Zivot v bunkru

Jednoho unoroveho odpoledne v r. 1942 se ozvalo v lagrovem rozhlasu moje cislo; mel jsem jit ihned k brane. Bezel jsem pres zasnezeny apelplatz, u brany uz me cekal rapportfűhrer. Beze slova ukazal prstem na zed bunkru. Ten pokyn znamenal postavit se tvari ke zdi a cekat. Proc tu mam cekat, jsem zatim nevedel. A na co jsem cekal, o tom jsem ted mohl celou hodinu premyslet: tady stavali veznove, kteri meli dostat vyprask, kteri byli odsud odvadeni do bunkru nebo za branu do psince, kde stala sibenice. Nebo rovnou do krematoria, kde se veselo na reznicke haky nebo utloukalo drevenou palici.

Za hodinu jsem videl prichazet hauptschafúhrera sommra, esesaka, ktery mel na starost bunkr, obavaneho vraha, ktery mel na svedomi stovky zivotu. kopl me do holene, odemkl dvere bunkru, vzal me za krk a vrazil mi hlavu do tezkych dveri. Vpadl jsem do bunkru, lagroveho vezeni, mista, o kterem se v lagru tolik vypravelo a z nehoz malokdo vysel ziv. Betonova chodba po obou stranach cely. Vrazil me do jedinych otevrenych dveri, byl to kloset. Tam stal vezen, ktereho jsem v lagru nikdy predtim nevidel, s brylemi a bledym oblicejem jako nekdo, kdo leta nebyl venku na slunci. "Svleknout! Vsechno!" rekl vezen.

Svlekl jsem se do naha, Sommer stal vedle a mlcel. Vezen mi hodil zpet kosili a spodky. Pak Sommer otevrel celu cislo 3 - byla to cela prave proti "uradovne". Drzel v ruce bykovec, ukazal jim do cely.

Vesel jsem, cekal jsem ranu, ale neuhodil. Vezen s brylemi rekl: "Vstoupi-li prislusnik SS, hlasis se: Háftling 4324 in Einzelhaft! Sedet, lezet, opirat se o stenu neni dovoleno. Stojis v pozoru pod oknem, tvari ke dverim!" Ted Sommer poprve promluvil: "Jestli te napadne podivat se z okna, je s tebou konec, rozumnel jsi ty prase?" Zvedl vyznamne bykovec, ale zase neuhodil, zamkl celu a ja zustal sam s neradostnymi uvahami...

Cela byla dva metry dlouha, metr siroka, podlaha a steny z betonu, proti dverim u stropu okno, nezasklene, jen zamrizovane. Na stene drevena prycna opatrena visacim zamkem, u dveri tri zebra ustredniho topeni, samozrejmne studena jako vsecko v cele. Venku dvacetistupnovy mraz, ja bos, v tenke kosili a spodkach, otevrenym oknem me bodal ledovy vzduch do zad... Mel jsem pocit, ze tu za dve hodiny zajdu zimou, ze zmrznu. A prece jsem tu byl sestatricet dni a noci bos, skoro nahy, mezi ledovymi stenami a s otevrenym oknem za zady a ve stale nejistote, zda me za chvili nepodpravi...

Sednout nebylo na co. Na zemi sedet nebylo mozno, beton studil az do kosti. Zvedal jsem stridave nohy. chvilemi jsem zaslechl na chodbe plizive kroky a v kulate vizirce se objevilo Sommrovo oko. To jsem stal pokazde v pozoru na svem miste - byl by nesmysl provokovat ho a rikat si o ranu. nenachytal me ani jednou.

Asi za dve hodiny sommer odemkl. Vystekl jsem hlaseni. "Ven!" zarval a ja vybehl z cely. Otevrel dvere bunkru a vedl me ven - ne do lagru, ale za branu, k baraku, kde byla uradovna gestapa.

Sel jsem bos, ve spodkach a kosili zmzlym snehem. U baraku gestapa me nechal stat a vesel dovnitr. Za chvili vysel a vzdalil se, aniz rekl slovo. Stal jsem v pozoru, byl jsem si vedom, ze na me kouka kdejaky esesak, ktery byl prave v okoli. Mraz jsem uz skoro ani necitil, byl jsem tak zkrehly, ze jsem mel pocit, ze se mi kazdou chvili musi zastavit srdce. Za mymi zady byla hlavni ulice, vedouci k brane. Pochodovaly po ni kolony veznu, slysel jsem rvani kapa, ktery hnal zidovske vezne zaprazene do tezkeho vozu. Pak kolem mne presel zeleny blokar od sovetskych valecnych zajatcu, vedl asi deset zajatcu, vesli do baraku gestapa.

Za chvili vysel ven gestapak Leclair, v rajtkach, holinkach a klobouku, ukazal na mne a rekl blokarovi: " Zeptejte se jich, jestli ho poznavaji?" Blokar tlumocil otazku. divali se na mne, krcili rameny. "Odvedte tu svinskou bandu!" projevil gestapak svou nespokojenost a kyvl na mne abych sel za nim.

V jeho uradovne bylo nadherne teplo, pral jsem si, aby vyslech trval co nejdele. Ptal se na jmeno a datum narozeni. "Komunista?" zeptal se najednou. "Postrelil jsem v sebeobrane dva Nemce," vyhnul jsem se prime odpovedi, protoze jsem vedel o co pujde. "To vidim z papiru vy idiote. Komunista, dvojnasobny pokus vrazdy na prislusnicich freikops. Vite, ze je to vlastne nedopatreni, ze jste dosud na zivu? Ale ted se to nedopatreni napravi, jestli mi nereknete, co chci vedet. Jste mlady chlap, mate jiste doma nekoho, matku, zenu, chcete je videt, chcete se vratit domu. Chci znat jmena veznu te vasi organizace. Na vas mi nezalezi! Jednoho rad pustim kdyz dostanu vsecky. Rozumite mi?"

"Ne, pane komisari," pokrcil jsem rameny a tveril se nechapave. - "Tak budu mluvit jasneji. Proc jsme vas dali do bunkru, vite ne? Zy ty cigarety, ktere shanela vase organizace pro bolseviky a ktere vy jste jim daval, kdyz chodili do skladiste menit pradlo. Nosili jich odtamtud nekdy i pul kose, mame to zjisteno. Jouu mezi vami udavaci, je to pro vas trapne, ale je to tak. Nebojte se mne, nejsem zly clovek. budu se na to divat tak, ze jste jejich nastroj, ze vas zneuzili k veci, vy nam je pomuzete najit, prijdou na vase misto a vy pujdete z bunkru - do lagru - a brzy domu. o to se vam postaram. No, co rikate?"

"Ale - ja prece nedaval Rusum zadne cigarety... O zadne organizaci nevim..." Vyskocil a rval: "Delate ze mne idiota? Chcete tvrdit, ze jster nedaval zajatcum cigarety? Ze v lagru neni bolseviska organizace?" Mel prostredky, kterymi se mohl pokusit primet me k reci. Zkusil jsem predstirat priznani: "Dal jsem Rusovi cigarety. Ale sam od sebe. jeden na mne delal posunky, abych mu dal cigaretu. Mel jsem u sebe nacatou krabicku - mohlo tam byt sest cigaret. Tak jsem mu je dal"

"A to Vam mam verit? Kaslu  na vasich sest cigaret! Zajimam se o cigarety, ktere jim posilala vase organizace..." snad hodinu se snazi ze mne dostat nejake priznani, ale trval jsem na sve vypovedi. Nebyl si prilis jist. Rusove nepotvrdili, ze me poznavaji, a o spolehlivosti udavacu z rad veznu mel pravdepodobne sve mineni. Nakonec vstal a rekl znechucene: "Vy prase si myslite, ze se z toho dostanete, kdyz budete ze sebe i ze mne delat blba? Sommer a lagerfúhrar Plaul to z vas dostanou - ja se s vami mazat nebudu. Budete zpivat az vezme Sommer do ruky bykovec. A ted ven - nenecham vas tu hrat se u kamen vy prase..." Byl jsem zase v bunkru

Venku v lagru byl konec prace a apel. Slysel jsem vsechny ty zname zvuky a krik esesaku, povely "Mútzen ab" a "Mútzen auf", potom "Abrúcken!". Ted jdou veznove do baraku, dostanou jidlo, sedi v teple

... Nekteri mluvi o mne a neni jim dobre - nereknu u vyslechu nejake jmeno, vydrzim vyslech, nebudu si chtit pomoci tim, ze do toho pribehu zatahnu dalsi vezne?...

Utikal-li v lagru pri praci cas pomalu, v bunkru temer stal. V betonovych celach bylo chladno i v lete, ted v zime jsem si nedovedl predstavit, ze tu vydrzim stat pres noc. A vydrzel jsem ne jednu noc, bylo to mnoho noci a v sousednich celach to vydrzeli i jiní, pokud je neubili nebo nekam neodvlekli...

Jist jsem nedostal tri dny. Nevidel jsem se, ale na rukou i nohou jsem mel jen kuzi a byl jsem slaby, ze jsem chvilkami temer ztracel vedomi - ale porad jsem si uvedomoval, ze musim stat, stat, - nenechat se nachytat, ze se opiram, ze klecim nebo sedim na podlaze - , hovel jsem si jak se dalo, i kdyz steny a podlaha byly studene jako led a vydrzel jsem jen chvili se o ne opirat. Jen nohy - ty to museli vydrzez...

Nekonecne hodiny. Zima, hlad a nejistota, co bude za chvili. Behem tech tri dnu bez jidla dalsi dva vyslechy. Cekani s bosyma nohama na snehu pred gestapem, rvani a vyhruzky. slibovani vyprasku, poveseni, krematoria. Trval jsem na sve puvodni vypovedi. Leclair se nakonec vzdal: " skoda - chtel jsem vam pomoci, kdybyste pomohl vy mne. Takhle zajdete v bunkru. nechci vas uz videt - ledaze byste prisel k rozumu. Mate moznost se prihlasit u Sommra - premyslejte o tom. Ven!"

Nikdy jsem nepochopil, proc na mne nepouzili nektere donucovaci prostredky, ktere bezne uzivali. Leclair byl prece postrachem tabora jako sommer. Asi jsem mel proste stesti, jinak se ta zahada neda vysvetlit. Pozdeji jsem si uz zvykl a cele hodiny jsem presvedcoval sam sebe, ze nesmimustoupit od sve puvodni vypovedi, kdyby se mnou delali cokoliv.

Kazdy vecer esesak obesel cely a odemkl zamky drzici prycny u zdi. Kdyz v lagru piskali ke spani, zarval esesak na chodbe: "Prycny dolu!" a v tu chvili museli veznove spustit prycny a postavit se vedle nich.

Okenkem zkontroloval cely a zbil toho, kdo nebyl hotov. Pak povesil zvenku na okna cel dreveny kryt - nebylo o nic mene zima, ale alespon to nefoukalo a vitr nehnal do cely snih. K prikryti byl zbytek stare roztrhane deky, lezelo se na tvrde, studene rovne desce, pod hlavou nic. Bylo marne pokusit se zabalit do toho kousku deky. Ve dne jsem touzil po tom, abych mohl spat, v noci jsem nemohl zimou usnout a touzil, aby uz byl den.

K ranu nespal v bunkru asi nikdo. Cekali jsme, az esesak vyjde na chodbu a zarve: "Prycny nahoru!". Znamenalo to bleskurychle vyskočit - ne drive a ne pozdeji - slozit deku, prirazit prycnu ke zdi a zaklapnout zamek. Esesak okenkem zkontroloval cely a denne jsme slyseli zvuky strasneho vyprasku, ktery dostal vezen, jenz nebyl vcas hotov.

Pak odemkl cely - kazdou na minutu. Vezen musel stat do pasu nahy, vysteknout hlaseni, v jedne ruce kbelik od marmelady, ktery v cele nahrazoval zachod, v druhe plechovou konvici. esesak zvedl bykovec, byl-li vezen rychly, probehle pod bykovcem a sommer mu dal pokoj, nechal je bezet na klozet. Za nekolik vterin, ktere mel vezen k dispozici, mohl udelat presne toto: jednou rukou vylit kbelik do klozetu, druhou natocit z kohoutku do konvice vodu, vlit ji do kbeliku, pak si postrikat vodou oblicj a bezet do cely.

Konvici musel nechat za dvermi. Slo-li to rychle, bylo to bez rany. Trvalo-li to o vterinu dele, dostal u dveri cely ranu bykovcem. Sommer zavrel celu a otevrel dalsi. V cele jsem si utrel vodou postrikany oblicej kosili, a tim byla denni pece o cistotu odbyta.

Pak esesak otevrel celu a vezen si sahl pro konvici, ve ktere byl ctvrtlitr "kavy" - odporne horke brecky. Cely otevrel tehdy, kdyz bylo jiste, ze je kava studena - stala tam mnohdy hodinu, nez ji veznove dostali. Totez bylo v poledne s polevkou - byly to o polovinu mensi porce, nez dostavali veznove v lagru. Vecer byl tenky krajicek chleba - za tech sestatricet dni jsem snad jen desetkratkrat dostal k chlebu jeste neco: lzici marmelady nebo kolecko salamu z pilin a krve, jindy kousek sulcu, velky jako dve kostky cukru.Fasovali pro nas margarin a k chlebu bylo vzdycky neco, ale to si nechaval Sommer.

Potize   a obavy mi pusobily nohy. zimou a mnohadennim stanim mi otekly, dole u kotniku jsem je mel stejne dlouhe jako nahore na stehnech. Po trech tydnech se muj stav zacal lepsit, stale jsem cvicil, abych rozproudil krev a abych se udrzel pri zivote. Musel jsem davat pozor, aby me Sommer nenachytal, ze nestojim v pozoru, ale mel jsem sluch tak vycviceny, ze jsem postrehl kazdy selest na chodbe...

Nikdo nevedel, co bude za pet minut. Mel-li Sommer dlouhou chvili, vzal bykovec a prochazel celami. Nektere vezne straslive zbil - bez priciny, jen tak, aby mu usel cas. Mel jsem stesti - nezbil me ani jednou. Jednoho vecera obesel vsechny cely a zacal v chodbe proti me; cely bunkr byl naplnen hlukem ran a krikem tyranych veznu. Bral poctive celu za celou.

Uz byl v sousedni cele. Byl tam nejaky vykladac bible. sommer se s nim dal nejprve do debaty: "Vy bibleforschrove nechcete bojovat proti bolsevikum?" Vezen naivne rekl, ze valka je hrich. sommer ho zacal zbesile triskat, bil asi ctvrt hodiny, az obet prestala stenat... Ted jsem byl na rade ja. Pripravoval jsem se na vyprask, ale Sommer mou celu vynechal. Odesel do sve "kancelare", byl jsem tehdy jediny, kdo usel vyprasku.

Z veznu jsem prisel do styku pouze s Rakusanem, ktery asistoval pri mem prichodu do bunkru, dale tam uklizel cesky vezen, jmenoval se Horejsi. Byl to udavac, ktereho esesaci uklidili do bunkru, aby ho ochranili pred ostatnimi vezni. Udavaci v lagru nezili dlouho. Oba, Rakusan i Horejsi, se ke mne chovali slusne, i kdyz jsem nekolikrat slysel Horejsiho, jak pomaha pri rannim "myti" Sommrovi mlatit vezne, kteri nebyli dost rychli.

Za dobu meho pobytu v bunkru sommer nekolikrat v noci odemkl nekterou celu a ranami vyhnal vezne, ktery se uz nevratil; patrne ho odvedli do krematoria, kde byli veznove ubijeni nebo veseni... Ty noci beze spanku na tvrde prycne v ledove cele, neustala nejistota a strach o zivot, kroky v okovanych holinkach na betonove chodbe, zasatvi se u me cely, otevre? Ne... jde dal... zase zastavi... vraci se, v ruce mu chresti klice... Stoji u vedlejsi cely, strka klic do zamku, neotevre, jde k jine cele...

Slysim, jak mi srdce busi v tele, tluce nahlas, mam pocit, ze je az u hrdla, konecne otvira nejakou celu. "Los...aufstehen...dalli, du Schwein"... Ostatni vydechnou ulevou - pro dnesek zustanou na zivu - snad zitra - nebo si pro mne prijde za chvili? Nejednou jsme v lagru vidavali, jak nosici mrtvol vynaseji z bunkru na nositkach pod dekami mrtve - to byli neznami veznove, to se nas nedotykalo tak jako ted, kdy jsme sami byli v bunkru a cekali, kdy dojde na nas. Nez jsem prisel do bunkru, pracoval jsem ve skladisti naradi a inventare a vetsina tech zakrvacenych dek, ktere nosici mrtvol menili za vyprane, pochazela z bunkru.

Rikali jsme vzdycky, ze v lagru jsme jednou nohou v hrobe. V bunkru jsme v nem byli obema nohama. v lagru jsem touzil dostat se ven. V bunkru jsem snil o tom byt zase v lagru, stat dlouhe apely, pracovat v balte a na dest - vsecko, jen se dostat ven z te betonove hrobky. Z lagru sem dolehaly zname zvuky. Ale pro lagr jsme byli mrtvi, ztraceni. Mluvi jeste o mne u nas na bloku? Maji me uz za mrtveho?

Byl jsem v bunkru jiz tri tydny, kdyz prosli celami velitel tabora Pister a lagerfűhrer Plaul. Plaul se me znovu vyptaval na organizaci a znovu vyhrozoval krematoriem a sliboval, ze me vyslechne sam.

Tricaty den me vyvedli ven. Nechali me obleknout do vezenskych satu a zase jsem stal sam u zdi bunkru. Domnival jsem se, ze to bude vyslech u Plaula. ale pak se objevil Sommer s nekolika bykovci v ruce a vedl me dolu do lagru. Ted uz jsem vedel co bude...

Byl krasny breznovy den, jeste citelna zima, ale svitilo slunce a mne pripadalo divne a neuveritelne, ze mam zase na sobe saty, ze jdu zase lagrovymi ulicemi, ze vidim vezne a ze vubec jsem venku z betonove cely. sommer me dovedl k budove kina, tam stalo asi padesat veznu, velitel tabora Pister, lagerfűhreri Plaul a Schobert a lagrovy lekar hauptsturmfűhrer Hoven.

Uprostred haly stal kozlik, na kterem se provadely telesne exekuce. Byl to stul z latek, na nej se vezen polozil horni casti tela a dva esesaci mu drzeli ruce. ruce se daly pripoutat, ale to bylo zdrzovani. nohama stoupl vezen do truhliku, esesak uzavrel viko truhliku s otvory pro nohy a zvlastni zarizeni posunulo truhlik i s nohama daleko dopredu, takze telo bylo dokonale vypjato a vezen nemohl ucinit sebemensi pohyb.

Sommer vzal do ruky bykovec a pak brali vezne jednoho po druhem. Ja byl z bunkru, dostalo se mi cti prihlizet celemu divadlu a prijit na radu posledni. Hauptsturmfűhrer Hoven se kazdeho zeptal, je-li zdrav. Byla to komedie, polozili by na kozlik i umirajiciho. Sazba byla jednotna 25 ran a esesak sem tam pridal.

Vyprask na kozliku byl a nebezpecna zalezitost. Po prvni rane se kuze podlila krvi. Kdyby doma sel někdo s takovym zranenim k lekari, byl by ho uznal neschopnym prace... Po trech, ctyrech ranach uz kuze praskla. A Sommer tloukl presne stale na totez misto a stale stejnou silou dobre ziveneho a cviceneho zabijaka. Uhodil-li na ledviny, bylo to zpravidla smrtelne poraneni. A tloukl-li na zadek, prosekl kuzi a rozbil maso, rany pak hnisaly, videl jsem pozdeji v reviru hrozna zraneni, ddiry, do kterych by bylo mozno strcit pest - hnisajici rany se zelenymi a cernymi okraji, z nichz odpadavalo maso.

Vyprask zacal. Delikventi meli rany nahlas pocítat. Pocitali vetsinou do tri, peti, pak se pocitani menilo v narek a rev. Nekteri veznove, kteri vedeli, ze jsou volani k vyprasku, si dali do kalhot kus deky, rucnik nebo neco, co melo zmirnit rany. Sommer to poznal pri prvnim uderu. Vezen musel sundat kalhoty a dostaval dalsi rany na hole telo...

Obdivoval jsem Sommra: padesatkrat petadvacet ran, vsecky stejne silne, presne... neunavil se, jen si sundal bluzu stejnokroje a pozdeji si vyhrnul rukavy kosile... Kdo prilis narikal, dostal nekolik ran pridano... Po vyprasku byl vezen odstrcen do kozliku, vetsina jich upadla na podlahu. Tam je esesaci kopanci dohnali do kouta haly, kde veznove museli delat drepy. Bylo to dalsi tyrani - kdo z polomrtvych veznu mel vydrzet sta a sta drepu?

Nakonec se vsichni valeli po podlaze, esesaci mezi nimi probihali, kopali je a slapali po nich. Ale drepy byly k necemu dobre - krev zacala zase obihat a nedochazelo  odumirani rozbite tkane a rany se lepe hojili.

Uminoval jsem si, ze me neuslysi rvat a ze budu pocitat az do konce, z tech padesati to prede mnou vydrzel jediny. Prisel jsem na radu, esesaci mi prirazili tvar na kozlik, drzeli zapesti, nohy pode mnou podjely a telo se vypjalo. a sommer se rozmachl a uhodil. Cekal jsem hroznou ranu, ale bylo to horsi, nez jsem si predstavoval. "Eins," pocital jsem, "zwei"... Po pate rane jsem si zoufale pral, aby sommer sekl bykovcem o centimetr vedle. Chtel jsem se pohnout, zmenit polohu tela, ale drzeli pevne.

Kazda rana na rozbite maso me nutila zarvat, ale udrzel jsem se a hlasite jsem pocital... "dreiundzwanzig - vierundzwanzig - fűnfundzwanzig!" Pustlili me, uvolnili nohy a ja se odpotacel od kozliku, pred ocima, pred ocima jsem mel tmu - a jako z dalky jsem slysel jak lagerfűhrer Schobert rekl: "Ten pocital dobre, ten chlap..." Snad je to hloupe, ale priznam se, ze me uznani tohoto vraha potesilo - hrozne bych se stydel, kdybych byl tehdy rval. ale uz me esesak kopal a rval: "Drepy - rachle!"

Zacal jsem delat drepy, s potizemi, bylo mi, jako bych mel rozmlacene kosti, kolem mne se valeli a stenali ti, z nichz nekteri delali drepy jiz pres hodinu, od zacatku exekuce. ale za minutu byl konec, vezne vyhnali do lagru a me vedl sommer zpet do bunkru. "Drzel ses," rekl po ceste sommer. Hral si na viteze, ktery gratuluje porazenemu. Typicke nacisticke zapoleni: Vitez s bykovcem a hordou blockfűhreru a souper, ktery musi drzet, nechce-li byt odstrelen...

V bunkru jsem se prohlizel. Kuze na zadku byla rozbita, z ran viselo roztrepene maso a tekla krev, okolo to bylo modre. zelene, fialove. Zacal jsem delat drepy - venku by to bylo kvalifikovano jako tezke zraneni a lezel bych s tim kdo vi jak dlouho v nemocnici. Tady jsem mohl jen cvicit, delat drepy, aby v ranach nevznikla nekroza...

...Sestatricaty den rano prisel lagerfűhrer Plaul a prochazel cely. "Vy jste tu jeste?" ptal se s libeznym usmevem... " Tak ted zase do lagru: - Strafkompanie - Steinbruch - krematorium..."

A skutecne, za chvili mi dali saty, vedli me ven, kde me revzal blokar ze strafkompanie.

/Jaroslav Bartl/

 

 

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *