Hermann Göring byl za 1. světové války důstojník pěchoty a letectva a získal vyznamenání za odvahu. Po válce byl pilotem ve Švédsku. V roce 1922 začal studovat v Mnichově národní ekonomiku a dějiny. S Hitlerem se seznámil během studií v Mnichově koncem roku 1922. Od roku 1922 byl členem NSDAP. V únoru 1923 byl Hitlerem jmenován velitelem SA. Zúčastnil se pokusu o převrat v roce 1923, kde byl zraněn. Po ztroskotání převratu utekl do Rakouska, Itálie a Švédska. V roce 1926 se vrátil do Německa. V letech 1928 až 1945 byl členem Říšského sněmu, v letech 1932 až 1945 byl jeho předsedou. V letech 1933 až 1945 byl ministerským předsedou Pruska, v letech 1933 až 1935 byl ministrem letectví, v letech 1935 až 1945 byl vrchním velitelem německého letectva (Luftwaffe). 4.2. 1938 byl jmenován polním maršálem, 19.7. 1940 byl jmenován říšským maršálem. V letech 1936 až 1945 byl pověřencem pro čtyřletý hospodářský plán a od roku 1939 byl předsedou Říšské rady obrany. Měl být Hitlerovým nástupcem, ale krátce přes svou smrtí ho Hitler všech funkcí zbavil a vyloučil ze strany. V roce 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku jako válečný zločinec k trestu smrti a popraven.
Hermann Wilhelm Göring se narodil 12.1. 1893 v Rosenheimu v Bavorsku ve smíšené katolicko-protestantské rodině. Hermann ve škole vynikal a zde se u něj poprvé objevily známky jeho výstřednosti. V roce 1914 ve věku 21 let vstoupil do armády a bojoval v 1. světové válce. Brzy se stal letcem a byl jedním z nejlepších německých pilotů s dvaceti potvrzenými sestřely. Válku ukončil nejvyšším válečným vyznamenáním.
Po válce se Hermann Göring živil předváděním letecké show v Německu a ve Skandinávii. V té době potkal svoji první ženu, hraběnku Carin von Kantzow, s níž se oženil v roce 1923. Ve stejném roce se Göring setkal s Adolfem Hitlerem a za mnichovského pokusu o převrat v listopadu 1923 vedl fašistické skupiny. V jedné šarvátce byl vážně zraněn.
Adolf Hitler a Rudolf Hess byli za pokus o převrat vězněni. Carin odvezla Göringa do Rakouska, Itálie a nakonec do Švédska. Když se Göring léčil ze zranění, dostával pro utišení bolesti morfium a v roce 1925 již byl narkoman. Jednou v poblouznění napadl nemocniční sestru a byl proto umístěn v psychiatrické léčebně. Po dvou letech léčení se v roce 1927 vrátil do Německa, kde se stal berlínským zástupcem firmy BMW.
Po návratu do Německa v roce 1927 byl znovu přijat do NSDAP a v roce 1928 se stal jedním z prvních poslanců Říšského sněmu této strany. Během následujících pěti let Göring hrál významnou roli na cestě Adolfa Hitlera k moci. Využíval svých kontaktů zejména v konzervativních kruzích, mezi velkými podnikateli a vojenskými důstojníky, které přesvědčil k podpoře NSDAP. Přispěl k úspěchu nacistické strany ve volbách 31. července 1932 a byl jmenován Prezidentem Říšského sněmu.
Hermann Göring jako válečný hrdina brzy získal díky svému místu a společenské obratnosti značnou popularitu, kterou se Adolf Hitler se snažil využít. Proto ho nechal v roce 1928 kandidovat do Říšského sněmu. Hermann Göring se stal jedním ze dvanácti zvolených nacistů. Brzy se ale rozneslo, že se nechá uplácet a stal se představitelem různých lobby.
30. ledna 1933 byl Adolf Hitler jmenován Říšským kancléřem. Hermann Göring se stal Pruským ministrem vnitra, vrchním velitelem Pruské policie a tajné státní policie Gestapo (Geheime Staatspolizei) a Komisařem pro letectví. Jako tvůrce tajné policie společně s Heinrichem Himmlerem a s Reinhardem Heydrichem nechal vystavět první koncentrační tábory pro politické odpůrce. Göring zde prokázal svoji nezměrnou schopnost terorizovat a krutě potlačovat veškerý odpor.
V rámci boje proti komunistům bylo Prusko "očištěno" od stovek důstojníků a tisíců řadových policistů, které nahradili příslušníci SA (Sturm-Abteilung) a SS (Schutz-Staffeln). Göring zřejmě také zosnoval požár Říšského sněmu, který se stal záminkou nacistů ke krvavým útokům proti komunistům a sociálním demokratům a k rozsáhlému potlačování základních lidských práv. Göring také řídil akci během Noci dlouhých nožů 30. června 1934, kdy byli odstraněni Ernst Röhm a další vedoucí představitelé SA.
1. března 1935 byl Hermann Göring jmenován vrchním velitelem leteckých sil a společně s Udetem a Milchem zodpovídal za organizaci rychlého vybudování leteckého průmyslu a výcvik bojových pilotů. V roce 1936 svoji moc ještě posílil, když byl jmenován Zplnomocněncem pro realizaci čtyřletého plánu. Tím získal reálnou kontrolu nad celým německým hospodářstvím. V roce 1937 vybudoval státem vlastněný podnik Hermann Göring Werke, mohutný průmyslový konglomerát s asi 700 tisíci zaměstnanci a s kapitálem asi 400 miliónů říšských marek.
Po Křišťálové noci (Kristallnacht) z 9. na 10. listopadu 1938 Göring požadoval od německých Židů miliardu marek odškodnění. Vydal příkazy odstranit Židy ze všech významných míst německého hospodářství, vyhlásil "arizaci" židovského majetku a obchodů, přikázal vyloučit Židy ze škol, průmyslu a z úřadů. Zakázal Židům vstup do parků, lesů atd. 12. listopadu 1938 vyhlásil "konečné zúčtování s Židy". Byl to opět Hermann Göring, kdo vydal 31. července příkaz Reinhardu Heydrichu, aby podnikl všechny přípravy ke konečnému řešení "Gesamtlosung" židovské otázky na všech územích Evropy pod německým vlivem.
Hermann Göring se ztotožňoval s územními požadavky Adolfa Hitlera a sehrál klíčovou roli při připojení Rakouska (Anschluss) k Německu v roce 1938 a při likvidaci Československa v roce 1939. 30. srpna 1939 byl jmenován Říšským předsedou rady pro národní obranu a 1. září 1939 byl Hitlerem oficiálně prohlášen za jeho nástupce. Göring pak řídil útok německého letectva (Luftwaffe) na Polsko a Francii a 19. června 1940 byl jmenován Říšským maršálem.
Hermann Göring měl obrovskou touhu po majetku a potřebu neomezené moci. Pomohl odstranit Hjalmara Schachta z vedení Říšské banky, aby mohl rozhodovat sám. S Heinrichem Himmlerem bojoval o kontrolu nad policií a bezpečnostním aparátem. Postupně byl jmenován nejen Hitlerovým oficiálním nástupcem, ale také byl velitelem německých leteckých sil, pruským ministerským předsedou, mluvčím německého parlamentu, říšským ministrem lesního hospodářství a lovu, speciálním pověřencem pro Čtyřletý plán, prezidentem státní rady, předsedou Říšské rady obrany, předsedou Vědecké výzkumné rady a říšským maršálem Velkoněmecké Říše.
V srpnu 1940 se Göring připravil na velkou ofenzívu proti Velké Británii, která měla smést britské královské letectvo (RAF, Royal Air Force) z oblohy a zabezpečit nadvládu Luftwaffe nad Velkou Británií. Göring ale bitvu o Velkou Británii prohrál poté, co udělal zásadní taktickou chybu, když nařídil mohutné noční bombardování Londýna na 7. září 1940 v době, kdy se britská letecká obrana zotavovala ze svých ztrát na zemi a ve vzduchu. Tato změna zachránila letecké řídící stanice před zničením a poskytla britskému letectvu delší čas pro zotavení. Neúspěch Luftwaffe (který Hitler Göringovi nikdy nezapomněl) vedlo ke zrušení operace "Lvoun", plánované invaze do Anglie a k počátku politického pádu Göringa. Další neúspěchy Luftwaffe na východní frontě a bombardování Německa spojeneckým letectvem jen potvrdily Göringovu neschopnost jako vrchního velitele. Německé letectvo technicky zaostávalo, protože Göring kladl důraz na osobní hrdinství místo na vědeckotechnický výzkum.
V roce 1941 ztratila Říše kvůli Göringovi kontrolu nad vzdušným prostorem, což byl pro následující vývoj války důležitý faktor. Když se začala válka pro Německo vyvíjet nepříznivě, začal se Hermann Göring uchylovat k jasnovidcům a senzibilům. Navzdory svým krajnostem a výstřelkům zůstal Göring Hitlerovým oblíbencem až do posledních dní války.
Göringův domovský hrad Carinhall a jeho lovecká a letní sídla byla naplněna nejlepšími uměleckými díly porobených národů. Některá díla byla ukradena, jiná byla za směšně nízké ceny kupována od židovských rodin, které musely emigrovat nebo byly deportovány do koncentračních táborů. Göringův majetek dosahoval hodnoty několika stovek miliónů dolarů.
Hjalmar Schacht uvedl, že Göringova nenasytnost byla bez hranic, jeho chtivost zlata a stříbra byla nepředstavitelná. V Paříži pořádal žranice, které si v ničem nezadaly s orgiemi starověkých Římanů. Sám si navrhl několik uniforem a medailí pro svá vystoupení na veřejnosti. Vládní budovy, které spadaly do jeho správy, měly být postaveny z mramoru, dokonce i s příbytky pro lvy. Podle jeho přání mu Albert Speer projektoval stavbu Berlínského paláce. Projekt ale překazil nepříznivý vývoj války.
Göringův život se hromaděním moci a peněz za nacistického režimu změnil. Jeho manželka Carin zemřela v roce 1931. V roce 1935 se Herman Göring oženil s Emmy Sonnemannovou. Jejich svatba překonala královský svatební obřad a zúčastnil se jí také Vůdce Adolf Hitler.
V roce 1938 se manželce Hermana Göringa narodila dcera Edda. V době jejího narození Julius Streicher začal šířit pomluvy, že dítě bylo počato uměle. Göring jako říšský maršál použil svoji moci a Streichera odstranil ze všech stranických funkcí.
4. listopadu 1938 se konal velkolepý křest dcery Eddy. Obřad sloužil říšský biskup a Adolf Hitler šel dítěti za kmotra. Církevní obřad ale některým vysoce postaveným nacistickým prominentům vadil. O šest dní později se Rudolf Hess rozhodl pro stranický pohanský obřad křtu svého syna Wolfa. Göring se ke své dceři choval jako k princezně. Její narozeniny byly vždy velkou událostí a dokonce v roce 1944 se jich zúčastnil Vůdce Adolf Hitler.
Životní styl Hermanna Göringa a jeho osobní kouzlo zůstávaly u řady lidí populární. Na druhé straně jeho dekadentní způsoby mu uškodily v užším nacistickém vedení, kde byl považován za zcela zkorumpovaného člověka a byl synonymem pro nejhorší nacistické krajnosti. Edda Göringová uvedla, že jejímu otci nejvíce uškodil Martin Bormann, osobní tajemník Adolfa Hitlera a šéf stranické kanceláře.
Edda Göringová dále uvedla, že se její otec vždy snažil vyhovět Hitlerovi a snažila se zpochybnit důkazy, že se její otec podílel na perzekuci Židů a snažil se je vytlačit z německého hospodářství. Uvedla, že Göring přísahal Hitlerovi věrnost a svůj slib nikdy neporušil.
Göring kvůli svým neúspěchům v očích Vůdce rychle propadl do netečnosti a do světa svých snů a představ. Odmítl například v roce 1943 hlášení generála Gallanda o pronikání spojeneckých bombardérů do stále hlubšího území Německa. Göring se stal pouhým stínem své dřívější osobnosti, diskreditován, izolován a stále více obviňován Vůdcem za německé porážky. Bormannovy intriky, rostoucí vliv Heinricha Himmlera, Josepha Goebbelse a Alberta Speera, psychické ponižování Vůdcem vedly k tomu, že Göring začal postupně duševně chátrat.
V posledních dnech 2. světové války Hermann Göring odpočíval ve své horské vile v Obersalzbergu společně se ženou a dcerou. Adolf Hitler byl obklíčen v Berlíně. 23.dubna 1945 přišla zpráva, že Vůdce je možná mrtev. Göring ihned odeslal do Vůdcova bunkru telegram, ve kterém vyjádřil ochotu převzít vládu. Martin Bormann a zejména Adolf Hitler byli pobouřeni a nařídili SS Göringa zadržet. Jednotky SS následujícího dne obklíčily Göringovo sídlo, zajaly celou rodinu a odvedly je do vápencových tunelů pod vilou. Göring byl bez svých opiátů v hluboké depresi. 28. dubna se ale vzchopil a přesvědčil stráže SS, aby celé rodině dovolily opustit těžce bombardovaný Obersalzberg. Poté byla rodina převezena do Göringova zámku v Mauntendorfu, kde zůstala až do 7. května. Göring pak odjel s rodinou na schůzku s americkým generálem a doufal, že bude jednat s Eisenhowerem. Místo toho byl ale zatčen a odloučen od rodiny.
Ve spojeneckém vězení se Göring zbavil své drogové závislosti a zhubl asi 40 kilogramů. Jediným zdrojem síly v boji s drogovou závislostí mu byla fotografie jeho dcery, kterou měl v cele.
V říjnu 1945 byla Göringova manželka Emma zatčena a poslána do vězení ve Straubingu a dcera Edda byla poslána do sirotčince. 24.11. 1945 byla Edda převezena k matce do vězení. V únoru 1946 se Spojenci obávali vzbuzení sympatií veřejného mínění a proto poslední den v únoru byly Emmy a Eda propuštěny z vězení a mohly se nastěhoval do malého domku hluboko v sackdillingských lesích.
Hermann Göring byl při Norimberském procesu vůdčí osobností. Snažil se koordinovat jejich obhajobu a povzbuzoval je. Během procesu často reptal a někdy nahlas vykřikoval své komentáře ke svědectvím. Své obhajobě na rozdíl například od Karla Dönitze věnoval značnou pozornost. Snažil se ukázat jako muž, který měl zásluhy za meziválečné hospodářské oživení Německa a snažil se dokazovat, že neměl se zločiny Adolfa Hitlera nic společného.
Vězeňskému psychoanalytikovi se Göring svěřil, že raději zemře jako mučedník než jako zrádce. Předpovídal, že do pěti let bude Hitler v Německu znovu idolem a za patnáct let se bude o norimberském procesu hovořit kriticky. Ve své samotě se Göring upínal téměř blouznivě ke své dceři a manželce.
Edda Göringová vzpomíná, že svého otce směla navštívit poprvé po 16 měsících vězení 17.9. 1946. Při své jediné návštěvě stála Edda na židli, aby na otce lépe viděla a recitovala mu balady a básně, které se k této příležitosti naučila. Hermann Göring na druhé straně skla bez zábran plakal.
Patnáct dní po tomto setkání vynesl norimberský soud rozsudek. Za zneužívání nucené práce zajatců, za jeho nekritický přístup ke koncentračním táborům a konečnému řešení byl odsouzen k trestu smrti. 4.10. 1946 jeho obhájce žádal, aby Göring nebyl pověšen, ale zastřelen popravčí četou. Žádost byla zamítnuta. 15.10. 1946 se Hermann Göring otrávil jedem.
Nevyřešenou záhadou zůstává, jak se Göring k ampuli s jedem dostal. Nejvíce podezřelý je americký poručík Jack G. Wheelis, který se s Göringem ve vězení přátelil a pomáhal mu pašovat dopisy pro Eddu a Emmy. Edda Göringová při rozhovoru s autorem knihy "Hitlerovy děti. Synové a dcery pohlavárů Třetí říše o sobě a svých otcích." Geraldem L. Posnerem zřejmě nechtěně prozradila, že bude do smrti vděčná tomu muži, který to pro rodinu udělal. Oficiální zpráva o smrti Hermanna Göringa je tedy nepravdivá.