Vyprávění kmotry Tobišky (táborový speciál)

Kruhy po našich tee-pee už pomalu zarůstají travou, na naší louku se začíná vracet původní život, který narušují pouze lesní pracovníci, vzduch v okolí latriny se postupně pročišťuje letním vánkem, kouř ze slibového ohně už je dávno rozptýlený ve vzduchu a voda ze studánky už opět proudí svým původním korytem. Nastává tedy ta pravá chvíle na krátké zhodnocení a letmou vzpomínku na první červencové týdny.

Letošní tábor se konal v nepříliš příznivé době léta roku 1938, kdy se naše republika nacházela v období očekávání mnoha nepříjemných zpráv, v době kdy se národ připravoval na případné válečné konflikty. Základna 21.hraničářského pluku se nacházela nedaleko od hranic pod vrchem Ortel 3km jižně od Cvikova(Zwickau).

Okamžitě po příjezdu dobrovolníků na tábořiště se konala zdravotní prohlídka, po které bylo mužstvo rozděleno do čtyř čet. Vojíni nafasovali slušivé košile a odznak svého pluku. Jelikož celá plocha tábořiště byla pokryta bahnem a kalužemi, zareagovalo velitelství pluku nákupem slušivých lodiček. Vojíni dostávali pravidelnou mzdu a mimo to i odměny za splněné úkoly.V první fázi tábora jsme v táboře dokončili táborové stavby a opevnění okolo tábora. Po tomto nutném opatření začal výcvik, jehož cílem bylo zdokonalení dovedností, které by mohly být uplatněny v případě potřeby. Výcvik se skládal ze dvou částí. Teoretická zahrnovala především přednášky( druhy opevnění, nonverbální komunikace-signalizace aj.). Praktická část se zaměřila na fyzickou stránku osobnosti, ale protože jak praví klasik Pino: “Fyzická síla není rozhodující” , nechyběly ani výcvikové hry zdokonalující osobnost po stránce duševní. Součástí výcviku byly každodenní rozcvičky do půl těla, kterých se samozřejmě účastnili i důstojníci, nebo třeba tak oblíbené shyby před obědem-Jako nejlepší se zde ukázali Košík, Prcek a KubaŠ. Nejlepší z celé základny byl však mjr.Milouš-dvojnásobný držitel titulu “Hrdina Dne” uděleného redaktory deníku Republika, který získal za to, že nasadil vlastní život při vyprošťování vlajky ze spárů lanka na samotné špičce stožáru. Postavili jsme si samozřejmě i sportoviště pro naše vyžití. Největším lákadlem byla hrazda, dále pak volejbalový kurt, který během několika málo dní postavila firma Bodlina, jejíž zaměstnanec mjr.Ježek použil na vytyčení hřiště napnutý provázek, který mnohdy činil hru velmi zábavnou. Sám jsem se nesčetněkrát nechal nalákat do pasti a brázdil pak okolní trávou přímo po hubě. Úmorná vedra z počátku tábora jsme řešily častými návštěvami Radvaneckého rybníka, kde jsme sehráli mnoho bojovek ve vodě.

Poklidný začátek narušilo až objevení dvou henleinovských špehů, které se nám nakonec s vypětím všech sil podařilo zajmout a převést je do věznice v Brništi. Našli jsme u nich šifru, v které stálo: 3.července PUSTÝ KOSTEL 22 hod. V danou dobu jsme obsadili všechny vchody do jeskyně daného jména a zajistili zde tři Němce, kteří měli u sebe pouzdro se součástkami na výrobu bomb. Dalšími podezřelými osobami v okolí tábora, které jsme zajali byli 2 geodeti, kteří ovšem nepatřili mezi naše nepřátele a tak jsme je propustili. Další narušitelé se v táboře objevili uprostřed noci. Rozvěsili po táboře štvavé plakáty a zmizeli za rachotu vojenské pyrotechniky, kterou probudili nejen náš tábor, ale i vedle nás tábořící děvčata. Dalšími záslužnými činy naší jednotky bylo např. získání šifrovacího klíče a následné rozluštění tajné zprávy, kterou se nám podařilo naladit na naši vysílačku, nebo strhání letáků, zvoucích na sjezd henleinovců. Díky našim úspěchům se nám dostalo takové pocty, že k nám zavítal i gen.Hnilička a zpestřil nám jedno dopoledne svým zajímavým vyprávěním.

Na nedostatek kulturního vyžití si nigdo nemohl stěžovat Jednotlivé čety si na jeden večer připravili krátké a úderné scénky. Perfektní vystoupení si připravili zejména Hadi, kteří rozesmáli i ty největší suchary. Pravidelně, zhruba každý třetí den se pořádaly populární zpívačky, jejichž oblibu způsobila zejména přítomnost sester( Ne Tří sester, ale sester skautek). Většina táborníků se při nich nevěnovala zpěvu, jak by se dalo předpokládat, ale snažili se především zaujmout účastnice něžného pohlaví. Jediná píseň, která dokázala všechny přinutit ke zpěvu byla Balada o jakési Mamajce(nebo Mamajtě?) Mamajk(t)ové. Druhým nejoblíbenějším hitem se stala “My sme žáci třetí bé” Své literární nadání někteří uplatnili na stránkách deníku Republika a několik podařených výtvorů se zrodilo i v koutku poezie:

Ještěd nebo Sněžka, všude potkáš Ježka!

Nežli míti doma ženu, hodit Ježka do bazénu!

Kolo nebo koloběžka se vším můžeš přejet Ježka!