Pohlednice
Seznam desek
Obal
Recenze
Recenze
El santo día (R. Křesťan)
Není to nic než jen nedělní den na konci světa
el santo día
není to nic než jen nedělní den na konci světa
el santo día
jen příběh o konci babího léta
a milénia
jen okamžik na konci babího léta
a milénia
Není to nic jen prchavá chvíle v nesmělé době
a na duši hladí
není to nic jen prchavá chvíle v nesmělé době
a na duši hladí
blížíš se ke mně a já přícházím k tobě
příteli z mládí
vracíš se ke mně a já se obracím k tobě
příteli z mládí
Není to nic jež deštivá noc v hotýlku Touha
má Emílie
není to nic jež deštivá noc v hotýlku Touha
má Emílie
ani osudná láska ani jen pouhá
vigílie
ani noc všech nocí ani jen pouhá
vigílie
Není to nic než jen nedělní den na konci světa
el santo día
není to nic než jen nedělní den na konci světa
el santo día
jen příběh o konci babího léta
a milénia
jen okamžik na konci babího léta
a milénia
Není to nic než jen nedělní den na konci světa
není to nic než jen nedělní den na konci světa
není to nic než jen nedělní den na konci světa
není to nic než jen nedělní den na konci světa
el santo día
Zpět
Pohlednice (R. Křesťan)
Z cest mých po světě se vracím moje lásky
v botách z Mexika a v blůze z Valencie
jež se přimyká jak prsty světlovlásky
k mojí hrudi tam kde temně srdce bije
Sklenku z Place Pigalle a snítku manzanity
jak jen pršelo jak hořely mi líce
bylo přetěžké v slova změnit city
a všechny krásy světa vplést do pohlednice
Včera navečer mne objímala žena
ale znělo jako když potápí se loď
a pak zmizela a s ní barva neproměnná
Kde se skrýváš družko hadů
krásná prý neznámá
snad v sklepích Stalingradu
v bílých zdech Alama?
Jen pojď
Z cest mých po světě se vracím zase domů
plný tequily od Tehuantepecké šíje
sám a opilý a nepodobný tomu
kdo si čechrával svá pírka ironie
Křížek z kláštera tam na Athoské hoře
srdcem v Cles a duší ve španělské botě
kdy mi nesmírné a nenechavé moře
je jen průvodčím vší touhy po životě
Včera navečer jsem zamknul na petlici
to že nikomu nic není do mé samoty
jen jedna píseň pořád cloumá okenicí
Tenkrát v krčmě v Nikopoli
nebo snad v Samaře
mi ji voják s bílou holí
vykřičel do tváře
Bude noc, Amiens se barví do zlatova
píšu o loďkách na slavné řece Sommě
přitom netuším zda veškerá ta slova
nejsou jen pochybnosti o tobě a o mně
A ty?
Zpět
Noc (R. Křesťan)
Ozvěna od Svatého Pavla
zalétla i k nám do pokoje
z příšeří jsi na mě mávla
úsměvem lorda Fauntleroye
Zpod toho prastarého gesta
ti ve tváři vykvetl sad
a po střechách věčného města
kráčela noc jako aristokrat
V podkroví starého domu
s blaženou nevinností
palčivou chuť kardamonu
chutnali jsme si do sytosti
Až dvojhlasem zavřískly žestě
a v nesvatém slunci Hirošimy
smíření ve svatém městě
jsme nakonec dospěli i my
Ráno jsi vypila kávu
a odešla dřív než jsem vstal
ani jsem nezdvihl hlavu
ani jsem nezamával
To jen zvoníci zmámili mě
prvními tóny velikonoc
to nás jen v hotelu v Římě
na pár chvil spojila noc
Zpět
Zlá Marléna (R. Křesťan)
Zlá Marléna
ztracená ve víru lásky
Zlá Marléna
zkrásněná od pláče
Zlá ztracená
v peřejích Athabasky
Zlá Marléna
z protější pavlače
Hleď jak se nese jak barví si tváře
jak zaklání hlavu jak ví co to znamená
jak šťastně se mění z otroka v otrokáře
jak přivírá oči a sní naše Marléna
Zlá Marléna
ztracená ve víru lásky
Zlá Marléna
zkrásněná od pláče
Zlá ztracená
v peřejích Athabasky
Zlá Marléna
z protější pavlače
Včera jsem rovnal své knihy a poslouchal Flatta
a v duši měl smír sladké ticho i holý vděk
chránil jsem štěstí všech Marlén a pavlačí světa
všch omšelých slibů a bolavýchotázek
Vzal jsem si širák a cítil jak blýská se léto
a den náhle nebyl jen to horší ze dvou zel
jak bych se v pokoře skláněl a přímilo mě to
jakobych věděl jako by probouzel
Zlá Marléna
z protější pavlače
Zpět
Pověz mi (R. Křesťan)
Pověz mi příteli
se srdcem z křemene
s pamětí z oceli
ohněm přečištěné
nedřímej nečinně
pýchy se oprosti
pověz mi o vině
a spravedlnosti
Koho jsem v oné z chvil
miloval upřímně?
Koho jsem nezradil
a kdo nezradil mě?
Zpět
Tanečnice (R. Křesťan)
Převrhlá židle jako symbol času
v nočním baru a pak holé nic
jen v rohu si flitry vyčesává z vlasů
poslední z tanečnic
Jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani
i ten klobouk mám dnes naposled
dám si ho do týla a koukám na ni
jak šminkou obelhává svět
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc nedopitou a nedokončenou.
Bere si tašku moje balerína
v ní jen klíče láhev od piva
porovná židle a pak pozhasíná
a potichu se usmívá
Otvírám dveře, brzkým rozedněním
se pak rozmařile nechám vést
toho, kdo zvítězí nad pokušením
čeká nebe plné jitřních hvězd
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc nedopitou a nedokončenou.
Severní vítr metá svoje kouzla
na mém vlnolamu v Tortuze
do mého nitra právě tiše vklouzla
jedna polonahá iluze
Kdesi v mé duši tančí tanečnice
možná odvážněji než bych chtěl
odráží od břehů má plachetnice
a říkejte mi Izmael.
Josefíno, zatanči mi na rozloučenou
za tuhle noc nedopitou a nedokončenou.
Zpět
Zapomnění (Jiří Meisner - R. Křesťan)
Jižní okno bytu
šerá ulice
chutnám margaritu
z matné sklenice
namodralé blesky
blízké tramvaje
trapné arabesky
zdejší partaje
Zapomenout
zapomenout
V ulepeném křesle
popel z cigaret
papírové jesle
a drobné do karet
leták z pornokina
na osamělost
lístek do Berlína
a zžloutlý Robert Frost
Zapomenout
zapomenout
Vánoce už byly
a vlak nejezdí
a prý se zase střílí
u Berlínslé zdi
Nebo je to jinde?
Někde na Dyji?
Snad u Warmemunde?
V Nové Anglii?
Chvíle po setmění
selská idyla
tu slast ze zapomnění
jsi nepochopila
jen nepustit knihu
ani ten fotel ne
jen tak odletí k jihu
nezapomenutelné
Zapomenout
zapomenout
Zpět
Infiela (R. Křesťan)
Infielo
s prsty z ptačích per
dnes jsem umíral
stokrát za večer.
V spárech tyrana
v božím objetí
v ďáblu, ve jménu
věčné oběti.
Ráno odplouvám
od rajských vod Cartageny
od bájných bran inferna
vděčný a smířený.
Ráno odplouvám
a právě se rozednělo
krásná nevěrná
Infielo.
Infielo
nebyli jsme snad
v sobě ztraceni
nespočetněkrát?
Čistí v prostotě,
v lásce nečistí
božští v nahotě
lidští v závisti?
Ráno odplouvám
od rajských vod Cartageny
od bájných bran inferna
pyšný a smířený.
Ráno odplouvám
a čert vem tvý zlatý tělo
krásná nevěrná
Infielo.
Zpět
Až si jednou (sundám klišé) (R. Křesťan)
Až mi čas řekne stůj
až si jednou sundám boty
až mi smích kolejnic
řekne příteli skoč
až mi zesvětší dlaň
jako kachel z terakoty
až se posadím k tvým dveřím
prosím neptej se proč
Až mi prach z věčných cest
zhladí jizvu na mé tváři
až budu vědět věci
které líp nevědět
sž mi poslední verš
zplaní v starém makuláři
and to bude pozdě
ale jistě naposled
Až pak vítr a déšť
smyjí stopy u Golgoty
až se dým spálenišť
nakonec rozplyne
až si odepnu pás
až si jednou sundám boty
až nezbude mi nic
a možná tobě taky ne
Zpět