V dnešním Vyprávění kmotry Tobišky bych se rád zmínil o jednodenním, pohodovém výletu, který jsme podnikli v neděli na výpravě v Turnově. Tato akce se jistě nesmazatelně zapíše do kroniky našeho oddílu.

V neděli ráno jsme pod vedením známého horského vůdce Jarečka vyrazili směrem na Dolánky, kde jsme u jezu svedli sněhovou bitvu, při které se ukázala podlost zfanatizovaného davu kolem skupinky mladších starších rádců, kterým velel především Lukáš, ale zdárně mu sekundoval i Pupík.

Odtud jsme se vydali po známé cestě podél Jizery a dále po silnici až pod Zbirohy. Cesta byla velmi dlouhá ( řekl bych spíš nekonečná) a vpřed nás vedla jen vidina svačiny. V Loužku jsme se jí dočkali. Ve zdejší autobusové zastávce našel L.Otrada koloběžku, kterou hned začal testovat, ale z jednoho z domů na něho vylít asi šestiletej kluk, kterej ho tak seřval, že Votrada koloběžku upustil a strachy utek.

Po absolvování výstupu ke Zbirohům se už značně vyčerpaný oddíl vydal směrem k Besedicím, kde již měl čekat oběd. V zasněžené krajině jsme ale pod vedením Jarečka bloudili, bloudili jsme i pod vedením Beryho a bloudili jsme i pod vedením jiných. Nakonec jsme k polívce, která stála na parkovišti v plném počtu! dorazili.

Od polívky jsme se přesunuli k Beruščiným rodičům na buřty a čaj. Po této polední pauze jsme vyrazili na vlak do Malé skály, kam jsme se také v kotrmelcích dokutáleli. Na nádraží na nás ale čekal Honza s Milošem a pověděli nám, že se ztratil Honza Votruba, což je jedno z vlčat. Zjistili jsme, že byl naposled viděn, jak jde s ešusem směrem k ohni. Tam ale nedošel. Proto jsme se(starší rádci) rozdělili na tři skupiny a vyrazili ho hledat. Zbytek oddílu jel do Turnova . Po cestě Bůček, který zas neměl nic na práci, civěl tupě z okna, až jeho ostříží Bůčkovský zrak spatřil trpaslíka s ešusem. “ Co tady dělá trpaslík s ešusem?”, tázal se svých spolucestujících. V tu chvíli už si jiní (inteligentnější) cestovatelé uvědomili, že se jedná právě o onoho ztraceného člena a na jez v Dolánkách pro něho došli.

Po návratu na Ostrov, kam jsme ( my-pěšky jdoucí a ztracené vlče hledající) docházeli v menších či větších intervalech, jsem ( alespoň já, ale určitě i ostatní, kteří se k tomu nepřiznaj) padl únavou.

Jestli jste Vy unavený nebyli, tak Vám stejně nevěřím, protože to byste asi museli bejt Superlišáci Tobišáci, a to je prakticky nemožný, protože Tobišáci jsou velice ohroženej druh, kterej je na pokraji vyhynutí. Ale jestli jste vopravdu Tobišáci, tak to oznamte v zoologický zahradě, ať vás zavřou do klece.