Vyprávění kmotry Tobišky (2.)
Ve dnech 17.-19.dubna 1998 se konal rádcovský kurs u Hároše v Srbsku. Účast byla sice nízká, ale není se čemu divit, protože se hned následující den konaly přijímací zkoušky na stř.školy, kam míří většina rádců a mladších st.rádců. Z Liberce jsme vyjeli v pátek odpoledne dvanáctsettrojkou směr Praha. V Praze se nám přihodila veselá nehoda ( to je hodně divný slovní spojení, ale je to tak), neboť Miloš ( řidič vozu-tehdy ještě zcela neznámý člověk) u pumpy načepoval omylem naftu, kterou sice doplnil benzínem, ale od té doby se naše rychlost vyšplhala nejvýše na 50 km/h a to jen při sjezdu z kopce. Von teda Milda tu naftu nenačepoval úplně náhodou, tam šlo vo to, aby ta cesta vyšla co nejlevnějc, což se taky podařilo. Kolem půl deváté jsme se konečně zastavili u domu č.p.22 v obci Srbsko. Zbývající část večera jsme vyplnili poslechem hudby živé i reprodukované a hlavně hrou, jejímž vítězem se stal ten, kdo vydržel nejdýl cucat jednoho gumového medvídka.Druhý den ráno jsme absolvovali celodenní hru po okolí plnou záludných úkolů. byli jsme rozděleni na dvojice ve složení Drsňák-Kryštof(Crichote); Kecka-Tomáš O., Lukášové Ch. a O. a Šmudla-Paddák. Po úvodní zjišťovačce jsme vyrazili na Kodu, kde je malý rybníček na vrcholu kopce, což je jen jentak mimochodem velmi ojedinělé. Odtud jsme pokračovali do Karlštejna, kde jsme se měli cizincům nabídnout, že je vyfotíme a taky tak učinit. Taky jsme měli sehnat adresu mladé slečny a poslat jí pohled. Cestou z Karlštejna do Sv.Jana pod Skalou jsme se dvojici museli držet za ruce a mluvit jen ve verších. Dále jsme na určitém úseku cesty museli nést svého druha 20 minut na zádech. ( Při této disciplíně jsme měli značný handicap, páč já i Padák vážíme přes 70kg, zatímco “Drsňákův” Crichote jenom 30kg.) Ve Sv.Janu jsme navštívili kostel a jeskyni poustevníka IVANA a pokračovali dál směrem k Barrandově jeskyni. Tu jsme si prolezli a šli k fotbalovému stadionu, odkud jsme se měli po čtyřech dopravit až do vesnice. Večer jsme si opekli buchty( pro neználky-vuřty) a pak jsme všichni padli vyčerpáním z náročného dne.
Ráno jsme se sbalili, uklidili a vyjeli se podívat na bývalé lomy Amerika, Malá Amerika a Mexiko. Do velký Ameriky jsme i slezli a na několik okamžiků jsme se cítili ouplně stejně jako v Grand Canyónu v Arizóně. po obědě jwme jelůi sehrát přátelský fotbalový zápas s diagnostickým ústavem v Dobřichovicích, kde Hanka pracuje. Zvítězili jsme asi 10:2, ale o výsledek v tom zápase moc nešlo. Příjemně nás překvapilo přátelské přijetí od zdejších dětí. Ještě jsme se rozloučili s Hankou, Hárošem a Crichotem a vyrazili jsme na dlouhou a náročnou cestu domů. Tak zas příště u Hároše.