Na ostrově původně žilo melanéské obyvatelstvo, krátce sloužil i jako arabská obchodní stanice, v 16. století byl obsazen portugalci a využíván jako zdroj santalového dřeva. V 17. století do oblasti dnešní Indonésie přichází nizozemská východoindická společnost, kvůli níž je ostrov Timor v 18. století rozdělen na východní portugalskou část a západní nizozemskou část. Definitivní hranice obou části byla vytyčena až na konci 19. století.
Na začátku 2. světové války byl ostrov obsazen Austrálií, roku 1942 ho dobylo Japonsko a drželo ho až do roku 1945. Během tohoto období byla na ostrově partyzánská válka vedená několika sty australskými vojáky a několika tisíci domorodci, která zastavila japonský postup dále na jih až do Austrálie, zemřelo přitom asi 60000 ostrovanů.
Roku 1974 proběhla v Portugalsku Karafiátová revoluce, kterou byl v Portugalsku svrhnut fašistický prokoloniální režim, ale byla přijata s obavami s ohledem na novou možnou prokomunistickou vládu. Kvůli politické nestabilitě Portugalska a vlivu Indonésie začala ve Východním Timoru občanská válka, kterou za několik dní vyhrála hlavní timorská politická strana FRETILIN.

Jako odpověď na tuto situaci (vzniklo mocenské vakuum) zahájila Indonésie v srpnu 1975 vojenské obsazování Východního Timoru. Od této doby je Východní Timor územím Portugalska jen formálně. V nastalé tísni 28. listopadu 1975 FRETILIN (tj. revoluční fronta pro osvobození Východního Timoru) vyhlašuje nezávislost Východního Timoru, kterou však žádný jiný stát neuznal. Během jedné noci byly vymyšlena vlajka Východního Timoru, která vycházela z vlajky FRETILIN. Následujícího dne skupina odborníků narychlo sepsala novou ústavu. Indonésie zaútočila na Východní Timor pod záminkou boje proti komunismu a zanedlouho ho vyhlásila za svou 27. provincii Timor Timur (který je na rozdíl od muslimské Indonésie katolický), což nebylo nikdy mezinárodně uznáno. Ve Východním Timoru probíhala partyzánská válka FRETILIN proti indonéským vojenským jednotkám. Kvůli indonéským represím, útlaku a hladomoru tak ve Východním Timoru zemřelo až 200000 lidí (tj. 1/4 všech obyvatel Východního Timoru). V zemi byly neustále nepokoje, které nedokázala Indonésie potlačit ani přesto, že 90% obyvatel Východního Timoru (Mauberů) přemístila do tzv. strategických vesnic, kde byli pod kontrolou indonéské armády a tím jim byl znemožněn kontakt s povstalci. Indonésie zničila i několik vesnic a ani se nezdráhala do předních řad svých vojsk nahnat timorské obyvatele.

V 90. letech 20. století již začaly východotimořanům docházet síly a tak se soustředili hlavně na informativní kampaň. Dne 12. listopadu 1991 po mši svaté v Dili (dnešním hlavním městě Východního Timoru), která byla sloužena za indonésany zabitého studentského aktivistu došlo na hřbitově Santa Cruz (Svatého Kříže) k masakru spáchanému indonéskými vojáky, kteří při něm palbou na procesí zabili nejméně 271 lidí. Film a fotografie masakru způsobily celosvětové zděšení.

V roce 1992 byl na předměstí Dili indonéskou bezpečnostní službou zajat vůdce strany FRETILIN Xanana Gusmao. Po nespravedlivém soudu byl odsouzen na doživotí, později mu byl trest zmírněn na 20 let. V roce 1993 se skupina východotimořanů dostala do několika zahraničních velvyslanectví v Jakartě, hlavním městě Indonésie, kde žádali o politický azyl. Roku 1995, když Indonésie slavila 20. výročí své invaze na Východní Timor a nutila k tomu i východotimořany, se 112 z nich podařilo dostat na ruské a nizozemské velvyslanectví v Jakartě, kde na sebe upozornili svět. V říjnu 1996 byla východotimorskému biskupu Carlosi Ximenesovi Belovi a José Ramos-Hortovi udělena Nobelova cena za mír, čímž se podařilo problém Východního Timoru učinit prioritní otázkou OSN.
V roce 1998 kvůli indonéské hospodářské krizi byl indonéský prezident Suharto donucen rezignovat, na jeho místo se dostal B. J. Habibie, který prohlásil, že Východnímu Timoru by mohl být udělen zvláštní status uvnitř Indonésie. V lednu 1999 dala Indonésie najevo, že bude zvažovat nezávislost Východního Timoru, pokud jeho obyvatelé odmítnou autonomii. V únoru 1999 byl Xanana Gusmao přemístěn z Jakartského vězení do domácí vazby. Kvůli pokračujícím násilnostem, které měly zabránit konání referenda, nařídil, aby partyzáni dále pokračovali v boji za nezávislost. V květnu stejného roku Indonésie a Portugalsko podepisují dohodu umožňující východotimořanům zvolit si svůj budoucí politický status.
30. srpna 1999 se konečně konaly první svobodné volby obyvatelstva, kterých se zúčastnilo 99% ze 450000 oprávněných voličů, z nichž 78,5% zvolilo nezávislost na Indonésii. Před volbami však proindonéské vojenské jednotky tvořené hlavně východotimořany, kteří usilovali o integraci s Indonésií, terorizovali obyvatelstvo, zabíjeli lidi (zabili jich okolo 1000), někteří indonésané nabízeli peníze za proindonéské hlasy - toto všechno se dělo za tichého souhlasu indonéské armády (tato získala za prezidenta Suharta velkou moc v Indonésii a jednala skoro samostatně).

Po volbách se odehrálo ještě větší řádění, jedna čtvrtina východotimořanů kvůli němu odešla do zahraničí, hlavně do západního Timoru. Více než 80% infrastruktury bylo zničeno. Bylo vyhlášeno stanné právo, postupně nastolily pořádek mírové síly OSN. V říjnu 1999 byl z domácího vězení propuštěn Xanana Gusmao, vznikla přechodná vláda Východního Timoru pod OSN (UNTAET). V prosinci 1999 se v Tokiu, v Japonsku konala konference, při níž mezinárodní dárci souhlasili s poskytnutím pomoci 520 mil. USD na obnovu Východního Timoru. V roce 2001 Austrálie a Východní Timor podepisují smlouvu, podle které bude mít Východní Timor 90% podíl z výnosů těžby ropy v Timorském moři, které v příštích dvaceti letech dosáhnou miliardy USD. V srnu 2001 bylo zvoleno 88 členné shromáždění, které mělo za úkol sepsat ústavu nového státu a které se stalo základem budoucího východotimorského parlamentu, strana FRETILIN v něm získala 55 křesel. V lednu 2002 byla založena Komise pravdy a smíření, která se má pokusit o uzdravení zranění minulosti, Indonésie ustanovuje soud pro lidská práva. V dubnu 2002 byl Xanana Gusmao zvolen prvním prezidentem Východního Timoru.
20. května 2002 byla prohlášena nezávislost Východního Timoru.

Východní Timor má rozlohu 15007 km². Stát se skládá z východní části ostrova Timor, enklávy Ocussi Ambeno a z ostrovů Atauro a Jaco. Indonésie se dotýká 228 kilometry pozemních hranic, na jihu za Timorským mořem se nachází Austrálie. Hlavní město je Dili, státní zřízení je republika, stát se dělí na 13 správních distriktů. Národním svátkem je den nezávislosti, který je 28. listopadu (1975 - nezávislost na Portugalsku). Ústava je zavedena podle portugalského modelu, právní systém podle Indonésie, plnoletost je v 17 letech. Prezident je Xanana Gusmao, je vystudovaný zeměměřič, volí se přímými volbami na dobu 5 let. V zemi je široké spektrum politických stran.

Podnebí státu je tropické, vlhké, čemuž odpovídá i fauna, povrch hornatý, nejvyšší hora je Foho Tatamailau vysoká 2963 m.n.m., často tu dochází k záplavám, sesuvům půdy. Mezi nerostné bohatství patří zlato, ropa, zemní plyn a mramor, zemědělskými produkty jsou káva, rýže, kukuřice, rajčata, sója. Průmysl tvoří tisk, výroba mýdla, ruční práce, v budoucnosti se uvažuje o těžbě ropy o rybolovu a turismu. Dováží se hlavně jídlo. Z hlediska životního prostředí dochází na Východním Timoru k odlesňování a zemním erozím způsobeným vevhodným zemědělstvím.

had Pyton Timorský
krokodýl ve Východním Timoru
Hornaté pobřeží Východního Timoru
Družicový snímek hornatého povrchu Východního Timoru
Sklízeň rýže
ukázka nerostného bohatství Východního Timoru (podle OSN)

V červenci 2004 žilo ve Východním Timoru 1019250 obyvatel, z nichž 38% je mladších 14 let, hodně obyvatel však stále žije v západní části ostrova. Přírustek obyvatelstva je vysoký a dosahuje 2,1%, průměrný věk je 65,5 roku, na jednu ženu připadá průměrně 3,7 dítěte, 59% obyvatel je gramotných (má základní vzdělání).
Slovo Timor z názvu státu pochází z malajštiny a znamená "východ", po portugalsky se Východní Timor označuje Timor Leste. Úředním jazykem je portugalština a jazyk Tetum. Obyvatelé se označují za maubery, 90% z nich jsou katolíci, 4% tvoří muslimové.
Z ekonomického hlediska dochází v zemi k obnovování infrastruktury a vytváření pracovních míst, uvažuje se o těžbě ropy. HDP na 1. obyv. je 500 USD, což je hodně malá hodnota, z 25% je tvořen zemědělstvím. Každý druhý obyvatel je nezaměstnaný, 42% obyvatel žije pod hranicí chudoby, měnou je americký dolar. V zemi není televize, internetová přípona je .tp. Není zde železnice, ale 3800 km silnic, z nichž je 428 km se zpevněným povrchem, v zemi je 8 letišť. Vojenství je zajišťované východotimorskou obrannou silou, branecký věk je 18 let. Východní Timor a Indonésie dodnes řeší drobné spory ohledně pozemní i námořní hranice.

Letiště se zpevněným povrchem ve Východním Timoru