mrtví. Večer byl táborák, na který jsme se těšili. Měli jsme předvést kulturák, ale to se nám unaveným nechtělo, a proto jsme se na kulturní program vykvajzli a zalezli jsme do stanů.

Neděle
Budíček nebyl. Vstávali jsme k obědu, který byl v 10. V 11 byl nástup, na kterém nám bylo řečeno, že můžeme navštívit zámek v Častolovicích. Nechtělo se nám a proto jsme nešli. Váleli jsme se ve stanech a bavili se. Asi ve 14 hodin byl poslední nástup a s ním i slavnostní vyhodnocení. „ V soutěži požárních družstev starších chlapců se na 1. místě umístilo Bystré. Hurá! " , řvali jsme jako pominutí a vůbec nesledovali družstva na dalších místech. „ Ve hře Plamen je na 1. místě Bystré " . A opět křik a úsměv na tvářích. Potom také stan, spací pytel, nafukovací míč, 2 diplomy a 2 medaile. Po tomto vyhodnocení jsme začali balit. Nechtělo se nám. Klidně bychom tam zůstali ještě dva dny. Uklidili jsme si kolem svého stanoviště a šli uklízet amfiteátr. Ještě jsme si pinkali a pan Netík nás filmoval. A pak hurá domů.

Trénujeme

Dnes jsme se sešli výjímečně v neděli. To proto, abychom nacvičili kulturní program. Vedoucí nám řekla, že již ví, kterou písničku budeme zpívat. Pak jsme se ještě dohadovali, co do kulturáku dáme. Dohodli jsme se brzy a začali jsme nacvičovat. Nejprve jsme vili písničku. Pepík uměl nádherně ozvěnu. Potom Hanka a Iva řekly básničku a zase to šlo na písničku. Pepek nás učil uzle a pokyny. Všechno uměl, protože ho otec doma biblí. Uzle nám moc nešli, byly strašně těžký, ale už je umíme. Asi v 18 hodin jsme se rozešli domů.

Schůzka začala v 17 hodin u garáží. Vytáhli jsme potřebné nářadí a pod vedením pana Netíka začali cvičit. Hadicová štafeta, štafeta dvojic, rozvinutí hadice na kuželky, hod granátem, střelba ze vzduchovky. Úplně jsme zblbli. Abychom byli ještě pitomější, nahnal pan Netík syna a čtyři holky na kviz. Ve 20 hodin jsme se konečně dostali domů.

Dnes bylo v jídelně rušno. Zkoušel se kulturní program. Ukázalo se, že Vaškovi se z hlavy vypařila básnička. Museli jsme mu napovídat. Pro kluky si přišel pan Hartman a odvedl je na primitivní střelnici. Holky nacvičovaly s vedoucí písničku. V 19 hodin už byly holky opět na kvizu, tentokráte byli lepší. Všichni se s radostí vydali domů.

V 17 hodin začal kulturní program v jídelně. Za půl hodiny šli chlapci střílet ze vzduchovek. Devčata nasedla do Tatry. Jelo se na kravín pro provazy. U školy nalezli do auta i kluci. Fištěli jsme si to na louku u lesa. Tam kluci házeli granátem a rozdělávali oheň. Potom honem do požární zbrojnice probrat hodnosti. Byl to dneska fofr. Přišli jsme domů pořádně unaveni.

Slovo vedoucí

Přípravy na krajskou soutěž v Kostelci nad Orlicí byli opravdové. Pepík Netíků st. a Jirka, náš řidič pomáhali, kde mohli a p. Hartman chodil klukama střílet. Měli jsme nesnadný úkol obhájit 4. místo okresu Rychnov nad Kněžnou, které před námi vybojovali „ Černíkovičáci  " . Když jsme po velkých přípravách ukládali věci do naší Tatry, byla to samá kupa tašek, uzlů a peřin. V duchu jsem si říkala „ tak tady budeme tři dny a jakpak si dopadneme? " Na soutěži s takovou úrovní žádný z nás ještě nebyl. Jirka nám pomohl nastěhovat se a se slovy „ tak ať vyhrajete " se s námi rozloučil a odjel domů. Pak následovalo ubytování do chatiček číslo 37, 38, 39. Večer byl věnován soutěžnímu kulturnímu programu. Každý z vedoucích měl možnost shlédnout všechna vystoupení a zároveň bodovat od 0 do 10 bodů. Některé věci se mi líbily, jiné vůbec nevynikly, ale bylo mi jasné, že Sehanice - obávaný loňský vítěz je dobře sehraný a že těch 9 děvčat a dvě kytary si získaly velký počet bodů, které stačily na první místo. No nevadilo mi to tolik, mohli ti moji uličníci přidat, ale i tak jsem s nimi byla spokojena. Byl to teprve začátek a jindy umíme také bojovat. Když jsem se vrátila na cestičku, měla jsme je všechny kolem sebe. Následovala debata o všem možném a také válečná porada, jak na to, abychom předvedli to, co umíme. Je fakt, že Sehanice nám šly na nervy, chovali se jako suveréni. Po večerce jsem uléhala s obavami. Co jestli je teď bez nálady celá parta a co asi bude zítra? Ráno po pravidelné rozcvičce, po úklidu a snídani nástup a další překvapení, šlo to stále dokola. Z jednoho do druhého, po všech těch disciplínách mezi něž patřila uzlová štafeta, džberovky, kuželky ,celý branný závod, hadicová štafeta, kulturní program, jednotlivci, kviz, tajný úkol, byl konečně konec. Následoval veliký oddech a příprava na táborový oheň. To už jsme s úsměvem vyrozuměli našeho ochránce, že to s námi není zas tak špatné. U táborového ohně se předváděli nejlepší čísla z kulturního programu. Hlavní roli tam ale hrála jedna „ Ústečačka " , honila nás po celý večer a ještě následující den. Po nástupu a vyhlášení vítězů jsme za dosažené třetí místo dostali diplom, kotlík a všichni vedoucí psací soupravu. Náš Pepča doslova vystřílel 1. místo. Redaktorce z Hradce Králové prostřelil borovicovou kůru, která si ji s bílou mašli pověsila na krk při slibu a vstupu do hry  Plamen 75. Po tomto obřadě bylo ještě v plánu několik pěkných poděkování a přání do další práce. Chvílemi jsem nevnímala, byla jsem šťastná a ti v řadě za mnou také. Vyrozuměla jsem to z toho klidu, který panoval. V tu chvíli jsem si vyčítala, že jsem na ně někdy byla přísná, když kluci řádili. Poznala jsem, že v pravou chvíli


* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *