sálu.

Malujeme vajíčka

K Povolným do bytu přišly jenom dívky. Chlapce jsme nemusely potřebovat, protože nadešla chvíle pečlivého malování kraslic. Kluci by mohli pomalovat ubrus, stěny, svoje uši a možná i vajíčka. Jitka a Iva přinesly dva dopisy od svých kamarádek ze SSSR. Čtrnáctého dubna se měla konat pomlázková zábava. Proto ty přípravy.

Nejprve jsme malovaly prázdná vajíčka a potom vajíčka vařená na tvrdo. Nejlepším kreslířem se ukázala Ilona. Pomalu, ale jistě nám docházela trpělivost. Pískly jsme si o půl osmé, protože všechno již bylo hotovo. Domluvily jsme se, že na nástěnku v Dobřanech dáme velikonoční obrázky, a že se sejdeme v sobotu ve 14 hodin.

Schůzky

Přesně ve 14 hodin jsme se vydali do lesa na větvičky, pokud možno s listím nebo jehličím. Potom jsme v sále připravili stoly se židlemi a vázičky. Do lesa jsme šly ještě jednou. Tentokrát pro větší větve na stěnu. Větve jsme připevnily a na ně pověsily malovaná vajíčka. Tím naše práce skončila a my jsme se rozešli domů.

Dnes bylo pěkně, a proto jsme šli na hřiště. Opět jsme hráli 2x vybíjenou. Kluci z nás chtějí mít prvotřídní fotbalistky a tak jsme začali všichni kopat. Především do míčů, ale někdy i vedle. Vzali jsme si míč do ruky a kopli co největší výšku. Hanka s Jitkou nás úplně ohromily. Po odkopnutí míče jejich nohama neráčila letět ta gumová hračka dopředu, ani nahoru, ale přímo dozadu. Mysleli jsme, že holky budou mezi sebou závodit, ale bylo na čase jít domů. Cestou nám vedoucí řekla, ať sestavíme nástěnku k výročí V. I. Lenina. Shodli jsme se na tom, že příští středu půjdeme na Sedloňov. Podíváme se tam na divoká prasata. Potom jsme už opravdu museli jít domů.

Výlet do Sedloňova

Na výlet jsme se všichni těšili, ale zastihla nás smůla. Bylo zataženo a chladno. Jitka přinesla dopis z Oděsy a přitom nám sdělila, že ji a Hanku rodiče nepustí. Přišla také paní Netíková. Nejprve nahnala Pepíka pro čepici a potom řekla: „ Už se stmívá a nic bystě stejně neviděli. Vždyť můžete jít jindy. "  Domluvili jsme se, že půjdeme do Sněžného. Alespoň nebude muset Kačan domů sám. Chovali jsme se skoro jako výtržníci. Kopali jsme do plechovky, strkali do sebe. Ale cesta rychle ubíhala, a za chvíli jsme byli ve Sněžném. Vlastík se ukázal jako džentlmen. Koupil nám bonbóny a limonádu. Měl domů už jen pár kroků, ale nás čekala ještě zpáteční cesta. Během ní jsme si řekli, že je třeba změnit nástěnku. Vašek se vytasil s nápadem vyzdobit ji ke květnovým dnům najednou. Souhlasili jsme a tím byla naše starost o nástěnku z krku. O půl deváté jsme už přešli přes tiché bysterské náměstí a rozcházeli se.

1. máj

Několik dní před Svátkem práce nás naše vedoucí informovala, že vyjedeme o půl osmé od požární zbrojnice. Přišli jsme ve stejnokrojích a dostali jsme mávátka. Do Tatry nastoupili také starší požárníci. Auto bylo tak nabité, že jsme byli jako v presu. Po příjezdu do Dobrušky jsme se šli podívat na výstavu „ 100 let Dobrušského hasičského sboru " . Úplně nás ohromily dva obrázky. Bylo na nich kus něčeho popáleného. Dozvěděli jsme se, že je to člověk. Byly tam také diplomy, mnoho let staré hasičské nářadí, stejnokroje. Viděli jsme také požární stříkačky a auta. Většinou starší, ale i novou Avii. Bysteráci tam měli též svůj starý stroj. Za chvilku jsme se začali řadit před školou do průvodu. Stáli jsme v řadě za dobrušskými mladými požárníky. Za námi byli další požárníci. Čekání bylo dlouhé a tak jsme se začali bouchat mávátky, i když už nebyla koleda. V průvodu jsme si připadali jako sloni v porcelánu. Na náměstí jsme vyslechli několik projevů. Potom přijeli požárníci a ukázali část svého umění. Stříkali vodou a řídkou pěnou. Lidé se začali pomalu rozcházet. Šli jsme i my. Vyškrábali jsme se do auta a ve 13 hodin jsme už byli v Bystrém.

Oslavy

V sobotu jsme se sešli u zbrojnice. Náš řidič byl načuřenej, ale přesto jsme už v 7 hodin vyjeli. V Rychnově se konala oslava 25. výročí založení PO. Po příjezdu do města jsme se zařadili do průvodu k dobřanské škole. Na náměstí jsme vyslechli trochu delší projev. Potom jsme do sebe naskládali párky s rohlíkem a limonádu. Po skromném oběde jsme se vydali do Sadů míru. Tam nám kluci dali vale a šli za holkama. Děvčata s vedoucí šla na stadion Spartaku. Při sledování vystoupení Mustangů nám zuby cvakaly, ale nám to nevadilo. Cestou k Tatře jsme si říkali, koho známého jsme viděli. Jirka Andrš ještě nebyl v kondici, ale domů jsme dojeli dobře.


* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *