Dopředu se omlouvám za všechny chyby, nejasnosti, mlžení, atd. Psal sem to hrozně rychle a ani sem to po sobě nestih přečíst. Pokud budete mít jakékoli připomínky, nápady, dotazy,žádosti, obvinění?,.. tak mi můžete napsat.
VŮDCOVSKÉ ZKOUŠKY 2001
Všechno to začalo v pátek 20.dubna 2001 na nádraží v Liberci. Zde se zformovaly 3 skupiny, navzájem se neznající, jejichž cílem bylo stát se plnoprávnými vůdkyněmi a vůdci. V Hejnicích před kostelem sme se všichni sešli, pozdravili (samozřejmě sme svoje přezdívky okamžitě zapomněli...) a čekali na Mikulku. Ale ouha, minuty ubíhaly a Mikulka nikde. Ani zběžná rekognoskace okolí nám nepomohla najít stopu, ale nakonec sme přeci jen našli v rohu u zdi na zemi zmuchlanej cár papíru a na něm všechny důležité instrukce. Měli sme se rozdělit na dvě skupinky a hledat po Hejnicích další indicie. Už teď mohu říct, že to rozdělení byl ten nejdůležitější okamžik celého kurzu, který později zapříčinil tu báječnou atmosféru, která po celé zkoušky vládla. Rozdělili sme se teda do dvou skupin a vyrazili hledat indicie. Sice nám vyšla Jizera, ale z důvodů nepřízně počasí jsme měli dojít jen na Smědavu. No co se dalo dělat, bylo to sice nepříjemný, ale skaut neodmlouvá a tak sme vyrazili (vždy dokonalý Milda se ještě předtim ujistil, zda je všechno povoleno a nic zakázáno ). Hned jak sme zmizeli za z dohledu nažhavil Milda svůj mobil a sehnal nám luxusní odvoz na místo určení. Ale teda musim říct, že ta cesta byla vážně utrpení, vono sedět vzadu ve čtyrech neni nijak moc pohodlný:-))))))))) No na Smědave sme zavzpomínali na naší konkurenční skupinu a vyrazili dál směr-Desná. Po cestě jsme plnili mírně komplikované úkoly (používat jen levou ruku, jít 1 km pozpátku a mluvit 1 hodinu nečesky), které nám však nemohli zkazit celkový dojem z pohodového výletu, jehož pohodovost byla ještě umocněna neustálým připomínáním toho, jak strastiplná je asi cesta druhé skupiny. No, na místo určení jsme k údivu Mikulky dorazili už v 1 hodinu, ačkoli očekáváni sme byli nejdřív ve 3. Někedy kolem druhý
hodiny sme zaslechli telefonní hovor mezi Mikulkou a druhou skupinou, která volala přímo z nitra hor a dožadovala se pomoci. Ta jí taky byla poskytnuta tím, že pro ně nad ránem přijeli do Josefáče.Budíček byl druhý den kolem desáté a už na první pohled bylo zřejmé, kdo byl v jaké skupině. Jedni měli kruhy pod očima a velmi opatrně našlapovali, aby své zmátožené nohy nezmátožili eště víc a z těch druhých vyzařovala pohoda taková, jaká jen může po osmihodinovém spánku být. Tak a tady by klidně mohlo celý v
yprávění skončit, ale dotáhnu až do konce.Po snídani následovali přednášky, nebo spíš diskuze, s bratry Lipáky, rafinovaně prokládané pohybově náročnými hrami před chatou. Odpoledne i večer probíhal téměř identicky až na to, že Lipáky vystřídala Lenka s Ťapkou a i Mikulka si přišla na své. Večer sme už nic zajímavýho nespáchali, někdo odešel dospat dluh, někdo si šel naspat do zásoby.
V neděli ráno se na nás vrhnul Jezevec a opět nám dokázal, že nikdo z nás neumí poskytovat první pomoc. Následoval extra rychlý úklid a přesun na vlak domů. Další pokračování: 12.květen 2001. V ten den sme se sešli tam, kde sme se předtím rozešli, tedy na nádraží. Odtud sme vyjeli tramvají do Hanychova a okamžitě sme se vrhli do trávy, vystavili svá těla slunečním paprskům a až do oběda naslouchali poutavému povídání o metodice v podání Charlieho. Po obědě sme dostali první rychlokurs hospodaření a abysme se z toho šoku vzpamatovali, odešli sme ven pracovat. Práce nám šla "rychle" od ruky a když sme skončili byl už tak akorát čas na večeři. Mezitím sme eště stihli prožít pocit národní hrdosti při závěrečném trestném střílení v semifinále MS v hokeji, všichni nakloněni nad jedno malé cestovní rádio...Večerní část programu pro nás znamenala obrovské zděšení, kdy sme nic netušíc dostali test z ekologie a pedagogiky. Po tomhle šoku následoval hned další v podobě mluveného projevu, kdy naším úkolem bylo před určitou cílovou skupinou vysvětlit obsah jednoho bodu skautského zákona. No a protože už den pohltila noc, nezbylo nám než začít studovat na zítřejší zkoušky. Nestudovali jsme jen večer, ale i ráno. Už v půl sedmý většina z nás zabořila své zraky do skript, či vlastních poznámek a naivně doufala, že se eště něco přiučí...Samotné zkoušení však nakonec proběhlo hladce pro ty, co stu
dovali pečlivě a méně hladce pro ty, co to flákali. Před odchodem sme si eště vyslechli odborníka na historii a myšlenkové základy Vezíra a pak už hurá domů připravovat se na závěrečný víkend.Ten pro nás začal v pátek 1.června na Hubertce a hned ze začátku na nás Mikulka vytáhla svuj trumf a tim byl mluvený projev na vylosované téma, v délce 8(!) minut. Nikdo z nás tomu asi nevěří,ale nějak sme se s tim fšichni vypořádali. Po této, mentálně vyčerpávající činnosti, sme eště chvíli jen tak nezávazně klábosi
li a pak sme odešli spát. Možná by to i šlo, kdyby se však z jednoho pokoje neozývaly neustálé přívaly smíchu, především v podání dvou účastníků kurzu ( teda spíš účastnic, nebo né?...)Ale i přesto sme nakonec všichni usnuli, protože jinak by se asi nestalo to, co se ráno stalo a totiž to, že sme se probudili. A hned po snídani začal maratón zkoušek, s kterými sme se jakžtakž vypořádali. Na závěr jsme byli na hodinu vypuštěni do okolní krajiny s úkolem vyrobit něco užitečného z přírodnin. Nakonec si každej dokázal obhájit užitečnost svýho výrobku, i když jak to s jejich užitečností bylo doopravdy...Potom sme eště ostatním představili svoje písemné práce a už sme začali odpočítávat poslední chvíle, který nám zbývaly do toho okamžiku, kdy u ohně proneseme onu nesmírně zavazující větu. Nakonec se přeci jenom setmělo a tak sme se dočkali. Po slibu sme eště strávili mnoho minut rozjímáním, výletem do okolí a dalším rozjímáním. Když sme se přeci jenom vrátili do chalupy, dostali sme sqělej kiwidort a mohli se věnovat jen a jen stmelování naší perfektní party. Jaká nálada panovala se prostě nedá popsat, ale musim říct, že takle dobře se člověk necejtí každej den…. Není divu, že sme stmelovali až do rána, kdy nám bohužel došel tmel a tak sme šli na pár minut zamhouřit očka. Další průběh už je jasnej: uklízení, balení, loučení, loučení, focení, loučení a pak už opravdový konec a odejzd třemi limuzínami domů.
Šmudla