PRÁZDNINY NA SMARAGDOVÉM OSTROVĚ -  KORFU

 

1.DEN

 

Odbíjí půlnoc a já společně s mamkou vyjíždím na „prázdninovou dovolenou“.  Ručička hodin se posunula do nového dne a já si připomínám své narozeniny, vstupuji do nového „věku“ s krásným narozeninovým dárkem. Autobusem z Brna začíná noční přejezd směrem do italských Benátek.

 

Brzy ráno jsme již v benátském přístavu, odkud bude naše cesta pokračovat po vlnách Jadranu. Máme poměrně delší dobu čas na nalodění, proto procházíme přístavištěm a prohlížíme si velké zámořské lodě, poté odpočíváme ve velkém terminálu, kde se shromažďují cestující. Kolem jedné hodiny odpoledne nastupujeme na luxusní zámořskou loď řecké společnosti MINOAN LINES, která patří k nejlepším ve své třídě.

 

Dvěstěmetrů dlouhá loď se jmenuje Pasiphae Palace a pojme až 1500 cestujících. Kromě toho  najíždí do podpalubí nespočet  nákladních aut, karavanů, osobních aut i motorek. Začínáme si hledat vhodné místečko na palubě, kde strávíme svou čtyřiahodinovou plavbu. Docela příjemné místo jsme našly v sedmém poschodí na levé straně zastřešené paluby a hned si tam rozděláváme své věci. V 16. 00 hod loď odplouvá z přístavu, máme možnost prohlídnout si panorama Benátek a už chytáme správný vítr směrem k řeckým ostrovům.

 

Během plavby se procházíme po lodi a objevujeme vše, co ze svých služeb nabízí. Kousek od našeho místa máme bazén, bar a casino, dále procházíme kajutovou částí, uličkou s obchůdky, restaurací a diskotékou. Interiér lodi je velmi luxusní a vkusný, zdobí jej mramorové obklady, koberce a zajímavé architektonické řešení. Může se i stát, že člověk se v tom množství uliček a poschodí může lehce ztratit. V nejvyšším patře se rozhlížíme na nekonečné dálky moře a necháváme se ovíjet příjemným větrem.

 

Pomalinku se stmívá a pozorujeme krásný západ slunce. Loď je osvětlená a začíná noční život. Někteří si začínají stlát a jdou na kutě, jiní navštíví místní bary nebo diskotéku. My jdeme právě na tu diskotéku, ale moc lidí tam není, takže pochvíli mamka odchází spát a já si tam ještě chvilku poslechnu řeckou populární hudbu. Dostávám pozvání na drink a seznamuji se s dvěma mladými Řeky. Povídáme si až do půl třetí rána, takže poté také konečně odcházím ulehnout. Celá loď spí.

2.DEN

Ráno nás probouzí východ slunce a za námi polovina cesty. Já si nemohu odpustit alespoň trochu si začvachtat v bazénu a dávám si hned po napuštění bazénu mořskou vodou ranní koupel. Zbytek cesty se střídavě opalujeme na palubě, procházíme po lodi a jen tak sedíme a koukáme na moře. V některých místech dokonce vidíme pobřeží Albánie a později i Itálie.

První zastávka naší lodi je v řeckém přístavu Igoumenitsa, odtud už jen hodinku a přibližně ve čtyři hodiny odpoledne připlouváme k břehům ostrova Korfu, do přístavu hlavního města KERKYRY. Je zajímavé pozorovat manévry kapitána lodi, který se musí s takovým kolosem strefit na přesné místo, daří se mu to výtečně.Balíme si svá docela dost objemná zavazadla a vystupujeme na pevninu nejkrásnějšího z iónských ostrovů, smaragdového ostrova Korfu. Loď pokračuje v plavbě dále do řeckého přístavu Patrasso.V přístavišti nás již očekává delegátka, která nás směruje ke správným autobusům, které nás dopraví do letoviska.

Opouštíme Kerkyru a čeká nás zhruba 45minutová cesta do našeho letoviska PERIVOLI v jižní části ostrova. Po klikaté a uzoučké cestě konečně dojíždíme do místa našeho pobytu. Ubytováváme se v apartmánových studiích SANTA BARBARA přímo na pláži a jdeme na úvodní meeting s delegátkou do místní taverny, kde dostáváme přivítací drink – frappé.Poté začínáme s vybalováním věcí a trochu se zabydlujeme. Naše studio je v přízemí, máme tam kuchyňský koutek, koupelnu s WC, ložnici a balkónek s příjemným výhledem do zahrádky domácích majitelů rezidence.Jakmile jsme trochu zabydlené, jdeme na procházku a obhlídku okolí.

Letovisko PERIVOLI je příjemné klidné romantické místo položené v olivových hájích, nachází se tu několik restaurací a taveren, minimarkety a především překrásná téměř dva kilometry dlouhá písčitá pláž THE GOLDEN BEACH SANTA BARBARA, která patří k nejkrásnějším na Korfu.V místním marketu nakupujeme několik nezbytných věcí a pomalu jdeme do svého apartmánu. Po cestě jsem docela unavené, takže pomalu uleháme a těšíme se na začátek našeho prázdninového užívání.

3.DEN

 

Ráno nás probouzí sluneční paprsky, neotálíme a už spěcháme na pláž. Nicméně přece jen ta první noc nebyla tak úplně bez důsledků. Jsme úplně poštípané od komárů, přestože jsme se nastříkaly sprejem. Sice to není dvakrát příjemné, ale už míříme do marketu koupit slunečník a alou k moři.

 

Na pláži si nacházíme své místečko, rozděláváme podušky, stavíme slunečník a už míříme do vln čistého tyrkysového moře. Užíváme vln a najednout vidíme, ajk nám odlétá slunečník, protože vítr opravdu fouká docela dost. To je honička! Ještě párkrát nám uletí, ale přinejmenším netušíme proč, protože ostatním na pláži stojí a jenom mi tam hrajeme honičku s deštníkem. Nakonec ho pořádně zasadíme snad metr hluboko a konečně stojí. My se můžeme zase oddávat radovánkám, ale stejně pořád po očku sledujeme, jestli opravdu slunečník stojí nebo zase někam uletěl.

Nasazuji si brýle a potápím se, abych objevila krásy mořského dna. Bohužel nic víc než písek nenacházím. Žádné mušličky a lasturky, žádná fauna.

 

K večeru vyrážíme na procházku okolím a cestou se dostáváme do nedaleké vesnice PERIVOLI. Během půlhodinové cesty zažíváme docela zajímavou podívanou na tradiční řecký venkov. Hospodářství, kterému se snad ani hospodářství říkat nedá, staré ženy pracující na poli, íající oslíky, které slouží jako dopravní prostředek pro odvoz jich samých nebo sklizně z pole domů.

 

Konečně přicházíme do vesnice, jejíž středem prochází hlavní silnice, která je tepnou místního života. Jinak kromě malého kostelíku a jednoho semaforu, který musí regulovat provoz v uzoučké uličce, kterou tak tak projede jedno auto, není z památek co k vidění. Před chátrajícími domky sedí  na lavičkách nebo v taverníčkách, které jsou v každém druhém domku, místní muži, kteří se baví, hrají karty, popíjí a čekájí na své ženy až se vrátí z pole. To platí hlavně u starší generace, kde muži mají své postavení. Nicméně jsou velmi milí, pozdraví nás, usmějí se a zvou do své taverny nebo minimarketu. Nakonec jsme si v jednom z nich koupily krásné velké broskve.

 

Cestou zpět do letoviska potkáváme z pole jedoucí ženu na oslíku, ženu nesoucí otep slámy na hlavě a vedle ní na skútru jedoucí muž s kosou. Litujeme, že jsme si sebou nevzaly fotoaparát, protože to by určitě stálo za to. Všímáme si olivových hájů, které jsou všude kolem, jejich propletených kmenů a v korunách složených černých sítí, které se před sklizní pod stromy roztáhnout a čeká se až do nich olivy samy spadnou. Olivy jsou pro ně posvátné a je hřích je utrhnout. Podzimní sklizně jsou velkou událostí a kromě turistického ruchu i důležitým příjmem v mimosezónním období.

 

Byla to velice příjemná podvečerní procházka a ukázala nám obrázek tradičního venkova, který je k vidění už jen v málo místech.

 

4.DEN

 

Začíná nový slunečný den a nás nic nedrží, abychom nevyrazily na pláž trochu se opálit a osvěžit slanou mořskou vodou. Tentokrát vítr tolik nefouká, takže vlny jsou moc příjemné k plavání a nakonec nemáme ani problémy z naším „létajícím“ slunečníkem.

 

Na pláži odpočívám, čtu si a samozřejmě i obhlížím zajímavé objekty, vybrat by se i dalo. Odpoledne je slunce docela dost silné, takže abychom se nespálily, jdeme si dát raději odpolední siestu, což je v jižních zemích zcela obvyklé. Žít se začínám přece až večer. Jakmile žár slunce trochu poleví, jdeme se opět vykoupat. Podvečer na pláži je nesmírně příjemný pro relaxaci. Když jdeme do svého apartmánu, všímáme si plakátu u místní taverny Santa Barbary dokonce s českým překladem, který nás srdečně zve na „ŘECKÝ VEČER“, atrakci, kterou musí vidět každý návštěvník řeckých ostrovů.

 

Kolem desáté hodiny večer vyrážíme za zábavou do místní taverny a těšíme se, že poznáme typickou řeckou zábavu plnou hudby, tance a vína. Usedáme ke stolku společně se známými ze zájezdu a objednáváme si bílé víno. Povídáme si, posloucháme příjemnou tradiční řeckou hudbu BOUZOUKI a SIRTHAKI, k tomu nám tančí temperamentní tanečníci, házejí talíře, zapalují ohně a zvedají ústy stoly. Posléze dostáváme malou lekci tance, hrají se hry a všichni se programem příjemně baví.

 

Nakonec je malá diskotéka součsných hitů, takže to začínám roztáčet na parketu. Na stůl  za to dostáváme džbánek vínka od jednoho Řeka z Athén, který tam tráví svou dovolenou.  Seznamujeme se také s příjemným a mladým majitelem taverny Kostasem, povídáme a zjišťujeme, že Kostas mluví docela obstojně česky. Vůbec se tam snaží vyjít Čechům dost vstříc, protože Češi patří spolu s Angličany a Němci k nejhojnějším návštěvníkům ostrova. Zábava trvá do noci a my odcházíme mezi posledními hosty. Bylo to zajímavé zpestření a měla jsem tak příležitost poznat nové národní tance, které se mi docela zalíbily a bude se mi to určitě hodit pro mou profesionální choreografickou práci.

 

5.DEN

 

Ráno jsme si trošinku pospaly a kolem jedenácté dopoledne jsme vyrazily na výlet do sousedního letoviska AGIOS GEORGIOS. Cesta vedla po dlouhé písečné pláži a trvala asi 45 minut chůzí, začínalo být docela dost horko, takže to nebylo až tak příjemné.

 

Letovisko Agios Georgios se rozkládá na jihozápadním pobřeží a je to rozvíjející se turistické středisko, jehož předností je zlatavá písečná pláž, příjemné prostředí, hotely rodinného typu, nespočet restaurací, taveren, barů, diskoték, obchůdků a supermarketů. Je zde mnoho příležitostí k vyžití vodních sportů, lákalo mě vyzkoušet vodní lyže, ale nakonec jsem to raději vzdala, abych zbytek pobytu nestrávila zlámaná.

 

Prošly jsme téměř všechny místní obchůdky na hlavní promenádě kolem silnice a asi po dvou hodinách jsme vyrazily na zpáteční cestu do Perivoli. Plavky jsme měly na sobě, takže jsme si cestu zpříjemnily koupáním na tamní pláži, což nás skvěle osvěžilo a dodalo sil.

 

V podvečer jsme si ještě lehly na pláži u Santa Barbary, zaplavaly a užívali krásné relaxace. Pak jsme zašly jen do minimarketu pro broskve, které jsme si daly na balkoně s bílým vínem, a šly brzo spát.

 

6. - 8.DEN

 

Pátek nezačal příliš šťastně, začalo pršet a bylo tomu tak po celé následující tři dny. Dopoledne jsme se ještě stihly vykoupat, ale odpoledne to začalo s deštěm na plné obrátky a nám nezbylo nic jiného než celé dny ležet v pokoji nebo sedět na balkoně a číst. Přečetla jsem všechny knihy, které jsem měla sebou, všechny časopisy a vyluštila křižovky.

Když se na chviličku vyjasnilo šly jsme ven, ale pochvíli zase začal déšť, takže to bylo na nic.

 

Sobotní večer jsme opět věnovaly řecké zábavě v taverně, což byla milá změna v děštivých dnech. Tentokrát jsme si daly společně s červené víno, bylo docela dost silné, ale dobré. Program byl stejný jako první večer, ale zábavný. Na parketu jsem si zatancovala belly dance a docela zaujala místní publikum. No a džbánek červeného byl opět na stole. Přisedl si k nám jeden Řek, obdivoval nás a trochu jsme popovídali.

 

V neděli jsme očekávaly, že už by mohlo být po dvou celých popršených dnech konečně pekně, ale bohužel od samého rána zase lilo jako z konve, takže se nedalo nic dělat a den byl vcelku o ničem. Už jsme se modlily, aby se konečně vyčasilo a mohly zase spokojeně užívat sluníčka, pláže a koupání v moři.

 

9.DEN

 

Dnešní den jsme měly na plánu celodenní výlet po nejkrásnějších místech na ostrově. Počasí se konečně vzpamatovalo, takže vše nasvědčovalo, že by se výlet mohl podařit. Jely jsme společně s naší delegátkou Gabrielou a kamoškou Evou vypůjčeným autem na soukromou cestu po krásách Korfu.

 

V devět hodin ráno nasedáme do auta a jedeme směrem k prvnímu atraktivnímu místu našeho výletního okruhu. Během jízdy nám delegátka poutavě vypráví o historii ostrova, o způsobu života místních lidí, zmiňuje mnoho zajímavostí a seznamuje nás tak s „perlou Řecka“, jak se ostrovu také často říká.

 

Cesta nám příjemně ubíhá a už si prohlížíme slavný zámeček rakouské císařovny Sissi, která zde často pobývala a ostrov upřímně milovala. ACHILLIO  se nachází cca 12 km od Kerkyry ve vesnici Gasturi, byl postaven v roce 1890 italskými architekty v neoklasickém slohu a dostal jméno podle Achillea, oblíbeného Homérova hrdiny císařovny Alžběty. Třípodlažní palác obklopují rozsáhlé zahrady, kde je postaveno mnoho soch, vesměs inspirovaných řeckou mytologií. Vyniká  socha znázorňující „umírajícího Achillea“. Interiér sídla tvoří fotografie a nástěnné malby královské rodiny. Během I.světové války byla v Achilliu nemocnice, poté zde bylo vyhlášené casino, které bylo zrušeno teprve před pár lety a dodnes lze u pokladny při vstupní bráně vidět cedulku oznamující, že casino je přemístěno do hotelu Hilton. Palác byl zrekonstruován a opět září v celé své kráse.

 

My jsme ovšem dovnitř nešly a Achillio jsme si prohlédly pouze zvenčí. Pokračovaly jsme v cestě do hlavního města, kde jsme zamířily na poloostrov KANONI. Míjíme odkryté archeologické naleziště vykopávek z římského období, kde stále probíhají výzkumné práce. Pod Kanoni, na malém kousku země spojeném s pevninou cementovou stezkou, stojí klášter VLACHERNA a opodál malý ostrůvek PONTIKONÍSSI, který je znám pod názvem „Myší ostrov“. Podle mýtů  viděli Řekové v ostrůvku zkamenělou loď Faiaků, která přivezla slavného Odyssea na Ithaku.

 

Malou pauzu si děláme ve vyhlášené kávárně na vyhlídce, kde si objednáváme výborné frappé – oblíbené řecké neskafé s ledem. Fotografujeme si vyhlídku na zmíněné ostrůvky a vyčkáváme na okamžik, kdy přistává letadlo na letištní dráze pod námi, která je jen pár metrů od vyhlídky. Mezinárodní letiště denně přijme a vyšle desítky letadel a pohled na přistávající letadlo v těsné blízkosti je vzrušujícím zážitkem, který si musíme zdokumentovat.

 

Přibližně v jednu hodinu po poledni pokračujeme na západní pobřeží Korfu do 25 km vzdálené PALEOKASTRITSI. Přírodní krása a jedinečnost krajiny lákají do těchto míst tisíce turistů,  a ani mi si nechceme tuto podívanou nechat ujít. Na vrcholu Paleokastritsi se nachází mužský klášter Zesnutí Bohorodičky (Panagía Theotokós), který byl založen roku 1225 mnichem Euthymiem Midasem. Dnešní budova pochází z 18. a 19.století. V klášteře, do kterého se dostáváme na poslední chvíli před odpoledním zavřením, si prohlížíme v muzeu malou sbírku lastur a velrybích kostí, které byly vyloveny z moře před několika lety. Dále je zde velká sbírka pravoslavných ikon. Podle tvrzení archeologů právě v Paleokastritsi bylo v homérských dobách Alkinoovo město a Odysseus se setkal s Nausikaou někde zde na pobřeží. V prostorech kláštera se pohybují mniši v černých hábitech a už u vstupní brány rozdávají turistům v příliš odhalujícím oděvu dlouhou sukni k zakrytí. To je případ i mamky. V kostelíku vyzdobeném ikonami si za peníz kupuji svíčku, kterou zapaluji a se svým tajným přáním ji stavím do misky. Věřím, že se mi přáníčko splní. V klášterním obchůdku ještě kupujeme lisovaný olivový olej a pěšky sestupujeme z vrcholku Paleokastritsi.

 

Naskýtá se nám přenádherný pohled na mořské laguny a poloostrůvky tvořící kouzelné zálivy lákající ke koupání a potápění. Ani mi neodoláváme a děláme si krátkou zastávku na koupání ve skalnatém zálivu LA GROTTA. Je to naprostý ráj. Skaliska, průzračně čistá voda s bílým pískem na dně, sluneční atmosféra, kterou dokresluje příjemná hudba znějící z místní restaurace. Je tu jen několik málo lidí, takže by se dalo říci soukromé kouzelné místečko, vlastní ráj. Fotíme a pomalu se připravujeme na další etapu našeho výletu.

 

Teď nám zbývá už jen prohlídka hlavního města. KERKYRA rozhodně stojí za návštěvu, její jedinečnost vytváří místní spletité uličky plné obchůdků, obklopené typickou architekturou ovlivněnou benátským slohem, mohutné pevnosti a staré kláštery. Proplétáme se uzoučkými uličkami a vycházíme na největším a nejhezčím náměstí, které je srdcem města. SPINADA (Esplanada) byla založena v období benátské nadvlády naproti Staré pevnosti, aby zajišťovala obranu v případě napadení města. Když Kerkyru dobyli Francouzi, přeměnili Spinadu v náměstí, zasadili na něm stromy a zanechali tak městu jedinečný park, který je dnes střediskem společenského života, místem schůzek, slavností, koncertů a dalších akcí pod širým nebem. Procházíme náměstím, kde se v dolní části rozprostírá travnaté kriketové hřiště, zastavujeme se u JÓNSKÉHO MONUMENTU (Pomník sjednocení), který symbolizuje zasazenými kameny sedm jónských ostrovů, a dále MAITLANDOVA ROTUNDA na počest britského místodržitele Thomase Maitlanda.

 

V levé části dolního náměstí se nachází působivý stavební komplex LISTON, který je dílem francouzského inženýra Lessepse, který postavil budovy v ulici Rivoli v Paříži, ve stejném slohu. Pod starými několikapatrovými domy s malebnými balkony se rýsují „volty“ – slavné klenuté arkády Listonu. Na jejich okrajích visí benátské lucerny.

Ze Spinady se nám naskytá nádherný pohled na STAROU PEVNOST, která se rozprostírá nad náměstím a upoutá pozornost každého návštěvníka Kerkyry. Mohutná postavení byla postavena Byzantinci, doplněna Benátčany v 16.století a završena Angličany. Starou pevnost spojuje s městem přibližně šedesátimetrový pevný most. Pod mostem protéká umělý kanál s mořskou vodou, zvaný Contrafossa. Pevnost si prohlížíme pouze zvenku, neboť dovnitř na prohlídku už nemáme čas.

 

STARÝ PALÁC SV. MICHALA A SV. JIŘÍHO v dolní části Spinady patří k nejpůsobivějším pamětihodnostem Kerkyry. Palác byl postaven roku 1819 z kamene dovezeného z Malty a byl jak sídlem Jónského senátu tak i rezidencí britského místodržícího Frederika Adama. Zakladatele vodovodní sítě ostrova, který má vytesanou sochu před budovou. Poté tam sídlil Řád sv. Michala a Jiřího, po němž dostal palác jméno. V sálech paláce je umístěno Muzeum asijského umění, jediné svého druhu v Řecku a snad na celém Balkáně.

 

Procházka na Spinadě vyvolává před očima návštěvníka tři důležitá období v historii Kerkyry. Stará pevnost bezprostředně souvisí s benátskou nadvládou, „volty Listonu dělají z Kerkyry malou Paříž a palác sv. Michala a Jiřího připomíná období britského protektorátu.

 

Po nábřeží se procházíme ze Spinády kolem starého přístaviště, odkud se nám naskýtá krásný pohled na NOVOU PEVNOST, která byla vybudována v 16.století jako rozšíření obranného systému města. Vracíme se zpět do spletitých uliček Kerkyry a nakupujeme pár suvenýrů, já jsem si koupila sluneční brýle, které jsou „in“ a u nás ještě nejsou k sehnání. Pomalu nás už přepadá hlad, takže jdeme do rychlého občerstvení „mic mac“ a ochutnáváme řeckou specialitu „pitty gyros“, je to moc dobré.

 

V šest hodin večer máme sraz s delegátkou poblíž Spinády a vyrážíme na cestu zpět do našeho letoviska. Povídáme si o dojmech z celodenního výletu a jsme všichni nadšeni a mile překvapeni vším, co nám prohlídka Korfu nabídla.

Po příjezdu se jdu ještě vykoupat k moři, protože je příjemné počasí. Večer jdeme spát a ještě si rekapitulujeme naše zážitky a pomalu usínáme. Určitě to byl ten nejkrásnější den našeho pobytu na smaragdovém ostrově.

 

10.DEN

 

Dnešní den trávíme převážně na pláži, protože je pěkně a musíme dohnat ztracené dny, kdy pršelo. Čvachtáme se ve vodě, chytáme barvičku od sluníčka a pozorujeme dění na pláži. Odpoledne jsem už trochu unavená, takže jdu nachvilku do apartmánu a trochu si dávám oddych. Mamka jde zpět na pláž, já až o pár hodin později, kdy už nesvítí tolik slunce.

 

Jak tak ležíme na pláži, dostávám pozvání na večerní kafe, které neodmítám a souhlasím, že v osm hodin přijdu do tamní taverny. Nachystala jsem se a v osm vyrážím do taverny na pláži. Spyros tam už čeká, takže hned začínáme konverzaci. Spyros je původem Řek, ale žije v Německu, většinou v zimě a léto tráví na Korfu. Nabízí mi, že mě sveze na motorce, což neodmítám, protože na motorce jsem ještě nikdy nejela a určitě to bude dost zajímavej zážitek. Nasedáme na jeho stříbrnou Caggivu a vyrážíme na okružní jízdu. Je to skvélé! Projíždíme kolem jeho apartmánu, který je nedaleko pláže, a který pronajímá turistům, dále uháníme přes Perivoli až k pláži o něco dál než kde se většinou koupeme. Prohlížím si skální útesy, malý přístav s několika loďkami. Potom už jedeme zpět do taverny. Tam si povídám s jeho dalšími kamarády, seznamuji se s plavčíkem Stefanem, který každý den dohlíží na dění na naší pláži, ochutnávám řecký tradiční aperitiv – „ouzo“ -, ale moc mi bohužel nešmakuje, až příliš navoněné. Potom odjíždíme se Spyrosem na diskotéku do vedlejšího letoviska Agios Georgios, kde to v noci opravdu žije. V jednom klubu se setkáváme se Stefanem a jeho kamarádem, dávám si martini bianco a začínám tancovat o stošest. Pak jdeme ještě do několika barů, dokonce v jednom se poznávám s jednou Češkou, která pracuje za barem a přes prázdniny si tam přivydělává. Kolem šesté ráno se vracím do apartmánu a jsem ráda, že jsem se dnešní noc velice dobře pobavila.

 

11.DEN

 

Po bouřlivé noci jsem toho moc nenaspala, protože kolem desáté jsme s mamkou měly v plánu výlet do Agios Georgios, abychom nakoupily všechny suvenýry a dárky pro známé. Cesta do letoviska nám docela dobře ubíhá, protože tentokrát jdeme po pláži jen část cesty a zbytek už po silnici nad útesy, což je mnohem pohodlnější a hlavně se tak vyhýbáme docela nepříjemnému přechodu přes velké kameny, které jsou na pláži. V obchůdku suvenýrů si kupuji panenku v typickém řeckém kroji, kterou zařadím do své sbírky národních panenek. Vybíráme ze všech možných velikostí a různých kostýmů, a opravdu jsme našly jednu moc krásnou a cenově velice přijatelnou, jenom za šest euro. Potom brouzdáme po celé hlavní třídě a procházíme obchůdek vedle obchůdku a nakupujeme olivová mýdla, parfémy, mix frappé, magnetku, olivy, ouzo….. Cestou potkáváme Stefana a Spyrose, nejspíš teprve vstali. Po návratu do našeho letoviska jdeme odpoledne opět na pláž a jsme tam až do večera.

 

Je středa, a to je na programu „Řecký večer“. Kolem desáté jdeme do taverny, usazujeme se u stolu a vybíráme, co ochutnáme z řeckých specialit. Nakonec vyhrává specialita gyros a červené víno, a je to moc dobrá volba, protože jsme plny, ale dobře najezeny. Program je stejný jako předcházející večery, takže nás to už tolik nebere, protože už ho známe skoro zpaměti, ale stejně je příjemné poslouchat řeckou hudbu a dívat se na tanečníky a jejich kreace. Všichni jsou zváni na parket a začíná společná lekce tance a všichni se u toho dobře baví. Na stůl nám opět přišel džbánek červeného. Začínám si povídat s „objednavatelem“ a je to opravdu příjemná konverzace. Kolem půl druhé, jdu doprovodit mamku do apartmánu, protože se jí už chce spát, já ale pokračuji a vracím se do taverny. Odtud odjíždíme na diskotéku do MESSONGI, velice živého letoviska na cestě směrem do Kerkyry.

 

Messongi společně s vedlejší Moraitikou jsou letoviska na jihovýchodním pobřeží ostrova, 20 km od hlavního města, při ústí řeky Messongi. Patří k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším letoviskům na východním pobřeží, vyhledávané především anglickými turisty. Vedle možností příjemného koupání jsou letoviska i společenským centrem s řadou restaurací, diskoték, barů a dalších zábav, které zpestřují noční život.

I já si tuto noc zpestřuji v jednom baru s diskotékou v Messongi. Objednáváme si pití, já piji opět své oblíbené martini bianco, a připojujeme se do víru tance. Hrají skvělou hudbu s mnoha současnými hity, především moji hitovku od Sophie Ellis Bexter – Murder on the Dancefloor. Skvěle se odvazuji a tak trochu koketuji s jedním sympatickým Angličanem, ale nemůžu nic podnikat, protože přece jen jsem tam byla pozvána někým jiným.

Asi ve čtyři hodiny ráno se vracíme a já ulehám, protože jsem už malinko unavená po dvou flámech, i když jsem se moc dobře pobavila a zjistila jak to tady v noci vlastně žije.

 

12.DEN

 

Je tu poslední den, který strávíme na Korfu. Jak jinak ho strávit než na pláži. Dopoledne jdeme po pláži a hledáme si místečko, kde jsme ještě nebyly. Nacházíme příjemné zákoutí u skalních útesů. Děláme pár fotek, koupeme se, opalujeme. Odpoledne jsem nějaká přešlá, takže si jdu trochu odpočinout do apartmánu. Mamka je na pláži společně s Evou a její maminkou. Začínáme se balit, zavírat kufry a chystat se na cestu domů.

Večer se jdeme ještě projít po okolí, zajdeme do místního minimarketu, kde si kupuji cédéčko s řeckou instrumentální hudbou Sirtaki a Bouzouki. Spát jdeme celkem brzy, protože ráno je naplánován odjezd v pět hodin ráno. Poslední noc na ostrově.

 

13.DEN

 

Vstáváme kolem čtvrté hodiny ranní a připravujeme se na odjezd. V pět hodin máme sraz před apartmány, kde by nás měl naložit autobus a odvést do Kerkyry do přístaviště. Autobus opravdu v pět hodin přijíždí, ale co se nestalo, otáčí to a jede pryč. Pravděpodobně jede pro skupinku, která bydlí v nedalekém apartmánovém komplexu. Takže čekáme a čekáme, ale už je půl šesté a autobus stále nepřijíždí, začíná malá nervozita. Někdo tedy nakonec zavolá delegátce, že autobus stále nikde. Po šesté hodině konečně přijíždí autobus, nakládáme zavazadla a už vyjíždíme na rychlocestu, protože loď odplouvá v sedm hodin a cesta do Kerkyry trvá přibližně padesát minut. I když je brzo ráno, přece jen se dostáváme do kolony, která brzdí provoz. Jsou to docela nervy, ale zároveň docela vzrušující dobrodružství. Je 6:56 a my se blížíme k přístavu, už vidíme loď jak kouří a plno lidí kolem. Takže vysedáme z autobusu a už utíkáme k lodi. Vyzvedávám u delegátky lodní lístky a nastupujeme na palubu. Jdeme na naše místečko, kde jsme „tábořily“ i cestou na ostrov. Loď odplouvá krátce po sedmé hodině a my se loučíme s ostrovem, kde jsme strávily moc pěknou dovolenou.

Loď od společnosti MINOAN LINES se tentokrát jmenuje Ikarus Palace a je stejná jako  předchozí Pasiphae Palace, kterou jsme pluly cestou na Korfu, pouze o rok starší, tedy vyrobená roku 1997, a s malinko odlišným designem interiéru loďi.

 

Cestou využíváme možnosti osvěžení v bazénu na palubě lodi, opalujeme se na palubě v nejvyšším patře lodi, procházíme obchůdky. Nakupujeme ještě koření řecké kuchyně, abychom si mohly také doma pochutnat na řeckých specialitách. K večeru sedíme na vyhlídce a pozorujeme moře a dokonce máme štěstí vidět skákající delfíny. To je nádhera. V noci jdeme spát na palubu, není to žádné velké pohodlí, ale vydržet se to dá. Noc uběhla docela rychle, na diskotéce jsem ani nebyla, protože na lodi nebylo příliš cestujících, takže by tam bylo pravděpodobně dost prázdno.

 

14.DEN

 

Ráno kolem sedmé hodiny vjíždíme velkým kanálem do Benátek. Prohlížíme si z paluby centrum města, nádherné domy a chrámy postavené přímo z vody. Mnoho z památek se v současné době opravuje, ale i tak bylo mnoho k vidění a určitě bude stát zato, navštívit a vidět Benátky (VENEZIA) ještě jednou a přímo na souši.

 

Připlouváme do přístavu, plavba byla příjemná, bez problému. Vystupujeme z lodi a už nás čeká autobus, kterým pojedeme až do Brna. Nakládáme zavazadla, občerstvujeme se u baru řidiče a vyrážíme směrem domů. Cestou nám pouští video, takže se bavíme u notoricky známe filmové komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Pak ještě český film Pelíšky a americký film Seznamte se, Joe Black. Cesta tak ubíhá mnohem rychleji a zachvilku jsme ve Vídni. Z Vídně už to je jen kousek na hranice a od hranic do Hodonína, kde vykládáme první cestující. Další stanoviště je Brno. Kolem osmé hodiny večer jsme doma. Dovolená to byla opravdu krásná a vydařená.

 

     

 

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *