ho k Joskovi. Vypadal přesně jako paní Netíková v menším. Na skok se ukázal Mistr. Sedl si vedle Josky a popíjel pivo. Joska se ozval „ Mohl bys mi dát napit. " Jelikož si Mistr myslel, že sedí vedle své manželky, dal Joskovi loka. Smáli jsme se a Mistr nevěděl čemu. Joska si sundal příčesek. To bylo haló. Vyrušili nás voláním na večeři. A po ní byl táborák. Některá družstva předváděla svůj kulturní program. Potom se postarala o zábavu jedna dívka. Našeho Mistra posadila do vaničky s vodou. Pěkně dlouho poletoval kolem ohně a sušil se. Někteří šli na filmy. My jsme byli v chatce a poslouchali písničky. Když už bylo dost dlouho, lehli jsme si a spali.

Neděle
Po budíčku, rozcvičce, umytí, úklidu a snídani byl nástup. Po něm jsme se všechny sešli v jedné chatce. Přišel i Mistr a začal „ Tak si představte, že dostanete kotlík. No nazdar! A my máme už dva na půdě. A jak to víte? Do 5. místa se dostává kotlík. Fakt? Tak já už radši jdu. Slyšeli jste? Pojďme si čutnout. " Házeli jsme si, když najednou „ Zdeňku kafe! " Zdeněk si stoupl paní Netíkové do právě uvařené kávy. Hráli jsme až do oběda. Za chvilku byl nástup. Umístění četli od posledního místa. Když říkali 5. místo, mysleli jsme, že to budeme my. Ale nic. 4. místo. Zase ne. 3. místo. Okres Rychnov nad Kněžnou. Měli jsme děsnou radost. Dostali jsme míč, no i ten kotlík. Rozcházeli jsme se, uklidili chatky a hurá na borůvky. V lese k nám dolehl zpěv ústečaček. " Já volám nashledanou, nashledanou, nashledanou rodné údolí. " Odcházely. Za chvíli půjdeme i my. Škoda. Trhali jsme dál. Najednou jsme zaslechli volání „ Pojďte sem. "  Už pro nás přijeli. Předali jsme chatky a začali jsme ukládat naše věci do auta. Nalezli jsme a odjížděli. Stavili jsme se v Bílém Újezdě na zmrzlinu. Pak už se opravdu muselo domů. Krajské soutěže jsme se zúčastnili poprvé. Získali jsme nové zkušenosti a poznatky. Děkujeme všem, kteří nám na přípravách pomáhali, učili nás a starali se o nás. Škoda, že příští rok nebudou chodit do hasičáku všichni ti, kteří chodili letos. Věřím, že si každý na tuto soutěž alespoň jednou vzpomene.











* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *