Na podzimní prázdniny jsme se vydali do Doubice u Krásné Lípy, na místo kde jsme s velkým úspěchem trávili i prázdniny velikonoční. Nebudu Vám popisovat co se na této akci dělo den po dnu- ani bych nemohl, protože jsem stejně jako jiní dorazil až v pátek. Už samotná cesta do Doubice by stála za samostatné vyprávění, ale ty vopravdu nejdůležitější momenty z cesty vám prostě říct musím. Nejprve jsme spolu s bratrem Catskou( čti: Ketskou) přihlíželi dopravní nehodě u Stráže při které mírně obézní řidič kamionu zahučel i se svym mnohakolým miláčkem v pan-gejtu. Protože vykřikoval velmi nepěkná slova a všem čtenářům ještě není 18 let, nebudu Vám popisovat co se dělo dál. (Zájemcům, kteří se prokáží OP rád příběh dovyprávím. Druhá dopravní nehoda se málem přihodila poté, co jeden bezohledný řidič v hnědém favoritu( s libereckou značkou) najel v plné rychlosti do nic netušícího Kecky, který tou dobou právě směřoval po silnici do Doubice. Řidič byl za tento přestupek potrestán umístěním kaštanu pod brzdový pedál.

A teď k tomu nejzajímavějšímu, co se o víkendu událo. Nejsledovanější událostí byl asi fotbalový zápas hraný na ligovém hřišti ve vsi. První tým, jehož kapitánem byl Haarosh, ale (jak se později ukázalo) jeho pravým tahounem byl Járeček. Po prvním poločase byl stav 2:4 nebo 5 pro Hárošův tým. Pak ale odstoupil z dosud nezjištěných příčin “mozek“ celého týmu Jareček a tým druhý (Šmudlové, Miloš, Pupík, a další skvělí hráči) dokázal vyrovnat v řádné hrací době na 5:5. V následném prodloužení už neměli Hárošovci dostatek sil a tak zápas skončil jejich porážkou v poměru 5:6.

Další ostře sledovanou hrou se stalo “Pošlete to dál“. Po dlouhém školení nakonec všichni pochopili pravidla této téměř zapomenuté hry. Kompletně jí propadli jak velcí( Hároš, Jarin, Vlček), tak malí. zejména Ti velcí vytvářeli zajímavé taneční kreace do rytmu nenáročného popěvku.Nejlepší přeborník Prcek může v nejbližších dnech očekávat pozvánku z reprezentace, aby nás zastupoval na mistrovství světa v "Pošlete to dál" v roce 2000.

V sobotu odpoledne jsme sehráli velkou bojovku o dědky. Ve velmi náročném terénu s přehledem zvítězili Rysi. V ten samý den večer jsme vyzkoušeli venkovní variantu hry s populárním názvem-SARDELE. Cílem bylo nalézt v temném lese hlavního Sardeláka a pokud možno neslyšně se k němu přisardelit. Vznikne tak velká sardelí kolonie, v které se na minimálním prostoru koncentruje maximální počet lidí.

Možná jste si všimli, že se v Doubici vyskytoval člověk s označením Tobiška. Chci Vás ujistit, že kmotra Tobiška( ta hodná lištička, podle které se jmenuje tahle rubrika) nemá s oním Tobiškou nic společného, a to, že mají stejné jméno, neznamená žádný příbuzenský vztah mezi nimi. Tak to je asi to nejpodstatnější co jsem Vám chtěl sdělit o výpravě do Doubice